Odpovědnost za zjevné vady díla v případě smlouvy o opravě a úpravě věcí dle § 652 obč. zák.

U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl ve žalobkyně E. D. , zastoupené JUDr. V. M., advokátem se sídlem v obci B., proti žalované T. spol. s r. o. , o 19.718,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2000 č. j. 18 C 217/98-54, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Soud I. stupně výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované společnosti zaplacení částky 19.718,50 Kč s 19 % úrokem z prodlení ode dne 12. 6. 1996 do zaplacení. Žalobkyni uložil soud I. stupně povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 792,- Kč. Žalovaná částka představovala slevu z ceny za reklamované vady díla, kterou žalovaná společnost pro žalobkyni provedla, přičemž dílo spočívalo v provedení rekonstrukce bytového jádra žalobkyně. Soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření zvláštní kategorie smlouvy o dílo, a to smlouvy o opravě a úpravě věci podle ustanovení § 652 a následujících občanského zákoníku. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně jako objednatelka díla dílo dne 2. 5. 1996 převzala a zaplatila zhotoviteli - žalované k tomuto datu konečnou cenu díla. Při absenci prokazatelného ujednání účastníků o odpovědnosti zhotovitele za zjevné vady a nedodělky převzatého díla soud I. stupně konstatoval, že odpovědnost žalovaného jako zhotovitele díla za reklamované zjevné vady díla nelze dovodit. V této souvislosti odkázal soud I. stupně na ustanovení § 500 odst. 1 obč. zák., které upravuje obecný právní rámec nároků ze zjevných vad. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém poukázala na skutečnost, že již v průběhu měsíce dubna 1996, kdy byla rekonstrukce bytového jádra zaměstnanci žalované prováděna, upozorňovala žalovanou na nevhodnost provádění stavebních prací. Žalobkyně uvedla, že smlouva o dílo uzavřená mezi ní a žalovanou se řídí ustanovením § 652 a následujícími občanského zákoníku s odkazem na ustanovení § 853 obč. zák, přičemž práva a povinnosti účastníků z této smlouvy se řídí ustanoveními § 632 až § 643, popřípadě § 488 až § 587 obč. zák. tedy obecnými ustanoveními závazkového práva. Žalobkyně vyslovila názor, že ustanovení § 653 až § 656 obč. zák. obsahují zvláštní právní úpravu, která má přednost před obecnými ustanoveními smlouvy o dílo obsažené v § 631 a následujících obč. zák. a výše uvedenými obecnými ustanoveními závazkového práva. Žalobkyně poukázala na znění ustanovení § 653 obč. zák. a na povinnosti zhotovitele vyplývající pro něho z tohoto citovaného ustanovení. Dále žalobkyně uvedla, že právní úprava odpovědnosti za vady u smlouvy o úpravě věci nezná kategorii vad zjevných či skrytých a vady dělí toliko na odstranitelné a neodstranitelné, na rozdíl od úpravy obecné odpovědnosti za vady. Kategorie vad odstranitelných a neodstranitelných je kategorií, která pokrývá všechny možné druhy vad a aplikaci obecné úpravy odpovědnosti za vady tak vylučuje. Pro zvláštní úpravu odpovědnosti za vady věci upravené je zcela irelevantní skutečnost, zda vady díla se vyskytnou v okamžiku předání a převzetí díla či v záruční době. Pro uplatnění odpovědnosti za jakoukoli vadu úpravy je stanovena jednotně společná prekluzivní lhůta v délce lhůty záruční. Lze tedy i vady, které se vyskytly již při převzetí díla provedeného úpravou, uplatnit až v záruční době. Žalobkyně uzavřela, že došlo k chybnému výkladu problematiky odpovědnosti za vady u smlouvy o opravě a úpravě věci a následně k chybné aplikaci ustanovení obecné úpravy odpovědnosti za vady na místo správné aplikace konkrétního ustanovení odpovědnosti za vady obsažené v ustanovení § 653 a násl. obč. zák. (žalobkyně nesprávně uvádí obchodního zákoníku). Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že rozsudkem soudu I. stupně byl zcela pominut obsah ustanovení § 3 obč. o zák. a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že její žalobě bude vyhověno. Žalovaná se k podanému odvolání písemně vyjádřil tak, že rozsudek soudu I. stupně považuje za spravedlivý a správně odůvodněný. Postup žalobkyně označila žalovaná za spekulativní s tím, že žalobkyně má jediný cíl, a to za každou cenu vysoudit nejvyšší finanční částku bez ohledu na spravedlivé posouzení věci. Podle bodu 15., části 12., hlavy I. zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění novel, odvolání proti rozhodnutím soudu I. stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu I. stupně byl vydán dne 23. 6. 2000, tedy před nabytím účinnosti zák. č. 30/2000 Sb. (před 1. 1. 2001), aplikoval odvolací soud na daný případ ustanovení občanského soudního řádu účinného ve znění do 31. 12. 2000 ( dále jen o. s. ř.). Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včas podané (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jako obsahující veškeré náležitosti předepsané pro odvolání v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., poté přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a co opětovně vyslechl žalobkyni i zástupce žalované při jednání před odvolacím soudem, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné, avšak z jiných než jí v odvolání uváděných důvodů. Podstata projednávané věci spočívá v právním posouzení, zda na vady díla v případě uzavřené smlouvy dle § 652 obč. zák. , které jsou zjevné při jeho předání zhotovitelem objednateli , lze aplikovat obecné ustanovení § 500 obč. zák. nebo zda ustanovení § 653 obč.. zák. ohledně reklamace vad je ustanovením speciálním, vylučujícím výše citované obecné ustanovení. Odvolací soud především