Výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je nutno doručit do vlastních rukou žalovaného (§ 114b odst. 4), doručení fyzické osobě podle § 46 odst. 2 a § 46 odst. 4 o.s.ř. je vyloučeno.

47 Co 79/2003 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě v právní věci žalobce JUDr. L. K. , správce konkursní podstaty úpadce P., a.s., P., zastoupeného Mgr. M. B., advokátkou v obci B., proti žalovanému K. K. , bytem v obci B.H., zastoupenému JUDr. M. B., advokátkou v obci B.H., o 54.000,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži č.j. 7 C 197/2002-67 ze dne 19.11.2002, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č.j. 7 C 197/2002-67 ze dne 19.11.2002 byl žalovaný zavázán žalobci uhradit částku 54.000,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 10.3.2002 do zaplacení, nahradit náklady řízení ve výši 2.350,- Kč a zaplatit soudní poplatek ve výši 2.160,- Kč. Tento rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Uvedl, že při svém rozhodování vycházel soud ze skutečnosti, že dne 30.9.2002 bylo žalovanému uloženo, aby se ve lhůtě do třiceti dnů od doručení usnesení o výzvě vyjádřil k podané žalobě a byl v tomto usnesení poučen o následcích nevyhovění výzvě. Pro doručení usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30.9.2002 nemohla nastat fikce doručení podle ustanovení § 46 odst. 4, neboť v době od 3.10.2002 do 23.10.2002 se v místě svého trvalého bydliště nezdržoval a nemohl tedy být uvědoměn o uložení zásilky poštovní doručovatelkou. V této době se spolu se svou manželkou A. K. a nejmladším synem D. zdržoval u pana J. P., bytem v R. R. Má za to, že nebyly shledány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalobce se k odvolání písemně nevyjádřil. Odvolací soud poté co zjistil, že je uplatňován zákonný odvolací důvod (§ 205b o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání přecházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Podle ustanovení § 153a odst. 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). Podle ustanovení § 114b odst. 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o tom následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věci, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věci uvedené v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uloží, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojí listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označí důkazy k prokázání svých tvrzení. K vydání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle ustanovení § 114b odst. 4 o.s.ř. usnesení podle odstavců 1 a 2 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Z ustanovení § 114b odst. 4 vyplývá, že usnesení, vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 a 2 o.s.ř., musí být doručeno žalovanému do vlastních rukou, ze znění, že náhradní doručení je vyloučeno, vyplývá, že je nutné, aby se toto usnesení dostalo fyzicky do dispozice žalovaného. Odvolací soud poukazuje na naprosto totožnou dikci v ustanovení § 173 odst. 1 (týkající se doručování platebního rozkazu), kde též ustálená soudní praxe dovodila, že platební rozkaz se musí dostat do dispozice žalovaného, je tedy vyloučeno ať již náhradní doručení podle ustanovení § 46 odst. 2, ale též i náhradní doručení uložením podle ustanovení § 46 odst. 4 (k tomu viz i rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 406/2000 ze dne 7.11.2000). S ohledem na skutečnost, že usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 má v podstatě totožné následky jako platební rozkaz, respektive následky s ohledem na omezenou možnost odvolání proti následně vydanému rozsudku pro fikci uznání, je nutno dovodit, že toto usnesení se musí dostat do dispozice žalovaného, od tohoto dne začíná běžet minimální třicetidenní lhůta k vyjádření a teprve po jejím marném uplynutí může soud přistoupit k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 4 o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že v dané věci bylo doručeno usnesení vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. uložením, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a proto odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Brně dne 14. května 2003 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu