Při řešení dané problematiky je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu k naplnění uvedené skutkové podstaty nepostačí samotné vlastnění, prodej či směna předmětů, které obsahují symboliku tzv. Třetí říše, nýbrž musí být prokázáno, že osoba, která se takového trestného činu má dopustit, tyto předměty vlastní, prodává či směňuje právě v úmyslu podporovat či propagovat hnutí uvedená v § 260 odst 1 tr. zákona.

U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání dne 14. dubna 2004 o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.února 2004, č.j. 4T 138/2002-143, t a k t o : Podle § 256 tr. řádu se odvolání státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný P. O. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 4.2.2002 až do 20.2.2002 jako majitel prodejny A. v B. na ulici L. nabízel volně k prodeji kovové odznaky, nášivky, kovové spony na opasky, přilby a další zboží s fašistickými symboly, a to hákovým křížem, říšskou orlicí, tzv. smrtihlavem, znakem SS a symbolikou vyjadřující ideologii tzv. Třetí říše nacistického Německa a NSDAP z období let 1934 – 1945, v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zákona. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce včas odvolání v neprospěch obžalovaného. Odvolatel namítal, že není pochyb, že žalovaný skutek se stal. Poukazoval na skutečnost, že obžalovaný jak při prodeji v roce 1999 tak při prodeji v roce 2002 věděl, o jaké předměty se jedná a tyto prodával komukoliv. Obžalovanému bylo známo, že o celou věc se zajímá policie, kdy ze strany policie mu bylo doporučeno, aby symboly nacismu zalepil. Tedy obžalovaný byl upozorněn na závadnost svého jednání a přesto v něm pokračoval. Obžalovaného nemůže vyvinit skutečnost, že symboly přelepil samolepkou. Obžalovaný si musel být vědom, že předměty mohou být zneužity i v současné době. Dále bylo poukazováno na to, že neznalost zákona neomlouvá. V závěru podaného odvolání státní zástupce navrhl, aby napadený rozsudek byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušen a věc vrácena soudu I.stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků napadeného rozsudku, proti kterým bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud přezkoumal daný spisový materiál a na jeho podkladě dospěl k závěru, že soud I.stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají oporu v provedeném dokazování, když je třeba konstatovat, že k náležitému objasnění věci soud I.stupně provedl všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu. Všechny provedené důkazy i náležitě hodnotil, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr řádu, tedy jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Hodnocení důkazů soudem I.stupně shledal odvolací soud logické, takže mu nelze vytýkat, že dospěl k uvedeným skutkovým zjištěním, když je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů je právem soudu I.stupně. Pokud se týká odvolání státního zástupce, je třeba obecně uvést, že toto v podstatě směřuje do způsobu hodnocení důkazů soudem I.stupně, když doplnění dokazování není navrhováno. V tomto směru je třeba zdůraznit, že odvolací soud v rámci podaného odvolání může pouze přezkoumávat, zda soud I.stupně při provádění důkazů a jejich hodnocení dodržel ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Pokud shledá, že uvedené ustanovení bylo dodrženo, nemůže soud I.stupně nutit k jinému hodnocení důkazů a ani sám jinak provedené důkazy hodnotit. O takový případ se v dané věci jedná. Soudu I.stupně nelze vytýkat nějaké pochybení, pokud dospěl k závěru, že u obžalovaného chybí subjektivní stránka, tedy jeho úmysl podporovat a propagovat hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zákona. Obecně je v souvislosti s danou věcí třeba zdůraznit, že trestný čin podle § 260 odst. 1 tr. zákona je trestným činem úmyslným, což znamená, že v průběhu trestního řízení musí být nepochybným způsobem prokázáno, že osoba, která se dopustila uvedeného trestného činu, tak činila v úmyslu podporovat nebo propagovat hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národní, rasovou, náboženskou a třídní zášť vůči jiné skupině osob. Při řešení dané problematiky je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu k naplnění uvedené skutkové podstaty nepostačí samotné vlastnění, prodej či směna předmětů, které obsahují symboliku tzv. Třetí říše, nýbrž musí být prokázáno, že osoba, která se takového trestného činu má dopustit, tyto předměty vlastní, prodává či směňuje právě v úmyslu podporovat či propagovat hnutí uvedená v § 260 odst 1 tr. zákona. Tato skutečnost v daném řízení nebyla prokázána, neboť nebylo prokázáno, že by obžalovaný byl příslušníkem