V rozhodnutí o zastavení exekuce lze ve smyslu ust.§ 89 ex. ř. uložit nahradit náklady exekuce oprávněnému v zásadě jen tehdy, pokud zavinil zastavení exekuce.

12 Co 31/2004 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci oprávněného J. V., bytem v obci B., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem se sídlem v obci H., proti povinnému O. G., bytem v obci B., zastoupenému JUDr. S. K., advokátem se sídlem v obci B., o exekuci částky 15.788,- Kč podle zák. č.120/2001 Sb., o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 8.2003, č.j. 1NcE 715/2002-20, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že povinný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. K. B., náklady řízení ve výši 3.955,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. II. Ve výroku III. se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že povinný je povinen nahradit oprávněnému na nákladech řízení částku 3.660,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. H. Odůvodnění: Soud prvního stupně usnesením v prvním výroku zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 31. 1.2002, č.j. (správně sp.zn.) 1NcE 715/2002. Ve druhém výroku soud rozhodl o povinnosti oprávněného zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. K.B. na nákladech řízení částku 3.900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Ve třetím výroku pak soud ještě uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněnému částku 3.900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Proti třetímu výroku usnesení podal odvolání povinný a navrhl jeho zrušení. Poukazoval na to, že ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 3.4.2003 uváděl, že pro stejnou pohledávku 15.788,- Kč jsou na jeho majetek vedeny dvě exekuce u Okresního soudu v Blansku – první byla nařízena usnesením ze dne 14. 9.2001, sp. zn. 2E 744/2000, a druhá usnesením ze dne 31. 1.2002, č.j. 1NcE 715/2002-19. Dne 28. 1.2002 byla provedena soudem exekuce v bytě povinného a o tom byl oprávněný vyrozuměn písemně dne 28. 1.2002. Pod sankcí odvezení věcí zapsaných v protokolu o soupisu movitých věcí povinný svůj dluh zaplatil a o tom mu byla soudem vystavena stvrzenka. Povinný soudu prvního stupně vytýkal, že musel vědět o vedení dvou exekucí na jeho majetek, a proto se měl oprávněného dotázat, které exekuční řízení chce dále vést. Postup oprávněného i soudu tedy považoval povinný za nesprávný a z tohoto důvodu by měl náklady exekuce nést oprávněný ze svého, neboť je nespravedlivé, aby je oprávněnému hradil povinný. Oprávněný ani exekutor se k odvolání nevyjádřili. Krajský soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně v jeho napadené části není správné, avšak z jiných důvodů, než uváděných povinným. Podle § 87 exekučního řádu (zák. č. 120/2001 Sb. v platném znění – dále také jen „ex.ř.“) náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (odst. 1 ). Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný (odst. 2). Exekutorovi hradí náklady exekuce povinný (odst. 3). Podle § 89 ex.ř. dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Citovaná ustanovení ani žádná další úprava obsažená v exekučním řádu neřeší rozhodování soudu o nákladech řízení v případech zamítnutí návrhu na nařízení exekuce a zastavení exekuce. Pro tyto účely je tedy třeba vzhledem k ust. § 52 odst. 1 ex. ř. použít obecnou úpravu obsaženou v hlavě třetí občanského soudního řádu (§ 137 až § 151a o.s.ř.). V přezkoumávané věci z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že povahu rozhodnutí o nákladech řízení má nejen odvoláním výslovně napadený třetí výrok usnesení, ale i jeho druhý výrok. I pro rozhodování o nákladech řízení v exekučním řízení přitom platí, že nákladové výroky jsou na sobě navzájem závislé, neboť výše nákladů oprávněného zpravidla určuje výši nákladů povinného (§ 87 odst. 1 a 2 ex. ř.). Prakticky to tedy znamená, že i když se povinný odvolal výslovně jen do třetího výroku usnesení, je povinností odvolacího soudu přezkoumat i správnost druhého výroku (§ 206 odst. 2 věta druhá, § 212 písm. b/ o.s.ř.). Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že při rozhodnutí o povinnosti oprávněného nahradit náklady řízení soudnímu exekutorovi prvostupňový soud nepostupoval podle § 89 ex. ř. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit uložení hrazení nákladů exekuce oprávněnému v případě, kdy k zastavení exekuce dojde z jeho viny (srov. § 271 o.s.ř.). V této věci je sice zastavení exekuce odůvodněno ust. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., což znamená, že prvostupňový soud tak rozhodl na základě návrhu oprávněného, ale i z odvolání povinného je zřejmé, že rozhodující skutečností pro podání návrhu na zastavení exekuce ze strany oprávněného bylo zaplacení vymáhané pohledávky povinným po nařízení exekuce. K zastavení tedy nedošlo na základě důvodů na straně oprávněného, a proto zde nelze uložit oprávněnému hradit náklady exekuce podle § 89 ex. ř., ani podle žádného jiného ustanovení exekučního řádu, příp. občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 o.s.