Ve sporu o dělitelné plnění při kumulaci účastníků na žalující straně je i po novele o.s.ř. provedené zák. č. 30/2000 Sb. neurčitá ta žaloba, ze které není patrno, kolik který ze žalobců požaduje, anebo jakým způsobem (v jaké vzájemné podobě práv a povinností) mají kumulovaní žalobci přijmout požadované plnění.

Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci žalobců a/ F. K., bytem v obci M. B., a b/ M. K., bytem v obci M. B., zastoupených JUDr. PhDr. A. N., advokátkou se sídlem v obci v M., proti žalovanému Ing. R. Š., bytem v obci M. B., o zaplacení 18.118,- Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. 9.2000, č.j. 4C 65/99-61, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II., III., IV. a V. z r u š u j e a věc se mu vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 10.231,91 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Ohledně částky 3.860,77 Kč s dále specifikovaným poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně z různých částek za konkrétně vymezená časová období žalobu zamítl a ohledně částky 4.025,32 Kč řízení zastavil. Ve čtvrtém výroku rozhodl soud tak, že se náklady řízení účastníkům nepřiznávají a v pátém výroku uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 2.500,40 Kč a žalovanému částku 2.500,40 Kč jako náklady řízení České republice na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Proti přisuzujícímu výroku ve věci samé a závislým výrokům o nákladech řízení podal žalovaný odvolání a navrhl změnu rozsudku tak, aby i ohledně částky 10.231,91 Kč byla žaloba zamítnuta a žalobcům stanovena povinnost nahradit všechny náklady řízení jemu i státu. Proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání i žalobci a navrhli jeho změnu tak, aby i v této části bylo jejich žalobě vyhověno a v souladu s tím rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 15 zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí krajský soud přezkoumal podle zák. č. 99/1963 Sb. ve znění platném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že pro potvrzení ani změnu rozsudku v jeho napadené části nejsou dány podmínky. Ze skutečností uvedených v předchozích odstavcích je zřejmé, že ani jedním z podaných odvolání nebyl napaden první zastavovací výrok rozsudku, a proto předmětem odvolacího přezkumu byly jen vyhovující a zamítavý výrok o věci samé a oba závislé výroky o nákladech řízení (§ 212 odst. 1 o.s.ř.), zatímco výrok I. je již v právní moci (§ 159 odst. 1 o.s.ř.). Jedním ze zákonných požadavků na náležitosti návrhu na zahájení řízení je to, že z něj musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 79 odst. 1, věta třetí o.s.ř.). Tuto poměrně obecnou úpravu je nutno vykládat vždy v kontextu zejména s ust. § 153 odst. 2, § 155 odst. 1 a § 251 a násl. o.s.ř., tedy v tom smyslu, že tzv. žalobním petitem je soud vázán, nemůže jej překročit nebo rozhodnout o něčem jiném, než je v žalobě požadováno, přitom musí vyčerpat celý předmět řízení a v neposlední řadě musí dbát na to, aby jeho pravomocné rozhodnutí splňovalo formální i materiální podmínky vykonatelnosti v exekučním řízení. Nezbytným materiálním předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je to, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, což kromě přesné individualizace účastníků řízení vyžaduje i přesné vymezení práv a povinností k plnění a přesný obsah a rozsah plnění. V případě žaloby na finanční plnění, kdy na jedné ze sporných stran dochází ke kumulaci účastníků, je žaloba dostatečně určitá pouze tehdy, pokud je specifikována částka, kterou má každý ze žalobců nebo žalovaných přijmout či zaplatit, případně pokud je konkretizováno v jakých podílech nebo v jaké vzájemné podobě práv a povinností mají kumulovaní účastníci přijmout nebo poskytnout celkovou částku, která je předmětem sporu. Tyto požadavky žaloba v předmětné věci bohužel od počátku řízení nesplňovala, neboť částku 18.118,- Kč s přísl. požadovali dva žalobci, aniž by bylo specifikováno jakým způsobem mají požadované plnění přijmout. Tuto skutečnost soud prvního stupně přehlédl a dopustil tak vydání nevykonatelného rozhodnutí, neboť v exekučním řízení pro případ dělitelného plnění a kumulace účastníků na žalující straně neplatí pravidlo upravené v ust. § 261a odst. 3 o.s.ř. ve znění po novele č. 30/2000 Sb. Vada řízení před soudem prvního stupně tedy spočívala v nevyužití ustanovení § 43 o.s.ř. a v důsledku ní došlo k vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. K těmto skutečnostem musel odvolací soud přihlédnout (§ 212 odst. 2, věta druhá o.s.ř.), vadný rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, 2 o.s.ř.), aniž by se přitom mohl vyjádřit k věcné stránce sporu. O odstranění výše popsané žalobní vady se nalézací soud pokusí postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř., přičemž pokud se mu to nezdaří, žalobu odmítne (§ 43 odst. 2 o.s.ř. ve znění po novele č. 30/2000 Sb.). Podaří-li se podmínky pro vedení řízení zajistit, pak prvostupňový soud o uplatněném nároku znovu věcně rozhodne, podle výsledku sporu uloží neúspěšnému účastníkovi nahradit protistraně náklady řízení a to včetně tohoto řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.), přičemž bude dbát na to, aby vzhledem ke kumulaci žalobců byl určitý i výrok o náhradě nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. V Brně dne 28. 2.2003 předseda senátu