Pokud soud nesplnil povinnost, vyplývající z ustanovení § 114a odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve vztahu ke skutečnosti, jejíž spornost pro něj vyplývá již ze žaloby, nemůže žalobu zamítnout pro neunesení tzv. důkazního břemene ve vztahu k této skutečnosti a to ani s poukazem na to, že nebylo možno (třeba) účastníka poučovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neboť účastník se k jednání nedostavil a bylo možno jednat v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3).

47 Co 7/2003 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě v právní věci žalobce V. k. K. V., a.s., se sídlem v obci K. V., IČO xxxxxxxx, proti žalovanému S. S. bytem v obci B., zastoupenému JUDr. K.T. Š., advokátkou se sídlem v obci B., o 46.816,80 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Kroměříži č.j.50C 27/2002-40 ze dne 30.10.2002, t a k t o: Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Kroměříži č.j. 50C 27/2002-40 ze dne 30.10.2002 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 46.816,80 Kč spolu 7,5 % úrokem z prodlení od 1.12.2001 do zaplacení a žalobce byl zavázán nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 11.680,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Soud I. stupně žalobu zamítl s poukazem na to, že žalobce neprokázal, že je organizací, která vykonávala právo hospodaření s veřejnými vodovody a že voda byla do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného skutečně dodána, neboť faktura dodávku vody neprokazuje. Poukázal na to, že žalobce nemohl být poučen podle ustanovení § 118a o.s.ř., neboť se neúčastnil jednání, u kterého byl vyhlášen rozsudek a byly splněny podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. V odvolání uvedl, že podle § 3 vyhl. 144/1978 Sb. nevykonává žalobce právo hospodaření. Proto jej nemůže ani prokazovat. Žalobce má ve svém předmětu podnikání zapsáno v obchodním rejstříku mj. též provozování vodovodů a kanalizací. Ve smyslu uzavřené smlouvy o provozování vodovodních, kanalizačních a dalších vodohospodářských zařízení a poskytování služeb s tím souvisejících, uzavřené dne 8.9.1994 ve znění pozdějších změn a doplňků mezi žalobcem a V. s. obcí K., byl žalobce ve smyslu ustanovení § 3 vyhl. č. 144/1978 Sb. účinné k 31.12.2001 správcem veřejných vodovodů a veřejných kanalizací v obcích sdružených ve V. s. obcí z.Č. – IČO xxxxxxxx, když k 1.1.2001 zanikl původní správce sítí VtS S. s.r.o. (IČO xxxxxxxx) fúzí se žalobcem. Povinnost vlastníka nemovitosti platit vodné správci veřejné vodovodní sítě vyplývala pro období, ve kterém jsou faktury nezaplacené, z vyhlášky o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích č. 144/1978 Sb. Právní předpis neukládal uzavření dodávkové smlouvy, a to ani správci sítě ani vlastníkovi nemovitosti, protože v době vzniku právního předpisu platil v plném znění Hospodářský zákoník a jím daná všeobecná kontraktační povinnost. Přesto byl správce povinen ze starého právního předpisu z roku 1978 služby vodného poskytovat všem vlastníkům nemovitostí napojených na veřejnou vodovodní síť a s bezesmluvním plněním nebyla spojena žádná sankce v podobě přerušení dodávky vody na rozdíl od nyní platného zákona č. 274/2001 Sb. Proto nedostatek smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným v r. 2001 není možno použít jako argument pro obhájení bezplatné dodávky vody do nemovitosti. Z rozsudku nevyplývá, že by se žalovaný snažil se žalobcem smlouvu na dodávku vody uzavřít a byl žalobcem odmítnut. Právní předpis, nikoli žalobce, stanoví v § 17 jakým způsobem se množství odebrané vody v nemovitosti zjišťuje. Soud přehlédl, že v žalovaných nezaplacených fakturách je vždy uvedeno číslo měřidla a jeho stavy ve dnech, kdy byl proveden jeho odečet, že je v nich uveden i způsob zjištění stavu tj. skutečným odečtem měřidla. To, že odběr vody nebyl nulový, prokazuje odběr vody v nemovitosti žalovaného nade vší pochybnost. Důkazní břemeno odběru, které nese žalobce, končí na veřejné části vodovodní přípojky tj. před vodoměrem. Tam voda být musí, a že tam byla dokazuje to, že se stav vodoměru změnil. Soud nemůže zpochybňovat skutečnost, že vodu dodával žalobce, když neví, k jakým změnám v obci, na jejímž území stojí nemovitost žalovaného, došlo, a nevyžádal si v souladu s ustanovením § 128 o.s.