30 Ca 221/2008 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K  J M É N E M    R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce MONING ECOLOGY s.r.o., se sídlem Cejl 76, Brno, zast. JUDr. Vladimírem Focko, advokátem, se sídlem Brno, Pellicova 2c, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu   t a k t o :               I.  Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství  v Brně ze dne 6.8.2008, č.j. 13653/08-1200-700284,   s e    z a m í t á .                   II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :                 Žalobou ze dne 10.10.2008 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jak je označeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu prvostupňovému rozhodnutí Finančního úřadu Brno I., kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob  ve výši 597 000,- Kč, neboť na osobním účtu uvedené daně nebyl ke dni podání žádosti evidován vratitelný přeplatek a ani nevznikl ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti.               Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně potvrdil, že svým rozhodnutím ze dne 1.10.2007, č.j. 15883/07/1300/704581, zrušil dodatečný platební výměr ze dne 20.10.1999, č.j. 14/2147/99/288914/2201, na částku 2 155 368,- Kč na základě neúspěšného sporu s žalobcem před Krajským soudem v Brně pod spis. značkou 30 Ca 158/2004. Žalovaný potvrdil, že předmětný přeplatek jako nadměrný odpočet DPH za leden 1998 vrátil žalobci až dne 19.10.2007, čímž potvrdil neoprávněné zadržování přeplatků žalobce již od roku 1998 a také tím byla potvrzena skutečnost, že žalobce nemohl proto být v období let 1998 – 2007 v prodlení s úhradou jakékoliv daně, a to až do výše tohoto přeplatku, neboť pokud by nějaký nedoplatek daně vznikl (k tomu díky nesprávnému postupu správce daně i žalovaného došlo, žalobce se dostal do druhotné platební neschopnosti v souvislosti se shora uvedeným sporem, došlo k nedoplatku u daně z příjmů právnických osob, přičemž tento nedoplatek byl cca o polovinu nižší, než předmětný přeplatek), měl správce daně ve smyslu ust. § 64 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků  ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) použít příslušný přeplatek na úhradu vzniklého nedoplatku u jiné daně, což však žalovaný neučinil, průběžně postupoval proti dobrým mravům, vyúčtovával příslušná penále, která žalobce řádně uhradil.  Žalovaný dobré mravy porušuje neustále, neboť dosud neoprávněná rozhodnutí o vyúčtování předmětného daňového penále nezrušil a tato zrušit odmítá s odůvodněním, že byla údajně oprávněná a jsou v právní moci, což nelze akceptovat. Uvedený postup žalovaný formálně odůvodňuje poukazem na ust. § 64 odst. 4 daňového řádu. Žalobcův zmíněný přeplatek na dani z přidané hodnoty finanční orgán nesprávně nevedl na svých účtech ve prospěch žalobce a toto pochybení navíc využil v neprospěch žalobce zejména tím, že tvrdí, že v danou dobu nebyl u něj žádný přeplatek veden, a proto nemůže být vrácen. Takový postup je rozporný s dobrými mravy a může se jednat o šikanu, či zneužití pravomoci. Nesprávnost postupu žalovaného i příslušného správce daně dále dokresluje skutečnost, že žalobci byly vráceny částky jím zaplacené jako příslušná penále na dani z přidané hodnoty v souvislosti s citovaným sporem, přičemž identický postup u daně z příjmů právnických osob i žalovaný nelogicky a nesprávně odmítá.                  V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je zejména uvedeno, že aby mohlo být vyhověno žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob, musel by na této dani vzniknout vratitelný přeplatek ve smyslu ust. § 64 odst. 4 daňového řádu. Vždy se posuzuje vznik přeplatku nebo nedoplatku na každé dani samostatně, což vyplývá z ust. § 64 odst. 1 a § 63 odst. 1 daňového řádu, podle nichž přeplatek a nedoplatek vzniká vždy na příslušné dani. Teprve když na příslušné dani vznikne přeplatek, má správce daně za povinnost použít takový přeplatek na úhradu nedoplatku u jiné daně. Daňovým přeplatkem je částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně. Ke dni podání žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob (15.11.2007) a ani ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti nevznikl na této dani přeplatek. V