62 Af 56/2010-350 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JM ÉNEM REPUBLIK Y  Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Evy Lukot ko vé a JUDr. Tom áše Foltase, Ph.D. v pr ávní věci žalobce: CE WOOD, a.s., se sídlem Zlín, Zlínské Paseky 3662, zastoupený Mgr. Radkem Pokorným, advo kátem, Advo kát ní kancelář Pokorný, Wagner & spol., Praha 1, Karolíny Světlé 301/8, proti žalo vané mu: Úřad pro ochranu hospodářské soutě že, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, za účasti: 1. LESS & FOREST s.r.o., se sídlem Bohdaneč 136, 2. SOLITERA spol. s r.o., se sídlem Hořovice, Palac kého nám. 77, 3. Stora Enso Ti mber Ždírec s.r.o., se sídlem Ždírec nad Do ubr avo u, Nádražní 66, 4. Lesy České republiky, s.p., se sídlem Hradec Králo vé, Přemyslova 1106, zastoupený Mgr. Bohuslavem Hubálke m, advo kátem, Advokátní kancelář Jansta, Kostka spol. s r.o., Praha 1, Těšno v 1/1059, 5. LARIX Jeseník s.r.o., se sídlem Jeseník, Domašo v 126, 6. Lesní společnost Přimda, a.s. se sídlem Praha 1, Ovoc ný trh 1096/8, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15.6.2008, č.j. R047/2008/02-12021/2008/310-Ku, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úř adu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15.6.2008, č.j. R047/2008/02-12021/2008/310-Ku, s e zr u š u je a věc s e vr a c í žalo vanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Úř adu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28.1.2008, č.j. S 278/2007-00744/2008/510-MO, s e z r u š u j e. pokračování 2 62Af 56/2010 III. Žalo vaný j e p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení o žalobě ve výši 19.094,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem Praha 1, Karolíny Světlé 301/8. IV. Žalobci ani žalo vané mu se náhr ada nákladů říze ní o kasač ní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Br ně ze dne 23.9.2009, č.j. 62 Ca 50/2008-140, n e p ř i z n á v á. V. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhr adu nákl adů řízení o žalobě ani o kas ační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.9.2009, č.j. 62 Ca 50/2008-140. O d ů v o d n ě n í :  Žalobce napadá ro zho dnutí žalovaného č.j. R047/2008/02-12021/2008/310-Ku ze dne 15.6.2008, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a pot vr zeno pře dchozí rozhodnutí vydané v pr vním stupni s právní ho říze ní č.j. S278/2007-00744/2008/510- MO ze dne 28.1.2008. I. Podstata věci, napadené závěry žalovaného  Žalo vaný v napadeném rozhodnutí ro zho dl o pot vr zení pr vostupňo vého rozhodnutí a o zamítnutí rozkladu žalobce v řízení o přezkum úkonů zadavatele (Lesy České republiky, s.p.) v celkem 80 veřejných zakázkách malé ho rozsahu na „Pro ve dení těžebních činností “, jejichž oznámení bylo uveřejněno dne 14.9.2007 na internetových stránkách zadavatele. Ve věci 80 veřejných zakáze k malého rozsahu žalo vaný s vým pr vostupňo vým rozhodnutím, které bylo pot vr zeno napadeným rozhodnutím, říze ní zastavil podle ust. § 118, zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 110/2007 Sb., (dále jen „Z VZ “), neboť nebylo shledáno, že by zadavatel ne dodržel postup stano vený ZVZ.  Žalobce ve s vém návrhu na přezkum úko nů zadavatele k žalo vaném u brojil proti rozdělení jediné veřejné zakázky na 80 s amostat nýc h veřejných zakáze k malého rozsahu a namítal porušení ust. § 13 odst. 3 ZVZ; po kud by žalo vaný do vodil, že se nejedná o jednu veřejnou zakázku, namítal žalo bce porušení ust. § 13 odst. 8 ZVZ, tedy porušení po vi nnosti sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodáve k či služeb, které hodl á pořídit v průběhu účetního o bdo bí. Ve svýc h důsledcích tak byl podle žalobce záro veň porušen § 26 ZVZ upravující způsoby zahájení zadávacího řízení. Žalo vaný do vo dil, že je výl učně v kompetenci zadavatele rozhodnout, co bude předmětem zadávané veřejné zakázky, ne boť po uze zadavatel může znát své potřeby a požadavky. Žalo vaný dále poukázal na skutečnost, že jednotli vé veřejné