Umoření listiny obsahující prohlášení vkladatele o vložení nemovitosti do základního kapitálu společnosti (§ 60 z.č. 513/1991 Sb.), podle níž dosud nebylo vlastnické právo společnosti zapsáno v katastru nemovitostí, není vyloučeno.

18 Co 44/2003-27 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci návrhu společnosti E., s.r.o., se sídlem ve obci V., IČO xxxxxxxx, na umoření listiny – prohlášení vkladatele obchodní společnosti s úředně ověřeným podpisem, sepsaného v roce 1994 A.N., za účasti B. N., bytem v obci D., J. N., bytem v obci K. a P. N., bytem v obci D., o odvolání navrhovatele zastoupeného JUDr. Ing. P. M., advokátem se sídlem v obci V., proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17.1.2003, č.j. U 3/2001 – 14, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na umoření listiny, označené navrhovatelem jako „Prohlášení vkladatele“, jehož obsahem bylo prohlášení A. N., že jako svůj vklad do základního jmění firmy E., s.r.o., vložil nemovitosti v k.ú. Vyškov, a to dům čp. xxx na pozemku p.č. xxx4 a pozemky p.č. xxx4 a xxx5/1. Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že uvedené prohlášení vkladatele obchodní společnosti je svou povahou listinou dispozitivní a navrhovatel má možnost jinými důkazními prostředky dokázat, že písemná forma úkonu byla dodržena (a to např. nalezením instituce, u níž byl úředně ověřen podpis vkladatele), není však hmotněprávní podmínkou pro převod a zánik práva, což znamená, že listina nemůže být předmětem umoření. Navrhovatel podal proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na umoření listiny odvolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (svědecká a účastnická prohlášení), a pokud navržené důkazy provedl, pak na jejich základě dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukázal na to, že při odůvodňování svého rozhodnutí soud prvního stupně zcela evidentně vycházel z právního názoru obsaženého v komentáři k o.s.ř. – edice C. H. Beck, aniž však blíže zkoumal okolnosti konkrétního případu. S názorem, že je-li umořovaná listina tzv. listinou dispozitivní (podle autorů komentáře smlouva o převodu nemovitostí nebo závěť), která není hmotněprávní podmínkou pro převod a zánik práva, tak ten, jemuž se tato listina ztratila má jiné procesní prostředky, jak dokázat, že předepsaná písemná forma úkonu byla zachována a ztracená listina tedy není způsobilá k umoření, je třeba souhlasit jen v určitých specifických případech, mezi něž však nepatří listina, ohledně níž se vede toto řízení. Uvedený názor totiž opomíjí skutečnost, že nemovitosti je třeba členit na nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí, k nimž se vlastnické právo nabývá teprve vkladem do katastru, a nemovitosti nezapisované do katastru nemovitostí, k nimž se vlastnické právo nabývá okamžikem účinnosti smlouvy. Při tomto rozlišování nemovitostí by výše uvedený právní názor měl spíše znít tak, že k umoření nejsou způsobilé dispozitivní listiny, tedy listiny, které mají konstitutivní funkci pro vznik právního poměru, nejsou však hmotněprávní podmínkou pro převod a zánik práva (tj. listin, u nichž je nutné dodržet písemnou formu, např. smlouva o převodu nemovitosti nezapisované do katastru nemovitostí nebo závěť). Podle odvolatele je třeba zdůraznit, že u nemovitostí nezapisovaných do katastru nemovitostí dojde k převodu vlastnického práva již okamžikem účinnosti smlouvy, která musí být písemná. Se samotnou listinou se již pak vlastnické právo nepojí, neboť se její účinností vyčerpalo, a případná její ztráta nemůže na vlastnickém právu nabyvatele ničeho změnit; nejde tedy o listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva podle § 185i odst. 1 o.s.ř. U nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí však k převodu vlastnického práva dojde teprve jeho vkladem do katastru nemovitostí a pro řízení o vkladu je nutná listina (smlouva, prohlášení vkladatele, atd.), jíž se vlastnické právo převádí. Vlastnické právo obsažené v listině se tedy vyčerpá teprve vkladem práva do katastru nemovitostí, a dříve než k tomu dojde, je nutno tuto listinu považovat za listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva, a tedy způsobilou k umoření podle § 185i odst. 1 o.s.