ř. vyjádření příslušného obecního úřadu a tuto skutečnost považuje za tak významnou, že žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud měl soud tak vážnou pochybnost o důvodnosti žaloby a nevyzval ani žalobce v předvolání k doložení všech kopií úředně ověřených listin, které soud chce vidět, a které žalobce běžně do spisu nedodává, tj. koncesní listinu, smlouvu o provozování majetku obcí, zápisy z valné hromady V. s. o., které projednává kdy a jaké obce ke sdružení přistoupí a kdy a jaké obce ze sdružení vystoupí, je to pochybení soudu. K předložení důkazu, že žalobce provozuje veřejné vodovodní sítě na území obcí okresu Tachov nebyl žalobce soudem vyzván, přesto, že byl soudem vyzván, aby doložil výši poštovného, zahrnutého v nákladech řízení. Navrhl, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že žalobce ve svém odvolání tvrdí, že důvodnost žaloby na zaplacení dlužného vodného je dána přímo právním předpisem, přičemž odkazuje na vyhl. č. 144/1978 Sb. o veřejných vodovodech a kanalizacích. Dle názoru žalovaného je tato vyhláška normou upravující technické podmínky dodávky vody a pokud jde o právní vztahy vzniklé mezi dodavatelem a odběratelem dodáním vody z veřejného vodovodu, přenechává jejich úpravu jinému předpisu, a sice občanskému zákoníku (viz § 40 cit. vyhl.). Jak vyplývá z provedeného dokazování zejm. pak z přípisu žalobce společnosti Bohemia 1877, s.r.o. ze dne 20.6.2001, vznikl v projednávaném případě občanskoprávní vztah mezi žalobcem jako dodavatelem vody na straně jedné a odběratelem vody, kterým byla společnost B. 0000, s.r.o. na straně druhé. Žalobce rovněž zpochybňuje správnost závěru soudu o tom, že žalovaný nedal souhlas, aby do nemovitosti byla dodávána voda. Poukazuje na to, že nemovitost byla pronajata jako restaurace a penzion, což je bez dodávek vody nemyslitelné, a dále na to, že žalovaný měl možnost nechat odpojit nemovitost z veřejné vodovodní sítě. Tyto pochybnosti žalobce nemohou obstát. Žalovaný u soudu uvedl, že v době, kdy nemovitost pronajímal, tato nebyla na veřejný vodovod napojena a využívala výlučně vodu z vlastních studní. Ostatně tento stav trvá i nyní, kdy k provozu restaurace a penzionu zcela postačuje dodávka vody z vlastních zdrojů. Protože žalovaný nevěděl, že nemovitost byla v průběhu pronájmu bez jeho souhlasu napojena na veřejný vodovod, nemohl ani učinit nic pro to, aby nemovitost od veřejného vodovodu nechal odpojit. Protože žalovaný nedal souhlas, aby do nemovitosti byla dodávána voda z veřejného vodovodu a o těchto dodávkách ani nevěděl, je pochopitelné, že nemůže potvrdit, zda čísla měřidel uvedená na fakturách odpovídají nainstalovaným měřidlům na jeho nemovitosti. Sám nikdy žádná nainstalovaná měřidla neviděl, neboť o údajných dodávkách vody z veřejné vodovodní sítě do své nemovitosti se dozvěděl až v době, kdy již byla dodávka vody dle tvrzení žalobce ukončena a měřidla byla tudíž odmontována. Protože si žalobce počínal v nemovitosti žalovaného svévolně a bez vědomí žalovaného napojil údajně jeho nemovitost na veřejnou vodovodní síť, musí nést sám i důkazní břemeno svého tvrzení, neboť žalovaný nemůže jeho tvrzení ani potvrdit a ani vyvrátit. Pokud žalobce vytýká soudu I. stupně, že si sám z vlastní iniciativy nevyžádal vyjádření a listiny potřebné k posouzení žaloby, pak žalovaný namítá, že takový postup soudu by byl v rozporu se základními principy civilního soudního řízení a představoval by porušení rovnosti stran řízení. Žalobce tvrdí, že nemá k dispozici potřebný důkaz ke svému tvrzení, že provozuje veřejné vodovodní sítě na území obcí okresu Tachov. V rozporu s tímto tvrzením ale v bodu 5/ svého odvolání i v podání ze dne 26.11.2002, který své odvolání doplňuje, takové důkazy uvádí a některé z nich odvolacímu soudu nabízí k provedení. Dle názoru žalovaného ale odvolací soud k těmto důkazům, příp. důkazním návrhům, uplatněným v rozporu s § 205a o.s.