Zjištění odvolacího soudu, že soud prvního stupně při provádění výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nevyrozuměl oprávněného o provádění soupisu movitých věcí, musí vést k rozhodnutí o zrušení odvoláním napadeného usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 326a o.s.ř., neboť řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.).

12 Co 619/2002 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci oprávněné dříve nezletilé Z. L., bytem v obci P., proti povinnému J. K., bytem v obci B. , o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, o odvolání matky oprávněné I. L., bytem jako oprávněná, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19.11.2001, č.j. 14 E 912/2000-31, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení Odůvodnění: Soud prvního stupně usnesením zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízený usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 9.2000, č.j. 14 E 912/2000-5. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení podala odvolání matka oprávněné a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že není v jejich možnostech zjistit, kde se nalézají věci povinného. Vymáhaná pohledávka představuje dluh povinného na výživném, který vznikl před říjnem 2000. Ani v následujícím období však povinný výživné neplatil, a proto na něj podala 7. 3.2001 trestní oznámení, ale doposud nedostala od policie žádnou zprávu. Dále uváděla, že se obrátila 13. 9.2001 na Okresní soud v Prostějově se žádostí o pomoc podle § 260 o.s.ř., čemuž zatím nebylo vyhověno. V záležitosti neplacení výživného požádala o pomoc i poslance Parlamentu České republiky Ing. M. V. a výsledkem jeho aktivity byla odpověď Městského úřadu vyšetřování v Brně, jejíž fotokopii odvolatelka v příloze předložila. Závěrem opakovala, že je pro ni skutečně nemožné zjistit majetkové poměry povinného za situace, kdy toto zjištění nejsou schopny učinit ani mocné státní orgány. Podotkla, že nevěří, že povinný nemá žádný zabavitelný majetek a vyjádřila domněnku, že jeho adresa je jen fiktivní. Povinný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud přezkoumal podle zák. č. 99/1963 Sb. ve znění po novele č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) z důvodu upraveného v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. V průběhu odvolacího řízení nabyla oprávněná zletilosti, v důsledku čehož odpadlo zákonné zastoupení oprávněné její matkou (§ 22 o.s.ř., § 36 zákona o rodině). Odrazem této skutečnosti je při rozhodování odvolacího soudu toliko způsob označení oprávněné v záhlaví tohoto usnesení. V přezkoumávaném případě z obsahu spisu vyplývá, že v návrhu podaném k soudu 14. 9.2000 označila oprávněná povinného bydlištěm Milady Horákové 5, Brno, a o jeho osobě žádné další bližší údaje neuvedla. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí byl nařízen usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 9.2000, č.j. 14 E 912/2000-5, které bylo předáno k realizaci formou dožádání Městskému soudu v Brně dne 29. 9.2000. Při provádění výkonu rozhodnutí vykonavatelem Městského soudu v Brně dne 12.10.2000 nebyl povinný v místě svého bydliště na adrese M. Horákové 5 v Brně zastižen. Na téže adrese bylo dne 18.10.2000 předáno povinnému usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a aniž bylo přistoupeno k soupisu movitých věcí, přijala vykonavatelka doklad povinného o tom, že matce oprávněné uhradil částku 4.500,- Kč. Po částečném zastavení výkonu rozhodnutí usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 13.11.2000, č.j. 14 E 912/2000-15, ohledně částky 1.400,- Kč, byla věc opětovně předána k realizaci Městskému soudu v Brně, který ve dnech 2.3.2001 a 27.3.2001 povinného v místě jeho bydliště v obci B. nezastihl. Teprve dne 19. 