54 Co 44/2009

54 Co 44/2009-193 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci péče o nezletilého Šimona xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, syna matky Zuzany xxxxx, narozené xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5 a otce Ing. Petra xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, o zvýšení výživného pro nezletilého, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 22.10.2008, č. j .6 P 23/2003-120 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že a) rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 18.12.2002, č. j. 6 Nc 754/2001-44 se v části týkající se výživného pro nezletilého Šimona m ě n í tak, že výživné se zvyšuje pro dobu od 16.6.2005 do 31.8.2008 na částku 14.456,- Kč měsíčně, pro dobu od 1.9.2008 do 31.3.2009 na částku 20.456,- Kč měsíčně a pro dobu od 1.4.2009 do budoucna na částku 16.456,- Kč měsíčně s tím, že toto výživné je splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky a pro dobu od 1.6.2009 je otec povinen platit vždy do každého pátého dne v měsíci předem, a to v částce 12.000,- Kč měsíčně k rukám matky, v částce 3.000,- Kč měsíčně na účet stavebního spoření vedený Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., číslo účtu 4172685702/7960 a v částce 1.456,- Kč měsíčně na úhradu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V., číslo pojistné smlouvy 31446957, b) nedoplatek na výživném za dobu od 16.6.2005 do 31.5.2009 v celkové výši 199.500,- Kč je otec povinen zaplatit částkou 49.500,- Kč k rukám matky do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a částkou 150.000,- Kč na účet či vkladní knížku založenou matkou do tří měsíců ode dne sdělení čísla účtu či vkladní knížky matkou, c) matce se ukládá povinnost do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku založit ve prospěch nezletilého Šimona účet či vkladní knížku u peněžního ústavu a číslo účtu a označení peněžního ústavu písemně sdělit otci i soudu d) otec je povinen jednou ročně, vždy k 31. 12. každého roku předkládat soudu výpis z učtu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě rozhodl rozsudkem z 22.10.2008, č. j. 6 P 23/2003-120, jeho výrokem I., o zvýšení výživného otci pro nezletilého Šimona od 1.2.2006 do 31.8.2007 (ve výroku zřejmou nesprávností uvedeno datum 31.8.2007, přičemž z odůvodnění rozsudku i z vyčíslení nedoplatku na výživném bylo zřejmé, že bylo uvažováno se zvýšením výživného do 31.8.2008) na částku 19.456,- Kč a od 1.9.2008 na částku 23.456,- Kč měsíčně, která měla být placena částkou 22.000,- Kč měsíčně k rukám matky a částkou 1.456,- Kč měsíčně na účet stipendijního pojištění. Současně vyčíslil nedoplatek na výživném za dobu od 1.6. do 31.10.2008 částkou 348.000,- Kč a tento uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku. Otci současně uložil povinnost každoročně k 31.12. předkládat soudu výpis z účtu životního pojištění. Výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek napadl odvoláním otec. Namítl, že soud prvního stupně nebral v potaz příspěvky otce nad rámec výživného, že stanovené výživné tak neodpovídá potřebám syna. Soud prvního stupně se nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byly navýšeny příjmy žalovaného, který byl s ohledem na dohodu o vypořádání společného jmění nucen vyplácet matce částky 250.000,- Kč ročně, které by nebyl schopen uhradit z běžného měsíčního příjmu, nezohlednil, že otec v rámci vypořádání po rozvodu manželství přenechal matce veškerý společný majetek, tedy nově vystavěný rodinný dům včetně kompletního vybavení, převzal dluhy, které z vybudováním domu souvisely. Namítl, že matkou nebyly prokázány některé z jí uváděných výdajů. Ač rozhodnutí ponechal na úvaze soudu, měl za to, že potřebám syna odpovídá otcem dříve navrhovaná částka 18.400,- Kč měsíčně s tím, že část by měla jít na spořící účet. Matka nepovažovala odvolání otce za důvodné. Namítla, že vypořádání majetku po rozvodu manželství bylo pro otce výhodné, neboť sám převzal mimořádně vysoké hodnoty, představované podílem otce ve společnosti TKZ Polná s.r.o. Měla za to, že soud prvního stupně stanovil výživné ve výši odpovídající jím zjištěným příjmům otce a potřebám syna, které jsou zvýšeny jeho studiem v Praze. V odvolacím řízení pak bylo zjištěno, že otec obdržel i další finanční prostředky, které by odůvodnily i zvýšení výživného vyšší. Poukázala na rozšíření majetkové účasti otce ve společnosti, na skutečnost, že si pořídil byt. Nesouhlasila s tvrzením otce, že jako jednatel společnosti Galvanika Šternberk, s.r.o. nepobírá žádný příjem, měla za to, že pro účely posouzení poměrů otce by mělo být v souvislosti s touto jeho činností vycházeno alespoň z částky 20.000,- Kč měsíčně, jako průměrného výdělku pracovníků uvedené společnosti. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Opatrovník nezletilého Šimona navrhl rovněž potvrzení napadeného rozsudku. Otec podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.), a to z důvodů nesprávných skutkových i právních závěrů (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř.), tedy z důvodů předvídaných zákonem. Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Doplnil dokazování o výpovědi obou rodičů i nezletilého Šimona, zprávy dokumentující aktuální příjmové i majetkové poměry obou rodičů stejně, jako přítelkyně otce, o listinné důkazy předložené matkou a dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné, avšak pouze z části. Soud prvního stupně předně správně posuzoval, zda jsou dány důvody pro změnu dřívějším rozsudkem soudu schválené dohody rodičů v části, týkající se výživného pro nezletilého Šimona ve smyslu ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině, a to z hlediska změny poměrů na straně jak dítěte, tak obou rodičů. O výši výživného správně rozhodoval dle ust. § 85 odst. 2, § 96 odst. 1 zák. o rodině. Poměry rodičů i nezletilého Šimona správně posuzoval za dobu tří let zpět od podání návrhu matky na zvýšení výživného (§ 98 odst. 1 zák. o rodině). Provedl obsáhlé dokazování, které podrobně zhodnotil a ze kterého dovodil skutkové závěry, které odvolací soud s níže popsanými výhradami považoval za správné. Ohledně skutkových otázek posuzovaných soudem prvního stupně učinil odvolací soud do určité míry odlišný skutkový závěr ohledně příjmů otce od roku 2005, a to v souvislosti s podíly na zisku společnosti TKZ Polná s.r.o. Soud prvního stupně zde vycházel ze zprávy uvedené společnosti, kterou bylo sděleno, že v době od června do prosince 2005 mu nebyl vyplacen žádný podíl na zisku, v roce 2006 částka 636.000,- Kč, v roce 2007 částka 642.000,- Kč a v roce 2008 850.000,- Kč. Po doplnění dokazování o výroční zprávy společnosti TKZ Polná za roky 2004 - 2007, sdělení této společnosti a výpovědi otce však odvolací soud vzal za prokázané, že podíly na zisku společnosti náležely otci i v roce 2005, a to za rok 2004 v celkové výši 1.187.758,80 Kč s tím, že z této částky byla část ve výši 1.047.025,80 Kč použita jako dvě splátky na úhradu části obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx a zbývající část vyplacena otci (byť před červnem 2005). Otci pak náležel podíl na zisku za rok 2005 ve výši 1.191.000,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku ve výši 4.764.000,- Kč), za rok 2006 1.364.250,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku 5.457.000,- Kč). Sama skutečnost, že pouze část z výše uvedených částek byla vyplacena přímo otci a část pak na jeho pokyn užita jiným způsobem, nic nemění na skutečnosti, že podíly otce na zisku společnosti činily právě výše uvedené částky. Současně však měl odvolací soud za to, že ač podíly otce na zisku společnosti bezpochyby bylo třeba posoudit za jeho příjmy, ať již byly jím použity jakýmkoliv způsobem, v případě částek užitých jako splátky za část obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx (celkem čtyři splátky po 523.513,- Kč za převod obchodního podílu představujícího 5 % obchodního podílu na základním kapitálu, jak bylo zjištěno ze smlouvy o převodu části obchodního podílu z 25.6.2004, uzavřené mezi Aloisem xxxxx a otcem) byly tyto částky užity otcem způsobem, který bezprostředně neznamenal navýšení prostředků, které měl otec k dispozici ke své spotřebě, ale v jehož důsledku dochází též k navýšení i budoucích příjmů otce (jeho podíl na zisku společnosti se zvýšil o jednu pětinu). Obdobně i ta část prostředků, kterou otec vyplatil matce v souvislosti s uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění, nemohla být otcem užita k aktuálnímu navýšení jeho životní úrovně. I pokud by bylo odhlédnuto od těchto částek, přesto však prostředky z podílu na zisku společnosti, náležejících otci, významně navyšovaly jeho příjmy nad rámec příjmů ze závislé činnosti, tak jak byly tyto správně zjištěny soudem prvního stupně. O podílech na zisku jednotlivých společníků, tedy i otce, rozhodovala valná hromada společnosti vždy v dubnu následujícího roku. Odvolací soud tak vycházel ze závěru, že s těmito příjmy lze uvažovat vždy jako s příjmy za dobu od dubna do března roku následujícího. Bylo tak možno zohlednit i výše zmíněné podíly za rok 2004, byť o nich bylo rozhodnuto (a část z nich otci vyplacena) před červnem 2005. Naproti tomu nesouhlasil odvolací soud s námitkami matky, které se týkaly skutečnosti, že otec dle zpráv společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. doposud neobdržel v souvislosti s činností jednatele této společnosti žádnou odměnu. Odvolací soud měl za to, že není důvodu pro závěr, že otec by se takto vzdával určitého příjmu. Je-li společnost TKZ Polná s.r.o.jedním ze dvou společníků společnosti Galvanika Šternberk s.r.o., pak otec vykovává funkci jednatele společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. v souvislosti se svým působením ve společnosti, jejímž je sám společníkem a zaměstnancem a která je zdrojem jeho příjmů (jak výše popsáno). Současně měl odvolací soud za to, že s ohledem na výši popsaných příjmů otce ze společnosti TKZ Polná s.r.o., které byly a i nadále jsou nadstandardními, není důvodu, pro který by bylo třeba pro účely posouzení jeho majetkových poměrů zjišťovat i majetkové poměry společnosti TKZ Polná. Zjištěné příjmy otce ve sledovaném období dosahovaly a stále dosahují takové úrovně, která postačuje k pokrytí převážné části odůvodněných potřeb nezletilého Šimona (jak uvedeno níže). Nebylo proto důvodu zkoumat potencionální majetkové poměry otce pro případ prodeje jeho obchodního podílu v uvedené společnosti. Zde odvolací soud považuje za potřebné připomenout, že pro takovýto případ by však bylo třeba zkoumat případnou výši vypořádacího podílu otce. O té však bez dalšího nevypovídá hodnota jednotlivých movitých či nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti (budov, automobilů …), nýbrž čistá hodnota majetku společnosti. Proto též odvolací soud neprováděl další matkou navržené důkazy, které měly vypovídat o majetku společnosti (např. jaké nemovitosti společnost vlastní). Takovéto dokazování je namístě až v případě zjištění, že příjmy rodiče, který je podnikatelem jsou po odečtení jeho výdajů mimořádně nízké, či dokonce vznikla ztráta (obdobně např. i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 1995, sp. zn. 10Co 361/95). Odvolací soud pak měl v této souvislosti za to, že podobný postup není v rozporu ani se závěry vyslovenými Ústavním soudem ČR v matkou zmíněném nálezu z 8.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, zvláště pak, když stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud posuzoval i způsob života otce, poměry ve kterých žije a též i poměry jeho partnerky Jaroslavy Vomelové. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že družka otce je spoluvlastníkem bytové jednotky číslo 131/1 v domě č. p. 131 v Polné a společných částí bytového domu, stejně jako pozemku, na kterém je dům postaven, dále vlastníkem domu č. p. 1054, garáže a pozemků o celkové výměře 582 m2 v Polné. Z nezpochybněné výpovědi otce bylo zřejmé, že v tomto domě otec s družkou žije, a to v bytě 3+1 o velikosti asi 80 m2, v přístavbě k domu dále bydlí dcera jeho družky se svým manželem. Již soudem prvního stupně bylo zjištěno, že družka otce je zaměstnána s příjmem přesahujícím 11.000,- Kč čistého měsíčně. Byť družka otce nedosahuje vysokých příjmů, není odkázána na příjmy otce, soužití otce s družkou tedy nemůže být považováno za zátěž otce, která by snižovala jeho možnosti podílet se na výživě nezletilého Šimona. Jestliže otec přispívá své družce na společné hospodaření částkou 11.000,- Kč měsíčně (resp. v současné době částkou nižší a současně ze svých příjmů hradí leasingové splátky vozidla své družky), jak bylo zjištěno z jeho výpovědi, stejně jako z výpisu z účtu otce u GE Money Bank a.s., je tato skutečnost pouze příspěvkem k dokumentaci životní úrovně otce, která alespoň v tomto směru zjevně nijak výrazně nepřesahuje poměry běžného života matky a nezletilého Šimona (jak lze dovodit ze skutečnosti, že matka jen výdaje za nákup potravin a drogistického zboží na víkendy pro sebe a syna v dubnu 2009 specifikovala částkou 12.647,- Kč). Pro posouzení poměrů otce pak odvolací soud nepovažoval za potřebné dále zjišťovat, jaké zástavy váznou na nemovitosti družky otce a kdo závazky zajištěné těmito zástavami splácí, když ani případné investice otce do majetku družky (které otec popíral) by bez dalšího nebyly důvodem pro závěr o snížení jeho možnosti podílet se na výživě syna. Závěru o nadstandardních poměrech otce pak nasvědčuje i zjištění, že otec má na podnikovém spoření uloženou částku 684.365,- Kč (dle zprávy TKZ Polná s.r.o.), má v užívání byt o velikosti 2+1 v Polné, který v současné době nijak neužívá (jak bylo zjištěno ze sdělení SBD Rozkvět v Jihlavě, výpovědi otce). Naproti tomu skutečnost, že otec si platí životní pojištění ve výši asi 1.800,- Kč měsíčně, stavební spoření 1.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo i z jeho výpovědi) samo o sobě k závěru o nadstandardních poměrech otce nevede. Odvolací soud doplnil i důkazy ohledně poměrů matky, na základě kterých bylo zjištěno, že ta od počátku roku 2009 je zaměstnána u společnosti Havlíčkobrodská o.p.s. s průměrným příjmem 17.308,- Kč (za měsíce leden a únor 2009, jak bylo zjištěno ze zprávy zaměstnavatele). I matka má založeno stavební spoření, na které platí částku 1.700,- Kč měsíčně (jak bylo zřejmé z rozpisu bezhotovostních plateb SIPO, stejně jako výpisu z vkladového účtu), má sjednáno kapitálové životní pojištění a dále životní pojištění DYNAMIC (ČSOB pojišťovně a.s. platí částku 300,- Kč měsíčně, České pojišťovně a. s. částku 386,- Kč měsíčně, jak bylo zřejmé z výpisů ze sporožirového účtu). Dále má sjednáno penzijní pojištění, na které přispívá částkou 1.500,- Kč měsíčně (dle výpisů z osobního účtu penzijního pojištění, sporožirového účtu), finanční prostředky má uloženy i v investičním portfoliu České spořitelny (v aktuální hodnotě 191.880,- Kč, jak bylo zjištěno z přehledu tohoto portfolia). Dle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem domu č. p. 1117 v Polné s pozemky o celkové výměře 764 m2 (ve kterém žije s nezletilým Šimonem). Přestože výše popsaná zjištění svědčila závěru, že příjmové i majetkové poměry matky nejsou nijak svízelné, jejich úroveň dle názoru odvolacího soudu nemůže být i s ohledem na nadstandardní příjmy otce důvodem, pro který by měl být snižován podíl otce na výživě nezletilého Šimona. Stran potřeb nezletilého Šimona spor prvního stupně dle názoru odvolacího soudu správně posoudil, že k výraznému zvýšení potřeb dítěte došlo v souvislosti s jeho nástupem na střední školu v Praze v září 2008. Zde z doplňující výpovědi matky, výpovědi nezletilého Šimona, stejně jako dokladů, které matka předložila, bylo možno vzít za prokázané, že náklady nezletilého Šimona v souvislosti se studiem v Praze jsou představovány zejména náklady za jeho ubytování a stravování u sestry matky ve výši 3.000,- Kč měsíčně, výdaji za dopravu do Prahy a zpět ve výši asi 800,- - 1.000,- Kč měsíčně (jedna jízdenka v hodnotě 90,- - 105,- Kč), náklady na dopravu po Praze ve více pásmech 535,- Kč měsíčně, platby za stravování ve školní jídelně 500,- Kč měsíčně. Naproti tomu bylo zřejmé i z výpovědi nezletilého Šimona, že náklady na soukromou výuku angličtiny činily v minulosti 200,- Kč týdně (údaj 8.400,- Kč v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevně nedopatřením), od března 2009 pak 600,- Kč týdně. Nebylo možno přisvědčit postupu soudu prvního stupně, který část výdajů vzal bez dalšího za zjištěnou z písemného vyčíslení provedeného matkou, a to včetně výdajů, které měly vzniknout v budoucnu např. v souvislosti se seznamovacím pobytem, jazykovým kurzem, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že tyto akce se doposud neuskutečnily. Stejně tak pro hodnocení potřeb nezletilého Šimona jak za dobu posledních dvou let, tak i do budoucna, nebylo možno vycházet z matkou (stejně jako otcem) uváděných nákladů na zahraniční dovolené, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že již dva roky ani s jedním z rodičů na dovolenou nejezdí. Soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu ač podrobně a z velké části i správně zjistil potřeby nezletilého Šimona, při stanovení výživného zejména za dobu minulou ne zcela správně zdůraznil zejména vliv příjmů otce oproti kritériu představovanému odůvodněnými potřebami dítěte. Dle názoru odvolacího soudu nelze přitom ust. § 85 odst. 2 zák. o rodině vykládat tak, že každé navýšení příjmů výživou povinného rodiče musí bez dalšího vést ke zvýšení výživného. Výživné slouží k upokojení odůvodněných potřeb oprávněného. Je-li oprávněným dítě, pak, umožňují-li to poměry povinného rodiče, lze za odůvodněné potřeby považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§ 85a odst. 2 zák. o rodině). Výživné je pak v takovém případě tvořeno dvěma složkami – složkou spotřební a složkou spořící. Pro stanovení výše spotřební složky představují aktuální potřeby dítěte jeden z limitujících faktorů. Zde sice platí, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké to umožňují jeho poměry, nelze však naproti tomu uzavřít, že tyto potřeby jsou neomezené a kritérium pro stanovení horní hranice spotřební složky představují pouze příjmy, možnosti a schopnosti rodiče. Ač bezpochyby lze spotřebovat téměř jakékoliv množství peněžních prostředků, je možno pro potřeby určení výše spotřební složky výživného zohlednit pouze potřeby odůvodněné – takové, které slouží k zabezpečení dítěte po stránce materiální (zejména strava, bydlení, oblečení, zdravotní péče) i sociální (např. studium, zájmová činnost) a to v kvalitě odpovídající životní úrovni jeho rodičů. Odvolací soud dospěl k závěru, že zejména do doby nástupu nezletilého Šimona ke studiu na střední škole v Praze odpovídaly potřeby nezletilého jeho věku a nebyly nad tento rámec (s výjimkou pořízení počítače a jízdního kola, na které však přispívala i širší rodina, v případě počítače včetně otce) ničím výrazně zvýšeny (za takové zvýšení nelze s ohledem na dosavadní výši výživného považovat dřívější výdaje v souvislosti s florbalem ve výši 2000,- Kč za půl roku či pořízením kapek do očí). Jestliže tedy otec přispíval na výživu nezletilého Šimona výživným, jehož spotřební složka činila 8.000,- Kč měsíčně a příležitostně, i když nikoli často či pravidelně, i nad rámec výživného (dřívější trávení dovolených se synem, příspěvek na zakoupení počítače, příspěvek na úhradu dluhu za mobilní telefon, dárky), měl odvolací soud za to, že byť od poslední úpravy výživného se potřeby nezl. Šimona postupně zvyšovaly, při zohlednění podílu matky na výživu dítěte ve výši alespoň 2.000,- Kč měsíčně (s ohledem na její tehdejší příjmy, jak byly zjištěny soudem prvního stupně) přispíval v této době otec na výživu nezletilého Šimona částkou postačující k uspokojení jeho aktuálních potřeb v dostatečné míře. Současně však měl za to, že s ohledem na výše dovozené zejména příjmové poměry otce v době od roku 2005, bylo po otci možno spravedlivě požadovat, aby ve smyslu zmíněného ust. § 85a odst. 2 zák. o rodině přispíval na tvorbu úspor pro nezletilého Šimona výrazně více než částkou 1.456,- Kč měsíčně, k jejímuž placení se dříve zavázal (a pojistným 122,- Kč měsíčně). Zde však měl odvolací soud za to, že charakter této (do určité míry doplňkové) složky výživného lze považovat za odpovídající zvýšení nejvíce o 5.000,- Kč měsíčně, na druhé straně však již od 16.6.2005 (tedy plné tři roky zpět od podání návrhu na zvýšení výživného matkou), když takového zvýšení umožňovaly i příjmy otce v roce 2005, jak dovozeno výše. Za dobu od 1.9.2008 pak měl odvolací soud za to, že s ohledem na zvýšení potřeb v souvislosti s nástupem na střední školu v Praze a dále s nahromaděním výdajů, které měly do určité míry charakter výdajů mimořádných, takových, které se každoročně neopakují (zakoupení výzbroje a výstroje na florbal, snowboard, nové oblečení na hory, větší množství nového oblečení v souvislosti s nástupem na školu) se průměrná měsíční částka k uspokojení potřeb nezletilého Šimona navýšila na cca 18.000,- Kč měsíčně. Opět s přihlédnutím též podílu matky na výživě syna pak dovodil, že po otci bylo možno požadovat, aby na spotřební složku výživného přispíval za tuto dobu částkou 15.000,- Kč měsíčně. Jestliže na závěrech o výši spořící složky výživného neměl odvolací soud důvodu cokoliv měnit, shledal za toto období odpovídající zvýšení výživného otci o dalších 6.000,- Kč, když i v tomto případě vycházel ze závěrů, že výše zjištěné poměry otce i takovéto zvýšení bezezbytku umožňovaly. Současně však odvolací soud zohlednil, že od měsíce dubna 2009 došlo na straně otce k výrazné změně jeho příjmových poměrů, když se snížil jeho výdělek na částku necelých 40.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo z otcem předloženého výplatního lístku, který korespondoval i s dřívější zprávou společnosti TKZ Polná o tom, že počínaje dubnem 2009 se zaměstnancům snižuje základní mzdový výměr o 20 % a konečně i s obecně známými důsledky aktuální celosvětové ekonomické recese). Stejně tak se významně snížil i podíl otce na zisku společnosti za rok 2008, který dle zápisu z valné hromady z 20.4.2009 činil 250.000,- Kč. I při současném zohlednění i výše uvedeného závěru o tom, že část výdajů vynaložených v době od září 2008 na úhradu potřeb nezletilého Šimona představovala výdaje mimořádně, dospěl odvolací soud k závěru, že za dobu od 1.4.2009 je třeba výživné oproti době dřívější snížit o částku 4.000,- Kč (tedy na 16.456,- Kč) s tím, že spořící složku bude představovat částka 4.456,- Kč, spotřební pak částka 12.000,- Kč (která s příspěvkem matky ve výši nejméně 3.000,- Kč by měla k uspokojení běžných potřeb nezletilého Šimona postačovat). Zde pak považoval odvolací soud za potřebné připomenout, že při stanovení tohoto výživného vycházel i ze skutečnosti, že otec má vedle mzdy a podílů na zisku též k dispozici osobní automobil, což jeho poměry zlepšuje. V opačném případě by na pořízení podobného automobilu musel z vlastních příjmů vynaložit částku, která by rozpočítána na dobu užívání automobilu zřejmě převýšila 1 % z pořizovací ceny automobilu (tedy částku, která je dnes pro účely daňové považována za příjem otce). Vedle toho možnosti schopnosti otce dosáhnout určitého příjmu zvyšuje i skutečnost, že mu náleží družstevní byt, který není užíván – mohl by tak mít příjem z pronájmu tohoto bytu a to v řádu několika tisíc korun měsíčně. Pokud by tyto okolnosti nebyly dány a odvolací soud vycházel výlučně ze mzdy otce a aktuální výše podílů na zisku společnosti, pak by výživné v celkové výši 16.456,- Kč stanovit nemohl. Na základě popsaných závěrů o spotřební a spořící složce výživného pak měl odvolací soud za vhodné, aby se do budoucna tento závěr odrazil i ve způsobu placení výživného, a to tak, že vedle doposud placení částky 1.456,- Kč na stipendijní pojištění bude otec zbývající část spořící složky výživného platit na účet stavebního spoření syna. Odvolací soud tak stran odpovídající výše výživného dospěl ve srovnání se soudem prvního stupně k částečně odlišným právním a na základě doplněného odvolání i skutkovým závěrům. Proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek v části týkající se výživného změnil. S ohledem na odlišnou úpravu výživného pak změnil i výrok o nedoplatku na výživném. Zde vycházel z nezpochybněného závěru (částečně patrného i z výpisů ze sporožirového účtu matky), že otec platil do listopadu 2008 výživné v dříve stanovené výši 9.456,- Kč, od prosince 2008 pak ve výši 23.456,- Kč. Za dobu od 16. do 30.6.2005 tak vznikl nedoplatek ve výši 2.500,- Kč, za dobu od července 2005 do srpna 2008 nedoplatek ve výši 190.000,- Kč (38 x 5.000,- Kč), za dobu od září do listopadu 2008 nedoplatek ve výši 33.000,-Kč (3 x 11.000,- Kč). Za měsíce prosinec 2008 – březen 2009 naopak otec přeplatil na výživném 12.000,- Kč (4 x 3.000,- Kč) za měsíce duben a květen 2009 14.000,- Kč (2 x 7.000,- Kč). Celkový nedoplatek za dobu do 31.5.2009 tak odvolací soud vyčíslil částkou 199.500,- Kč. S ohledem na výše popsané závěry o tom, že zvýšení výživného bylo představováno v převážné míře zvýšením spořící složky výživného pak otci uložil, aby pouze nedoplatek ve výši 49.500,- Kč zaplatil k rukám matky a zbývající část nedoplatku na účet či vkladní knížku, kterou matka synovi založí. Část výroku o povinnosti otce předkládat každoročně výpis z účtu stipendijního pojištění pak odvolací soud změnil jen v důsledku nesprávného označení aktuálního názvu pojišťovacího ústavu. Právo na náhradu řízení před soudem prvního stupně, stejně jako před soudem odvolacím dle ust. § 224 odst. 1, 2, § 146 odst. 1 písm. a/ odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků, když neshledal důvod pro úpravu odlišnou. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Jihlavě 20. května 2009 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová 54 Co 44/2009-193 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci péče o nezletilého Šimona xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, syna matky Zuzany xxxxx, narozené xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5 a otce Ing. Petra xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, o zvýšení výživného pro nezletilého, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 22.10.2008, č. j .6 P 23/2003-120 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že a) rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 18.12.2002, č. j. 6 Nc 754/2001-44 se v části týkající se výživného pro nezletilého Šimona m ě n í tak, že výživné se zvyšuje pro dobu od 16.6.2005 do 31.8.2008 na částku 14.456,- Kč měsíčně, pro dobu od 1.9.2008 do 31.3.2009 na částku 20.456,- Kč měsíčně a pro dobu od 1.4.2009 do budoucna na částku 16.456,- Kč měsíčně s tím, že toto výživné je splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky a pro dobu od 1.6.2009 je otec povinen platit vždy do každého pátého dne v měsíci předem, a to v částce 12.000,- Kč měsíčně k rukám matky, v částce 3.000,- Kč měsíčně na účet stavebního spoření vedený Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., číslo účtu 4172685702/7960 a v částce 1.456,- Kč měsíčně na úhradu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V., číslo pojistné smlouvy 31446957, b) nedoplatek na výživném za dobu od 16.6.2005 do 31.5.2009 v celkové výši 199.500,- Kč je otec povinen zaplatit částkou 49.500,- Kč k rukám matky do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a částkou 150.000,- Kč na účet či vkladní knížku založenou matkou do tří měsíců ode dne sdělení čísla účtu či vkladní knížky matkou, c) matce se ukládá povinnost do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku založit ve prospěch nezletilého Šimona účet či vkladní knížku u peněžního ústavu a číslo účtu a označení peněžního ústavu písemně sdělit otci i soudu d) otec je povinen jednou ročně, vždy k 31. 12. každého roku předkládat soudu výpis z učtu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě rozhodl rozsudkem z 22.10.2008, č. j. 6 P 23/2003-120, jeho výrokem I., o zvýšení výživného otci pro nezletilého Šimona od 1.2.2006 do 31.8.2007 (ve výroku zřejmou nesprávností uvedeno datum 31.8.2007, přičemž z odůvodnění rozsudku i z vyčíslení nedoplatku na výživném bylo zřejmé, že bylo uvažováno se zvýšením výživného do 31.8.2008) na částku 19.456,- Kč a od 1.9.2008 na částku 23.456,- Kč měsíčně, která měla být placena částkou 22.000,- Kč měsíčně k rukám matky a částkou 1.456,- Kč měsíčně na účet stipendijního pojištění. Současně vyčíslil nedoplatek na výživném za dobu od 1.6. do 31.10.2008 částkou 348.000,- Kč a tento uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku. Otci současně uložil povinnost každoročně k 31.12. předkládat soudu výpis z účtu životního pojištění. Výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek napadl odvoláním otec. Namítl, že soud prvního stupně nebral v potaz příspěvky otce nad rámec výživného, že stanovené výživné tak neodpovídá potřebám syna. Soud prvního stupně se nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byly navýšeny příjmy žalovaného, který byl s ohledem na dohodu o vypořádání společného jmění nucen vyplácet matce částky 250.000,- Kč ročně, které by nebyl schopen uhradit z běžného měsíčního příjmu, nezohlednil, že otec v rámci vypořádání po rozvodu manželství přenechal matce veškerý společný majetek, tedy nově vystavěný rodinný dům včetně kompletního vybavení, převzal dluhy, které z vybudováním domu souvisely. Namítl, že matkou nebyly prokázány některé z jí uváděných výdajů. Ač rozhodnutí ponechal na úvaze soudu, měl za to, že potřebám syna odpovídá otcem dříve navrhovaná částka 18.400,- Kč měsíčně s tím, že část by měla jít na spořící účet. Matka nepovažovala odvolání otce za důvodné. Namítla, že vypořádání majetku po rozvodu manželství bylo pro otce výhodné, neboť sám převzal mimořádně vysoké hodnoty, představované podílem otce ve společnosti TKZ Polná s.r.o. Měla za to, že soud prvního stupně stanovil výživné ve výši odpovídající jím zjištěným příjmům otce a potřebám syna, které jsou zvýšeny jeho studiem v Praze. V odvolacím řízení pak bylo zjištěno, že otec obdržel i další finanční prostředky, které by odůvodnily i zvýšení výživného vyšší. Poukázala na rozšíření majetkové účasti otce ve společnosti, na skutečnost, že si pořídil byt. Nesouhlasila s tvrzením otce, že jako jednatel společnosti Galvanika Šternberk, s.r.o. nepobírá žádný příjem, měla za to, že pro účely posouzení poměrů otce by mělo být v souvislosti s touto jeho činností vycházeno alespoň z částky 20.000,- Kč měsíčně, jako průměrného výdělku pracovníků uvedené společnosti. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Opatrovník nezletilého Šimona navrhl rovněž potvrzení napadeného rozsudku. Otec podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.), a to z důvodů nesprávných skutkových i právních závěrů (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř.), tedy z důvodů předvídaných zákonem. Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Doplnil dokazování o výpovědi obou rodičů i nezletilého Šimona, zprávy dokumentující aktuální příjmové i majetkové poměry obou rodičů stejně, jako přítelkyně otce, o listinné důkazy předložené matkou a dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné, avšak pouze z části. Soud prvního stupně předně správně posuzoval, zda jsou dány důvody pro změnu dřívějším rozsudkem soudu schválené dohody rodičů v části, týkající se výživného pro nezletilého Šimona ve smyslu ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině, a to z hlediska změny poměrů na straně jak dítěte, tak obou rodičů. O výši výživného správně rozhodoval dle ust. § 85 odst. 2, § 96 odst. 1 zák. o rodině. Poměry rodičů i nezletilého Šimona správně posuzoval za dobu tří let zpět od podání návrhu matky na zvýšení výživného (§ 98 odst. 1 zák. o rodině). Provedl obsáhlé dokazování, které podrobně zhodnotil a ze kterého dovodil skutkové závěry, které odvolací soud s níže popsanými výhradami považoval za správné. Ohledně skutkových otázek posuzovaných soudem prvního stupně učinil odvolací soud do určité míry odlišný skutkový závěr ohledně příjmů otce od roku 2005, a to v souvislosti s podíly na zisku společnosti TKZ Polná s.r.o. Soud prvního stupně zde vycházel ze zprávy uvedené společnosti, kterou bylo sděleno, že v době od června do prosince 2005 mu nebyl vyplacen žádný podíl na zisku, v roce 2006 částka 636.000,- Kč, v roce 2007 částka 642.000,- Kč a v roce 2008 850.000,- Kč. Po doplnění dokazování o výroční zprávy společnosti TKZ Polná za roky 2004 - 2007, sdělení této společnosti a výpovědi otce však odvolací soud vzal za prokázané, že podíly na zisku společnosti náležely otci i v roce 2005, a to za rok 2004 v celkové výši 1.187.758,80 Kč s tím, že z této částky byla část ve výši 1.047.025,80 Kč použita jako dvě splátky na úhradu části obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx a zbývající část vyplacena otci (byť před červnem 2005). Otci pak náležel podíl na zisku za rok 2005 ve výši 1.191.000,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku ve výši 4.764.000,- Kč), za rok 2006 1.364.250,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku 5.457.000,- Kč). Sama skutečnost, že pouze část z výše uvedených částek byla vyplacena přímo otci a část pak na jeho pokyn užita jiným způsobem, nic nemění na skutečnosti, že podíly otce na zisku společnosti činily právě výše uvedené částky. Současně však měl odvolací soud za to, že ač podíly otce na zisku společnosti bezpochyby bylo třeba posoudit za jeho příjmy, ať již byly jím použity jakýmkoliv způsobem, v případě částek užitých jako splátky za část obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx (celkem čtyři splátky po 523.513,- Kč za převod obchodního podílu představujícího 5 % obchodního podílu na základním kapitálu, jak bylo zjištěno ze smlouvy o převodu části obchodního podílu z 25.6.2004, uzavřené mezi Aloisem xxxxx a otcem) byly tyto částky užity otcem způsobem, který bezprostředně neznamenal navýšení prostředků, které měl otec k dispozici ke své spotřebě, ale v jehož důsledku dochází též k navýšení i budoucích příjmů otce (jeho podíl na zisku společnosti se zvýšil o jednu pětinu). Obdobně i ta část prostředků, kterou otec vyplatil matce v souvislosti s uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění, nemohla být otcem užita k aktuálnímu navýšení jeho životní úrovně. I pokud by bylo odhlédnuto od těchto částek, přesto však prostředky z podílu na zisku společnosti, náležejících otci, významně navyšovaly jeho příjmy nad rámec příjmů ze závislé činnosti, tak jak byly tyto správně zjištěny soudem prvního stupně. O podílech na zisku jednotlivých společníků, tedy i otce, rozhodovala valná hromada společnosti vždy v dubnu následujícího roku. Odvolací soud tak vycházel ze závěru, že s těmito příjmy lze uvažovat vždy jako s příjmy za dobu od dubna do března roku následujícího. Bylo tak možno zohlednit i výše zmíněné podíly za rok 2004, byť o nich bylo rozhodnuto (a část z nich otci vyplacena) před červnem 2005. Naproti tomu nesouhlasil odvolací soud s námitkami matky, které se týkaly skutečnosti, že otec dle zpráv společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. doposud neobdržel v souvislosti s činností jednatele této společnosti žádnou odměnu. Odvolací soud měl za to, že není důvodu pro závěr, že otec by se takto vzdával určitého příjmu. Je-li společnost TKZ Polná s.r.o.jedním ze dvou společníků společnosti Galvanika Šternberk s.r.o., pak otec vykovává funkci jednatele společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. v souvislosti se svým působením ve společnosti, jejímž je sám společníkem a zaměstnancem a která je zdrojem jeho příjmů (jak výše popsáno). Současně měl odvolací soud za to, že s ohledem na výši popsaných příjmů otce ze společnosti TKZ Polná s.r.o., které byly a i nadále jsou nadstandardními, není důvodu, pro který by bylo třeba pro účely posouzení jeho majetkových poměrů zjišťovat i majetkové poměry společnosti TKZ Polná. Zjištěné příjmy otce ve sledovaném období dosahovaly a stále dosahují takové úrovně, která postačuje k pokrytí převážné části odůvodněných potřeb nezletilého Šimona (jak uvedeno níže). Nebylo proto důvodu zkoumat potencionální majetkové poměry otce pro případ prodeje jeho obchodního podílu v uvedené společnosti. Zde odvolací soud považuje za potřebné připomenout, že pro takovýto případ by však bylo třeba zkoumat případnou výši vypořádacího podílu otce. O té však bez dalšího nevypovídá hodnota jednotlivých movitých či nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti (budov, automobilů …), nýbrž čistá hodnota majetku společnosti. Proto též odvolací soud neprováděl další matkou navržené důkazy, které měly vypovídat o majetku společnosti (např. jaké nemovitosti společnost vlastní). Takovéto dokazování je namístě až v případě zjištění, že příjmy rodiče, který je podnikatelem jsou po odečtení jeho výdajů mimořádně nízké, či dokonce vznikla ztráta (obdobně např. i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 1995, sp. zn. 10Co 361/95). Odvolací soud pak měl v této souvislosti za to, že podobný postup není v rozporu ani se závěry vyslovenými Ústavním soudem ČR v matkou zmíněném nálezu z 8.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, zvláště pak, když stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud posuzoval i způsob života otce, poměry ve kterých žije a též i poměry jeho partnerky Jaroslavy Vomelové. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že družka otce je spoluvlastníkem bytové jednotky číslo 131/1 v domě č. p. 131 v Polné a společných částí bytového domu, stejně jako pozemku, na kterém je dům postaven, dále vlastníkem domu č. p. 1054, garáže a pozemků o celkové výměře 582 m2 v Polné. Z nezpochybněné výpovědi otce bylo zřejmé, že v tomto domě otec s družkou žije, a to v bytě 3+1 o velikosti asi 80 m2, v přístavbě k domu dále bydlí dcera jeho družky se svým manželem. Již soudem prvního stupně bylo zjištěno, že družka otce je zaměstnána s příjmem přesahujícím 11.000,- Kč čistého měsíčně. Byť družka otce nedosahuje vysokých příjmů, není odkázána na příjmy otce, soužití otce s družkou tedy nemůže být považováno za zátěž otce, která by snižovala jeho možnosti podílet se na výživě nezletilého Šimona. Jestliže otec přispívá své družce na společné hospodaření částkou 11.000,- Kč měsíčně (resp. v současné době částkou nižší a současně ze svých příjmů hradí leasingové splátky vozidla své družky), jak bylo zjištěno z jeho výpovědi, stejně jako z výpisu z účtu otce u GE Money Bank a.s., je tato skutečnost pouze příspěvkem k dokumentaci životní úrovně otce, která alespoň v tomto směru zjevně nijak výrazně nepřesahuje poměry běžného života matky a nezletilého Šimona (jak lze dovodit ze skutečnosti, že matka jen výdaje za nákup potravin a drogistického zboží na víkendy pro sebe a syna v dubnu 2009 specifikovala částkou 12.647,- Kč). Pro posouzení poměrů otce pak odvolací soud nepovažoval za potřebné dále zjišťovat, jaké zástavy váznou na nemovitosti družky otce a kdo závazky zajištěné těmito zástavami splácí, když ani případné investice otce do majetku družky (které otec popíral) by bez dalšího nebyly důvodem pro závěr o snížení jeho možnosti podílet se na výživě syna. Závěru o nadstandardních poměrech otce pak nasvědčuje i zjištění, že otec má na podnikovém spoření uloženou částku 684.365,- Kč (dle zprávy TKZ Polná s.r.o.), má v užívání byt o velikosti 2+1 v Polné, který v současné době nijak neužívá (jak bylo zjištěno ze sdělení SBD Rozkvět v Jihlavě, výpovědi otce). Naproti tomu skutečnost, že otec si platí životní pojištění ve výši asi 1.800,- Kč měsíčně, stavební spoření 1.