Ustanovení § 71 odst. 4, 6 tr. řádu ukládá soudu povinnost v tříměsíční lhůtě rozhodnout o tom, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se obžalovaný propouští z vazby na svobodu, tedy musí být učiněno rozhodnutí negativní nebo pozitivní. Bez ohledu na předchozí rozhodnutí ve věci o zproštění a následné rozhodnutí o propuštění z vazby musí soud, u něhož se v době uplynutí tříměsíční lhůty spis nachází, následně rozhodnout i podle § 71 odst. 4, 6, případně odst. 7 tr. řádu o tom, zda se obžalovaný propouští na svobodu či se ponechává ve vazbě.

3 To 543/2004 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25.11.2004 o stížnosti státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, v trestní věci obžalovaného R. S., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12.10.2004, č.j. 2T 159/2004-247, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Městský soud v Brně rozhodl tak, že podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Své rozhodnutí odůvodnil soud I.stupně tak, že v hlavním líčení dne 12.10.2004 bylo rozhodnuto o zproštění obžalovaného obžaloby z důvodů uvedených v § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Za uvedených okolností má za to, že nejsou dány vazební důvody,a to s odkazem na materiální podmínku vazby uvedenou v § 67 tr. řádu. Proto byl obžalovaný z vazby propuštěn na svobodu. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, v níž namítá, že u obžalovaného nadále trvají vazební důvody podle § 67 písm. a) tr. řádu a zároveň podal odvolání proti rozsudku, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby. Za tohoto stavu má stížnost státního zástupce odkladný účinek, a proto také obžalovaný správně nebyl z vazby propuštěn. Krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. Jak je zřejmé ze spisového materiálu, obžalovaný je stíhán pro skutek, v němž je spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona. Je pravdou, že obžalovaný byl u hlavního líčení dne 12.10.2004 obžaloby zproštěn, nicméně státní zástupce podal proti tomuto rozhodnutí ihned odvolání, a protože trestní řízení nadále běží, bylo nutno zkoumat vedle otázky existence důvodů vazby i otázky související s rozhodováním o trvání vazby a rozhodování v příslušných lhůtách, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se propouští z vazby na svobodu. Odvolací soud zjistil, že obžalovaný R. S. byl vzat do vazby dnem 15.3.2004. Dále k Městskému soudu v Brně obžaloba napadla dne 4.6.2004. Následně soud I.stupně ve smyslu § 71 odst. 5 tr. řádu dne 25.6.2004 správně ve lhůtě třiceti dnů rozhodl o ponechání obžalovaného ve vazbě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.7.2004 a od tohoto okamžiku tedy běžela tříměsíční lhůta, ve které je soud povinen následně ve smyslu § 71 odst. 4, 6 tr. řádu rozhodnout o tom, zda obžalovaného ponechává ve vazbě, nebo zda se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Tato tříměsíční lhůta skončila dne 20.10.2004. Soud I.stupně však ještě v rámci této tříměsíční lhůty dne 12.10.2004 v hlavním líčení rozhodl o zproštění obžalovaného obžaloby a tedy logicky následně rozhodl podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Protože státní zástupce nesouhlasí s výrokem soudu o zproštění obžalovaného a dále má za to, že v případě obžalovaného jsou dány důvody vazby, podal odvolání proti rozsudku soudu I.stupně a zároveň podal stížnost proti rozhodnutí o propuštění obžalovaného z vazby na svobodu, která má v tomto případě odkladný účinek a jak již bylo uvedeno, obžalovaný R. S. nebyl z vazby propuštěn. Potud se tedy jeví situace zcela správná a logická a také odpovídající příslušným ustanovením trestního řádu. Nicméně krajskému soudu byla předmětná trestní věc k rozhodnutí o stížnosti předložena až dne 19.11.2004 