1. Není-li rozhodčí nález doručen do vlastních rukou účastníků rozhodčího řízení, nejde o účinné doručení a v takovém případě rozhodnutí nesplňuje podmínky formální vykonatelnosti exekučního titulu. 2. Hmotněprávní sukcesi ve smyslu ust. § 36 odst. 3, 4 ex.ř. nelze prokázat jakoukoli listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nýbrž jen takovou listinou, jejímž obsahahem je právní úkon osvědčující převod práva, či právní akt osvědčující přechod práva. Mělo-li tedy v konkrétním případě dojít k převodu práva postoupením pohledávky, tak odpovídající listinou je ve smyslu ust. § 36 odst. 4 ex.ř. smlouva o postoupení pohledávky, sepsaná nebo ověřená notářem.

12 Co 834/2004 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Bachratého a soudců JUDr. Jiřího Bilíka a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněné C.U.C. Moravia, spol. s r.o., se sídlem Šumavská 31, Brno, identifikační číslo 60754826, proti povinnému Jiřímu xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupenému JUDr. Jaromírem Linkensederem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, o nařízení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 17.3.2004, č.j. 2NcE 825/2004-2,takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozhodčího nálezu č.j. RŘ 24/2002 ze dne 31.10.2002, vydaného rozhodcem JUDr. Vratislavem Noskem, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 39.022,57 Kč s 4% úrokem z prodlení z částky 39.022,60 Kč od 8.10.2002 do zaplacení. II. Oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, se sídlem Exekutorského úřadu v Přerově, Komenského 38, náklady exekuce, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci usnesení. III. Oprávněná je povinna nahradit povinné náklady řízení ve výši 5.400,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Jaromíra Linkensedera. Odůvodnění: Soud prvního stupně usnesením nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu č.j. RŘ 24/2002 vydaného rozhodcem JUDr. Ladislavem Noskem dne 31.10.2002 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 39.022,57 Kč s 4% úrokem z prodlení z částky 39.022,60 Kč od 8.10.2002 do zaplacení a dále i pro náklady exekuce, které v průběhu řízení vzniknou. Ve druhém výroku soud pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu se sídlem Exekutorského úřadu v Přerově, Komenského 38. Proti usnesení podal povinný v zákonné lhůtě odvolání a navrhl jeho zrušení v plném rozsahu. Tvrdil, že ve své evidenci nemá žádný finanční závazek vůči oprávněné a že nebyl účastníkem rozhodčího řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí. Prezentoval názor, že exekuce nebyla nařízena na pohledávku, která proti němu skutečně existuje, a že se tedy zjevně jedná o omyl. Oprávněná se k odvolání nevyjádřila. Podle čl. II bod 2. zák. č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.4.2005) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005). O takový případ v dané věci jde, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno 17.3.2004, a proto krajský soud při přezkumu postupoval podle zák. č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Krajský soud tedy přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, od Obvodního soudu pro Prahu 8 si vyžádal doklady o doručení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Vladislava Noska povinnému a na jejich podkladě dospěl k závěru, že odvolání povinného je důvodné. V předloženém případě rozhodl soud prvního stupně o nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „ex.ř.“). Pro řízení podle exekučního řádu se použijí ustanovení občanského soudního řádu podpůrně až v situaci, kdy exekuční řád neobsahuje zvláštní úpravu (§ 52 odst. 1 ex. ř.). Podle § 44 odst. 10 ex.