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo i z jeho výpovědi) samo o sobě k závěru o nadstandardních poměrech otce nevede. Odvolací soud doplnil i důkazy ohledně poměrů matky, na základě kterých bylo zjištěno, že ta od počátku roku 2009 je zaměstnána u společnosti Havlíčkobrodská o.p.s. s průměrným příjmem 17.308,- Kč (za měsíce leden a únor 2009, jak bylo zjištěno ze zprávy zaměstnavatele). I matka má založeno stavební spoření, na které platí částku 1.700,- Kč měsíčně (jak bylo zřejmé z rozpisu bezhotovostních plateb SIPO, stejně jako výpisu z vkladového účtu), má sjednáno kapitálové životní pojištění a dále životní pojištění DYNAMIC (ČSOB pojišťovně a.s. platí částku 300,- Kč měsíčně, České pojišťovně a. s. částku 386,- Kč měsíčně, jak bylo zřejmé z výpisů ze sporožirového účtu). Dále má sjednáno penzijní pojištění, na které přispívá částkou 1.500,- Kč měsíčně (dle výpisů z osobního účtu penzijního pojištění, sporožirového účtu), finanční prostředky má uloženy i v investičním portfoliu České spořitelny (v aktuální hodnotě 191.880,- Kč, jak bylo zjištěno z přehledu tohoto portfolia). Dle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem domu č. p. 1117 v Polné s pozemky o celkové výměře 764 m2 (ve kterém žije s nezletilým Šimonem). Přestože výše popsaná zjištění svědčila závěru, že příjmové i majetkové poměry matky nejsou nijak svízelné, jejich úroveň dle názoru odvolacího soudu nemůže být i s ohledem na nadstandardní příjmy otce důvodem, pro který by měl být snižován podíl otce na výživě nezletilého Šimona. Stran potřeb nezletilého Šimona spor prvního stupně dle názoru odvolacího soudu správně posoudil, že k výraznému zvýšení potřeb dítěte došlo v souvislosti s jeho nástupem na střední školu v Praze v září 2008. Zde z doplňující výpovědi matky, výpovědi nezletilého Šimona, stejně jako dokladů, které matka předložila, bylo možno vzít za prokázané, že náklady nezletilého Šimona v souvislosti se studiem v Praze jsou představovány zejména náklady za jeho ubytování a stravování u sestry matky ve výši 3.000,- Kč měsíčně, výdaji za dopravu do Prahy a zpět ve výši asi 800,- - 1.000,- Kč měsíčně (jedna jízdenka v hodnotě 90,- - 105,- Kč), náklady na dopravu po Praze ve více pásmech 535,- Kč měsíčně, platby za stravování ve školní jídelně 500,- Kč měsíčně. Naproti tomu bylo zřejmé i z výpovědi nezletilého Šimona, že náklady na soukromou výuku angličtiny činily v minulosti 200,- Kč týdně (údaj 8.400,- Kč v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevně nedopatřením), od března 2009 pak 600,- Kč týdně. Nebylo možno přisvědčit postupu soudu prvního stupně, který část výdajů vzal bez dalšího za zjištěnou z písemného vyčíslení provedeného matkou, a to včetně výdajů, které měly vzniknout v budoucnu např. v souvislosti se seznamovacím pobytem, jazykovým kurzem, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že tyto akce se doposud neuskutečnily. Stejně tak pro hodnocení potřeb nezletilého Šimona jak za dobu posledních dvou let, tak i do budoucna, nebylo možno vycházet z matkou (stejně jako otcem) uváděných nákladů na zahraniční dovolené, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že již dva roky ani s jedním z rodičů na dovolenou nejezdí. Soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu ač podrobně a z velké části i správně zjistil potřeby nezletilého Šimona, při stanovení výživného zejména za dobu minulou ne zcela správně zdůraznil zejména vliv příjmů otce oproti kritériu představovanému odůvodněnými potřebami dítěte. Dle názoru odvolacího soudu nelze přitom ust. § 85 odst. 2 zák. o rodině vykládat tak, že každé navýšení příjmů výživou povinného rodiče musí bez dalšího vést ke zvýšení výživného. Výživné slouží k upokojení odůvodněných potřeb oprávněného. Je-li oprávněným dítě, pak, umožňují-li to poměry povinného rodiče, lze za odůvodněné potřeby považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§ 85a odst. 2 zák. o rodině). Výživné je pak v takovém případě tvořeno dvěma složkami – složkou spotřební a složkou spořící. Pro stanovení výše spotřební složky představují aktuální potřeby dítěte jeden z limitujících faktorů. Zde sice platí, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké to umožňují jeho poměry, nelze však naproti tomu uzavřít, že tyto potřeby jsou neomezené a kritérium pro stanovení horní hranice spotřební složky představují pouze příjmy, možnosti a schopnosti rodiče. Ač bezpochyby lze spotřebovat téměř jakékoliv množství peněžních prostředků, je možno pro potřeby určení výše spotřební složky výživného zohlednit pouze potřeby odůvodněné – takové, které slouží k zabezpečení dítěte po stránce materiální (zejména strava, bydlení, oblečení, zdravotní péče) i sociální (např. studium, zájmová činnost) a to v kvalitě odpovídající životní úrovni jeho rodičů. Odvolací soud dospěl k závěru, že zejména do doby nástupu nezletilého Šimona ke studiu na střední škole v Praze odpovídaly potřeby nezletilého jeho věku a nebyly nad tento rámec (s výjimkou pořízení počítače a jízdního kola, na které však přispívala i širší rodina, v případě počítače včetně otce) ničím výrazně zvýšeny (za takové zvýšení nelze s ohledem na dosavadní výši výživného považovat dřívější výdaje v souvislosti s florbalem ve výši 2000,- Kč za půl roku či pořízením kapek do očí). Jestliže tedy otec přispíval na výživu nezletilého Šimona výživným, jehož spotřební složka činila 8.000,- Kč měsíčně a příležitostně, i když nikoli často či pravidelně, i nad rámec výživného (dřívější trávení dovolených se synem, příspěvek na zakoupení počítače, příspěvek na úhradu dluhu za mobilní telefon, dárky), měl odvolací soud za to, že byť od poslední úpravy výživného se potřeby nezl. Šimona postupně zvyšovaly, při zohlednění podílu matky na výživu dítěte ve výši alespoň 2.000,- Kč měsíčně (s ohledem na její tehdejší příjmy, jak byly zjištěny soudem prvního stupně) přispíval v této době otec na výživu nezletilého Šimona částkou postačující k uspokojení jeho aktuálních potřeb v dostatečné míře. Současně však měl za to, že s ohledem na výše dovozené zejména příjmové poměry otce v době od roku 2005, bylo po otci možno spravedlivě požadovat, aby ve smyslu zmíněného ust. § 85a odst. 2 zák. o rodině přispíval na tvorbu úspor pro nezletilého Šimona výrazně více než částkou 1.456,- Kč měsíčně, k jejímuž placení se dříve zavázal (a pojistným 122,- Kč měsíčně). Zde však měl odvolací soud za to, že charakter této (do určité míry doplňkové) složky výživného lze považovat za odpovídající zvýšení nejvíce o 5.000,- Kč měsíčně, na druhé straně však již od 16.6.2005 (tedy plné tři roky zpět od podání návrhu na zvýšení výživného matkou), když takového zvýšení umožňovaly i příjmy otce v roce 2005, jak dovozeno výše. Za dobu od 1.9.2008 pak měl odvolací soud za to, že s ohledem na zvýšení potřeb v souvislosti s nástupem na střední školu v Praze a dále s nahromaděním výdajů, které měly do určité míry charakter výdajů mimořádných, takových, které se každoročně neopakují (zakoupení výzbroje a výstroje na florbal, snowboard, nové oblečení na hory, větší množství nového oblečení v souvislosti s nástupem na školu) se průměrná měsíční částka k uspokojení potřeb nezletilého Šimona navýšila na cca 18.000,- Kč měsíčně. Opět s přihlédnutím též podílu matky na výživě syna pak dovodil, že po otci bylo možno požadovat, aby na spotřební složku výživného přispíval za tuto dobu částkou 15.000,- Kč měsíčně. Jestliže na závěrech o výši spořící složky výživného neměl odvolací soud důvodu cokoliv měnit, shledal za toto období odpovídající zvýšení výživného otci o dalších 6.000,- Kč, když i v tomto případě vycházel ze závěrů, že výše zjištěné poměry otce i takovéto zvýšení bezezbytku umožňovaly. Současně však odvolací soud zohlednil, že od měsíce dubna 2009 došlo na straně otce k výrazné změně jeho příjmových poměrů, když se snížil jeho výdělek na částku necelých 40.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo z otcem předloženého výplatního lístku, který korespondoval i s dřívější zprávou společnosti TKZ Polná o tom, že počínaje dubnem 2009 se zaměstnancům snižuje základní mzdový výměr o 20 % a konečně i s obecně známými důsledky aktuální celosvětové ekonomické recese). Stejně tak se významně snížil i podíl otce na zisku společnosti za rok 2008, který dle zápisu z valné hromady z 20.4.2009 činil 250.000,- Kč. I při současném zohlednění i výše uvedeného závěru o tom, že část výdajů vynaložených v době od září 2008 na úhradu potřeb nezletilého Šimona představovala výdaje mimořádně, dospěl odvolací soud k závěru, že za dobu od 1.4.2009 je třeba výživné oproti době dřívější snížit o částku 4.000,- Kč (tedy na 16.456,- Kč) s tím, že spořící složku bude představovat částka 4.456,- Kč, spotřební pak částka 12.000,- Kč (která s příspěvkem matky ve výši nejméně 3.000,- Kč by měla k uspokojení běžných potřeb nezletilého Šimona postačovat). Zde pak považoval odvolací soud za potřebné připomenout, že při stanovení tohoto výživného vycházel i ze skutečnosti, že otec má vedle mzdy a podílů na zisku též k dispozici osobní automobil, což jeho poměry zlepšuje. V opačném případě by na pořízení podobného automobilu musel z vlastních příjmů vynaložit částku, která by rozpočítána na dobu užívání automobilu zřejmě převýšila 1 % z pořizovací ceny automobilu (tedy částku, která je dnes pro účely daňové považována za příjem otce). Vedle toho možnosti schopnosti otce dosáhnout určitého příjmu zvyšuje i skutečnost, že mu náleží družstevní byt, který není užíván – mohl by tak mít příjem z pronájmu tohoto bytu a to v řádu několika tisíc korun měsíčně. Pokud by tyto okolnosti nebyly dány a odvolací soud vycházel výlučně ze mzdy otce a aktuální výše podílů na zisku společnosti, pak by výživné v celkové výši 16.456,- Kč stanovit nemohl. Na základě popsaných závěrů o spotřební a spořící složce výživného pak měl odvolací soud za vhodné, aby se do budoucna tento závěr odrazil i ve způsobu placení výživného, a to tak, že vedle doposud placení částky 1.456,- Kč na stipendijní pojištění bude otec zbývající část spořící složky výživného platit na účet stavebního spoření syna. Odvolací soud tak stran odpovídající výše výživného dospěl ve srovnání se soudem prvního stupně k částečně odlišným právním a na základě doplněného odvolání i skutkovým závěrům. Proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek v části týkající se výživného změnil. S ohledem na odlišnou úpravu výživného pak změnil i výrok o nedoplatku na výživném. Zde vycházel z nezpochybněného závěru (částečně patrného i z výpisů ze sporožirového účtu matky), že otec platil do listopadu 2008 výživné v dříve stanovené výši 9.456,- Kč, od prosince 2008 pak ve výši 23.456,- Kč. Za dobu od 16. do 30.6.2005 tak vznikl nedoplatek ve výši 2.500,- Kč, za dobu od července 2005 do srpna 2008 nedoplatek ve výši 190.000,- Kč (38 x 5.000,- Kč), za dobu od září do listopadu 2008 nedoplatek ve výši 33.000,-Kč (3 x 11.000,- Kč). Za měsíce prosinec 2008 – březen 2009 naopak otec přeplatil na výživném 12.000,- Kč (4 x 3.000,- Kč) za měsíce duben a květen 2009 14.000,- Kč (2 x 7.000,- Kč). Celkový nedoplatek za dobu do 31.5.2009 tak odvolací soud vyčíslil částkou 199.500,- Kč. S ohledem na výše popsané závěry o tom, že zvýšení výživného bylo představováno v převážné míře zvýšením spořící složky výživného pak otci uložil, aby pouze nedoplatek ve výši 49.500,- Kč zaplatil k rukám matky a zbývající část nedoplatku na účet či vkladní knížku, kterou matka synovi založí. Část výroku o povinnosti otce předkládat každoročně výpis z účtu stipendijního pojištění pak odvolací soud změnil jen v důsledku nesprávného označení aktuálního názvu pojišťovacího ústavu. Právo na náhradu řízení před soudem prvního stupně, stejně jako před soudem odvolacím dle ust. § 224 odst. 1, 2, § 146 odst. 1 písm. a/ odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků, když neshledal důvod pro úpravu odlišnou. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Jihlavě 20. května 2009 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová 54 Co 44/2009-193 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci péče o nezletilého Šimona xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, syna matky Zuzany xxxxx, narozené xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5 a otce Ing. Petra xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, o zvýšení výživného pro nezletilého, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 22.10.2008, č. j .6 P 23/2003-120 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že a) rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 18.12.2002, č. j. 6 Nc 754/2001-44 se v části týkající se výživného pro nezletilého Šimona m ě n í tak, že výživné se zvyšuje pro dobu od 16.6.2005 do 31.8.2008 na částku 14.456,- Kč měsíčně, pro dobu od 1.9.2008 do 31.3.2009 na částku 20.456,- Kč měsíčně a pro dobu od 1.4.2009 do budoucna na částku 16.456,- Kč měsíčně s tím, že toto výživné je splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky a pro dobu od 1.6.2009 je otec povinen platit vždy do každého pátého dne v měsíci předem, a to v částce 12.000,- Kč měsíčně k rukám matky, v částce 3.000,- Kč měsíčně na účet stavebního spoření vedený Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., číslo účtu 4172685702/7960 a v částce 1.456,- Kč měsíčně na úhradu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V., číslo pojistné smlouvy 31446957, b) nedoplatek na výživném za dobu od 16.6.2005 do 31.5.2009 v celkové výši 199.500,- Kč je otec povinen zaplatit částkou 49.500,- Kč k rukám matky do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a částkou 150.000,- Kč na účet či vkladní knížku založenou matkou do tří měsíců ode dne sdělení čísla účtu či vkladní knížky matkou, c) matce se ukládá povinnost do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku založit ve prospěch nezletilého Šimona účet či vkladní knížku u peněžního ústavu a číslo účtu a označení peněžního ústavu písemně sdělit otci i soudu d) otec je povinen jednou ročně, vždy k 31. 12. každého roku předkládat soudu výpis z učtu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě rozhodl rozsudkem z 22.10.2008, č. j. 6 P 23/2003-120, jeho výrokem I., o zvýšení výživného otci pro nezletilého Šimona od 1.2.2006 do 31.8.2007 (ve výroku zřejmou nesprávností uvedeno datum 31.8.2007, přičemž z odůvodnění rozsudku i z vyčíslení nedoplatku na výživném bylo zřejmé, že bylo uvažováno se zvýšením výživného do 31.8.2008) na částku 19.456,- Kč a od 1.9.2008 na částku 23.456,- Kč měsíčně, která měla být placena částkou 22.000,- Kč měsíčně k rukám matky a částkou 1.456,- Kč měsíčně na účet stipendijního pojištění. Současně vyčíslil nedoplatek na výživném za dobu od 1.6. do 31.10.2008 částkou 348.000,- Kč a tento uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku. Otci současně uložil povinnost každoročně k 31.12. předkládat soudu výpis z účtu životního pojištění. Výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek napadl odvoláním otec. Namítl, že soud prvního stupně nebral v potaz příspěvky otce nad rámec výživného, že stanovené výživné tak neodpovídá potřebám syna. Soud prvního stupně se nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byly navýšeny příjmy žalovaného, který byl s ohledem na dohodu o vypořádání společného jmění nucen vyplácet matce částky 250.000,- Kč ročně, které by nebyl schopen uhradit z běžného měsíčního příjmu, nezohlednil, že otec v rámci vypořádání po rozvodu manželství přenechal matce veškerý společný majetek, tedy nově vystavěný rodinný dům včetně kompletního vybavení, převzal dluhy, které z vybudováním domu souvisely. Namítl, že matkou nebyly prokázány některé z jí uváděných výdajů. Ač rozhodnutí ponechal na úvaze soudu, měl za to, že potřebám syna odpovídá otcem dříve navrhovaná částka 18.400,- Kč měsíčně s tím, že část by měla jít na spořící účet. Matka nepovažovala odvolání otce za důvodné. Namítla, že vypořádání majetku po rozvodu manželství bylo pro otce výhodné, neboť sám převzal mimořádně vysoké hodnoty, představované podílem otce ve společnosti TKZ Polná s.r.o. Měla za to, že soud prvního stupně stanovil výživné ve výši odpovídající jím zjištěným příjmům otce a potřebám syna, které jsou zvýšeny jeho studiem v Praze. V odvolacím řízení pak bylo zjištěno, že otec obdržel i další finanční prostředky, které by odůvodnily i zvýšení výživného vyšší. Poukázala na rozšíření majetkové účasti otce ve společnosti, na skutečnost, že si pořídil byt. Nesouhlasila s tvrzením otce, že jako jednatel společnosti Galvanika Šternberk, s.r.o. nepobírá žádný příjem, měla za to, že pro účely posouzení poměrů otce by mělo být v souvislosti s touto jeho činností vycházeno alespoň z částky 20.000,- Kč měsíčně, jako průměrného výdělku pracovníků uvedené společnosti. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Opatrovník nezletilého Šimona navrhl rovněž potvrzení napadeného rozsudku. Otec podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.), a to z důvodů nesprávných skutkových i právních závěrů (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř.), tedy z důvodů předvídaných zákonem. Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Doplnil dokazování o výpovědi obou rodičů i nezletilého Šimona, zprávy dokumentující aktuální příjmové i majetkové poměry obou rodičů stejně, jako přítelkyně otce, o listinné důkazy předložené matkou a dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné, avšak pouze z části. Soud prvního stupně předně správně posuzoval, zda jsou dány důvody pro změnu dřívějším rozsudkem soudu schválené dohody rodičů v části, týkající se výživného pro nezletilého Šimona ve smyslu ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině, a to z hlediska změny poměrů na straně jak dítěte, tak obou rodičů. O výši výživného správně rozhodoval dle ust. § 85 odst. 2, § 96 odst. 1 zák. o rodině. Poměry rodičů i nezletilého Šimona správně posuzoval za dobu tří let zpět od podání návrhu matky na zvýšení výživného (§ 98 odst. 1 zák. o rodině). Provedl obsáhlé dokazování, které podrobně zhodnotil a ze kterého dovodil skutkové závěry, které odvolací soud s níže popsanými výhradami považoval za správné. Ohledně skutkových otázek posuzovaných soudem prvního stupně učinil odvolací soud do určité míry odlišný skutkový závěr ohledně příjmů otce od roku 2005, a to v souvislosti s podíly na zisku společnosti TKZ Polná s.r.o. Soud prvního stupně zde vycházel ze zprávy uvedené společnosti, kterou bylo sděleno, že v době od června do prosince 2005 mu nebyl vyplacen žádný podíl na zisku, v roce 2006 částka 636.000,- Kč, v roce 2007 částka 642.000,- Kč a v roce 2008 850.000,- Kč. Po doplnění dokazování o výroční zprávy společnosti TKZ Polná za roky 2004 - 2007, sdělení této společnosti a výpovědi otce však odvolací soud vzal za prokázané, že podíly na zisku společnosti náležely otci i v roce 2005, a to za rok 2004 v celkové výši 1.187.758,80 Kč s tím, že z této částky byla část ve výši 1.047.025,80 Kč použita jako dvě splátky na úhradu části obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx a zbývající část vyplacena otci (byť před červnem 2005). Otci pak náležel podíl na zisku za rok 2005 ve výši 1.191.000,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku ve výši 4.764.000,- Kč), za rok 2006 1.364.250,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku 5.457.000,- Kč). Sama skutečnost, že pouze část z výše uvedených částek byla vyplacena přímo otci a část pak na jeho pokyn užita jiným způsobem, nic nemění na skutečnosti, že podíly otce na zisku společnosti činily právě výše uvedené částky. Současně však měl odvolací soud za to, že ač podíly otce na zisku společnosti bezpochyby bylo třeba posoudit za jeho příjmy, ať již byly jím použity jakýmkoliv způsobem, v případě částek užitých jako splátky za část obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx (celkem čtyři splátky po 523.513,- Kč za převod obchodního podílu představujícího 5 % obchodního podílu na základním kapitálu, jak bylo zjištěno ze smlouvy o převodu části obchodního podílu z 25.6.2004, uzavřené mezi Aloisem xxxxx a otcem) byly tyto částky užity otcem způsobem, který bezprostředně neznamenal navýšení prostředků, které měl otec k dispozici ke své spotřebě, ale v jehož důsledku dochází též k navýšení i budoucích příjmů otce (jeho podíl na zisku společnosti se zvýšil o jednu pětinu). Obdobně i ta část prostředků, kterou otec vyplatil matce v souvislosti s uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění, nemohla být otcem užita k aktuálnímu navýšení jeho životní úrovně. I pokud by bylo odhlédnuto od těchto částek, přesto však prostředky z podílu na zisku společnosti, náležejících otci, významně navyšovaly jeho příjmy nad rámec příjmů ze závislé činnosti, tak jak byly tyto správně zjištěny soudem prvního stupně. O podílech na zisku jednotlivých společníků, tedy i otce, rozhodovala valná hromada společnosti vždy v dubnu následujícího roku. Odvolací soud tak vycházel ze závěru, že s těmito příjmy lze uvažovat vždy jako s příjmy za dobu od dubna do března roku následujícího. Bylo tak možno zohlednit i výše zmíněné podíly za rok 2004, byť o nich bylo rozhodnuto (a část z nich otci vyplacena) před červnem 2005. Naproti tomu nesouhlasil odvolací soud s námitkami matky, které se týkaly skutečnosti, že otec dle zpráv společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. doposud neobdržel v souvislosti s činností jednatele této společnosti žádnou odměnu. Odvolací soud měl za to, že není důvodu pro závěr, že otec by se takto vzdával určitého příjmu. Je-li společnost TKZ Polná s.r.o.jedním ze dvou společníků společnosti Galvanika Šternberk s.r.o., pak otec vykovává funkci jednatele společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. v souvislosti se svým působením ve společnosti, jejímž je sám společníkem a zaměstnancem a která je zdrojem jeho příjmů (jak výše popsáno). Současně měl odvolací soud za to, že s ohledem na výši popsaných příjmů otce ze společnosti TKZ Polná s.r.o., které byly a i nadále jsou nadstandardními, není důvodu, pro který by bylo třeba pro účely posouzení jeho majetkových poměrů zjišťovat i majetkové poměry společnosti TKZ Polná. Zjištěné příjmy otce ve sledovaném období dosahovaly a stále dosahují takové úrovně, která postačuje k pokrytí převážné části odůvodněných potřeb nezletilého Šimona (jak uvedeno níže). Nebylo proto důvodu zkoumat potencionální majetkové poměry otce pro případ prodeje jeho obchodního podílu v uvedené společnosti. Zde odvolací soud považuje za potřebné připomenout, že pro takovýto případ by však bylo třeba zkoumat případnou výši vypořádacího podílu otce. O té však bez dalšího nevypovídá hodnota jednotlivých movitých či nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti (budov, automobilů …), nýbrž čistá hodnota majetku společnosti. Proto též odvolací soud neprováděl další matkou navržené důkazy, které měly vypovídat o majetku společnosti (např. jaké nemovitosti společnost vlastní). Takovéto dokazování je namístě až v případě zjištění, že příjmy rodiče, který je podnikatelem jsou po odečtení jeho výdajů mimořádně nízké, či dokonce vznikla ztráta (obdobně např. i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 1995, sp. zn. 10Co 361/95). Odvolací soud pak měl v této souvislosti za to, že podobný postup není v rozporu ani se závěry vyslovenými Ústavním soudem ČR v matkou zmíněném nálezu z 8.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, zvláště pak, když stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud posuzoval i způsob života otce, poměry ve kterých žije a též i poměry jeho partnerky Jaroslavy Vomelové. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že družka otce je spoluvlastníkem bytové jednotky číslo 131/1 v domě č. p. 131 v Polné a společných částí bytového domu, stejně jako pozemku, na kterém je dům postaven, dále vlastníkem domu č. p. 1054, garáže a pozemků o celkové výměře 582 m2 v Polné. Z nezpochybněné výpovědi otce bylo zřejmé, že v tomto domě otec s družkou žije, a to v bytě 3+1 o velikosti asi 80 m2, v přístavbě k domu dále bydlí dcera jeho družky se svým manželem. Již soudem prvního stupně bylo zjištěno, že družka otce je zaměstnána s příjmem přesahujícím 11.000,- Kč čistého měsíčně. Byť družka otce nedosahuje vysokých příjmů, není odkázána na příjmy otce, soužití otce s družkou tedy nemůže být považováno za zátěž otce, která by snižovala jeho možnosti podílet se na výživě nezletilého Šimona. Jestliže otec přispívá své družce na společné hospodaření částkou 11.000,- Kč měsíčně (resp. v současné době částkou nižší a současně ze svých příjmů hradí leasingové splátky vozidla své družky), jak bylo zjištěno z jeho výpovědi, stejně jako z výpisu z účtu otce u GE Money Bank a.s., je tato skutečnost pouze příspěvkem k dokumentaci životní úrovně otce, která alespoň v tomto směru zjevně nijak výrazně nepřesahuje poměry běžného života matky a nezletilého Šimona (jak lze dovodit ze skutečnosti, že matka jen výdaje za nákup potravin a drogistického zboží na víkendy pro sebe a syna v dubnu 2009 specifikovala částkou 12.647,- Kč). Pro posouzení poměrů otce pak odvolací soud nepovažoval za potřebné dále zjišťovat, jaké zástavy váznou na nemovitosti družky otce a kdo závazky zajištěné těmito zástavami splácí, když ani případné investice otce do majetku družky (které otec popíral) by bez dalšího nebyly důvodem pro závěr o snížení jeho možnosti podílet se na výživě syna. Závěru o nadstandardních poměrech otce pak nasvědčuje i zjištění, že otec má na podnikovém spoření uloženou částku 684.365,- Kč (dle zprávy TKZ Polná s.r.o.), má v užívání byt o velikosti 2+1 v Polné, který v současné době nijak neužívá (jak bylo zjištěno ze sdělení SBD Rozkvět v Jihlavě, výpovědi otce). Naproti tomu skutečnost, že otec si platí životní pojištění ve výši asi 1.800,- Kč měsíčně, stavební spoření 1.