18 Co 471/2001 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě , v řízení o dědictví po J. J., posledně bytem v obci K.okr. H., zemřelém x.xx.xxxx, o odvolání M. J., bytem v obci K., zastoupené D. Š., bytem v obci B., proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17.9.2001, č.j. D 3626/93 – 156, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením Okresní soud v Hodoníně odmítl odvolání M. J. podané proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26.2.2001, č.j. D 3626/93, s odůvodněním, že napadené usnesení nabylo dne 10.4.2001 právní moci, a že podané odvolání je opožděné. V závěru odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že při odmítnutí odvolání postupoval podle § 208 odst. 1 o.s.ř. V podání doručeném soudu prvního stupně dne 11.10.2001 uvedla M. J., že se odvolává proti usnesení o odmítnutí odvolání. Poukázala na protokol ze dne 11.11.1999, podle něhož nebyla účastníkem dědického řízení, a proto jí také nebylo doručováno usnesení ze dne 26.2.2001, č.j. D 3626/93 – 144, a z toho důvodu také nemohla podat odvolání „v zákonné lhůtě od rozhodnutí“. Teprve při jednání ve věci vypořádání společného jmění manželů 4 C 82/89 dne 23.5.2001 obdržela od předsedy senátu kopii usnesení D 3626/93 – 144. Toto usnesení tak nabylo právní moci, aniž se měla možnost vyjádřit ke skutečnostem, které se jí týkají. Má za to, že „Odvolání na neplatnost rozhodnutí o dědictví“ nelze označit jako opožděné, ale jde o řádné odvolání, protože zákonná lhůta patnácti dnů se musí počítat ode dne, kdy rozhodnutí obdržela, tj. od 23.5.2001. Odvolání ze dne 6.6.2001 je tedy podle ní podáno poslední den této zákonné lhůty. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že J. J. zemřel x.xx.xxxx. Řízení o dědictví po něm proto probíhá podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném v době smrti zůstavitele (dále jen o.s.ř.), tak, jak stanoví článek 12. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se s účinností od 1.1.2001 mění občanský soudní řád, a podle něhož řízení ve věci dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni řídí dosavadními právními předpisy. I když při doručování písemností v řízení vedeném podle dosavadních právních předpisů se postupuje podle novely občanského soudního řádu účinné od 1.1.2001 (a contrario bodu 6. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.), ze žádného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by se podle nové právní úpravy posuzovala i otázka včasnosti podání odvolání a rozhodnutí o něm v řízení, které jinak probíhá podle dosavadních právních předpisů. Jestliže tedy řízení o dědictví po J.J. probíhá podle občanského soudního řádu ve znění účinném v době jeho smrti, který neumožňoval, aby o včasnosti odvolání rozhodoval sám soud prvního stupně, nýbrž vycházel z toho, že o každém odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhoduje soud odvolací, postupoval soud prvního stupně v dané věci nesprávně, když použil v tomto řízení ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001. V důsledku použití nesprávného právního předpisu rozhodoval tak o odvolání soud věcně nepříslušný. Tato vada řízení je odstranitelnou podmínkou řízení, lze ji napravit tím, že o odvolání rozhodne věcně příslušný odvolací soud. Za tím účelem bylo třeba usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odvolání odmítnuto, zrušit. Odvolací rozhodl o zrušení odvoláním napadeného usnesení podle § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 7. února 2003 předsedkyně senátu