ř. Případná ztráta takové listiny, existuje-li jen v jednom vyhotovení, což je případ tohoto řízení, je fatální a bez možnosti jejího umoření by vlastnické právo v ní obsažené nemohlo na nabyvatele nikdy přejít, bylo by navždy ztraceno. Vzhledem k tomu, že katastrální úřad v řízení o vkladu práv do katastru nemovitostí vyžaduje a zkoumá pouze listiny, nelze si představit, jakými jinými procesními prostředky by bylo možné dosáhnout toho, aby byl vklad práva bez příslušné listiny povolen. Podle § 33 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění, je k nabytí vlastnického práva k nemovitostem vkládaným do základního kapitálu společnosti nutné katastrálnímu úřadu mimo jiné doložit prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem o vložení nemovitosti do základního kapitálu obchodní společnosti. Z toho pak podle odvolatele vyplývá, že prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem je hmotněprávní podmínkou k nabytí vlastnického práva obchodní společnosti k nemovitostem, plnící uhrazovací funkci vkladu společníka do jejího základního kapitálu, a je způsobilé k umoření. V řízení o umoření podle § 185s o.s.ř. jde o plnohodnotné nahrazení ztracené či zničené listiny, a to usnesením o jejím umoření, protože jen tak lze listinu předložit k uplatnění práva. Poukázal dále na to, že k prokázání toho, že předmětná listina, jejíhož umoření se domáhá, existovala, navrhoval svědecké a účastnické prohlášení osob, mezi nimiž jsou i všichni dědicové po A. N., který dne 2.4.1996 zemřel, tj. osoby, které by měly prospěch z toho, kdyby umořovaná listina neexistovala a muselo by dojít k novému projednání dědictví. Uvedl také, že ještě před podáním návrhu na umoření předmětné listiny učinil několik pokusů k nalezení instituce, která ověřovala vkladatelův podpis na umořované listině, tato snaha však byla neúspěšná. Důležité však podle jeho názoru je to, že by se jednalo jen o další důkaz potvrzující existenci umořované listiny s ověřeným podpisem, nešlo by však o samotnou listinu jako nositele práva pro účely řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Závěrem svého odvolání odvolatel navrhl, aby Krajský soud v Brně usnesení Okresního soudu ve Vyškově č.j. U 3/2001 – 14 ze dne 17.1.2003 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné odvolací lhůtě, a že směřuje proti usnesení, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení, ani pro změnu. O odvolání rozhodoval bez nařízení jednání, když odvoláním napadené usnesení bylo v souladu s ust. § 185j o.s.ř. vydáno bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), a za účastníky řízení považoval podle § 185k o.s.ř. jednak navrhovatele, a dále dědice zemřelého A. N., který by měl podle k umoření navrhované listiny plnit. Umoření listiny je její nahrazení, byla-li ztracena nebo zničena. Účelem řízení o umoření listiny soudem je poskytnutí ochrany tomu, kdo by mohl být ztrátou nebo zničením listiny poškozen, jedná-li se o listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva a nemůže být nahrazena jinak. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), který ve zvláštní části řízení o umoření listin upravuje, neobsahuje pozitivní výčet listin, které u soudu umořit lze, naopak, v § 185i odst. 2 a 3 stanoví, které listiny v řízení před soudem umořit nelze. Podle § 185i odst. 2 o.s.ř. nelze v řízení před soudem umořit takové listiny, které je podle zákona oprávněna umořit právnická osoba, jež je vystavila; takovými listinami jsou např. vkladní knížky, k jejichž umoření jsou oprávněny banky. Podle § 185i odst. 3 o.s.ř. umoření nepodléhají peníze, loterní losy, sázenky, lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.), kupóny a talóny cenných papírů, listiny, s nimiž je spojeno právo uhrazovat určité právnické osobě v tuzemsku cenu zboží a služeb, jakož i listiny, na jejichž základě lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění. V dané věci se navrhovatel návrhem ze dne 2.10.2001 domáhá umoření listiny, jejímž obsahem je prohlášení vkladatele A. N., že jako vklad do základního jmění firmy E., s.r.o., (tj. navrhovatele) vložil část svého podniku, mimo jiné i nemovitosti v k.