Notář může jménem soudu vydat podle § 38 odst. 2 o.s.ř. usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, jen v řízení o dědictví po zůstaviteli zemřelém po 1.1.2001. Alternativa právní věty: Usnesení o přerušení řízení není usnesením, kterým se upravuje vedení řízení proto je v řízení o dědictví nemůže vydat jménem soudu notář, ani jde-li o řízení po zůstaviteli zemřelém po 1.1.2001.

18 Co 111/2002-241 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vítězslavy Pekárkové a soudců JUDr. Petra Sladkého a JUDr. Jiřího Zrůsta, v řízení o dědictví po prof. MUDr. Lambertu xxxxx, nar. xxxxx, posledně bytem xxxxx, zemřelém xxxxx, jehož účastníky jsou: 1) Ing. Jan xxxxx, bytem xxxxx, zastoupený JUDr. Michalem Elzerem, advokátem se sídlem v Brně, Václavská 6, 2) MUDr. Martin xxxxx, bytem xxxxx, zastoupený JUDr. Michalem Elzerem, advokátem se sídlem v Brně, Václavská 6, 3) Blažena xxxxx, bytem xxxxx, jako právní nástupkyně MUDr. Blaženy xxxxx, zemřelé xxxxx, zastoupená JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 9, o odvolání Blaženy xxxxx, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25.1.2002, č.j. 59 D 1862/94 – 219, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 25.1.2002 Městský soud v Brně rozhodl notářkou JUDr. Marií Matouškovou, pověřenou soudem k provedení úkonů v tomto řízení o dědictví, jako soudní komisař, že se řízení o dědictví přerušuje do skončení řízení před Ústavním soudem zahájeným ústavní stížností MUDr. Martina xxxxx ze dne 20.9.2001. Blažena xxxxx ve svém odvolání proti usnesení o přerušení řízení uvedla, že rozhodnutí je nesprávné především proto, že bylo vydáno nepříslušným orgánem, notářkou jako soudní komisařkou, přičemž podle § 38 o.s.ř. jsou z úkonů notáře jako soudního komisaře vyloučena soudní rozhodnutí, ledaže jde o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, kterým však usnesení o přerušení řízení není. Napadené usnesení navíc obsahuje i nesprávné poučení o tom, že proti němu není odvolání přípustné. Podle ustálené soudní judikatury se usnesení o přerušení řízení nepovažuje za usnesení, které by pouze upravovalo vedení řízení, tak, jak má na mysli ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., podle něhož není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Odvolatelka má dále za to, že podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně, kterým bylo určeno, že pozůstalá manželka MUDr. Blažena xxxxx přežila svého manžela prof. MUDr. Lamberta xxxxx, není důvodem pro přerušení řízení o dědictví. Rozsudek městského soudu, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2001, sp.zn. 12 Co 490/99, nabyl dne 24.7.2001 právní moci. Podání ústavní stížnosti samo o sobě nemůže mít za následek přerušení navazujícího řízení, neboť nepředstavuje zahájení řízení, v němž se řeší konkrétní věcná otázka, tak, jak má na mysli ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., podle něhož bylo řízení o dědictví odvoláním napadeným usnesením přerušeno. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 182/1992 Sb., o Ústavním soudu, nemá ústavní stížnost odkladný účinek, pokud o odložení vykonatelnosti rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje, nebylo rozhodnuto. Z uvedených důvodů je odvolatelka toho názoru, že soudní komisařka při vydání usnesení zásadně pochybila, a proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení o přerušení řízení zrušil a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že prof. MUDr. Lambert xxxxx (dále jen zůstavitel) zemřel před účinností zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád (účinnost od 1.1.2001), platí podle jeho přechodných a závěrečných ustanovení (body 12. a 15.), že řízení o dědictví po tomto zůstaviteli se v prvním stupni i v řízení odvolacím řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném v době smrti zůstavitele, tj. 11.9.1994, (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné patnáctidenní odvolací lhůtě, osobou k podání odvolání oprávněnou (účastníkem řízení), se odvolací soud zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné; podle poučení, které je obsaženo v usnesení, odvolání přípustné není. Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. pak stanoví, kdy proti usnesení není přípustné odvolání. Jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, byl k řízení přibrán další účastník, bylo zahájeno řízení bez návrhu, bylo vráceno podání k opravě, bylo prominuto zmeškání lhůty, byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu, bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3, byl schválen smír, bylo rozhodnuto o podání občana na provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu.Usnesení o přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nelze podřadit pod žádný z uvedených taxativních případů, kdy je zákonem podání odvolání proti usnesení vyloučeno. Pokud soud prvního stupně snad vycházel z toho, že jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, (což lze dovodit z toho, že rozhodoval notářkou, která byla pověřena k provedení úkonů v řízení o dědictví podle § 38 o.s.ř.), je třeba přisvědčit odvolatelce, když poukazovala na ustálenou soudní judikaturu. Ta dovodila, že rozhodnutí o vedení řízení jsou jen taková rozhodnutí, jimiž není soud vázán a může je i bez podání opravného prostředku změnit, jako např. odročení jednání, nařízení důkazů, prominutí pořádkové pokuty, prodloužení lhůty k určitému úkonu, apod. Rozhodnutí o přerušení řízení takovou povahu nemá, není tedy rozhodnutím, kterým se „jen“ upravuje vedení řízení. Proto je proti němu přípustné odvolání. Jak je výše uvedeno, řízení o dědictví se v dané věci řídí občanským soudním řádem ve znění účinném v době smrti zůstavitele. Podle ust. § 38 odst. 2 o.s.ř., v tomto znění, byla z úkonů notáře jako soudního komisaře, v řízení o dědictví vyňata soudní rozhodnutí. Notář nebyl oprávněn vydat žádné soudní rozhodnutí, tedy ani to, jímž se upravuje vedení řízení (což umožnil zákon č. 30/2000 Sb., ale, s ohledem na jeho přechodná a závěrečná ustanovení, pouze pro řízení po těch, kteří zemřeli po 1.1.2001). Jestliže notář pověřený soudem, aby jako soudní komisař provedl úkony v tomto řízení o dědictví po zůstaviteli, které se řídí o.s.ř. ve znění účinném před 1.1.2001, vydal jménem soudu usnesení o přerušení řízení, nepostupoval v souladu s ust. § 38 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném v době smrti zůstavitele. Ani za předpokladu, že by bylo možno v tomto řízení o dědictví použít ust. § 38 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném po 1.1.2001, nebylo by vydání rozhodnutí o přerušení řízení notářem na místě. Uvedené ustanovení umožňuje notáři vydat pouze rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení. Jestliže při posuzování přípustnosti odvolání proti usnesení o přerušení řízení vycházel odvolací soud v souladu s ustálenou soudní judikaturou ze závěru, že toto usnesení není usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, nelze učinit jiný závěr o charakteru usnesení o přerušení řízení ani pro účely posouzení oprávnění notáře vydat jménem soudu toto usnesení. Ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. i § 38 odst. 2 o.s.ř., ve znění po novele zákonem č. 30/2000 Sb., obsahují shodný pojem – „rozhodnutí, jímž (kterým) se upravuje vedení řízení“. Není žádný důvod k tomu, aby tento shodný pojem nebyl vykládán v obou ustanoveních stejně. I kdyby usnesení o přerušení řízení vydal soud ve správném obsazení, nemohlo by být odvolacím soudem potvrzeno. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit. V dané věci není soud v řízení o dědictví sice oprávněn řešit otázku, zda pozůstalá manželka MUDr. Blažena xxxxx, která rovněž zemřela xxxxx, přežila zůstavitele, a je tedy jeho dědičkou, tato otázka je však vyřešena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.3.1999, č.j. 48 C 23/96 – 108, který byl ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2001, sp.zn. 12 Co 490/99, který nabyl právní moci dne 24.7.2001. Podle § 159 odst. 2 o.s.ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky a pro všechny orgány. Jestliže tedy otázku, kterou soud v řízení o dědictví v důsledku spornosti mezi účastníky řízení nebyl oprávněn řešit, byla již vyřešena zákonem předpokládaným způsobem – rozhodnutím soudu ve sporném řízení, nejsou splněny zákonné předpoklady pro přerušení řízení z důvodu podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu; před Ústavním soudem, i pokud by bylo o ústavní stížnosti věcně rozhodováno, nebude řešena otázka, zda pozůstalá manželka MUDr. Blažena xxxxx přežila dne xxxxx zůstavitele, ale bude posuzováno, zda rozhodnutím soudu bylo porušeno základní právo nebo svoboda ústavního stěžovatele zaručené ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně, odvolací soud toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2003 JUDr. Vítězslava Pekárková předsedkyně senátu