Při posuzování trestní odpovědnosti obžalovaného za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku musí soud při zkoumání rozsahu vyživovací povinnosti (výši výživného) přihlížet nejen ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům obžalovaného, ale také k odůvoděným potřebám oprávněných nezletilých osob, zvláště v případě, kdy k rozhodnutí o výši výživného došlo na základě dohody rodičů schválené soudem. Částka 20.000,- Kč na čtyřleté a stejná částka na sedmileté dítě je částka tak vysoká, že zpravidla nebude odpovídat odůvodněným potřebám těchto nezletilých.

4 To 490/2010 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 o odvolání obžalovaného Ing. P. S., nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8.10.2010, č.j. 5T 162/2010-41, t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b),c) tr. řádu se napadený rozsudek zrušuje. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc vrací soudu I. stupně. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že od prosince 2009 do července 2010 v B., ani nikde jinde, ničím nepřispěl na výživu svých dětí A. nar. XXXXX a D. nar. XXXXX S., přestože mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a jednak z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně pod sp.zn. 23 Nc 167/2008 ze dne 5.5.2009, který nabyl právní moci dne 20.5.2009, kterým byl zavázán povinností přispívat na jejich výživu částkou 20.000,- Kč měsíčně na každé dítě, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých dětí P. S., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX. Dluží tak za uvedené období na výživném k rukám matky částku ve výši 280.000,- Kč. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, kdy výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a zároveň bylo obžalovanému uloženo omezení ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 tr. zákoníku, aby ve zkušební době dle svých sil nahradil v plné výši dlužné výživné. Proti rozsudku podal včas odvolání obžalovaný. Uvedl, že je pravdou, že v předmětném období došlo k problému s placením výživného, ale pouze proto, že jeho zdrojem obživy jsou výnosy z podnikání a z důvodu nepříznivých výsledků hospodářské činnosti od druhé poloviny roku 2009 do roku 2010, kdy tyto problémy souvisí s probíhající ekonomickou krizí se dostal do ekonomicky nepříznivé situace a měl problémy vůbec se zajištěním svých základní životních potřeb a osobních závazků. Na děti je citově vázán, vídá se s nimi, a to i o prázdninách, o svátcích, kdy vyjma uvedeného období nikdy nezanedbal svou vyživovací povinnost. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud ve smyslu § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání obžalovaného je důvodné a rozsudek soudu I. stupně je předčasný. Hlavní líčení bylo nařízeno na den 8.10.2010, přičemž k tomuto se obžalovaný nedostavil, ale omluvil se, že je nemocen a požádal o odročení hlavního líčení. Soud I. stupně hlavní líčení přesto konal, neboť omluva obžalovaného se dostala k samosoudkyni až dne 12.10.2010. Nejde tedy o její pochybení, ale o pochybení podatelny Městského soudu v Brně, která s ohledem na obsah tohoto přípisu jej měla ihned doručit samosoudkyni. Podstata obhajoby obžalovaného, kterou uplatnil při svém výslechu a v podaném odporu, spočívala v tom, že neplnil vyživovací povinnost vzhledem ke své finanční situaci. Tato obhajoba, ať už ve stadiu před podáním návrhu na potrestání, ale i v řízení před soudem, zůstala zcela neprověřena. Odvolací soud při veřejném zasedání doplnil dokazování výslechem obžalovaného a zjistil, že skutečně v předmětném období neplnil svoji vyživovací povinnost, a to proto, že v důsledku hospodářské krize se mu přestalo dařit v podnikání, podnikat přestal a jeho příjmy nestačily ani na pokrytí nákladů jeho živobytí. S dětmi se pravidelně stýkal, dával jim dárky, přičemž v současné době začal pracovat v bance v R., bude vydělávat asi kolem 90.000,- Kč hrubého. Byla mu přislíbena zaměstnavatelem půjčka a chce do konce roku své dluhy na výživném uhradit. Je zřejmé, že soud I. stupně neprovedl dokazování ohledně subjektivní stránky trestného činu, tedy zda obžalovaný mohl a v jaké výši plnit vyživovací povinnost na své děti. Soud I. stupně mechanicky převzal při posuzování trestní odpovědnosti rozhodnutí o výši výživného z občanskoprávního řízení, ve kterém soud schválil dohodu rodičů, že otec se zavazuje přispívat na výživu nezletilých dětí částkou po 20.000,- Kč měsíčně. Již z tohoto pohledu rozsudek soudu I. stupně nemohl obstát. Odvolací soud však konstatuje, že při posuzování trestní odpovědnosti za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno se zabývat nejen schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry obžalovaného, ale též odůvodněnými potřebami obou nezletilých dětí, jak to stanoví § 96 odst. 1 zákona o rodině. Ze spisového materiálu rozhodně nevyplývá, že by odůvodněné potřeby sedmiletého a čtyřletého dítěte, na které obžalovaný neplnil svoji vyživovací povinnost, byly takové, aby odůvodňovaly výši výživného po 20.000,- Kč na každé z těchto dětí. Soud I. stupně tedy opětovně vyslechne obžalovaného a provede důkazy ke schopnostem a možnostem a majetkovým poměrům obžalovaného, a také důkazy k tomu, jaké jsou odůvodněné potřeby obou nezletilých. Takovýmto způsobem určí výši částky, kterou měl obžalovaný plnit a poučí jej pak ve smyslu § 197 tr. zákoníku. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 21. prosince 2010 JUDr. Světlana Bartošová v.r. předsedkyně senátu Vypracoval: JUDr. Oldřich RezekZa správnost vyhotovení: Markéta Brázdová