Proti usnesení, kterým je rozhodnuto o předložení věci společně nadřízenému soudu k rozhodnutí o příslušnosti, není stížnost přípustná.

Napadeným usnesením bylo rozhodnuto podle § 314c odst.1 písm.c) tr.řádu a § 188 odst.1 písm.a) tr. řádu, že se trestní věc obviněného J. Ch. předkládá Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Soud I. stupně poukázal na to, že v předmětné věci byla na obviněného podána obžaloba pro trestné činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst.1 tr.zákona a pohlavního zneužívání podle § 243 tr.zákona. Při přezkoumání obžaloby (§§181,186 tr.řádu ),dospěl pak soud I.stupně k přesvědčení, že jednání obviněného kvalifikované podanou obžalobou jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst.1 tr.zákona, vůči poškozenému M. Š., kterého se měl obviněný dopustit m.j. škrcením takovou intenzitou, až poškozený ztratil vědomí, mělo být posouzeno přinejmenším jako pokus trestného činu vraždy podle §§ 8 odst.1, 219 odst.1,2 písm.e) tr.zákona. S poukazem na tento svůj závěr a ustanovení § 17 tr.řádu, dovodil soud I. stupně, že k řízení v projednávané věci je věcně příslušný Krajský soud v Brně, neboť v jeho obvodu byl trestný čin spáchán. Proto bylo rozhodnuto napadeným usnesením, aby věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 24 trestního řádu. Proti usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas stížnost. Namítá, že jednání obviněného rozhodně nelze posoudit tak, jak učinil soud I. stupně, neboť k žádnému škrcení poškozeného vůbec nedošlo. Navrhuje zrušení napadeného usnesení. Krajský soud musel především zkoumat, zda v daném případě jde o stížnost přípustnou ve smyslu ustanovení § 141 odst. 2 věta druhá trestního řádu. Uvedené zákonné ustanovení stanoví, že usnesení soudu lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Podstata napadeného usnesení spočívá v ustanovení § 188 odst.1 písm. a) tr.řádu, stanovící, že po předběžném projednání obžaloby soud rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání. Z úpravy zakotvené v ustanovení § 188 tr.řádu nutno vycházet i při posuzování možnosti podat opravný prostředek tj. stížnost. Ustanovení § 188 odst. 3 tr.řádu pak jasně stanoví, že proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm.b) až f) (t e d y nikoliv a) a podle odst. 2 tohoto ustanovení, mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost. Citované zákonné ustanovení, podle kterého bylo v projednávané věci postupováno, možnost podat stížnost proti napadenému usnesení nepřipouští. Proto není proti napadenému usnesení stížnost přípustná. Pokud soud I. stupně mylně uvedl v poučení napadeného usnesení, že je proti tomuto stížnost přípustná, pak postupoval v rozporu s ustanovením § 188 odst. 3 tr. řádu a přiznal tak obviněnému více práv, než tomuto ze zákona přísluší. Na shora uvedeném názoru nic nemění ani ta skutečnost, že mimo ustanovení § 188 odst.1 písm.a) tr. řádu, soud I. stupně postupoval i podle ustanovení § 314c trestního řádu, když předmětnou věc rozhoduje samosoudce ( § 314a tr.řádu ). Byť je režim možnosti podat opravný prostředek upraven v ustanovení § 314c odst. 4 tr. řádu odchylně od již shora zmíněného režimu ustanovení § 188 tr. řádu, nelze nevidět, že sice ustanovení § 314c odst.4 tr.řádu odkazuje na ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. řádu, ale toto posledně zmíněné ustanovení opět odkazuje na ustanovení § 188 odst.1 písm.a) tr. řádu. I tímto logickým okruhem se znovu zdůrazňuje jako základ pro posouzení věci ustanovení § 188 odst. 3 tr. řádu, upravující ve vztahu k ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) trestního řádu možnost podat opravný prostředek. Pro úplnost se pak dodává, že naprosto nelogická a nesystémová by byla možnost podat stížnosti proti napadenému rozhodnutí v návaznosti na postup upravený v ustanovení § 24 tr. řádu, když právě toto zákonné ustanovení upravuje rozhodování sporů o příslušnost. Z tohoto ustanovení je zřejmé m.j.,že v takovýchto věcech rozhoduje soud, který je společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. V projednávaném případu je takovýmto soudem (tj. společně nadřízeným soudem) Vrchní soud v Olomouci a nikoliv Krajský soud v Brně, ( kterému byla věc předložena jako soudu stížnostnímu). Proto jakékoliv další rozhodování Krajského soudu v Brně, jako soudu stížnostního, by bylo nepřípustnou ingerencí do činnosti Vrchního soudu v Olomouci, kterou tomuto soudu svěřil zákon. Ze všech shora rozvedených důvodů musela být stížnost obviněného posouzená jako nepřípustná a jako taková byla zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. a) tr.řádu, aniž z jejího podnětu mohlo dojít k věcnému přezkoumání napadeného usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í stížnost přípustná. Krajský soud v Brně dne 12. července 2005 JUDr. Zuzana Kratochvílová předsedkyně senátu