ř. je proti usnesení o nařízení exekuce přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Vzhledem ke znění cit. ustanovení musel povinný v odvolání namítat skutečnosti, které jsou rozhodné pro nařízení exekuce, aby rozhodnutí soudu prvního stupně mohlo být po věcné stránce odvolacím soudem přezkoumáno. V odvolání uplatněnou obranu povinného spočívající v tvrzení, že neeviduje žádný finanční závazek vůči oprávněné, a že nebyl účastníkem rozhodčího řízení, v němž byl vydán exekuční titul, lze interpretovat také tak, že namítá nedostatek věcné legitimace účastníků v exekučním řízení a současně také skutečnost, že mu nebyl doručen exekuční titul, a proto je formálně nevykonatelný. Taková argumentace se týká skutečností rozhodných pro nařízení exekuce, a proto se odvolací soud zabýval přezkoumáním důvodnosti uplatněných námitek. Z fotokopií listin předložených krajskému soudu Obvodním soudem pro Prahu 8, u něhož je pod sp.zn. Sd 63/2002 uložen rozhodčí spis rozhodce JUDr. Vladislava Noska (§ 29 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb.) ve věci žalující MB Leasing, a.s., a žalovaného Jiřího xxxxx, vyplývá, že rozhodčí nález ze dne 31.10.2002, sp.zn. RŘ 24/2002, který představuje v této věci exekuční titul, byl povinnému z kanceláře rozhodce odesílán doporučeně dne 4.11.2002, téhož dne byla zásilka podána na poštu 182 00 Praha 82 a na udané adrese Jiřího xxxxx, zásilku převzala dne 6.11.2002 paní xxxxx, manželka adresáta. Na základě této skutečnosti a na základě doručení rozhodčího nálezu firmě MB Leasing, a.s., byla na rozhodčí nález vyznačena doložka právní moci k datu 6.11.2002 a doložka vykonatelnosti k datu 11.11.2002. Podle § 40 odst. 1 písm. c) ex.ř. je exekučním titulem vykonatelný rozhodčí nález. Postup při rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů upravuje zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále také jen „zák.“). Vlastní rozhodčí řízení je upraveno v ust. §§ 14 až 29 zák., přičemž v ust. § 28 odst. 1 zák. je uvedeno, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný (§ 28 odst. 2 zák.). Podle § 30 zák. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů sice ukládá rozhodcům povinnost písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručit stranám rozhodčího sporu, blíže však již neupravuje způsob, jakým má být toto doručení provedeno. Vzhledem k ust. § 30 zák. je tedy nutno podpůrně použít úpravu o doručování obsaženou v občanském soudním řádu. Rozhodčím nálezem rozhodují rozhodci o věci samé (§ 23 a násl. zák.) a z hlediska povahy a účinků jde o rozhodnutí srovnatelné s rozsudkem vydávaným soudem podle ust. § 152 a násl. o.s.ř. Jestliže tedy ust. § 158 odst. 2 o.s.ř. stanoví, že stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, do vlastních rukou, pak tuto úpravu způsobu doručování rozhodnutí je třeba vzhledem k ust. § 30 zák. vztáhnout i na doručování rozhodčích nálezů. Podle § 46 odst. 1 o.s.ř., ve znění platném v době doručování rozhodčího nálezu, lze fyzické osobě doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoliv bude zastižena. Podle § 46 odst. 4 o.s.ř., ve znění platném do 31.12.2002, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Z citované úpravy vyplývá, že zásilku určenou adresátovi do vlastních rukou lze sice za stanovených podmínek účinně doručit náhradním způsobem, tedy uložením, není však přípustné realizovat doručení předáním zásilky jiné osobě, která je ochotna ji převzít a obstarat odevzdání písemnosti, jako je tomu v případě běžného doručování (§ 46 odst. 2 o.s.ř., v tehdy platném znění). I když tedy v přezkoumávaném případě převzala zásilku obsahující rozhodčí nález namísto povinného jeho manželka a i kdyby se postarala o předání obsahu zásilky povinnému, nejde ve smyslu výše citované právní úpravy o účinné a řádné doručení, rozhodčí nález tedy nemohl nabýt právní moci, a tudíž není formálně vykonatelný (§ 28 odst. 2 zák., § 161 odst. 1 o.s.ř. v tehdy platném znění). Již jen z tohoto důvodu krajský soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil a podle § 44 odst. 2 ex.ř. návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud se zabýval také námitkou nedostatku věcné legitimace účastníků řízení. Podle § 36 odst. 3 ex.ř. proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (§ 36 odst. 4 ex.ř.). Podle § 37 odst. 1 ex.