ú. Vyškov, a to dům čp. xxx a pozemky p.č. xxx4 a xxx5/1, s tím, že tato listina pořízená v roce 1994, obsahující úředně ověřený podpis vkladatele, dosud nebyla předložena katastrálnímu úřadu ke vkladu vlastnického práva, a nelze ji nalézt ani v archivu navrhovatele, ani mezi osobními věcmi vkladatele, který již zemřel. Z návrhu je zřejmé, že k umoření navrhovaná listina je prohlášením společníka obchodní společnosti o vložení nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti ve smyslu ust. § 60 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, před vznikem společnosti, tj. před jejím zapsáním do obchodního rejstříku. Tuto listinu, obsahující i ověřený podpis vkladatele, potřebuje navrhovatel, podle svého tvrzení, k tomu, aby mohl u příslušného katastrálního úřadu uplatnit vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v prohlášení vkladatele. Protože ztracená listina s prohlášením vkladatele obchodní společnosti není listinou ve smyslu ust. § 185i odst. 2 o.s.ř., ani listinou vyjmenovanou v § 185i odst. 3 o.s.ř., v zásadě platí, že ji umořit lze. Zbývá jen posoudit, zda je splněna zákonná podmínka pro umoření, že bez umoření této listiny nemá navrhovatel možnost uplatnit vlastnické právo k nemovitostem, o nichž vkladatel učinil ztracenou listinou prohlášení, že je vkládá do základního kapitálu společnosti. Vycházeje z ust. § 1 odst. 1 a § 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, podle nichž vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí vzniká vkladem do katastru nemovitostí, a z ust. § 4 odst. 4 téhož zákona, který vyžaduje, aby s návrhem na vklad byla předložena listina, na základě které má být právo do katastru nemovitostí zapsáno, je zřejmé, že bez listiny obsahující prohlášení vkladatele o vložení svých nemovitostí, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, do základního kapitálu obchodní společnosti se tato společnost vlastnického práva k nemovitostem nedomůže. Jde nepochybně o listinu, která je hmotněprávní podmínkou vzniku vlastnického práva, když vlastnické právo obchodní společnosti k předmětným nemovitostem může vzniknout teprve vkladem do katastru nemovitostí na základě této listiny. Po vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí by již nebyl dán zákonný předpoklad pro umoření předmětné listiny, neboť zachování písemné formy nabývacího titulu by v katastru nemovitostí zapsaný vlastník mohl prokázat i jinak, než ztracenou listinou. To ostatně správně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, tento svůj závěr však nesprávně aplikoval i na situaci odlišnou, a to na vznik vlastnického práva pro nabyvatele nemovitosti (v dané věci navrhovatele). Skutečnost, že se v praxi v řízení před soudem dosud umořují vpodstatě jen cenné papíry, popř. pojistky podle § 578 odst. 1 z.č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, neznamená, že by nebylo jiných listin způsobilých k umoření. Zejména když umořením listiny soud nerozhoduje o uspokojení práva navrhovatele, ale pouze mu umožňuje, aby se uspokojení svého práva umořenou listinou domáhal, (aniž může předjímat výsledek uplatnění práva podle umořené listiny), je dán právní zájem navrhovatele na umoření listiny, kterou potřebuje k uplatnění vlastnického práva k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná listina není listinou, u níž by bylo umoření soudním rozhodnutím vyloučeno, usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na její umoření zamítnut, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1, § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. V dalším řízení, v němž je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 2 o.s.ř.), pokud nebude zjištěno, že předmětné prohlášení vkladatele nebylo vystaveno nebo že není ztraceno nebo zničeno (což předpokládá např. provedení šetření prostřednictvím příslušného rejstříkového soudu, u něhož je vedena i sbírka listin týkající se navrhovatele, popř. vkladatele), bude třeba vydat výzvu, aby ten, kdo listinu má, se přihlásil a ji předložil, nebo podal námitky, a provádět další procesní úkony podle § 185m a násl. o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V Brně dne 5. září 2003 předsedkyně senátu