Je-li na majetek poškozeného či majetek obžalovaného, který podniká jako fyzická osoba, prohlášen konkurs, nelze rozhodnout o náhradě škody s ohledem na znění ustanovení § 14 odst. 1, písm. c) zák. č. 328/91 Sb., (… o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku nebo jejichž účastníkem je úpadce se přerušují, ledaže jde o trestní řízení, v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody). Soud 1. stupně tedy musí rozhodnout, pokud se poškozený, na kterého byl vyhlášen konkurs, připojí k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody podle § 206 odst. 4 tr. řádu o nepřipuštění poškozeného k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Pokud soud 1. stupně o náhradě škody rozhodne, je povinností odvolacího soudu k odvolání obžalovaného či SZ (za podmínek § 254 odst. 3 tr. řádu) podle § 258 odst. 1, písm. f), odst. 2 tr. řádu tento výrok o náhradě škody zrušit. Pokud se odvolá poškozený, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, je třeba takové odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. řádu, jako odvolání podané neoprávněnou osobou.

U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání, konaném dne 27. ledna 2004, odvolání obžalovaného P. B., proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11.11.2003, č.j. 1 T 71/2003-111, t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek z r u š u j e ve výroku, jímž byl JUDr. P. Č., správce konkursní podstaty, podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný P. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 trestního zákona byl obžalovanému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl správce konkursní podstaty poškozené společnosti I., a.s., se sídlem V., JUDr. P. Č., advokát ve V., odkázán s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tohoto trestného činu se obžalovaný podle rozsudku soudu I. stupně dopustil tak, že poté, co si v měsíci lednu 1999 na základě ústní dohody zapůjčil od F. D. za účelem přepravy zboží ve společnosti S., s.r.o., v Č., okres P., nákladní vozidlo Avia, SPZ VY 84-04, a následně v přesně nezjištěnou dobu v roce 2002 uvedené vozidlo předal F. C. za poskytnutou protislužbu a způsobil tak poškozenému F. D. škodu ve výši 57.800,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání obžalovaný, kdy namítá, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí vyšel z výpovědi F. D. a F. C., aniž přihlédl k rozporům v jejich výpovědích. Opakoval svoji obhajobu, učiněnou v průběhu trestního řízení, že si od F. D. vypůjčil předmětné nákladní vozidlo zn. Avia na dva - tři dny, přičemž vozidlo mu předávala nějaká paní. Po třech dnech volal F. D., aby si vozidlo převzal, ale tento nebral telefon. Vozidlo tedy ponechal v areálu firmy F. C. v Č., neboť tomu to nevadilo a F. D. si vozidlo nevyzvednul, ač k tomu byl vyzván. Od F. C. si vypůjčil vysokozdvižný vozík a za tuto službu mu zaplatil částku 2.000,- Kč, nebyl však na to vystanoven doklad. Není tedy pravdou, že by vozidlo předal F. C. za zapůjčení vysokozdvižného vozíku. Navíc tento tvrdil, že si nemůže vzpomenout, kdy se to stalo, ale zřejmě v roce 2001. Soud I. stupně však vychází z jeho výpovědi, že se tak stalo v roce 2002. Navrhl, aby byl zrušen napadený rozsudek a věc vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, z podnětu podaného odvolání podle § 254 odst. 1, odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly vytýkány, odvolací soud přihlédl jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Jelikož bylo podáno odvolání do výroku o vině, přezkoumal odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady výrok i o náhradě škody, neboť tento výrok má svůj podklad ve výroku o vině, proti němuž bylo podáno odvolání. Odvolací soud pak dospěl k těmto závěrům. Nebyly zjištěny žádné podstatné vady řízení, které by měly vliv na správnost rozsudku a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Nebyl tak shledán důvod, pro který by mohl být napadený rozsudek zrušen podle § 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Stran skutkových zjištění je třeba uvést, že soud I. stupně provedl důkazy tak, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu, tedy, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pohybnosti. Soud I. stupně provedené důkazy řádným způsobem zhodnotil. Je třeba uvést, že podané odvolání brojí především do hodnocení důkazů soudem I. stupně. Odvolacímu soudu však nepřísluší do takovéhoto hodnocení důkazů jakkoliv zasahovat, pokud toto hodnocení důkazů neodporuje pravidlům formální logiky. Nelze soudu I. stupně ničeho vytknout, pokud vyšel z výpovědi poškozeného, který uvedl za jakých skutečností zapůjčil nákladní vozidlo obžalovanému. Dále je zde výpověď F. C., který zase uvedl, že obžalovaný mu vozidlo předal za zapůjčení vysokozdvižného vozíku. Jde o výpověď dvou svědků, kteří jsou na sobě zcela nezávislí a oba navzájem prokazují zavinění obžalovaného. V této souvislosti je dále třeba připomenout, že mezi obžalovaným a poškozeným vznikly spory, které byly dokonce řešeny u Krajského soudu v Brně, stran směnečných nároků. Z výpovědi uvedených svědků i z této okolnosti pak lze dovodit smysl jednání obžalovaného, který předmětnou Avii nevrátil, a poté s ohledem na spory s poškozeným ji předal další osobě způsobem, jak to F. C. popsal. Lze souhlasit se soudem I. stupně, že bylo nadbytečné provádět důkaz výslechem svědka M. Š. ohledně předání vozidla F. D., neboť tento důkaz by pro rozhodnutí soudu I. stupně nemohl nic podstatného přinést. Stran výpovědi F. C., ohledně toho, kdy k předání Avie došlo, i k výpovědi obžalovaného je třeba uvést, že s tímto se soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal a doba, kdy došlo k předání Avie, není pro rozhodnutí až natolik podstatná. Pokud se týká právní kvalifikace, je nutno se ztotožnit se soudem I. stupně, že obžalovaný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, neboť si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv malou. S ohledem na okolnosti případu má i odvolací soud za to, že byly splněny podmínky pro přísnější právní kvalifikací jak to ukládá ustanovení § 88 odst. 1 trestního zákona. Soud I. stupně na straně tři - čtyři, dostatečným způsobem uvedl, k čemu přihlédl při úvahách o trestu. Pokud obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku, nejde o trest rozhodně nepřiměřeně přísný. V tomto směru tedy nemohlo odvolání obžalovaného obstát. Soud I. stupně se však dopustil pochybení, pokud správce konkursní podstaty poškozené společnosti I., a.s., JUDr. P. Č. podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku nebo jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení, v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody. Z tohoto vyplývá, že soud I. stupně neměl rozhodovat, byť odkazujícím nárokem, a měl správce konkursní podstaty podle § 206 odst. 4 trestního řádu per analogian nepřipustit k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Bylo proto rozhodnuto tak, že uvedený výrok byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu zrušen, aniž by bylo odvolacím soudem jakkoliv rozhodnuto. Krajský soud v Brně dne 27. ledna 2004 JUDr. Drahomír Drápal předseda senátu