ř. lze exekuci nařídit jen na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5. Z rozhodčího nálezu představujícího v této věci exekuční titul vyplývá, že exekuované plnění bylo přiznáno ve prospěch firmy MB Leasing, a.s., se sídlem T.G. Masaryka 1076, Mladá Boleslav, identifikační číslo 25131991. V návrhu na nařízení exekuce je však jako oprávněný označena firma C.U.C. Moravia, spol. s r.o., se sídlem Šumavská 31, Brno, identifikační číslo 60754826, a navíc je v něm tvrzeno, že rozhodčím nálezem bylo povinnému uloženo zaplatit částku 39.022,57 Kč oprávněnému. Aniž by oprávněná tvrdila skutečnosti nezbytné pro objasnění otázky, proč vymáhá částku přiznanou exekučním titulem zcela jinému subjektu, připojila k návrhu mj. také ověřený opis notářského zápisu ze dne 14.8.2003 sepsaného notářkou JUDr. Miroslavou Havelkovou. Obsahem této listiny je osvědčení o čestném prohlášení statutárních orgánů firem MB Leasing a.s. a C.U.C. Moravia spol. s r.o. o tom, že prvně jmenovaná společnost postoupila druhé společnosti pohledávky uvedené v připojeném seznamu pohledávek a vykonatelných titulů, v němž je uveden i dlužník Jiří xxxx, dlužná částka 39.022,57 Kč, vykonatelný titul rozhodčí nález ze dne 31.10.2002 a poznámka úrok 4% od 8.10.2002 do zaplacení. Listinou zmíněnou v předchozím odstavci se oprávněná zřejmě snažila prokázat, že došlo k převodu práva uplatněného v exekučním návrhu ve smyslu ust. § 36 odst. 4 ex.ř. Hmotněprávní sukcesi ve smyslu ust. § 36 odst. 3, 4 ex.ř. však nelze prokázat jakoukoli listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nýbrž jen takovou listinou, jejímž obsahem je právní úkon osvědčující převod práva, či právní akt osvědčující přechod práva. Mělo-li tedy v konkrétním případě dojít k převodu práva postoupením pohledávky, tak odpovídající listinou je ve smyslu ust. § 36 odst. 4 ex.ř. smlouva o postoupení pohledávky, sepsaná nebo ověřená notářem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2004, sp. zn. 20 Cdo 383/2004). Úkolem soudu rozhodujícího o nařízení exekuce je pak mj. přezkoumat i to, zda předložená listina skutečně způsobuje účinky platného postoupení pohledávky podle ust. § 524 a násl. o.z., i z hlediska obecného podle ust. § 37 a násl. o.z. Z uvedeného vyplývá, že oprávněná svou procesní povinnost vyplývající z ust. § 36 odst. 3 a 4 ex.ř. při podání návrhu k soudu nesplnila, v důsledku čehož návrhu na nařízení exekuce nebylo možno vyhovět ani z tohoto důvodu (§ 37 odst. 1 ex.ř.). Tuto druhou překážku bránící nařízení exekuce se sice prvostupňový soud mohl pokusit odstranit tím, že by oprávněnou poučil o nutnosti předložit listinu obsahující právní úkon, jehož obsahem byl převod pohledávek, a k předložení této listiny by současně vyzval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2005, sp. zn. 20 Cdo 2824/2005, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 5/2005, str. 384), ale tato úvaha již je – vzhledem k výše uvedeným důvodům (nevykonatelnost exekučního titulu po formální stránce) – nadbytečná. Exekuční řád neobsahuje úpravu náhrady nákladů řízení pro případ zamítnutí exekuce, a proto je v této situaci nutno přiměřeně použít úpravu obsaženou v občanském soudním řádu (§ 52 odst. 1 ex.ř.). Ani zde však nelze nalézt adekvátní ustanovení pro rozhodnutí o nákladech soudního exekutora, který není účastníkem exekučního řízení. Z principů, jimiž se řídí rozhodování o nákladech řízení (§ 142 - § 151 o.s.ř.), je však třeba dovodit, že náklady exekutora musí hradit oprávněný (obdobně ust. § 89 e.ř.), který vznik exekutorských nákladů zavinil tím, že předložil k vymáhání nevykonatelné rozhodnutí. Poněvadž v současném stadiu řízení není výše nákladů exekutora známa, rozhodl odvolací soud podle § 155 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., toliko o povinnosti oprávněné uhradit náklady exekuce; jejich výše bude stanovena samostatným rozhodnutím. Povinný měl v řízení plný úspěch, a proto mu vůči oprávněné náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. (§ 52 odst. 1 ex.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že povinnému vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastupování advokátem, který vykonal dva úkony právní služby (dne 7.7.2004 převzetí zastupování, dne 23.9.2004 sepis odvolání proti usnesení o nařízení exekuce). Odměnu za právní zastupování krajský soud určil podle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. a/, bod 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. částkou 5.250,- Kč, ke které dále připočetl dvě paušální náhrady hotových výdajů po 75,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkovou částku ve výši 5.400,- Kč tedy krajský soud uložil zaplatit oprávněné ve třetím výroku usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. V Brně dne 30.9.2005 JUDr. Pavel Bachratý, v.r. předseda senátu