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo i z jeho výpovědi) samo o sobě k závěru o nadstandardních poměrech otce nevede. Odvolací soud doplnil i důkazy ohledně poměrů matky, na základě kterých bylo zjištěno, že ta od počátku roku 2009 je zaměstnána u společnosti Havlíčkobrodská o.p.s. s průměrným příjmem 17.308,- Kč (za měsíce leden a únor 2009, jak bylo zjištěno ze zprávy zaměstnavatele). I matka má založeno stavební spoření, na které platí částku 1.700,- Kč měsíčně (jak bylo zřejmé z rozpisu bezhotovostních plateb SIPO, stejně jako výpisu z vkladového účtu), má sjednáno kapitálové životní pojištění a dále životní pojištění DYNAMIC (ČSOB pojišťovně a.s. platí částku 300,- Kč měsíčně, České pojišťovně a. s. částku 386,- Kč měsíčně, jak bylo zřejmé z výpisů ze sporožirového účtu). Dále má sjednáno penzijní pojištění, na které přispívá částkou 1.500,- Kč měsíčně (dle výpisů z osobního účtu penzijního pojištění, sporožirového účtu), finanční prostředky má uloženy i v investičním portfoliu České spořitelny (v aktuální hodnotě 191.880,- Kč, jak bylo zjištěno z přehledu tohoto portfolia). Dle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem domu č. p. 1117 v Polné s pozemky o celkové výměře 764 m2 (ve kterém žije s nezletilým Šimonem). Přestože výše popsaná zjištění svědčila závěru, že příjmové i majetkové poměry matky nejsou nijak svízelné, jejich úroveň dle názoru odvolacího soudu nemůže být i s ohledem na nadstandardní příjmy otce důvodem, pro který by měl být snižován podíl otce na výživě nezletilého Šimona. Stran potřeb nezletilého Šimona spor prvního stupně dle názoru odvolacího soudu správně posoudil, že k výraznému zvýšení potřeb dítěte došlo v souvislosti s jeho nástupem na střední školu v Praze v září 2008. Zde z doplňující výpovědi matky, výpovědi nezletilého Šimona, stejně jako dokladů, které matka předložila, bylo možno vzít za prokázané, že náklady nezletilého Šimona v souvislosti se studiem v Praze jsou představovány zejména náklady za jeho ubytování a stravování u sestry matky ve výši 3.000,- Kč měsíčně, výdaji za dopravu do Prahy a zpět ve výši asi 800,- - 1.000,- Kč měsíčně (jedna jízdenka v hodnotě 90,- - 105,- Kč), náklady na dopravu po Praze ve více pásmech 535,- Kč měsíčně, platby za stravování ve školní jídelně 500,- Kč měsíčně. Naproti tomu bylo zřejmé i z výpovědi nezletilého Šimona, že náklady na soukromou výuku angličtiny činily v minulosti 200,- Kč týdně (údaj 8.400,- Kč v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevně nedopatřením), od března 2009 pak 600,- Kč týdně. Nebylo možno přisvědčit postupu soudu prvního stupně, který část výdajů vzal bez dalšího za zjištěnou z písemného vyčíslení provedeného matkou, a to včetně výdajů, které měly vzniknout v budoucnu např. v souvislosti se seznamovacím pobytem, jazykovým kurzem, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že tyto akce se doposud neuskutečnily. Stejně tak pro hodnocení potřeb nezletilého Šimona jak za dobu posledních dvou let, tak i do budoucna, nebylo možno vycházet z matkou (stejně jako otcem) uváděných nákladů na zahraniční dovolené, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že již dva roky ani s jedním z rodičů na dovolenou nejezdí. Soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu ač podrobně a z velké části i správně zjistil potřeby nezletilého Šimona, při stanovení výživného zejména za dobu minulou ne zcela správně zdůraznil zejména vliv příjmů otce oproti kritériu představovanému odůvodněnými potřebami dítěte. Dle názoru odvolacího soudu nelze přitom ust. § 85 odst. 2 zák. o rodině vykládat tak, že každé navýšení příjmů výživou povinného rodiče musí bez dalšího vést ke zvýšení výživného. Výživné slouží k upokojení odůvodněných potřeb oprávněného. Je-li oprávněným dítě, pak, umožňují-li to poměry povinného rodiče, lze za odůvodněné potřeby považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§ 85a odst. 2 zák. o rodině). Výživné je pak v takovém případě tvořeno dvěma složkami – složkou spotřební a složkou spořící. Pro stanovení výše spotřební složky představují aktuální potřeby dítěte jeden z limitujících faktorů. Zde sice platí, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké to umožňují jeho poměry, nelze však naproti tomu uzavřít, že tyto potřeby jsou neomezené a kritérium pro stanovení horní hranice spotřební složky představují pouze příjmy, možnosti a schopnosti rodiče. Ač bezpochyby lze spotřebovat téměř jakékoliv množství peněžních prostředků, je možno pro potřeby určení výše spotřební složky výživného zohlednit pouze potřeby odůvodněné – takové, které slouží k zabezpečení dítěte po stránce materiální (zejména strava, bydlení, oblečení, zdravotní péče) i sociální (např. studium, zájmová činnost) a to v kvalitě odpovídající životní úrovni jeho rodičů. Odvolací soud dospěl k závěru, že zejména do doby nástupu nezletilého Šimona ke studiu na střední škole v Praze odpovídaly potřeby nezletilého jeho věku a nebyly nad tento rámec (s výjimkou pořízení počítače a jízdního kola, na které však přispívala i širší rodina, v případě počítače včetně otce) ničím výrazně zvýšeny (za takové zvýšení nelze s ohledem na dosavadní výši výživného považovat dřívější výdaje v souvislosti s florbalem ve výši 2000,- Kč za půl roku či pořízením kapek do očí). Jestliže tedy otec přispíval na výživu nezletilého Šimona výživným, jehož spotřební složka činila 8.000,- Kč měsíčně a příležitostně, i když nikoli často či pravidelně, i nad rámec výživného (dřívější trávení dovolených se synem, příspěvek na zakoupení počítače, příspěvek na úhradu dluhu za mobilní telefon, dárky), měl odvolací soud za to, že byť od poslední úpravy výživného se potřeby nezl. Šimona postupně zvyšovaly, při zohlednění podílu matky na výživu dítěte ve výši alespoň 2.000,- Kč měsíčně (s ohledem na její tehdejší příjmy, jak byly zjištěny soudem prvního stupně) přispíval v této době otec na výživu nezletilého Šimona částkou postačující k uspokojení jeho aktuálních potřeb v dostatečné míře. Současně však měl za to, že s ohledem na výše dovozené zejména příjmové poměry otce v době od roku 2005, bylo po otci možno spravedlivě požadovat, aby ve smyslu zmíněného ust. § 85a odst. 2 zák. o rodině přispíval na tvorbu úspor pro nezletilého Šimona výrazně více než částkou 1.456,- Kč měsíčně, k jejímuž placení se dříve zavázal (a pojistným 122,- Kč měsíčně). Zde však měl odvolací soud za to, že charakter této (do určité míry doplňkové) složky výživného lze považovat za odpovídající zvýšení nejvíce o 5.000,- Kč měsíčně, na druhé straně však již od 16.6.2005 (tedy plné tři roky zpět od podání návrhu na zvýšení výživného matkou), když takového zvýšení umožňovaly i příjmy otce v roce 2005, jak dovozeno výše. Za dobu od 1.9.2008 pak měl odvolací soud za to, že s ohledem na zvýšení potřeb v souvislosti s nástupem na střední školu v Praze a dále s nahromaděním výdajů, které měly do určité míry charakter výdajů mimořádných, takových, které se každoročně neopakují (zakoupení výzbroje a výstroje na florbal, snowboard, nové oblečení na hory, větší množství nového oblečení v souvislosti s nástupem na školu) se průměrná měsíční částka k uspokojení potřeb nezletilého Šimona navýšila na cca 18.000,- Kč měsíčně. Opět s přihlédnutím též podílu matky na výživě syna pak dovodil, že po otci bylo možno požadovat, aby na spotřební složku výživného přispíval za tuto dobu částkou 15.000,- Kč měsíčně. Jestliže na závěrech o výši spořící složky výživného neměl odvolací soud důvodu cokoliv měnit, shledal za toto období odpovídající zvýšení výživného otci o dalších 6.000,- Kč, když i v tomto případě vycházel ze závěrů, že výše zjištěné poměry otce i takovéto zvýšení bezezbytku umožňovaly. Současně však odvolací soud zohlednil, že od měsíce dubna 2009 došlo na straně otce k výrazné změně jeho příjmových poměrů, když se snížil jeho výdělek na částku necelých 40.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo z otcem předloženého výplatního lístku, který korespondoval i s dřívější zprávou společnosti TKZ Polná o tom, že počínaje dubnem 2009 se zaměstnancům snižuje základní mzdový výměr o 20 % a konečně i s obecně známými důsledky aktuální celosvětové ekonomické recese). Stejně tak se významně snížil i podíl otce na zisku společnosti za rok 2008, který dle zápisu z valné hromady z 20.4.2009 činil 250.000,- Kč. I při současném zohlednění i výše uvedeného závěru o tom, že část výdajů vynaložených v době od září 2008 na úhradu potřeb nezletilého Šimona představovala výdaje mimořádně, dospěl odvolací soud k závěru, že za dobu od 1.4.2009 je třeba výživné oproti době dřívější snížit o částku 4.000,- Kč (tedy na 16.456,- Kč) s tím, že spořící složku bude představovat částka 4.456,- Kč, spotřební pak částka 12.000,- Kč (která s příspěvkem matky ve výši nejméně 3.000,- Kč by měla k uspokojení běžných potřeb nezletilého Šimona postačovat). Zde pak považoval odvolací soud za potřebné připomenout, že při stanovení tohoto výživného vycházel i ze skutečnosti, že otec má vedle mzdy a podílů na zisku též k dispozici osobní automobil, což jeho poměry zlepšuje. V opačném případě by na pořízení podobného automobilu musel z vlastních příjmů vynaložit částku, která by rozpočítána na dobu užívání automobilu zřejmě převýšila 1 % z pořizovací ceny automobilu (tedy částku, která je dnes pro účely daňové považována za příjem otce). Vedle toho možnosti schopnosti otce dosáhnout určitého příjmu zvyšuje i skutečnost, že mu náleží družstevní byt, který není užíván – mohl by tak mít příjem z pronájmu tohoto bytu a to v řádu několika tisíc korun měsíčně. Pokud by tyto okolnosti nebyly dány a odvolací soud vycházel výlučně ze mzdy otce a aktuální výše podílů na zisku společnosti, pak by výživné v celkové výši 16.456,- Kč stanovit nemohl. Na základě popsaných závěrů o spotřební a spořící složce výživného pak měl odvolací soud za vhodné, aby se do budoucna tento závěr odrazil i ve způsobu placení výživného, a to tak, že vedle doposud placení částky 1.456,- Kč na stipendijní pojištění bude otec zbývající část spořící složky výživného platit na účet stavebního spoření syna. Odvolací soud tak stran odpovídající výše výživného dospěl ve srovnání se soudem prvního stupně k částečně odlišným právním a na základě doplněného odvolání i skutkovým závěrům. Proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek v části týkající se výživného změnil. S ohledem na odlišnou úpravu výživného pak změnil i výrok o nedoplatku na výživném. Zde vycházel z nezpochybněného závěru (částečně patrného i z výpisů ze sporožirového účtu matky), že otec platil do listopadu 2008 výživné v dříve stanovené výši 9.456,- Kč, od prosince 2008 pak ve výši 23.456,- Kč. Za dobu od 16. do 30.6.2005 tak vznikl nedoplatek ve výši 2.500,- Kč, za dobu od července 2005 do srpna 2008 nedoplatek ve výši 190.000,- Kč (38 x 5.000,- Kč), za dobu od září do listopadu 2008 nedoplatek ve výši 33.000,-Kč (3 x 11.000,- Kč). Za měsíce prosinec 2008 – březen 2009 naopak otec přeplatil na výživném 12.000,- Kč (4 x 3.000,- Kč) za měsíce duben a květen 2009 14.000,- Kč (2 x 7.000,- Kč). Celkový nedoplatek za dobu do 31.5.2009 tak odvolací soud vyčíslil částkou 199.500,- Kč. S ohledem na výše popsané závěry o tom, že zvýšení výživného bylo představováno v převážné míře zvýšením spořící složky výživného pak otci uložil, aby pouze nedoplatek ve výši 49.500,- Kč zaplatil k rukám matky a zbývající část nedoplatku na účet či vkladní knížku, kterou matka synovi založí. Část výroku o povinnosti otce předkládat každoročně výpis z účtu stipendijního pojištění pak odvolací soud změnil jen v důsledku nesprávného označení aktuálního názvu pojišťovacího ústavu. Právo na náhradu řízení před soudem prvního stupně, stejně jako před soudem odvolacím dle ust. § 224 odst. 1, 2, § 146 odst. 1 písm. a/ odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků, když neshledal důvod pro úpravu odlišnou. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Jihlavě 20. května 2009 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová 54 Co 44/2009-193 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci péče o nezletilého Šimona xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného Magistrátem města Jihlavy jako opatrovníkem, syna matky Zuzany xxxxx, narozené xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5 a otce Ing. Petra xxxxx, narozeného xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, o zvýšení výživného pro nezletilého, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 22.10.2008, č. j .6 P 23/2003-120 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že a) rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 18.12.2002, č. j. 6 Nc 754/2001-44 se v části týkající se výživného pro nezletilého Šimona m ě n í tak, že výživné se zvyšuje pro dobu od 16.6.2005 do 31.8.2008 na částku 14.456,- Kč měsíčně, pro dobu od 1.9.2008 do 31.3.2009 na částku 20.456,- Kč měsíčně a pro dobu od 1.4.2009 do budoucna na částku 16.456,- Kč měsíčně s tím, že toto výživné je splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky a pro dobu od 1.6.2009 je otec povinen platit vždy do každého pátého dne v měsíci předem, a to v částce 12.000,- Kč měsíčně k rukám matky, v částce 3.000,- Kč měsíčně na účet stavebního spoření vedený Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., číslo účtu 4172685702/7960 a v částce 1.456,- Kč měsíčně na úhradu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V., číslo pojistné smlouvy 31446957, b) nedoplatek na výživném za dobu od 16.6.2005 do 31.5.2009 v celkové výši 199.500,- Kč je otec povinen zaplatit částkou 49.500,- Kč k rukám matky do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a částkou 150.000,- Kč na účet či vkladní knížku založenou matkou do tří měsíců ode dne sdělení čísla účtu či vkladní knížky matkou, c) matce se ukládá povinnost do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku založit ve prospěch nezletilého Šimona účet či vkladní knížku u peněžního ústavu a číslo účtu a označení peněžního ústavu písemně sdělit otci i soudu d) otec je povinen jednou ročně, vždy k 31. 12. každého roku předkládat soudu výpis z učtu stipendijního pojištění u ING Životní pojišťovny N.V. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě rozhodl rozsudkem z 22.10.2008, č. j. 6 P 23/2003-120, jeho výrokem I., o zvýšení výživného otci pro nezletilého Šimona od 1.2.2006 do 31.8.2007 (ve výroku zřejmou nesprávností uvedeno datum 31.8.2007, přičemž z odůvodnění rozsudku i z vyčíslení nedoplatku na výživném bylo zřejmé, že bylo uvažováno se zvýšením výživného do 31.8.2008) na částku 19.456,- Kč a od 1.9.2008 na částku 23.456,- Kč měsíčně, která měla být placena částkou 22.000,- Kč měsíčně k rukám matky a částkou 1.456,- Kč měsíčně na účet stipendijního pojištění. Současně vyčíslil nedoplatek na výživném za dobu od 1.6. do 31.10.2008 částkou 348.000,- Kč a tento uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku. Otci současně uložil povinnost každoročně k 31.12. předkládat soudu výpis z účtu životního pojištění. Výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek napadl odvoláním otec. Namítl, že soud prvního stupně nebral v potaz příspěvky otce nad rámec výživného, že stanovené výživné tak neodpovídá potřebám syna. Soud prvního stupně se nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byly navýšeny příjmy žalovaného, který byl s ohledem na dohodu o vypořádání společného jmění nucen vyplácet matce částky 250.000,- Kč ročně, které by nebyl schopen uhradit z běžného měsíčního příjmu, nezohlednil, že otec v rámci vypořádání po rozvodu manželství přenechal matce veškerý společný majetek, tedy nově vystavěný rodinný dům včetně kompletního vybavení, převzal dluhy, které z vybudováním domu souvisely. Namítl, že matkou nebyly prokázány některé z jí uváděných výdajů. Ač rozhodnutí ponechal na úvaze soudu, měl za to, že potřebám syna odpovídá otcem dříve navrhovaná částka 18.400,- Kč měsíčně s tím, že část by měla jít na spořící účet. Matka nepovažovala odvolání otce za důvodné. Namítla, že vypořádání majetku po rozvodu manželství bylo pro otce výhodné, neboť sám převzal mimořádně vysoké hodnoty, představované podílem otce ve společnosti TKZ Polná s.r.o. Měla za to, že soud prvního stupně stanovil výživné ve výši odpovídající jím zjištěným příjmům otce a potřebám syna, které jsou zvýšeny jeho studiem v Praze. V odvolacím řízení pak bylo zjištěno, že otec obdržel i další finanční prostředky, které by odůvodnily i zvýšení výživného vyšší. Poukázala na rozšíření majetkové účasti otce ve společnosti, na skutečnost, že si pořídil byt. Nesouhlasila s tvrzením otce, že jako jednatel společnosti Galvanika Šternberk, s.r.o. nepobírá žádný příjem, měla za to, že pro účely posouzení poměrů otce by mělo být v souvislosti s touto jeho činností vycházeno alespoň z částky 20.000,- Kč měsíčně, jako průměrného výdělku pracovníků uvedené společnosti. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Opatrovník nezletilého Šimona navrhl rovněž potvrzení napadeného rozsudku. Otec podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.), a to z důvodů nesprávných skutkových i právních závěrů (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o.s.ř.), tedy z důvodů předvídaných zákonem. Proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Doplnil dokazování o výpovědi obou rodičů i nezletilého Šimona, zprávy dokumentující aktuální příjmové i majetkové poměry obou rodičů stejně, jako přítelkyně otce, o listinné důkazy předložené matkou a dospěl k závěru, že odvolání lze považovat za důvodné, avšak pouze z části. Soud prvního stupně předně správně posuzoval, zda jsou dány důvody pro změnu dřívějším rozsudkem soudu schválené dohody rodičů v části, týkající se výživného pro nezletilého Šimona ve smyslu ust. § 99 odst. 1 zákona o rodině, a to z hlediska změny poměrů na straně jak dítěte, tak obou rodičů. O výši výživného správně rozhodoval dle ust. § 85 odst. 2, § 96 odst. 1 zák. o rodině. Poměry rodičů i nezletilého Šimona správně posuzoval za dobu tří let zpět od podání návrhu matky na zvýšení výživného (§ 98 odst. 1 zák. o rodině). Provedl obsáhlé dokazování, které podrobně zhodnotil a ze kterého dovodil skutkové závěry, které odvolací soud s níže popsanými výhradami považoval za správné. Ohledně skutkových otázek posuzovaných soudem prvního stupně učinil odvolací soud do určité míry odlišný skutkový závěr ohledně příjmů otce od roku 2005, a to v souvislosti s podíly na zisku společnosti TKZ Polná s.r.o. Soud prvního stupně zde vycházel ze zprávy uvedené společnosti, kterou bylo sděleno, že v době od června do prosince 2005 mu nebyl vyplacen žádný podíl na zisku, v roce 2006 částka 636.000,- Kč, v roce 2007 částka 642.000,- Kč a v roce 2008 850.000,- Kč. Po doplnění dokazování o výroční zprávy společnosti TKZ Polná za roky 2004 - 2007, sdělení této společnosti a výpovědi otce však odvolací soud vzal za prokázané, že podíly na zisku společnosti náležely otci i v roce 2005, a to za rok 2004 v celkové výši 1.187.758,80 Kč s tím, že z této částky byla část ve výši 1.047.025,80 Kč použita jako dvě splátky na úhradu části obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx a zbývající část vyplacena otci (byť před červnem 2005). Otci pak náležel podíl na zisku za rok 2005 ve výši 1.191.000,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku ve výši 4.764.000,- Kč), za rok 2006 1.364.250,- Kč (čtvrtina rozdělovaného zisku 5.457.000,- Kč). Sama skutečnost, že pouze část z výše uvedených částek byla vyplacena přímo otci a část pak na jeho pokyn užita jiným způsobem, nic nemění na skutečnosti, že podíly otce na zisku společnosti činily právě výše uvedené částky. Současně však měl odvolací soud za to, že ač podíly otce na zisku společnosti bezpochyby bylo třeba posoudit za jeho příjmy, ať již byly jím použity jakýmkoliv způsobem, v případě částek užitých jako splátky za část obchodního podílu bývalého společníka Aloise xxxxx (celkem čtyři splátky po 523.513,- Kč za převod obchodního podílu představujícího 5 % obchodního podílu na základním kapitálu, jak bylo zjištěno ze smlouvy o převodu části obchodního podílu z 25.6.2004, uzavřené mezi Aloisem xxxxx a otcem) byly tyto částky užity otcem způsobem, který bezprostředně neznamenal navýšení prostředků, které měl otec k dispozici ke své spotřebě, ale v jehož důsledku dochází též k navýšení i budoucích příjmů otce (jeho podíl na zisku společnosti se zvýšil o jednu pětinu). Obdobně i ta část prostředků, kterou otec vyplatil matce v souvislosti s uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění, nemohla být otcem užita k aktuálnímu navýšení jeho životní úrovně. I pokud by bylo odhlédnuto od těchto částek, přesto však prostředky z podílu na zisku společnosti, náležejících otci, významně navyšovaly jeho příjmy nad rámec příjmů ze závislé činnosti, tak jak byly tyto správně zjištěny soudem prvního stupně. O podílech na zisku jednotlivých společníků, tedy i otce, rozhodovala valná hromada společnosti vždy v dubnu následujícího roku. Odvolací soud tak vycházel ze závěru, že s těmito příjmy lze uvažovat vždy jako s příjmy za dobu od dubna do března roku následujícího. Bylo tak možno zohlednit i výše zmíněné podíly za rok 2004, byť o nich bylo rozhodnuto (a část z nich otci vyplacena) před červnem 2005. Naproti tomu nesouhlasil odvolací soud s námitkami matky, které se týkaly skutečnosti, že otec dle zpráv společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. doposud neobdržel v souvislosti s činností jednatele této společnosti žádnou odměnu. Odvolací soud měl za to, že není důvodu pro závěr, že otec by se takto vzdával určitého příjmu. Je-li společnost TKZ Polná s.r.o.jedním ze dvou společníků společnosti Galvanika Šternberk s.r.o., pak otec vykovává funkci jednatele společnosti Galvanika Šternberk s.r.o. v souvislosti se svým působením ve společnosti, jejímž je sám společníkem a zaměstnancem a která je zdrojem jeho příjmů (jak výše popsáno). Současně měl odvolací soud za to, že s ohledem na výši popsaných příjmů otce ze společnosti TKZ Polná s.r.o., které byly a i nadále jsou nadstandardními, není důvodu, pro který by bylo třeba pro účely posouzení jeho majetkových poměrů zjišťovat i majetkové poměry společnosti TKZ Polná. Zjištěné příjmy otce ve sledovaném období dosahovaly a stále dosahují takové úrovně, která postačuje k pokrytí převážné části odůvodněných potřeb nezletilého Šimona (jak uvedeno níže). Nebylo proto důvodu zkoumat potencionální majetkové poměry otce pro případ prodeje jeho obchodního podílu v uvedené společnosti. Zde odvolací soud považuje za potřebné připomenout, že pro takovýto případ by však bylo třeba zkoumat případnou výši vypořádacího podílu otce. O té však bez dalšího nevypovídá hodnota jednotlivých movitých či nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti (budov, automobilů …), nýbrž čistá hodnota majetku společnosti. Proto též odvolací soud neprováděl další matkou navržené důkazy, které měly vypovídat o majetku společnosti (např. jaké nemovitosti společnost vlastní). Takovéto dokazování je namístě až v případě zjištění, že příjmy rodiče, který je podnikatelem jsou po odečtení jeho výdajů mimořádně nízké, či dokonce vznikla ztráta (obdobně např. i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 1995, sp. zn. 10Co 361/95). Odvolací soud pak měl v této souvislosti za to, že podobný postup není v rozporu ani se závěry vyslovenými Ústavním soudem ČR v matkou zmíněném nálezu z 8.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, zvláště pak, když stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud posuzoval i způsob života otce, poměry ve kterých žije a též i poměry jeho partnerky Jaroslavy Vomelové. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že družka otce je spoluvlastníkem bytové jednotky číslo 131/1 v domě č. p. 131 v Polné a společných částí bytového domu, stejně jako pozemku, na kterém je dům postaven, dále vlastníkem domu č. p. 1054, garáže a pozemků o celkové výměře 582 m2 v Polné. Z nezpochybněné výpovědi otce bylo zřejmé, že v tomto domě otec s družkou žije, a to v bytě 3+1 o velikosti asi 80 m2, v přístavbě k domu dále bydlí dcera jeho družky se svým manželem. Již soudem prvního stupně bylo zjištěno, že družka otce je zaměstnána s příjmem přesahujícím 11.000,- Kč čistého měsíčně. Byť družka otce nedosahuje vysokých příjmů, není odkázána na příjmy otce, soužití otce s družkou tedy nemůže být považováno za zátěž otce, která by snižovala jeho možnosti podílet se na výživě nezletilého Šimona. Jestliže otec přispívá své družce na společné hospodaření částkou 11.000,- Kč měsíčně (resp. v současné době částkou nižší a současně ze svých příjmů hradí leasingové splátky vozidla své družky), jak bylo zjištěno z jeho výpovědi, stejně jako z výpisu z účtu otce u GE Money Bank a.s., je tato skutečnost pouze příspěvkem k dokumentaci životní úrovně otce, která alespoň v tomto směru zjevně nijak výrazně nepřesahuje poměry běžného života matky a nezletilého Šimona (jak lze dovodit ze skutečnosti, že matka jen výdaje za nákup potravin a drogistického zboží na víkendy pro sebe a syna v dubnu 2009 specifikovala částkou 12.647,- Kč). Pro posouzení poměrů otce pak odvolací soud nepovažoval za potřebné dále zjišťovat, jaké zástavy váznou na nemovitosti družky otce a kdo závazky zajištěné těmito zástavami splácí, když ani případné investice otce do majetku družky (které otec popíral) by bez dalšího nebyly důvodem pro závěr o snížení jeho možnosti podílet se na výživě syna. Závěru o nadstandardních poměrech otce pak nasvědčuje i zjištění, že otec má na podnikovém spoření uloženou částku 684.365,- Kč (dle zprávy TKZ Polná s.r.o.), má v užívání byt o velikosti 2+1 v Polné, který v současné době nijak neužívá (jak bylo zjištěno ze sdělení SBD Rozkvět v Jihlavě, výpovědi otce). Naproti tomu skutečnost, že otec si platí životní pojištění ve výši asi 1.800,- Kč měsíčně, stavební spoření 1.