považuje za nezbytné zdůraznit, že se ztotožnil s právním posouzením vztahu, který mezi sebou účastníci uzavřeli, jak učinil soud I. stupně, a to jako smlouvu o opravě a úpravě věci podle ustanovení § 652 a následujících obč. zák. Vůči tomuto právnímu závěru ani žalobkyně ve svém odvolání nic nenamítala. Odvolací soud se také ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně obsaženými v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku ohledně aplikace obecného ustanovení § 500 odst. 1 obč. zák. na účastníky uzavřený právní vztah, tedy na smlouvu o opravě a úpravě věci, na které odkazuje. V případě zjevných vad má odvolací soud shodně se soudem I. stupně za to, že v případě uzavření smlouvy dle § 652 a násl. obč. zák. je třeba aplikovat na zjevné vady obecné ustanovení § 500 obč. zák. a že ustanovení § 653 ani ustanovení § 631 obč. zák. aplikaci obecného ustanovení § 500 obč. zák. nevylučuje .Podle ustanovení § 653 odst. 1 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Citované ustanovení je však třeba vykládat tak, že zhotovitel odpovídá za vady, které se vyskytnou po převzetí díla v záruční době, jakož i za takové vady, které měla provedená oprava nebo úprava v době převzetí věci objednatelem, avšak když tato vada vyšla najevo až v průběhu záruční doby. Muselo se tedy jednat o takovou vadu, která nemohla být zjevná, kterou by objednatel při běžné opatrnosti a běžné míře znalostí, které lze po něm požadovat, mohl objevit. Je zcela proti smyslu citovaného ustanovení § 653 obč. zák., aby objednatel převzal dílo se zcela zjevnými nedostatky a vadami, za provedení opravy a úpravy věci zaplatil příslušnou odměnu zhotoviteli a teprve posléze tyto vady, které byla zcela zjevné již při převzetí opravené či upravené věci, reklamoval. V této souvislosti je třeba přisvědčit soudu I. stupně, že pokud opravená či upravená věc vykazovala takové zjevné vady, s nimiž byl objednatel seznámen a byly mu zřejmé, bylo věcí objednatele - aby dílo nepřevzal od zhotovitele, případně, aby si s ním dohodl způsob odstranění těchto zjevných vad. Za situace, kdy by dílo nebylo řádně provedeno a objednatel by toto dílo nepřevzal, nemohla by ani vzniknout odpovědnost za vady díla. Citované ustanovení § 500 obč. zák. pak brání tomu, aby objednatel převzal provedené dílo i se zcela zjevnými vadami a teprve poté v záruční lhůtě tyto vady reklamoval. Smyslem tohoto ustanovení také je aby zjevné vady díla byly odstraněny ještě před jeho převzetím objednatelem, případně aby při převzetí byl dohodnut způsob jejich odstranění, aby se tak předešlo případným následným sporům . Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pokud žalobkyně převzala od žalované provedené dílo s vadami, které jí byly zcela zřejmé a jednalo se o vady zjevné, nemůže se pak domáhat slevy z ceny z titulu odpovědnosti za vady s ohledem na znění ustanovení § 500 odst. 1 obč. zák. V průběhu řízení před odvolacím soudem však vyšly najevo takové skutečnosti, které učinit závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně dosud neumožňují. Z účastnické výpovědi žalobkyně před odvolacím soudem vyplynulo, že mezi ní a žalovaným došlo při převzetí díla k vytknutí jednotlivých vad a následně nato k ústní dohodě se zástupcem žalované, že tyto vady budou žalovanou odstraněny. Uzavření této ústní dohody měl být přítomen dle vyjádření žalobkyně pan Z. P., přičemž přítomnost jmenovaného při předávání díla žalobkyni potvrdil rovněž i jednatel žalované, slyšen jako účastník řízení při odvolacím jednání. Nové tvrzení žalobkyně, které před soudem I. stupně neuplatnila, vnáší do celé věci nové světlo a odvolací soud považuje za nezbytné tvrzení žalobkyně prošetřit. Nelze totiž vyloučit, že pokud by účastníci skutečně uzavřeli ústní dohodu ohledně odstranění vad, které žalobkyně žalované při převzetí díla vytkla, že by tak její nárok na zaplacení žalované částky mohl být shledán opodstatněným. Odvolací soud považuje za nezbytné, aby k celé záležitosti byl podrobně vyslechnut pan Z. P. jako svědek, který by se měl vyjádřit k otázce předávání díla, vytýkaným vadám žalobkyní i k údajně uzavřené dohodě mezi žalobkyní a jednatelem žalované ohledně odstranění vad. Na místě bude rovněž znovu vyslechnout žalobkyni, aby přesně specifikovala obsah údajné ústní dohody uzavřené s jednatelem žalované. Teprve po takto doplněném dokazování bude možno posoudit, zda mezi účastníky došlo k uzavření dohody o odstranění vytknutých vad provedeného díla a zda lze žalobkyní uplatněný nárok v žalobě shledat důvodným či nikoli. Vzhledem k tomu, že doplnění dokazování by přesáhlo rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a důkazy, které je ve věci třeba provést, by odvolací soud, pokud by doplnění dokazování provedl sám, prováděl jako soud I. stupně, byla by tímto postupem účastníkům odňata jedna soudní instance, což je nepřípustné. Provádění a hodnocení rozhodujících důkazů, za který považuje odvolací soud zejména výslech Z. P., přísluší především soudu I. stupně a provádění těchto rozhodujících důkazů nelze přenášet do řízení odvolacího. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci je třeba doplnit dokazování ve výše naznačeném směru, nebyly shledány důvody ani pro potvrzení rozsudku soudu I. stupně ani pro jeho případnou změnu, proto odvolací soud odvoláním napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí soud I. stupně rozhodne rovněž i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Soud I. stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 226 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2003 předseda senátu