ř., již nemůže přihlédnout. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a aby žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté co zjistil, že je uplatňován zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. e), f), g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolaní žalobce je důvodné. Žalobce se žalobou podanou dne 12.12.2001 domáhal zaplacení žalované částky z titulu dodávky vody. V žalobě tvrdil, že je správcem veřejného vodovodu v obci B., že žalovanému jako vlastníku nemovitosti vyfakturoval dodávku vody do jeho nemovitosti v uvedené výši. Z doplnění žaloby ze dne 15.2.2002 lze dovodit i tvrzení, že žalobce do nemovitosti žalovaného vodu i dodal. K prokázání svých tvrzení předložil výpis z obchodního rejstříku, faktury doručené žalovanému, výzvu k úhradě žalované částky s doručenkou s podpisem žalovaného a nájemní smlouvu ze dne 19.11.1999, uzavřenou mezi žalovaným a společností B.0000 s.r.o. Problematika úhrady plateb za dodávku vody byla řešena v žalovaném období vyhl. č. 144/1978 Sb. ve spojení se zákonem č. 138/1973 Sb. Z uvedené vyhlášky lze dovodit, že problematika dodávky vody z veřejných vodovodů je upravena jednak předpisem veřejnoprávním a jednak předpisem soukromoprávní povahy (prodej a koupi vody jako věci). Jde-li o vznik a obsah závazku k dodávce vody, vyplývají z vyhlášky omezení, která modifikují smluvní volnost, charakteristickou pro účastníky soukromoprávních vztahů. Z ustanovení § 16 odst. 2 vyhl., jakož i z ustanovení § 37 vyplývá, že účastníkem tohoto vztahu může být pouze správce veřejného vodovodu a vlastník nemovitosti, rozsah dodávky vyplývá přímo z vyhlášky (§ 16 odst. 2), upravuje závazně i postup při zjišťování množství dodané vody a reguluje též situace, kdy k uzavření smlouvy o dodávce nedojde, popř. odběratel postupuje v rozporu se smlouvou (§ 25 cit. vyhl.). Vyhláška tedy upravuje a stanoví povinnost k úhradě odebrané vody v případě odběru vody z veřejného vodovodu jak v případě smluvního odběru, tak i v případě odběru vody uskutečněného bez smlouvy s dodavatelem. Především však do tohoto vztahu vždy vstupuje dodavatel (správce veřejného vodovodu) a vlastník nemovitosti, pro niž je dodávka uskutečněna. Shora uvedená problematika je též podrobně rozebrána v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 915/2000 ze dne 30.5.2001, na který odvolací soud odkazuje. Ze shora uvedeného rozboru především vyplývá závěr, že žalobce je povinen tvrdit a prokazovat, že je správcem veřejného vodovodu (subjektem, uvedeným v § 3 citované vyhlášky), žalovaný je vlastníkem nemovitosti, že voda byla do nemovitosti dodána (přičemž tuto skutečnost prokazuje buď stavem měřidel, je-li instalován měřící přístroj), popř. skutečnostmi, uvedenými v § 25 citované vyhlášky. Lze souhlasit se soudem I. stupně v jeho závěru, že z dokladů předložených spolu se žalobou nevyplývá doložení tvrzení, že žalobce je správcem veřejného vodovodu pro dodávku vody do obce Bor. Žaloba obsahuje pouze tvrzení o této skutečnosti. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ustanovení § 5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Podle ustanovení § 114a odst. 1 o.s.ř. nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2 (jiný způsob ukončení řízení), připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Podle ustanovení § 114a odst. 2 písm. d) o.s.ř. za tím účelem předseda senátu činí jiná vhodná opatření. Uvedená ustanovení v případě, kdy účastník v žalobě dostatečně vylíčí skutkový stav (splní svoji povinnost tvrzení), avšak ke svým skutkovým tvrzením buď nenavrhne, popř. nedoloží příslušné důkazy (a tedy nesplní svoji povinnost uloženou v § 79 odst. 1 o.s.ř.), mají pro řádné vedení sporu dvojí význam. Především z nich vyplývá povinnost soudu počínat si tak, aby bylo možno věc rozhodnout spor u jediného jednání. Vyplývá-li uvedený nedostatek přímo z žaloby, učiní předseda senátu opatření k jeho odstranění (§ 114a odst. 2 písm. d) o.s.