Nelze tedy postupovat tak, že odsouzený se má vyjádřit, zda se chce zúčastnit veřejného zasedání a pokud se nevyjádří, má se za to, že se zúčastnit nechce. Je třeba postupovat obráceným způsobem tak, že osoba musí prohlásit, respektive požádat, aby veřejné zasedání bylo konáno v její nepřítomnosti. Její nečinnost nebo nereflektování na výzvu soudu nelze považovat za žádost, aby veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti.

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2004 o stížnosti odsouzeného M. P., proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25.10.2004, č.j. 13T 309/2002-69, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadené usnesení zrušuje a soudu I.stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Okresní soud v Jihlavě rozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zákona tak, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě z 18.7.2002, č.j. 13T 309/2002-33. Zároveň byl odsouzený pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto usnesení si odsouzený podal stížnost v níž žádá, aby bylo přihlédnuto k dosavadnímu trestu, který považuje za dostačující. Velmi lituje svého činu a je z toho ponaučen. Rád by začal nový život bez páchání trestné činnosti. Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud především ze spisu zjistil, že v souvislosti s nařízením veřejného zasedání ve věci odsouzeného P., který je v současné době ve výkonu trestu, byl jmenovaný přípisem soudu I.stupně informován o tom, že se bude konat veřejné zasedání a že má právo se tohoto zúčastnit. Dále byl vyzván, aby soudu do tří dnů od doručení přípisu sdělil, zda má zájem se veřejného zasedání zúčastnit a že v takovém případě bude požádáno o jeho eskortu z výkonu trestu odnětí svobody. Dále je uvedeno, že pokud své stanovisko nesdělí, bude soud mít za to, že se veřejného zasedání zúčastnit nechce. Toto sdělení bylo odsouzenému doručeno, přičemž z doručenky vyplývá, že ji převzal zmocněnec a dále v souvislosti s nařízením veřejného zasedání byl odsouzený P. o jeho konání vyrozuměn obsílkou, kterou rovněž převzal zmocněnec. Za dané situace tedy bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti odsouzeného. Tento postup soudu I.stupně lze sice označit za praktický, nicméně odvolací soud jej považuje za rozporný s trestním řádem. Je pravdou, že v případě veřejného zasedání postačí odsouzeného vyrozumět o jeho konání a je pak jeho věcí, zda se jednání zúčastní či nikoli. Jiná situace je ovšem v tom případě, je-li odsouzený ve výkonu trestu a jeho svoboda je omezena a není tedy na jeho vůli, zda se veřejného zasedání zúčastní či nikoli. Pokud se týká řešení této problematiky, je třeba vycházet z ustanovení § 238 tr. řádu, z něhož se podává, že na otázku řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Protože trestní řád v hlavě čtrnácté týkající se veřejného zasedání neupravuje otázku přítomnosti při jednání osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody je třeba ve smyslu § 238 tr. řádu přiměřeně použít ustanovení o hlavním líčení, konkrétně § 202 odst. 5 tr. řádu, které vyžaduje, aby obžalovaný požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Mimo to, nutnost aktivního vyjádření osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, formou žádosti nebo prohlášení, aby mohlo být jednáno v její nepřítomnosti, jak je tomu u hlavního líčení nebo u odvolacího řízení, je dána i s ohledem na faktické postavení osoby, která je omezena nejen ve volnosti pohybu, ale i v možnostech svého jednání, např. ve faktické možnosti odepsat soudu ve stanovené lhůtě tří dnů. Nelze tedy postupovat tak, že osoba se má vyjádřit, zda se chce zúčastnit veřejného zasedání a pokud se nevyjádří, má se za to, že se zúčastnit nechce. Je třeba postupovat obráceným způsobem tak, že osoba musí prohlásit, respektive požádat, aby veřejné zasedání bylo konáno v její nepřítomnosti. Její nečinnost nebo nereflektování na výzvu soudu nelze považovat za žádost, aby veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti. Na doplnění lze uvést, že celá věc souvisí i s otázkou a způsobem doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání. V případě, že osoba je na svobodě a má možnost svým jednáním ovlivnit své chování a rozhodování, je její věcí, zda si zásilku vyzvedne na poště, případně se jiným způsobem postará o své záležitosti. Proto lze písemnost o vyrozumění o konání veřejného zasedání uložit a je věcí osoby, aby se o své záležitosti postarala i s rizikem, zda se o konání veřejného zasedání fakticky dozví. Proto lze za stanovených podmínek považovat zásilku za doručenou a jednat i když soud nemá aktivní odezvu osoby. Logicky jiná situace je u osoby, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu a u níž nelze vycházet ze stejných principů, jak je uvedeno výše. Za této situace, když v tomto případě výzvu, aby odsouzený sdělil, zda se chce zúčastnit veřejného zasedání a vyrozumění o konání veřejného zasedání převzal „zmocněnec“, je také otázkou, zda odsouzený byl vůbec o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn. Za správný považuje odvolací soud takový postup, kdy soud I.stupně nařídí veřejné zasedání a předvolá odsouzeného, neboť v tomto okamžiku nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti odsouzeného a jeho účast je nutná. Předvolání odsouzenému pak musí být doručeno do vlastních rukou. Výjimka z nutné účasti odsouzeného u veřejného zasedání nastane až v případě aktivního jednání odsouzeného a jeho žádosti nebo souhlasu, aby veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti a teprve potom nebude zajišťována a realizována eskorta a bude možné jednat v nepřítomnosti odsouzeného, samozřejmě za splnění i dalších podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu. V daném případě tedy nebyly splněny podmínky pro to, aby veřejné zasedání bylo možno konat v nepřítomnosti odsouzeného a proto odvolací soud ke stížnosti odsouzeného zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu I.stupně s tím, aby o věci znovu jednal a rozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 1. prosince 2004 Mgr. Zdeněk Lukovský předseda senátu