I. I samostatné vyšetřovací úkony, mezi kterými je přestávka delší než 30 minut, které od započetí do jejich ukončení nejsou ohraničeny dobou delší než dvě hodiny, je možno honorovat pouze jako jeden úkon právní služby II. V případě jednočinného a vícečinného souběhu se mimosmluvní odměna obhájci stanoví podle toho, pro jaký trestný čin nebo trestné činy podle usnesení o zahájení trestního stíhání či následných úkonů se v tom kterém období fakticky vede trestní stíhání obviněného.

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7.4.2004 o stížnosti obhájce doc. JUDr. K. S., CSc., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.2.2004, č.j. 4T 32/2002-348, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obhájce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I.stupně podle § 151 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému obhájci za obhajobu J. K., v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 4T 32/2002, činí 7.350,-Kč. Proti tomuto usnesení podal obhájce stížnost ve které uvádí, že celkové náklady vyčíslil v částce 15.945,-Kč. Nesouhlasí s tvrzením městského soudu, že návod k trestnému činu zpronevěry je v jednočinném souběhu k dílčímu útoku podílnictví a že tedy nelze aplikovat ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Dále nesouhlasí s názorem, že ve dnech 15.11.2001, 12.12.2001 a 14.12.2001 doba trvání výslechu nepřekročila limit dvou hodin, a proto se jedná vždy o jeden úkon právní služby. Obhájce je přesvědčen, že vyúčtování nákladů bylo učiněno plně v souladu s literou advokátního tarifu i s náhledem na vícečinný a jednočinný souběh hmotnou trestně právní teorií. Dále obhájce poukazuje na stanovisko ČAK a na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, z nichž vyplývá, že je-li přerušení mezi jednotlivými úkony delší než 30 minut, jedná se o další nový úkon právní služby. Nezáleží tedy na tom, zda byly výslechy učiněny v rámci nebo nad rámec dvou hodin. Navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené usnesení a rozhodl o přiznání odměny v požadované výši 15.945,-Kč. Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I.stupně, pokud při stanovení výše mimosmluvní odměny za jeden úkon vycházel z toho, že v případě návodu k trestnému činu zpronevěry a dílčího útoku podílnictví se jedná o jednočinný souběh. V daném případě nejde ani tak o otázku trestně právní teorie, zda se fakticky jedná o jednočinný nebo vícečinný souběh, ale podle názoru odvolacího soudu jde o to, jak bylo obvinění sděleno, případně jak byla podána obžaloba, nebo bylo rozhodnuto soudem a jakým způsobem tedy fakticky probíhalo následné řízení, to je pro jaké trestné činy. V daném případě popis sdělení obvinění odpovídá tomu, že policejní orgán měl za to, že tyto trestné činy byly spáchány jedním skutkem. Za této situace pak nebylo možno uplatnit ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu v platném znění a obhájci přísluší odměna za jeden úkon právní služby v rámci přípravného řízení ve výši 900,-Kč. Pokud se ustanovený obhájce domníval, že se jedná o vícečinný souběh, měl na toto jako osoba práva znalá policejní orgán upozornit a pokud by se nedobral nápravy, mohl se obrátit na dozorujícího státního zástupce. Jelikož takto neučinil, je třeba vycházet ze sdělení obvinění, když naznačenému závěru odpovídá i podaná obžaloba, kde znění skutku a jeho popis odpovídá tomu, že je také považován za jednočinný souběh. K celé věci je třeba dodat, že v trestní praxi je běžná situace, že policejní orgán sdělí obvinění či zahájí trestní stíhání například pro jeden pokračující trestný čin spáchaný řadou útoků a teprve v dalším řízení, ať již v průběhu přípravného řízení nebo v obžalobě či rozhodnutím některého soudu je skutek rozdělen například do tří trestných činů. V takovém případě se po zahájení trestního stíhání vede řízení pro jeden trestný čin a z této faktické situace se také vychází při stanovení mimosmluvní odměny za jeden úkon a teprve od té části řízení, kdy je skutek rozdělen do tří trestných činů, je také změněna výše mimosmluvní odměny na tři úkony. Stejně je tomu tak v obráceném případě, když policejní orgán zahájí trestní řízení pro tři samostatné skutky například krádeže a teprve následně je věc posouzena tak, že se jedná o jeden pokračující trestný čin spáchaný více útoky. Samozřejmě v tomto případě obhájce za dobu původního řízení požaduje mimosmluvní odměnu za tři úkony a teprve následně za jeden úkon. Pokud se týká další námitky ohledně toho, že ve třech případech probíhaly sice ve dvouhodinovém limitu dva výslechy, ale že mezi jednotlivými výslechy byla prodleva delší než 30 minut a že se tedy má jednat o dva úkony právní služby a nikoli jeden, je třeba uvést následující. Bez ohledu na to, že obhájce poukazuje na stanovisko ČAK, případně některá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Rt 31/2000 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, které řeší obdobnou situaci. Ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu se za úkon právní služby považuje účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny. I samostatné vyšetřovací úkony, mezi kterými je přestávka delší než 30 minut, které od započetí do jejich ukončení nejsou ohraničeny dobou delší než dvě hodiny, je možno honorovat pouze jako jeden úkon právní služby právě ve smyslu citovaného ustanovení. Teprve v případě, že by úkony trvaly dobu delší než dvě hodiny, by náležela odměna za dva úkony právní služby, případně za násobek úkonů právní služby za každé započaté dvě hodiny. V daném konkrétním případě se tedy vždy jednalo o dva výslechy a to 9.05-9.15 hod. a 10.05-10.15 hod. dále 9.40-10.10 hod. a 10.45-11.00 hod. a dále 8.15-8.30 hod. a 9.20-9.25 hod. Jednalo se sice vždy o dva vyšetřovací úkony přípravného řízení, avšak vzhledem k tomu, že celková doba jejich trvání nepřesáhla dvě hodiny, náleží obhájci odměna za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu, byť tyto úkony nebyly provedeny v bezprostřední časové návaznosti. Protože se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu I.stupně a jeho závěry považuje za správné, bylo napadené usnesení potvrzeno a stížnost obhájce byla zamítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 7.4.2004 Mgr. Zdeněk Lukovský předseda senátu