zakázky měly vzájemně rozdílná místa pl nění v r ámci tzv. „SÚJ “ pokračování 3 62Af 56/2010  (smluvní územní jednotky), zvláště v případě, kdy předmětem uvede nýc h veřejných zakáze k nebylo plošné pro vede ní těžebních pr ací v r ámci všech SÚJ, na kterých zadavatel hospodaří, nýbr ž se jednalo o pro vedení těže bníc h pr ací zadávaný 10 krajskými inspektoráty zadavatele (z celko vého počtu 13) pouze v r ámci 33 lesních správ (z celko vého počtu 78) a na 80 vybr aných SÚJ (z celko vé ho počtu 257), případně pouze na některých jejich částech. Podle názoru žalo vané ho se tak zadavatel nedopustil účelo vého dělení veřejné zakázky, které je zakázáno v § 13 odst. 3 ZVZ, jelikož po važo val poptávané služby v rámci každé SÚJ za samostatnou veřejnou zakázku. Jednotlivé veřejné zakázky tudí ž po dle názoru žalo vaného ne dosaho valy limitů stano ve ných v § 12 odst. 3 a 5 ZVZ a jednalo se tak o zakázky malého rozsahu podle § 12 odst 6 ZVZ. V daném případě se tak podle názoru žalo vané ho na předmětné veřejné zakázky vztahuje pouze § 6 ZVZ, dle kterého je zadavatel po vi nen dodržo vat zásady transparentnosti, ro vné ho zacházení a zákazu diskriminace, které zadavatel v pře zko umávaných veřejných zakázkách do držel.  Žalobce dále namítal nepřesné a neurčité vyme zení předmětu veřejné zakázky, což podle jeho názoru ne umožňo valo uchazečům vypr aco vat nabídku na zákl adě jednoznačných a závazných podkladů; to mělo být po dle žalobce v ro zporu s ust. § 44 odst. 1 ZVZ. Žalo vaný k této námitce konstatoval, že předmět jednotlivých veřejných zakáze k je vymeze n ve výzvác h k podání nabídek, přičemž předmět veřejných zakázek je specifikován j ako „poskytnutí služe b spočívajících v pro ve dení těžebních činností a úkli du klestu, jejichž rozsah je specifikován v s umáři těžebních činností a sumáři pěstebních činností“. Podkladem pro zpr aco vání nabídek pak byl sumář těžebních činností a s umář pěstebních činností. V sumářích těžebních činností pak byly zveřejněny veškeré potřebné údaje jako druh těžby, objem těžby v m3, technologie soustřeďování, skupiny dře vi n, skupiny hmotnatostí, průměrná svažitost terénu, průměrná přibli žo vací vzdálenost, vícenáklady ( např. na manipulaci) at d. V sumáři pěstebních činností pak byly zveřejněny jednotli vé výkony v měrných jednotkách za tyto činnosti (v m3 např. pro úkli d a pálení klestu jehličnatého i listnatého, úklid klestu ručně i mechanicky bez pálení – jehličnatého i listnatého či drcení klestu a v ha pro dočišťování ploch po těžbě). Podle názor u žalo vané ho tak sumáře, které měli všic hni uchazeči před podáním nabídek k dispozici, dostatečně vyme zo valy předmět veřejných zakáze k, přičemž o bsaho valy všechny informace podstatné pro zpracování nabídek a pro stano ve ní nabí dko výc h cen.  Žalobce dále namítal nepřiměřeně krát ké lhůty pro po dání nabídek uchazečů, když lhůtu pro po dání nabídek zadavatel stano vil na 10 dnů od zveřejnění zadávací dokumentace, což mělo být po dle žalobce v rozporu s § 39 a § 40 ZVZ. Žalo vaný k tomu uve dl, že v dané m případě šlo o veřejné zakázky malého rozs ahu, na které se předmětná ustano vení nevztahují, nemohlo tak dojít k jejich porušení. Vzhledem k tomu, že ZVZ stano ví, že lhůta pro podání nabídek v užším řízení a ve zjednodušeném podlimitním řízení nesmí být kr atší než 15 dnů a v naléhavém případě kratší než 7 dnů, nepovažuje žalo vaný lhůtu v délce 10 dní pro po dání nabídek za nepřiměřeně krátkou či neadekvátní. Žalobce také namítal netransparentnost hodnocení nabídek, které spatřo val v tom, že zadavatel si stano vil, že při otevírání obálek ne bude sdělována nabídko vá pokračování 4 62Af 56/2010  cena a uchazeči tak nebudo u mít možnost si ověřit, zda bude vybr ána nabídka se skutečně nejnižší cenou. Žalo vaný se s touto námitkou neztotožnil a poukázal na skutečnost, že zadavatel v případě všech veřejných zakáze k zasílal všem uchazečům (kteří podali s voji nabídku na příslušnou SÚJ) oznámení o výběr u nejvhodnější nabídky s uve dení m výše nabí dko vé ceny vybraného uchazeče. Každý uchazeč tak měl možnost poro vnat, zda na jednotli vé veřejné zakázky byl y vybrány nabí dky se skutečně nejnižší ceno u.  