Je-li konáno při změně osoby samosoudce hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného, je vyloučen postup podle § 219 odst. 3 věta druhá trestního řádu.

Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 2. března 2004, o odvolání obžalovaného Ing. I. P., proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3.12.2003, č.j. 2 T 16/2003-96, t a k t o: Podle § 258 odst. 1 písm. a), b) c,) trestního řádu se z podnětu podaného odvolání obžalovaného napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu (§ 263 odst. 1 písm. b) trestního řádu). Podle § 259 odst. 1 trestního řádu se věc v r a c í soudu I. stupně. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Ing. I. P. uznán vinným ze spáchání trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a násilí proti skupině a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) trestního zákona byl obžalovanému uložen i trest propadnutí věci, a to dýky s délkou čepele 12cm s hnědým koženkovým pouzdrem. Trestných činů se obžalovaný dle skutkových zjištění soudu I. stupně měl dopustit tím, že dne 18.7.2002, kolem 00.45 hodin, ve V. n. M., okres H., na B. n., před barem „M.“, před nejméně 7 osobami, v podnapilém stavu, do něhož se sám uvedl, po předchozí slovní rozepři s J. K., opakovaně J. K. vyhrožoval zabitím, přičemž vytáhl z kapsy nůž o délce čepele 12 cm, který proti němu napřahoval jako by jej chtěl bodnout a současně k němu přistupoval, a když před ním J. K. začal utíkat, pronásledoval jej a opět mu opakovaně vyhrožoval zabitím, následně na něj nůž napřahoval, jako by chtěl nůž po něm hodit. Tento rozsudek právní moci nenabyl, neboť obžalovaný proti němu včas podal odvolání, které směřuje jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu. Namítá, že soud I. stupně, důkazy které provedl, nesprávným způsobem vyhodnotil, přičemž poukazuje na výpověď svědkyně A. a na rozpory ve výpovědi poškozeného J. K. Domnívá se, že v rámci objektivity měla být jeho trestná činnost vyšetřována u jiného okresního řiditelství, neboť on sám vykonával dlouhodobě funkci ředitele Finančního úřadu ve V. n. M. a domnívá se, že orgány činné v přípravném řízení, které jeho věc vyšetřovaly, jsou podjaté. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek, přičemž musel přihlédnout i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, nicméně tyto mají vliv na správnost výroků, proti kterým bylo podáno odvolání. Je třeba konstatovat, že řízení, které předcházelo vydání napadaného rozsudku, trpí závažnými vadami, v důsledku kterých nemohl napadený rozsudek obstát. Z č.l. 80 spisu je zřejmé, že první hlavní líčení ve věci se konalo dne 24.9.2003. Byl vyslechnut jak obžalovaný, tak i poškozený J. K., a dále svědci L. K. a P. V. Věc byla projednávána samousoudkyní JUDr. Janou Flašarovou. Hlavní líčení bylo odročeno na 3.12.2003 za účelem výslechu dalších svědků. Termín konání hlavního líčení vzal na vědomí i obžalovaný. Tento se k hlavnímu líčení nedostavil, a proto soud I. stupně ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 trestního řádu jednal v jeho nepřítomnosti. Vzhledem ke změně osoby samosoudce bylo postupováno podle § 219 odst. 3 trestního řádu, přičemž bylo uvedeno, že za výslovného souhlasu jsou čteny protokoly o hlavním líčení ze dne 24.9.2003. S tímto postupem však odvolací soud nemůže souhlasit. Ustanovení § 219 odst. 3 trestního řádu upravuje postup soudu I. stupně poté, kdy došlo ke změně složení senátu. Výslovně stanoví, že se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení včetně v něm provedených důkazů přečte a není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu. Za situace, kdy se obžalovaný k hlavnímu líčení nedostavil, nemohl soud I. stupně takovýmto způsobem postupovat, neboť souhlas obžalovaného k takovémuto postupu udělen nebyl. Na tuto situaci nelze analogicky použít ustanovení § 211 odst. 1 trestního řádu a dovozovat, že nedostavil-li se obžalovaný bez omluvy k hlavnímu líčení, je možné uplatnit postup podle § 219 odst. 3 trestního řádu. Jednalo by se o nepřípustnou analogii, která by byla jednoznačně v neprospěch obžalovaného. Pokud se obžalovaný k hlavnímu líčení nedostavil, mohl soud I. stupně jednat v jeho nepřítomnosti a postupem podle § 207 odst. 2 trestního řádu přečíst jeho výpověď a podle § 211 odst. 1 trestního řádu přečíst i výpovědi všech svědků, jestliže by byl na tyto skutečnosti soudem I. stupně upozorněn. Bude tedy nutno ve věci opětovně nařídit hlavní líčení, před prováděním dokazování bude muset státní zástupce opětovně přednést obžalobu a poté soud I. stupně provede dokazování v celém rozsahu opětovně, případně bude postupovat podle ustanovení § 219 odst. 3 trestního řádu, avšak dodrží postup zde naznačený, zejména s ohledem na potřebný souhlas obžalovaného. Teprve poté bude moci soud I. stupně ve věci rozhodnout, přičemž přihlédne i k námitkám, které jsou obžalovaným uplatněny v podaném odvolání. V návaznosti na to, co je výše rozvedeno, odvolacímu soudu nezbylo, než postupem podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu v neveřejném zasedání napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. Krajský soud v Brně dne 2. března 2004 JUDr. Zuzana Kratochvílová předsedkyně senátu Vypracovala: Mgr. Markéta Jirsová