4.2001 provedla soudní vykonavatelka prohlídku bytu povinného a podle protokolu zjistila, že bytové poměry povinného jsou špatné a jediná věc pojatá do soupisu bylo dvojlůžko, rok výroby 1996, v hodnotě předpokládaného výtěžku 2.000,- Kč. Na základě následně předložených dokladů rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. 8.2001, č.j. 64 E 4232/2000-25, o vyloučení sepsaného dvojlůžka ze soupisu movitých věcí z důvodu prokázání, že sepsaná věc je ve vlastnictví třetí osoby. Toto usnesení bylo doručeno matce oprávněné dne 7. 9.2001 a je opatřeno doložkou právní moci s datem 25. 9.2001. Přípisem doručeným dne 22.10.2001 oznámil Okresní soud v Prostějově matce oprávněné, že kromě dvojlůžka vyloučeného z výkonu rozhodnutí nebyly u povinného jiné movité věci nalezeny a současně ji vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce oznámila soudu, zda je jí známo jiné místo, kde by se mohly nacházet věci povinného, které by mohly být postiženy v rámci tohoto výroku rozhodnutí. V reakci na tuto výzvu matka oprávněné dne 8.11.2001 sdělila, že nezná žádné jiné místo, kde by se mohly nacházet postižitelné věci povinného. Na podkladě skutečností uvedených v předchozích dvou odstavcích prvostupňový soud napadeným usnesením výkon rozhodnutí zastavil s odkazem na ust. § 326a o.s.ř. Podle § 326a o.s.ř. nepodaří-li se v bytě (sídle, místu podnikání) povinného ani na jiném soudu známém místě sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány. Jestliže oprávněný soudu ve stanovené lhůtě takové místo nesdělí, nebo jestliže ani na jím označeném místě nebyly žádné věci sepsány, soud výkon rozhodnutí zastaví. Z výše popsaných skutečností se jeví, že předpoklady upravené ust. § 326a o.s.ř. byly v přezkoumávaném případě naplněny, ale postup, který uplatnění citovaného ustanovení předcházel, nebyl procesně správný. Podle § 326 odst. 4, věta první o.s.ř. má oprávněný právo být přítomen soupisu věcí povinného. Podle § 47 odst. 1 vyhl. č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „j.ř.“) vykonavatel, který vzhledem k ust. § 265 odst. 2 o.s.ř. a § 45 odst. 2 j.ř. činí jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí, mj. i soupis movitých věcí (§ 46 odst. 2 písm. b/ j.ř.), vždy vyrozumí oprávněného, kdy a kde bude jednotlivý úkon proveden. V předložené věci bylo řízení zahájeno v době (14.9.2000), kdy úprava zmíněná v předchozím odstavci ještě neplatila. Povinnosti vyplývající pro soud z ust. § 326 odst. 4 o.s.ř. a § 47 odst. 1 j.ř. byly do právního řádu nově zavedeny až s účinností od 1.1.2001 a vzhledem k ust. části dvanácté hlavy I bodu 1 zák. č. 30/2000 Sb., kterým se měnil zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platila nová úprava i pro řízení zahájená před 1.1.2001. Účelem této nové úpravy přitom je umožnit oprávněnému přesvědčit se o stavu movitých věcí povinného a případně ovlivnit to, které věci budou sepsány (viz důvodová zpráva k zák. č. 30/2000 Sb.) a to jak pozitivním způsobem (oprávněný označí vykonavateli věci, o nichž ví, že patří povinnému), tak i negativním způsobem (§ 326 odst. 4, věta druhá o.s.ř.). Pokud tedy v přezkoumávaném případě procesní soud pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí prostřednictvím dožádaného Městského soudu v Brně i v průběhu roku 2001, bylo povinností dožádaného soudu vyrozumět oprávněnou (její zástupkyni) o všech třech termínech provádění úkonů při soupisu movitých věcí (2.3.2001, 27.3.2001 a 19.4.2001). Z obsahu spisu nevyplývá, že by oprávněná byla některému z úkonů vykonavatelky v uvedených dnech přítomna, ani to, že by byla nějakým způsobem o stanovených termínech uvědoměna. Nebylo-li tedy oprávněné v průběhu provádění výkonu rozhodnutí umožněno být přítomna při soupisech věcí povinného, pak je z její strany logicky vyloučena relevantní obrana proti závěru soudu o tom, že se v bytě povinného nepodařilo sepsat žádnou věc (§ 326a o.s.ř.). Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že postupem soudu prvního stupně byl oprávněné znemožněn výkon práv, které jí zákon přiznává a v důsledku toho je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Z tohoto zjištění je přitom odvolací soud oprávněn vyvodit důsledky i přesto, že odvolací námitky povinné směřovaly podle obsahu (§ 211, § 41 odst. 2 o.s.ř.) toliko k nesprávnému právnímu posouzení věci (§ 212a odst. 1, 2 o.s.ř.). Z uvedených důvodů nemůže rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 326a o.s.ř. obstát, a proto odvolací soud rozhodl podle § 221 odst. 1, 2 o jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z prezentovaných důvodů jednoznačně vyplývá, že soud prvního stupně se musí pokusit provést soupis movitých věcí povinného znovu, o termínu tohoto úkonu předem uvědomí oprávněnou a tuto skutečnost doloží do spisu. Využije-li snad opakovaně dožádaného soudu, pak jej upozorní, aby se při provádění výkonu vyvaroval takových excesů, jako je rozhodování o vyloučení věci ze soupisu z důvodu zjištění, že sepsaná věc patří třetí osobě. K takovému rozhodování není dožádaný ani procesní soud při provádění výkonu rozhodnutí vůbec oprávněn (viz ust. § 51, § 56 odst. 5 j.ř., § 267 o.s.ř.), nicméně k pravomocnému usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22.8.2001, č.j. 64 E 4232/2000-25 (14 E 912/2000), je třeba přihlédnout a dvojlůžko z r. 1996 případně znovu nesepisovat. Bude-li soupis na adrese M. Horákové 5 v Brně opět neúspěšný a z činnosti soudu při provádění výkonu nevyplyne zjištění o jiném místě, kde má povinný umístěny své věci, soud opakovaně vyzve oprávněnou k označení jiného místa podle § 326a o.s.ř. K odvolacím námitkám uplatněným matkou oprávněné je třeba ještě uvést, že trestní stíhání povinného pro neplacení výživného nemá pro postup soudu v mobilární exekuci žádný význam. Výjimkou by mohlo být jen zjištění policie o existenci postižitelného majetku povinného na jiném místě, než v bydlišti povinného, což však z připojené policejní zprávy ze dne 22.11.2001 nevyplývalo a zástupkyně oprávněné ani nic takového netvrdila. Rovněž zmiňovaná žádost matky oprávněné o pomoc soudu podle § 260 o.s.ř. nemůže zlepšit postavení oprávněné v mobilární exekuci, neboť smyslem postupu podle § 260 odst. 1 o.s.ř. je zjištění bydliště povinného (které však v této věci bylo známo) a smyslem postupu podle § 260 odst. 2 o.s.ř. je zjištění plátce mzdy nebo jiného příjmu povinného, případně existence bankovního účtu povinného (tyto údaje jsou však potřebné pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu a přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu). Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí slouží oprávněnému k získání potřebných informací jiný instrument – návrh na předvolání povinného za účelem podání prohlášení o majetku (§ 260a až § 260h o.s.ř.). Této pomoci lze však využít pouze před podáním návrhu na výkon rozhodnutí, jak vyplývá z dikce ust. § 260a odst. 1 o.s.ř., k čemuž však v přezkoumávaném případě nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť řízení bylo zahájeno v době (14. 9.2000), kdy ust. § 260a až 260h o.s.ř. ještě nebylo v platnosti. Ze znění usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 22. 9.2000, č.j. 14 E 912/2000-9, vyplývá, že soud prvního stupně ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí o nákladech řízení účastníků nerozhodl. Proto pokud by soud rozhodoval znovu o zastavení výkonu rozhodnutí, bude muset rozhodnout i o nákladech celého řízení o výkon rozhodnutí, avšak nikoliv podle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nýbrž podle ust. § 271 o.s.ř. (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán i z hlediska dalšího procesního postupu ve věci (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 31.10.2003 předseda senátu