ř.). Při rozhodování o nákladech exekutora tedy v této věci platí základní pravidlo, podle něhož jeho náklady hradí povinný (§ 87 odst. 3 ex. ř.). Mezi náklady exekuce patří v prvé řadě odměna exekutora (§ 87 odst. 1 ex. ř.), jejíž výše je při zastavení exekuce stanovena podle § 11 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. částkou 3.000,- Kč. Další exekutorovy náklady představuje náhrada hotových výdajů a náhrada za doručení písemností (§ 87 odst. 1 ex. ř.), přičemž náhrada hotových výdajů představuje mimo jiné náklady poštovného a telekomunikační poplatky (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb.). Doručenkami založenými v exekutorském spise exekutor prokázal, že mu vznikly náklady za doručování písemností prostřednictvím České pošty, s.p., a to konkrétně za pět doporučených zásilek do vlastních rukou po 27,- Kč a za 21 doporučených zásilek po 22,- Kč. Dále exekutor v této exekuční věci realizoval doručení v šesti případech osobně, za což mu podle § 15 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. náleží paušální náhrada ve výši 50,- Kč za doručení jedné písemnosti. Celkové náklady na doručování a poštovné jsou tedy ve výši 897,- Kč. Z exekučního spisu soudního exekutora Mgr. K.B. zn. Ex 201/02 však odvolací soud dále zjistil, že soudní exekutor usnesením ze dne 5.12.2002 přiznal Středisku cenných papírů náhradu hotových výdajů ve výši 23,- Kč, kterážto částka byla jmenovanému poskytovateli poukázána dne 12.12.2002. Náklady exekutora se tedy zvyšují o částku 23,- Kč a dále o částku 35,- Kč, kterou exekutor zaplatil České poště, s.p., za doručení zásilky krajskému soudu, obsahující exekuční spis. Celková výše nákladů exekutora je tedy 3.955,- Kč, když vynaložení dalších nákladů z obsahu exekutorského spisu nevyplývá. Na podkladě uvedených skutečností odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil druhý výrok napadeného usnesení tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto usnesení. Povinný ve svém odvolání bránil především tím, že dlužnou částku 15.788,- Kč uhradil oprávněnému pod tíhou exekuce vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. 2E 744/2000, a proto bylo zbytečné vést proti němu další exekuční řízení za účasti soudního exekutora. Tato argumentace však důvodná není, neboť na případ podání návrhu na nařízení exekuce podle zák. č. 121/2001 Sb. v době probíhajícího řízení o výkon rozhodnutí podle ust. § 251 a násl. o.s.ř. pamatuje ust. § 129 ex. ř. Z jeho znění jednoznačně vyplývá, že výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zák. č. 120/2001 Sb. (1. 5.2001) se uskuteční podle dosud platných právních předpisů; jestliže však pohledávka oprávněného nebyla zcela uspokojena, mohl oprávněný se souhlasem soudu podat návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu. Tak tomu bylo i v přezkoumávané věci, kdy soud prvního stupně v prvním výroku pravomocného usnesení ze dne 31. 1.2002, č.j. 1NcE 715/2002-19, udělil oprávněnému souhlas k podání návrhu na nařízení exekuce ve smyslu zmíněného ust. § 129 ex.ř. Povinný dále upozorňoval na to, že návrh na zastavení exekuce podal sám, a to dříve než oprávněný. Touto námitkou se však odvolací soud zabývat nemohl, neboť povinný odvolání do výroku o zastavení exekuce nepodal a tento výrok nebyl odvoláním do části rozhodnutí o nákladech řízení dotčen (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Ze všech uvedených důvodů je pak třeba dovodit, že povinného stíhá povinnost nahradit oprávněnému jeho exekuční náklady podle § 87 odst. 2 ex. ř. Tyto náklady však nepředstavují náklady exekutora, neboť ty přímo hradí povinný. Náklady oprávněného účelně vynaložené k vymáhání nároku jsou v přezkoumávaném případě náklady za právní zastoupení advokátem. Výši odměny advokáta odvolací soud určil vzhledem k ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. podle § 3 odst. 1 ve spojení s ust. § 12 odst. 1 písm. a/, bod první vyhl. č. 484/2000 Sb. Poněvadž předmětem řízení je vymožení peněžité částky ve výši 15.788,- Kč, představuje sazba odměny za prvostupňové řízení 3.435,- Kč. Podle obsahu spisu přitom zástupce oprávněného vykonal tři úkony právní služby, k čemuž je nutno dále připočíst tři paušální náhrady ve výši 75,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. V odvolacím řízení zástupce oprávněného žádný úkon právní služby nevykonal, a proto mu vzhledem k ust. § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. odměna za druhostupňové řízení nenáleží. Podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tedy rozhodl odvolací soud ve druhém výroku i o změně napadeného třetího výroku usnesení soudu prvního stupně tak, že povinnému uložil povinnost nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 3.660,- Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 30. 7.2004 předseda senátu