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo i z jeho výpovědi) samo o sobě k závěru o nadstandardních poměrech otce nevede. Odvolací soud doplnil i důkazy ohledně poměrů matky, na základě kterých bylo zjištěno, že ta od počátku roku 2009 je zaměstnána u společnosti Havlíčkobrodská o.p.s. s průměrným příjmem 17.308,- Kč (za měsíce leden a únor 2009, jak bylo zjištěno ze zprávy zaměstnavatele). I matka má založeno stavební spoření, na které platí částku 1.700,- Kč měsíčně (jak bylo zřejmé z rozpisu bezhotovostních plateb SIPO, stejně jako výpisu z vkladového účtu), má sjednáno kapitálové životní pojištění a dále životní pojištění DYNAMIC (ČSOB pojišťovně a.s. platí částku 300,- Kč měsíčně, České pojišťovně a. s. částku 386,- Kč měsíčně, jak bylo zřejmé z výpisů ze sporožirového účtu). Dále má sjednáno penzijní pojištění, na které přispívá částkou 1.500,- Kč měsíčně (dle výpisů z osobního účtu penzijního pojištění, sporožirového účtu), finanční prostředky má uloženy i v investičním portfoliu České spořitelny (v aktuální hodnotě 191.880,- Kč, jak bylo zjištěno z přehledu tohoto portfolia). Dle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem domu č. p. 1117 v Polné s pozemky o celkové výměře 764 m2 (ve kterém žije s nezletilým Šimonem). Přestože výše popsaná zjištění svědčila závěru, že příjmové i majetkové poměry matky nejsou nijak svízelné, jejich úroveň dle názoru odvolacího soudu nemůže být i s ohledem na nadstandardní příjmy otce důvodem, pro který by měl být snižován podíl otce na výživě nezletilého Šimona. Stran potřeb nezletilého Šimona spor prvního stupně dle názoru odvolacího soudu správně posoudil, že k výraznému zvýšení potřeb dítěte došlo v souvislosti s jeho nástupem na střední školu v Praze v září 2008. Zde z doplňující výpovědi matky, výpovědi nezletilého Šimona, stejně jako dokladů, které matka předložila, bylo možno vzít za prokázané, že náklady nezletilého Šimona v souvislosti se studiem v Praze jsou představovány zejména náklady za jeho ubytování a stravování u sestry matky ve výši 3.000,- Kč měsíčně, výdaji za dopravu do Prahy a zpět ve výši asi 800,- - 1.000,- Kč měsíčně (jedna jízdenka v hodnotě 90,- - 105,- Kč), náklady na dopravu po Praze ve více pásmech 535,- Kč měsíčně, platby za stravování ve školní jídelně 500,- Kč měsíčně. Naproti tomu bylo zřejmé i z výpovědi nezletilého Šimona, že náklady na soukromou výuku angličtiny činily v minulosti 200,- Kč týdně (údaj 8.400,- Kč v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevně nedopatřením), od března 2009 pak 600,- Kč týdně. Nebylo možno přisvědčit postupu soudu prvního stupně, který část výdajů vzal bez dalšího za zjištěnou z písemného vyčíslení provedeného matkou, a to včetně výdajů, které měly vzniknout v budoucnu např. v souvislosti se seznamovacím pobytem, jazykovým kurzem, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že tyto akce se doposud neuskutečnily. Stejně tak pro hodnocení potřeb nezletilého Šimona jak za dobu posledních dvou let, tak i do budoucna, nebylo možno vycházet z matkou (stejně jako otcem) uváděných nákladů na zahraniční dovolené, když z výpovědi nezletilého Šimona bylo zřejmé, že již dva roky ani s jedním z rodičů na dovolenou nejezdí. Soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu ač podrobně a z velké části i správně zjistil potřeby nezletilého Šimona, při stanovení výživného zejména za dobu minulou ne zcela správně zdůraznil zejména vliv příjmů otce oproti kritériu představovanému odůvodněnými potřebami dítěte. Dle názoru odvolacího soudu nelze přitom ust. § 85 odst. 2 zák. o rodině vykládat tak, že každé navýšení příjmů výživou povinného rodiče musí bez dalšího vést ke zvýšení výživného. Výživné slouží k upokojení odůvodněných potřeb oprávněného. Je-li oprávněným dítě, pak, umožňují-li to poměry povinného rodiče, lze za odůvodněné potřeby považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§ 85a odst. 2 zák. o rodině). Výživné je pak v takovém případě tvořeno dvěma složkami – složkou spotřební a složkou spořící. Pro stanovení výše spotřební složky představují aktuální potřeby dítěte jeden z limitujících faktorů. Zde sice platí, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké to umožňují jeho poměry, nelze však naproti tomu uzavřít, že tyto potřeby jsou neomezené a kritérium pro stanovení horní hranice spotřební složky představují pouze příjmy, možnosti a schopnosti rodiče. Ač bezpochyby lze spotřebovat téměř jakékoliv množství peněžních prostředků, je možno pro potřeby určení výše spotřební složky výživného zohlednit pouze potřeby odůvodněné – takové, které slouží k zabezpečení dítěte po stránce materiální (zejména strava, bydlení, oblečení, zdravotní péče) i sociální (např. studium, zájmová činnost) a to v kvalitě odpovídající životní úrovni jeho rodičů. Odvolací soud dospěl k závěru, že zejména do doby nástupu nezletilého Šimona ke studiu na střední škole v Praze odpovídaly potřeby nezletilého jeho věku a nebyly nad tento rámec (s výjimkou pořízení počítače a jízdního kola, na které však přispívala i širší rodina, v případě počítače včetně otce) ničím výrazně zvýšeny (za takové zvýšení nelze s ohledem na dosavadní výši výživného považovat dřívější výdaje v souvislosti s florbalem ve výši 2000,- Kč za půl roku či pořízením kapek do očí). Jestliže tedy otec přispíval na výživu nezletilého Šimona výživným, jehož spotřební složka činila 8.000,- Kč měsíčně a příležitostně, i když nikoli často či pravidelně, i nad rámec výživného (dřívější trávení dovolených se synem, příspěvek na zakoupení počítače, příspěvek na úhradu dluhu za mobilní telefon, dárky), měl odvolací soud za to, že byť od poslední úpravy výživného se potřeby nezl. Šimona postupně zvyšovaly, při zohlednění podílu matky na výživu dítěte ve výši alespoň 2.000,- Kč měsíčně (s ohledem na její tehdejší příjmy, jak byly zjištěny soudem prvního stupně) přispíval v této době otec na výživu nezletilého Šimona částkou postačující k uspokojení jeho aktuálních potřeb v dostatečné míře. Současně však měl za to, že s ohledem na výše dovozené zejména příjmové poměry otce v době od roku 2005, bylo po otci možno spravedlivě požadovat, aby ve smyslu zmíněného ust. § 85a odst. 2 zák. o rodině přispíval na tvorbu úspor pro nezletilého Šimona výrazně více než částkou 1.456,- Kč měsíčně, k jejímuž placení se dříve zavázal (a pojistným 122,- Kč měsíčně). Zde však měl odvolací soud za to, že charakter této (do určité míry doplňkové) složky výživného lze považovat za odpovídající zvýšení nejvíce o 5.000,- Kč měsíčně, na druhé straně však již od 16.6.2005 (tedy plné tři roky zpět od podání návrhu na zvýšení výživného matkou), když takového zvýšení umožňovaly i příjmy otce v roce 2005, jak dovozeno výše. Za dobu od 1.9.2008 pak měl odvolací soud za to, že s ohledem na zvýšení potřeb v souvislosti s nástupem na střední školu v Praze a dále s nahromaděním výdajů, které měly do určité míry charakter výdajů mimořádných, takových, které se každoročně neopakují (zakoupení výzbroje a výstroje na florbal, snowboard, nové oblečení na hory, větší množství nového oblečení v souvislosti s nástupem na školu) se průměrná měsíční částka k uspokojení potřeb nezletilého Šimona navýšila na cca 18.000,- Kč měsíčně. Opět s přihlédnutím též podílu matky na výživě syna pak dovodil, že po otci bylo možno požadovat, aby na spotřební složku výživného přispíval za tuto dobu částkou 15.000,- Kč měsíčně. Jestliže na závěrech o výši spořící složky výživného neměl odvolací soud důvodu cokoliv měnit, shledal za toto období odpovídající zvýšení výživného otci o dalších 6.000,- Kč, když i v tomto případě vycházel ze závěrů, že výše zjištěné poměry otce i takovéto zvýšení bezezbytku umožňovaly. Současně však odvolací soud zohlednil, že od měsíce dubna 2009 došlo na straně otce k výrazné změně jeho příjmových poměrů, když se snížil jeho výdělek na částku necelých 40.000,- Kč měsíčně (jak vyplynulo z otcem předloženého výplatního lístku, který korespondoval i s dřívější zprávou společnosti TKZ Polná o tom, že počínaje dubnem 2009 se zaměstnancům snižuje základní mzdový výměr o 20 % a konečně i s obecně známými důsledky aktuální celosvětové ekonomické recese). Stejně tak se významně snížil i podíl otce na zisku společnosti za rok 2008, který dle zápisu z valné hromady z 20.4.2009 činil 250.000,- Kč. I při současném zohlednění i výše uvedeného závěru o tom, že část výdajů vynaložených v době od září 2008 na úhradu potřeb nezletilého Šimona představovala výdaje mimořádně, dospěl odvolací soud k závěru, že za dobu od 1.4.2009 je třeba výživné oproti době dřívější snížit o částku 4.000,- Kč (tedy na 16.456,- Kč) s tím, že spořící složku bude představovat částka 4.456,- Kč, spotřební pak částka 12.000,- Kč (která s příspěvkem matky ve výši nejméně 3.000,- Kč by měla k uspokojení běžných potřeb nezletilého Šimona postačovat). Zde pak považoval odvolací soud za potřebné připomenout, že při stanovení tohoto výživného vycházel i ze skutečnosti, že otec má vedle mzdy a podílů na zisku též k dispozici osobní automobil, což jeho poměry zlepšuje. V opačném případě by na pořízení podobného automobilu musel z vlastních příjmů vynaložit částku, která by rozpočítána na dobu užívání automobilu zřejmě převýšila 1 % z pořizovací ceny automobilu (tedy částku, která je dnes pro účely daňové považována za příjem otce). Vedle toho možnosti schopnosti otce dosáhnout určitého příjmu zvyšuje i skutečnost, že mu náleží družstevní byt, který není užíván – mohl by tak mít příjem z pronájmu tohoto bytu a to v řádu několika tisíc korun měsíčně. Pokud by tyto okolnosti nebyly dány a odvolací soud vycházel výlučně ze mzdy otce a aktuální výše podílů na zisku společnosti, pak by výživné v celkové výši 16.456,- Kč stanovit nemohl. Na základě popsaných závěrů o spotřební a spořící složce výživného pak měl odvolací soud za vhodné, aby se do budoucna tento závěr odrazil i ve způsobu placení výživného, a to tak, že vedle doposud placení částky 1.456,- Kč na stipendijní pojištění bude otec zbývající část spořící složky výživného platit na účet stavebního spoření syna. Odvolací soud tak stran odpovídající výše výživného dospěl ve srovnání se soudem prvního stupně k částečně odlišným právním a na základě doplněného odvolání i skutkovým závěrům. Proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek v části týkající se výživného změnil. S ohledem na odlišnou úpravu výživného pak změnil i výrok o nedoplatku na výživném. Zde vycházel z nezpochybněného závěru (částečně patrného i z výpisů ze sporožirového účtu matky), že otec platil do listopadu 2008 výživné v dříve stanovené výši 9.456,- Kč, od prosince 2008 pak ve výši 23.456,- Kč. Za dobu od 16. do 30.6.2005 tak vznikl nedoplatek ve výši 2.500,- Kč, za dobu od července 2005 do srpna 2008 nedoplatek ve výši 190.000,- Kč (38 x 5.000,- Kč), za dobu od září do listopadu 2008 nedoplatek ve výši 33.000,-Kč (3 x 11.000,- Kč). Za měsíce prosinec 2008 – březen 2009 naopak otec přeplatil na výživném 12.000,- Kč (4 x 3.000,- Kč) za měsíce duben a květen 2009 14.000,- Kč (2 x 7.000,- Kč). Celkový nedoplatek za dobu do 31.5.2009 tak odvolací soud vyčíslil částkou 199.500,- Kč. S ohledem na výše popsané závěry o tom, že zvýšení výživného bylo představováno v převážné míře zvýšením spořící složky výživného pak otci uložil, aby pouze nedoplatek ve výši 49.500,- Kč zaplatil k rukám matky a zbývající část nedoplatku na účet či vkladní knížku, kterou matka synovi založí. Část výroku o povinnosti otce předkládat každoročně výpis z účtu stipendijního pojištění pak odvolací soud změnil jen v důsledku nesprávného označení aktuálního názvu pojišťovacího ústavu. Právo na náhradu řízení před soudem prvního stupně, stejně jako před soudem odvolacím dle ust. § 224 odst. 1, 2, § 146 odst. 1 písm. a/ odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků, když neshledal důvod pro úpravu odlišnou. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Jihlavě 20. května 2009 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová

ECLI	ECLI:CZ:KSBR:2009:54.CO.44.2009.1
Datum rozhodnutí	20.05.2009
Soud	KSBR
Spisová značka	54 Co 44/2009
Zdroj	nsoud.cz
Typ rozhodnutí	Rozsudek
Kategorie	B
Heslo	Řízení ve věcech péče o nezletilé, Výživné

Právní věta

Odůvodnění