či sympatizantem některého z hnutí, které podporují či propagují potlačování práv a svobod člověka nebo hlásají národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť. Naopak v průběhu řízení bylo prokázáno, že obžalovaný prodával předměty, které se zabývaly určitým historickým obdobím, tedy nezaměřil se pouze na předměty se symbolikou vyjadřující tzv. ideologii Třetí říše, nýbrž na předměty, které se vztahovaly k uvedenému období, tedy k tzv. druhé světové válce obecně (obžalovaný prodával militárie armád, které se zúčastnily konfliktu v tzv. druhé světové válce, tedy nespecializoval se pouze na militárie tzv. Třetí říše). Uvedené předměty pak vzhledem k jejich kvalitě a přesnosti od obžalovaného dokonce odebíraly oficiální instituce, jako například muzea, Česká televize a podobně. Jednalo se o velmi kvalitní repliky, popřípadě rekonstruované originály, jak vyplývá i z vyjádření znalce PhDr. Zdeňka Zbořila, které právě vzhledem k tomu, že se jednalo o rekonstruované originály, popřípadě o velmi zdařilé repliky, byly cenově náročnější a tedy v podstatě cenově nedostupné skupině osob, ze kterých se rekrutují příslušníci a sympatizanti hnutí, které má na mysli ustanovení § 260 odst. 1 tr. zákona. V souvislosti s posuzováním dané problematiky také nelze pominout, že obžalovaný uvedené předměty nijak nevyzdvihoval, naopak symboly tzv. Třetí říše přelepoval nálepkou právě proto, aby dal najevo svůj určitý kritický odstup k těmto věcem. Jeho kritický přístup k problematice tzv. Třetí říše a prodeji předmětů obsahující symboliku třetí říše je patrný i z oficiálních katalogů, které vydával, ve kterých výslovně upozorňoval, že zboží je nabízeno a prodáváno pro potřeby sběratelů a z důvodu historicko sběratelských, nikoliv z důvodu sympatií, podpory či obdivu k jakékoli vojenské síle, složce nebo politické straně. Pokud je odvolatelem namítáno, že obžalovaný zboží prodával komukoliv, je nutno uvést, že sběratelství jako takové není vázáno na určitou oficiální registraci, takže není jasné, jak by snad měl obžalovaný kontrolovat či zjišťovat, zda určitá osoba, která si uvedené předměty u něho koupila, je příslušníkem či sympatizantem hnutí uvedeného v § 260 tr.zákona. V této souvislosti také považuje odvolací soud nutně opětovně poukázat na vyjádření znalce PhDr. Petra Zbořila, ze kterého je zřejmé, že prodej těchto předmětů existuje v podstatě v celém světě, kdy se předpokládá, že prodejce či distributor dá najevo svůj kritický odstup od těchto věcí (což obžalovaný nepochybně učinil, když symboliku tzv. Třetí říše přelepil a vyjádřil i svůj kritický přístup ve svých oficiálních katalozích, které vydává). Samotný znalec se také vyjádřil tak, že všechny předměty jsou především předměty sběratelské činnosti vzhledem ke kvalitě uvedené kolekce. Proto je podle odvolacího soudu nepochybné, že obžalovaný uvedené předměty neprodával z toho důvodu, aby propagoval nebo podporoval hnutí, které má na mysli ustanovení § 260 odst. 1 tr. zákona. Současně je také třeba poukázat i na předchozí zásah Policie ČR v roce 1999, kdy obžalovaný byl ubezpečen, že z jeho strany se jedná o zcela legální činnost. Za této situace nelze podanému odvolání přisvědčit, když obecně je třeba ještě uvést, že v popisu skutku nebylo ani uvedeno, jaké hnutí měl obžalovaný propagovat či podporovat. Proto odvolací soud neshledal podané odvolání důvodné, když i důvod zproštění je správný, neboť u obžalovaného chybí subjektivní stránka, tedy úmysl propagovat či podporovat hnutí uvedené v § 260 odst. 1 tr. zákona. Poučení o opravných prostředcích: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný, takže rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné (§ 139 odst. 1 písm. a, b/cc, § 140 odst. 1 trestního řádu). Lze však proti němu podat dovolání (§ 265a odst. 1 trestního řádu). Dovolání mohou podat (§ 265d odst. 1 trestního řádu) - nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch či v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a/ trestního řádu). - obviněný pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 trestního řádu. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl v I. stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). V dovolání, kromě obecných náležitostí, uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být uvedeno (§ 265f odst. 1 trestního řádu) - proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán - čeho se dovolatel domáhá - konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu - odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a-l/ nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Krajský soud v Brně dne 14. dubna 2004 Mgr. Zdeněk Lukovský předseda senátu