dané věci byly na dani z příjmů právnických osob dne 29.3.2004 vydány platební výměry na daňové penále, jelikož žalobce byl v prodlení s úhradou daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1997 z důvodu dodatečně vyměřené daně z příjmů právnických osob na základě výsledku daňové kontroly za zdaňovací období 1998 z důvodu pozdě zaplacené přiznané daně z příjmů právnických osob, za zdaňovací období 1999 z důvodu pozdě placených záloh na daň z příjmů právnických osob, za zdaňovací období 2000 z důvodu pozdě placené zálohy a daňové povinnosti z řádného přiznání a z daně dodatečně vyměřené na základě dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob a za zdaňovací období 2001 z důvodu pozdě placené zálohy na daň z příjmů právnických osob. Platební výměry na penále za rok 1997 a 1999 byly následně změněny v odvolacím řízení žalovaným. Na základě žádosti žalobce bylo Ministerstvem financí částečně prominuto penále za rok 1998 a 1999. Finanční úřad Brno I. na základě žádosti žalobce rozhodl 12.9.2005 o povolení zaplacení daňového penále na dani z příjmů právnických osob za rok 1997 -  2001 ve splátkách. V době, kdy byl žalobce v prodlení s placením daně z příjmů právnických osob za rok 1997 – 2001 a stejně tak v době, kdy bylo předepsáno daňové penále platebními výměry ze dne 29.3.2004 neexistoval na dani z přidané hodnoty přeplatek ve výši 2 155 368,- Kč, který by správce daně byl povinen použít na úhradu nedoplatku na dani z příjmů právnických osob. Proto byly platební výměry na penále oprávněné. V nyní projednávané věci nemohly být opětovně přezkoumávány platební výměry na penále na dani z příjmů právnických osob za rok 1997 – 2001. V době, kdy byla splatná daň z příjmů právnických osob za rok 1997 – 2001 a tato nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, byl správce daně povinen předepsat penále z nedoplatku na dani z příjmů právnických osob. Tyto platební výměry existují a nebyly zrušeny. Navíc bylo zjištěno, že částka odpovídající zrušené dani z přidané hodnoty za leden 1998 byla použita na úhradu nejstarších nedoplatků na dani z přidané hodnoty podle § 59 odst. 5 písm. d) daňového řádu.                V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval skutkovou a právní argumentaci použitou v dané věci v odůvodnění jeho žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její  nedůvodnost.                 Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ust. § 51 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).                 Žaloba není důvodná.                 Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podáním ze dne 15.11.2007 m.j. žádal vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob ve výši 597 000,- Kč s odůvodněním, že v uvedené výši bylo žalobci vyměřeno penále na této dani a byl vystaven splátkový kalendář, podle něhož žalobce řádně uvedené penále splácel. Podle žalobce se mělo jednat o neoprávněné úhrady penalizačních výměrů a žalobce dále poukázal na skutečnost, že mu byl rozhodnutím žalovaného ze dne 1.10.2007, č.j. 15883/07-1300-704581, zrušen dodatečný platební výměr č. 570 ze dne 20.10.1999, č.j. 142147/99/288914/2001, vydaný správcem daně  prvého stupně, kde došlo k vyměření doměrku na dani z přidané hodnoty ve výši 2 155 368,- Kč; uvedeným rozhodnutím žalovaného byl tento dodatečný platební výměr zrušen, přičemž daň vyměřená ve výši 2 155 368,- Kč byla žalobcem uhrazena. Žalobci tak vznikl nadměrný daňový odpočet ve výši 2 155 368,- Kč od ledna roku 2000. Z důvodů neoprávněně vystaveného a uhrazeného dodatečného platebního výměru se ocitl žalobce v platební neschopnosti, což mělo za následek opožděnost úhrady některých dalších plateb ve prospěch správce daně. Následně byla vystavena správcem daně celá řada platebních výměrů na daňové penále za tyto pozdní platby. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že shora uvedeným dodatečným platebním výměrem byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna roku 1998 ve zmiňované výši 2 155 368,- Kč. Uvedenou částku, splatnou ke dni 3.12.1999, žalobce  uhradil, přičemž citovaný dodatečný platební výměr byl rozhodnutím žalovaného ze dne 1.10.2007, č.j. 15883/07-1300-704581, zrušen; uvedené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 3.10.2007. Dne 18.10.2007 byla částka 2 155 368,- Kč žalobci vrácena. Pokud jde o platební výměry, kterými bylo žalobci vyměřeno penále za pozdní úhrady částek daně z příjmů právnických osob, jedná se celkem o pět platebních výměrů ze dne 29.3.2004, kterými bylo předepsáno penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1997 ve výši 529 396,- Kč, za rok 1998 ve výši 433 775,- Kč, za rok 1999 penále ve výši 117 772,- Kč, za rok 2000 penále ve výši 18 891,- Kč a za rok 2001 penále ve výši 5 262,- Kč, celkem částka předepsaného penále činila 787 206,- Kč. Pozdějšími rozhodnutími žalovaného bylo penále vyměřené za rok 1997 zvýšeno na částku 546 283,- Kč a za rok 1999 sníženo na částku 108 150,- Kč. Následným rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 10.4.2006, č.j. 39/122243/2005-391, bylo prominuto částečně předepsané penále žalobci za rok 1998 v částce 260 265,- Kč a za rok 1999 v částce 64 890,- Kč. Následně prvostupňový správce daně vydal rozhodnutí o povolení předepsaných splátek částek penále (v té době bez zohlednění prominutých částek, neboť k jejich prominutí došlo později), přičemž byly předepsány měsíční splátky penále ve výši 20 000,- Kč.                  Žalobce tvrdil, že správce daně měl ve smyslu ust. § 64 odst. 2 daňového řádu povinnost použít přeplatek na dani z přidané hodnoty na nedoplatek jiné daně (zde daně z příjmů právnických osob), místo tohoto postupu vyměřil žalobci penále, který je uhradil. Od roku 1998 do roku 2007 byl žalobci neoprávněně zadržován přeplatek na dani, proto v tomto období nemohl žalobce být v prodlení do částky přeplatku s úhradou jakékoli daně.                  Podle žalobcem poukazovaného ust. § 64 odst. 2 daňového řádu platí, že přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně nebo, není-li takového nedoplatku, jako záloha na dosud nesplatnou daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl. Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to tento správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud bude požadavek uplatněn prostřednictvím propojených automatizovaných daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz nedoplatků dodatečně do 10 dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době jeho uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován i daňový přeplatek, má přednost. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné  daně se daňový dlužník vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni přeplatku.                   Podle ust. § 63 odst. 1 daňového řádu  platí, že daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti.                   Podle ust. § 64 odst. 4 daňového řádu platí, že požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí, činí-li více než 50,- Kč a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně nebo neuplatní-li podle odst. 2 požadavek na úhradu nedoplatku jiný správce daně, a to do 30 dnů od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane nejdéle do 60 dnů ode dne podání žádosti. Nevznikne-li do této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne. Za den vrácení přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně. Vyhoví-li správce daně plně žádosti podle tohoto nebo předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není v žádosti výslovně požádáno. Za den rozhodnutí o žádosti a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.                    Jak bylo shora již uvedeno, dne 15.11.2007 požádal žalobce o vrácení m.j. přeplatku na dani z příjmů právnických osob ve výši 597 000,- Kč, který měl vzniknout neoprávněnou úhradou penalizačních výměrů. V projednávané věci soud přezkoumává rozhodnutí správce daně ve spojení s rozhodnutím odvolacím, kterým byla uvedená žádost žalobce zamítnuta s odkazem na ust. § 64 odst. 4 daňového řádu. Proto, aby mohlo být žádosti žalobce o vrácení přeplatku vyhověno, musel by mít žalobce u správce daně tzv. vratitelný přeplatek ve smyslu shora citovaného ust. § 64 odst. 4 daňového řádu, a to buď ke dni podání žádosti dne 15.11.2007, nebo ve lhůtě nejdéle do 60 dnů ode dne podání této žádosti. Jestliže v tomto období žalobce neměl u správce daně vratitelný přeplatek, nemohlo být jeho žádosti vyhověno. Ze shora vylíčeného sledu rozhodných skutečností, týkajících se předpisu penále na dani z příjmů právnických osob, hrazení penále žalobcem, vyplývá, že na dani z příjmů právnických osob vratitelný přeplatek ve smyslu ust. § 64 odst. 4 daňového řádu v rozhodném období žalobci nevznikl. V tomto hodnocení se soud tedy plně ztotožňuje jak se skutkovým, tak právním názorem žalovaného, který je vylíčen v odůvodnění jeho žalobou napadeného rozhodnutí. Z tohoto pohledu byl žalovaný povinen předmětnou žádost o vrácení přeplatku zamítnout ve smyslu ust. § 64 odst. 4 věta třetí daňového řádu.                     K žalobcem tvrzené povinnosti správce daně použít přeplatek vzniklý na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku na dani z příjmů právnických osob soud uvádí, že shora citované platební výměry na penále na dani z příjmů právnických osob jsou pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími, podle nichž byl žalobce povinen zaplatit stanovené penále na dani z příjmů  právnických osob. Podle ust. § 64 odst. 1 daňového řádu částka plateb převyšující splatnou daň, včetně příslušenství daně, je daňovým přeplatkem. Jak bylo shora již uvedeno, rozhodnutím správce daně prvého stupně ze dne 20.10.1999, č.j. 142147/99/288914/2201, byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna roku 1998 ve výši 2 155 368,- Kč, přičemž žalobce byl povinen doměřenou částku uhradit  ve lhůtě do 30 dnů od doručení platebního výměru (viz ust. § 46 odst. 7 věta třetí daňového řádu). Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru nemá odkladný účinek (viz ust. § 48 odst. 12 daňového řádu). Třicátý den po doručení uvedeného dodatečného platebního výměru nastala splatnost takto dodatečně stanovené daně, přičemž uvedený dodatečný platební výměr byl zrušen až rozhodnutím žalovaného ze dne 1.10.2007, č.j. 15883/07-1300-704581, které nabylo právní moci dne 3.10.2007. Jak vyplývá z obsahu správního spisu v období od splatnosti uvedeného dodatečného platebního výměru do jeho zrušení, tedy v době, kdy byla dodatečně stanovená daň z přidané hodnoty splatná, nebyla ve prospěch žalobce evidována převyšující částka plateb na této dani. Proto ani argumentaci žalovaného spočívající v tvrzení, že v době, kdy byl žalobce v prodlení s placením daně z příjmů právnických osob za rok 1997 – 2001, stejně tak i v době, kdy bylo předepsáno daňové penále platebními výměry ze dne 29.3.2004, neexistoval přeplatek, který by byl správce daně povinen použít na úhradu nedoplatku na dani z příjmů právnických osob nelze označit za rozpornou se zákonem. Z uvedeného ani  nevyplývá, že by správce daně měl nesprávně nevést přeplatek na dani z přidané hodnoty na účtu žalobce. Napadená správní rozhodnutí se zabývají žádostí žalobce týkající se vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob, přičemž postup správních orgánů byl z hlediska tvrzeného porušení zákona shledán soudem za správný. Soud proto žalobu zamítl pro nedůvodnost.                   Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl ve spojení se skutečností, že podle obsahu soudního spisu žalovanému náklady řízení nevznikly. Zároveň nenastala žádná ze skutečností, která by odůvodňovala moderaci posledně citovaného ustanovení s.ř.s.     P o u č e n í : Proti     tomuto     rozhodnutí,    které  nabývá   právní    moci    dnem  doručení,            lze   podat    opravný  prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.)              do    dvou    týdnů    od    jeho    doručení   k  Nejvyššímu  správnímu   soudu  v            Brně    prostřednictvím   Krajského   soudu   v   Brně.   Podmínkou     řízení    o              kasační     stížnosti    je    povinné  zastoupení      stěžovatele     advokátem;    to               neplatí,    má-li     stěžovatel,  jeho  zaměstnanec  nebo  člen, který za  něj jedná            nebo    jej  zastupuje,   vysokoškolské   právnické    vzdělání,    které   je   podle            zvláštních  zákonů  vyžadováno  pro  výkon  advokacie  (§  105 odst. 2 a  § 106            odst. 2, 4 s.ř.s.).     V Brně dne 20.7.2010                                                                                                                 Mgr. Milan Procházka, v.r.                                                                                                                   předseda senátu