ř.). Je tedy jeho povinností před nařízením jednání (popř. při nařízení jednání) buď vyzvat účastníka k doložení např. určité listiny (je-li zřejmé, že tvrzenou skutečnost je možno prokázat listinným důkazem – např. výpisem z katastru nemovitostí, popř. jinou listinou, o níž je zřejmé, že ji má účastník v držení, a není problém, aby tuto listinu u jednání předložil, popř. si ji opatří sám, je-li to možné) anebo ve smyslu ustanovení § 5 o.s.ř. účastníka poučí o nesplnění důkazní povinnosti. Takový postup je zřejmý, neboť pokud by soud vyčkával na poučení podle § 118a o.s.ř., pak by zhatil možnost rozhodnutí u jediného jednání tak, jak to ukládá ustanovení § 114a odst. 1 o.s.ř. Ve vztahu k poučovací povinnosti pak slouží k zabránění vydání tzv. “překvapivých“ rozhodnutí, neboť účastník, který je předvolán k jednání, aniž by byl vyzván k doložení některých svých tvrzení, musí mít za to, že svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní splnil, a to zvlášť v situaci, kdy i žalovaný splní svoji povinnost tvrzení (§ 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř.) a v rámci své obrany určitá tvrzení nesporuje. Za této situace nemá žalobce možnost zjistit, která tvrzení v žalobě obsažené považuje soud za sporná a je třeba je prokazovat a která nikoliv (může mít např. za to, že se jedná o tvrzení soudu známá - § 121 o.s.ř., což může být v žalobách vycházejících z určité veřejnoprávní skutečnosti časté). Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že pokud soud nesplnil povinnost, vyplývající z ustanovení § 114a odst. 2 písm. d) o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve vztahu ke skutečnosti, jejíž spornost pro něj vyplývá již ze žaloby, nemůže žalobu zamítnout pro neunesení tzv. důkazního břemene ve vztahu k této skutečnosti, a to ani s poukazem na to, že nebylo možno (třeba) účastníka poučovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť účastník se k jednání nedostavil a bylo možno jednat v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). K této situaci došlo i v souzené věci. Soud I. stupně žalobu zamítl mimo jiné proto, že měl za to, že žalobce neprokázal, že je správcem veřejné vodovodní sítě pro obec B. Toto tvrzení účastníka vyplývá již z žaloby a ve světle shora uvedeného výkladu měl tedy soud I. stupně, pokud toto tvrzení považoval za sporné, vyzvat žalobce k jeho doložení, popř. jej poučit o spornosti tohoto tvrzení a o důkazním břemenu k tomuto tvrzení. Zamítl-li žalobu s poukazem na neunesení důkazního břemene ve vztahu k tomuto tvrzení, dopustil se tak takového procesního pochybení, ke kterému musel odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. přihlédnout. Soud I. stupně zamítl též žalobu s poukazem na neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzení žalobce, že voda byla do nemovitosti skutečně dodána. S tímto hodnocením důkazů se odvolací soud neztotožnil. Z předložených faktur mimo jiné vyplývá stav měřidel namontovaných k nemovitosti ve vlastnictví žalobce na počátku zúčtovacího období a na jeho konci, tedy vyplývá, jaké množství vody bylo dodáno (§ 21 odst. 3, § 23 odst. 2 cit. vyhl.). Lze souhlasit s odvolatelem, že si lze těžko představit, jakým jiným způsobem by měl žalobce prokázat dodávku vody, v případě, že odběratel nesouhlasí se stavem vody, tak jak je uveden na měřidlech, musí tvrdit skutečnosti, které tento stav znevěrohodňují (např. že došlo k přerušení dodávky vody, popř. že měřidla jsou poškozena a odběratel sdělil své pochybnosti o správnosti údajů na měřidlech uvedených - § 20 cit. vyhl.), což však doposud výslovně tvrzeno nebylo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti musel odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., § 221 odst. 2 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení je soud I. stupně v intencích právních závěrů, učiněných výše, vázán právním závěrem odvolacího soudu (§ 226 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Krajský soud v Brně dne 25.listopad předseda senátu