Řízení, jehož předmětem je odškodnění nemoci z povolání, je řízením ve věci, jejíž povaha vyžaduje kvalifikovanou výzvu k písemnému vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Jestliže rozsudek pro uznání odvolací soud přezkoumává jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř., nelze v odvolacím řízení přihlédnout k uspokojení uplatněného nároku (zaplacení žalované částky), k němuž došlo po vydání napadeného rozsudku pro uznání tato skutečnost však může být důvodem pro zastavení nařízené exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci žalobkyně A.L., zastoupené JUDr. M. K., obecnou zmocněnkyní, bytem v obci V., proti žalovanému P. S. , o zaplacení 3.210,- Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. března 2001, č.j. 7 C 1014/2000-13, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 27. března 2001, č.j. 7 C 1014/2000-18, t a k t o : I. Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (III.) se rozsudek soudu I. stupně m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na soudním poplatku částku 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3.210,- Kč (I.) a ve výroku o nákladech řízení (II.) se rozsudek soudu I. stupně p o t v r z u j e . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 44,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 29.12.2000 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.210,- Kč. Uvedla, že u žalovaného byla zaměstnána v době od 4.5.1992 do 31.5.1999 jako vazačka věnců, kytic, kytiček, s místem výkonu práce v obci V. Podle hlášení nemoci z povolání vystaveného dne 30.11.1999 Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně byla u ní zjištěna dne 1.4.1999 nemoc z povolání, eczema contactum profesionale. Vzhledem k tomu, že u žalovaného pracovala za podmínek, z nichž vznikla nemoc z povolání, odpovídá za škodu způsobenou jí nemocí z povolání žalovaný. Žalovaná částka představuje bolestné v hodnotě 90 bodů, tj. 2.700,- Kč a náklady vynaložené žalobkyní na vystavení lékařského potvrzení v částce 510,- Kč. Ještě před prvním jednáním ve věci soud I. stupně usnesením ze dne 5.1.2001, č.j. 7 C 1014/2000-10 žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji „obhajobu“ a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; usnesením byl žalovaný současně poučen, že pokud se bez vážného důvodu „v dané lhůtě“ k žalobě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání, má se zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a že soud v tomto případě rozhodne rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř. Usnesení bylo žalovanému do vlastních rukou současně s žalobou doručeno 17.1.2001. Na výzvu žalovaný nereagoval. Rozsudkem ze dne 8.3.2001, č.j. 7 C 1014/2000-13 soud I. stupně uložil žalovanému P. S. povinnost zaplatit žalobkyni A. L. částku 3.210,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému (výrok II.) a žalovaného P. S. zavázal k povinnosti zaplatit České republice – do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na soudním poplatku částku 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalovaný nereagoval na výzvu k vyjádření vydanou podle § 114b odst. 1 o.s.ř., přestože byl poučen o následcích spojených s nepodáním vyjádření (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Dovodil proto zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) a podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 „zákona o soudních poplatcích“. Usnesením ze dne 27.3.2001, č.j. 7 C 1014/2000-18 soud I. stupně rozhodl o opravě přísudečného výroku I. rozsudku v části o lhůtě k plnění; v písemném vyhotovení rozsudku v uvedené části přísudečného výroku I. chybělo slovo „dnů“. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Vedle chyby v psaní opravené usnesením o opravě namítá nedostatek procesních podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, jenž blíže nespecifikuje. V dalším obsahu odvolání žalovaný zpochybňuje splnění předpokladů jeho odpovědnosti za škodu způsobenou žalobkyní nemocí z povolání. Poukazuje na skutečnost, že žalobkyně onemocněla dne 19.4.1999 a její pracovní neschopnost byla ukončena dne 26.7.1999, tedy v době, kdy již u žalovaného nepracovala (pracovní poměr žalobkyně skončil k 31.5.1999). V době této pracovní neschopnosti žalobkyně nebyla ošetřujícím lékařem poslána na odborné vyšetření na Kliniku pracovního lékařství v Brně; na Kliniku pracovního lékařství v Brně se poprvé dostavila až dne 6.10.1999. V průběhu následující pracovní neschopnosti, k níž došlo v době jejího zaměstnání ve vazárně květin S. – Ž. v obci V., u žalobkyně byla zjištěna alergie na astry a chryzantémy, přičemž u žalovaného žalobkyně s astrami nepřišla do styku vůbec a s chryzantémami naposledy v měsíci říjnu 1998. Vzhledem k uvedenému považuje žalovaný „k objasnění celé záležitosti“ za nezbytné zjistit, kdy se skutečně žalobkyně dostavila na Kliniku pracovního lékařství v Brně. Navrhuje proto zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně považuje odvolání za nedůvodné vzhledem k tomu, že „provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně u žalovaného pracovala za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání“. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o.s.ř.) a že je přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Přestože odvolání bylo podáno též z jiných důvodů, jestliže bylo namítáno nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, přezkoumával odvolací soud napadený rozsudek – vzhledem ke skutečnosti, že odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání – jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř. (§ 212a odst. 4 o.s.ř.). Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a a § 153b). Z obsahu spisu nevyplývají, a odvolatelem ani nejsou namítány, skutečnosti, ze kterých by vyplývaly vady podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Odvolací soud neshledal ani skutečnosti odůvodňující závěr, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (§ 114b odst. 1 o.s.ř.). Usnesení nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci a musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; nesmí mu však být doručeno dříve než žaloba (§ 114b odst. 3 a 4 o.s.ř.). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). V projednávané věci z žaloby, která obsahuje všechny náležitosti stanovené § 79 odst. 1 o.s.ř., vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění nemoci z povolání, konkrétně nárok na náhradu za bolest a na náhradu věcné škody (§ 193 odst. 1 písm. b) a d) zákoníku práce). Předmětem řízení tedy není věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), ani věc uvedená v § 118b a § 120 odst. 2 o.s.ř. Její typová obtížnost současně předpokládá, že zjišťování skutkového stavu věci, s ohledem na nemalé množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů, bude mimořádně náročné, což vylučuje, aby bez znalosti stanoviska žalovaného bylo jednání připraveno tak, aby při něm mohla být věc rozhodnuta. Povaha projednávané věci tedy vyžaduje kvalifikovanou výzvu k písemnému vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Soud I. stupně k ní ještě před prvním jednáním ve věci přistoupil usnesením ze dne 5.1.2001, č.j. 7 C 1014/2000-10, doručeným žalovanému současně s žalobou dne 17.1.2001 (doručení usnesení a žaloby žalovaný nezpochybňuje). Jestliže potom žalovaný ve stanovené 30 denní lhůtě bez vážného důvodu na výzvu nereagoval, ve věci se písemně nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, došlo v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. k zákonné fikci uznání nároku uplatněného žalobou, na základě které soud I. stupně v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. Jestliže rozsudek pro uznání odvolací soud přezkoumává jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř., nebylo možno v odvolacím řízení přihlédnout ke skutečnosti (žalobkyní u jednání odvolacího soudu uplatněné a žalovaným potvrzené), že po vydání napadeného rozsudku žalovaný požadovanou částku 3.210,- Kč žalobkyni zaplatil. Tato skutečnost může však být důvodem pro zastavení případné exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Neshledal-li odvolací soud vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ani skutečnosti, pro které by nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku (I.) a akcesorickém výroku o nákladech řízení (II.) potvrzen; jestliže žalobkyni, která by měla právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žádné náklady nevznikly, rozhodl soud I. stupně správně též tehdy, jestliže žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 29.12.2000, tedy v době před nabytím účinnosti zákona č. 255/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek z žaloby v této věci se proto vybírá podle dosavadních předpisů, i když se stane splatným po účinnosti zákona č. 255/2000 Sb. (článek II. bod 1. zákona č. 255/2000 Sb.), tj. podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Jestliže žalobkyně jako navrhovatelka v řízení o náhradu škody z nemoci z povolání je v této věci od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích), postupoval soud I. stupně v souladu s § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, uložil-li povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení žalovanému. Nesprávně však vyčíslil jeho výši, která podle položky 1 písmene a) Sazebníku soudních poplatků správně činí 500,- Kč, nikoliv 600,- Kč. Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (III.), jenž nemá povahu rozsudku pro uznání, proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.); žalobkyni vznikly náklady ve výši jízdného hromadným dopravním prostředkem (autobusem) za cestu k jednání odvolacího soudu v částce 44,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2003 předseda senátu