a tedy po uplynutí uvedené tříměsíční lhůty, která v tomto případě běžela od 20.7.2004 do 20.10.2004. S ohledem na uplynutí příslušné lhůty v dané trestní věci chybí rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 4, 6 tr. řádu o dalším trvání vazby, přičemž rozhodnutí ve smyslu § 72 tr. řádu nelze považovat za rozhodnutí nahrazující rozhodnutí o dalším trvání vazby ve smyslu § 71 tr. řádu. V daném případě tedy v tříměsíční lhůtě nebylo rozhodnuto o dalším trvání vazby a odvolacímu soudu v tomto konkrétním případě nezbylo, než obžalovaného S. propustit z vazby na svobodu, přestože ve věci byla podána stížnost státního zástupce, která má odkladný účinek. V této souvislosti se pak nabízí další otázka, jak řešit danou situaci z toho pohledu, že po soudu I.stupně nelze požadovat, aby ponechával jiným rozhodnutím obžalovaného ve vazbě, pokud dospěje k závěru, byť nepravomocně, že vina obžalovaného není prokázána, a přesto podanou stížností státního zástupce nebylo docíleno toho, aby obžalovaný byl nadále ponechán ve vazbě. Zde je třeba vycházet z dikce ustanovení § 71 odst. 4, 6 tr. řádu, které ukládá soudu povinnost ve stanovené tříměsíční lhůtě rozhodnout o tom, zda se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. Podstata tohoto ustanovení spočívá v tom, že v uvedené tříměsíční lhůtě musí být učiněno rozhodnutí ať již negativní o ponechání obžalovaného ve vazbě, nebo pozitivní, že se z vazby propouští na svobodu. V daném konkrétním případě i v jiných obdobných případech je třeba postupovat tak, že bez ohledu na předchozí rozhodnutí ve věci o zproštění a následné rozhodnutí o propuštění z vazby musí soud, u něhož se v době uplynutí tříměsíční lhůty spis nachází, následně rozhodnout i podle § 71 odst. 4, 6, případně odst. 7 tr. řádu o tom, zda se obžalovaný propouští na svobodu či se ponechává ve vazbě. V daném případě tedy měl soud I.stupně, protože se blížil konec tříměsíční lhůty, vedle rozhodnutí podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu citovat i ustanovení § 71 odst. 4, 6 tr. řádu a tedy i podle tohoto ustanovení rozhodnout o tom, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu, případně nejpozději do konce tříměsíční lhůty rozhodnout dalším samostatným rozhodnutím podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. I proti tomuto usnesení by následně státní zástupce měl možnost podat stížnost a za té situace by pak mohl zvrátit tu skutečnost, aby obžalovaný byl propuštěn na svobodu a byl ponechán nadále ve vazbě z důvodů následně podané stížnosti. Samozřejmě by dále mohla nastat situace, kdy věc by byla krajskému soudu předložena ještě před ukončením tříměsíční lhůty a pak by krajský soud mohl vedle přezkoumávání rozhodnutí soudu I.stupně učiněného podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ještě ve stanovené lhůtě rozhodnout i ve smyslu § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu a zvážit, zda obžalovaného ponechá ve vazbě či ho propustí z vazby na svobodu. V dané konkrétní věci bylo sice dne 12.10.2004, tedy v rámci uvedené tříměsíční lhůty rozhodováno o vazbě obžalovaného R. S., avšak nikoli ve smyslu § 71 tr. řádu o dalším trvání vazby. Za dané situace krajskému soudu nezbylo, než zamítnout stížnost státního zástupce a propustit obžalovaného z vazby na svobodu, neboť po uplynutí tříměsíční lhůty již nelze rozhodovat o vazbě jakýmkoli způsobem, i kdyby odvolací soud měl za to, že v případě obžalovaného jsou dány důvody vazby a že by bylo na místě ho ponechat ve vazbě. I kdyby totiž krajský soud ke stížnosti státního zástupce napadené usnesení zrušil, již by nemohl ani sám a ani soud I.stupně rozhodovat o dalším trvání vazby. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 25. listopadu 2004 Mgr. Zdeněk Lukovský předseda senátu