V neposlední řadě žalobce napadal postup zadavatele, který vyloučil možnost podat jakékoli námitky vůči jeho postupu při zadávání veřejných zakáze k. Žalo vaný v této souvislosti odkázal na ust. § 110 odst. 1 ZVZ, které stano ví, že pouze v případě zadávání nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návr h může dodavatel podat zdůvo dněné námitky, což zname ná, že v napadených veřejných zakázkách malého rozsahu se toto ustano ve ní nepoužije a že zadavatel postupoval v souladu se ZVZ, který v dané m případě právo podávat námitky ne zakot vuje. Tyto závěry žalovaného jsou napadeny žalo bou. II. Shr nutí argumentace účastníků  Žalobce ve své žalobě přede vším namítá, že žalo vaný nesprávně a ne záko nně posoudil úko ny zadavatele, a to jak po stránce skut ko vé, tak po stránce právní. Žalobce napadá rozhodnutí žalo vané ho, které podle názoru žalobce nezákonně neshledalo porušení zákona spočívající v rozdělení jedné nadlimitní veřejné zakázky na 80 zakáze k malého rozsahu, což je v ro zporu s § 13 odst. 3 a § 6 ZVZ. Postup zadavatele po važuje za zje vně účelový, kdy rozdělením jedné veřejné zakázky dosáhl zadavatel toho, že mohl postupovat zcela mimo rámec ZVZ. Žalobce opěto vně v souladu s předchozími podáními ve s právní m řízení konstatuje, že se jedná pouze o jednu veřejno u zakázku z důvo du totožnosti předmětu veřejné zakázky. Jediným rozdílem je rozdílné místo realizace lesnických činností podle SÚJ, což dle názoru žalobce není dostatečné pro kvalifikování zadavatelem poptávaných služeb jako samostatných, které by umo žňo val y postupovat podle pravidel pro veřejné zakázky malé ho rozsahu. Žalobce tako vý postup po važuje za flagrantní obcháze ní ZVZ a za popření celého smyslu ZVZ. Žalo bce po važuje za rozhodné pro určení, zda se jedná o jednu veřejnou zakázku, věcno u, funkč ní a časo vou souvislost jednotli výc h popt ávanýc h dodáve k nebo služeb. Žalobce dále v tomto směru poukazuje na ro zho do vací praxi žalovaného, např. na rozhodnutí ze dne 14.5.2007, č.j. R159/2006/02-09158/2007/310-Hr; rozhodnutí žalo vané ho ze dne 24.8.2006, č.j. S209/2006/SL-14890/2006/520-KV, které bylo pot vrzeno rozhodnutím předsedy žalo vané ho ze dne 23.1.2007, č.j. R108/2006/02-01230/2007/300-Hr.  Dále žalobce poukazuje na f akt, že pro účely stano ve ní pře dpo kládané hodnoty veřejné zakázky, která je rozhodná pro po vi nnost zadavatele zadat veřejnou zakázku postupem dle ZVZ, je třeba hodnotu veřejné zakázky stano vit v souladu s § 13 odst. 4 ZVZ, tj. sečíst hodnoty předpokládaných částí veřejné zakázky. Pokud by zadavatel postupoval v so uladu s tímto zákonným ustano ve ním, musel by zadávat jednu nadlimitní veřejnou zakázku. pokračování 5 62Af 56/2010  Jako podpůrný argument pro posouze ní nezákonnosti rozhodnutí žalo vaného i postupu zadavatele po važuje žalobce dikci § 13 odst. 8 ZVZ. Pokud by se v posuzovaném případě skutečně jednalo o samostatné veřejné zakázky, jak t vrdí zadavatel a žalo vaný, přesto by byl po dle názoru žalobce po vi nen zadavatel při stano ve ní předpokládané ho dnoty sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodáve k či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. Zadavatel tak měl pro zadání předmětné zakázky po užít postup stano vený pro otevřené, příp. užší zadávací řízení, či postup stano vený pro jednací řízení s uveřejnění m. Žalobce tak dovozuje, že zadavatel porušil § 26 ZVZ upravující způsoby zahájení zadávacího řízení.  Žalobce dále brojí proti vy mezení předmětu veřejné zakázky, jelikož specifikace předmětu veřejné zakázky je v zadávací do kument aci, resp. ve výzvě k podání nabídky, natolik obecná a nepřesná, že ne umo žňuje uchazeči vypr aco vat nabídku na základě jedno znač nýc h a závazných podkladů, což je podle žalobce v rozporu s § 44 odst. 1 ZVZ. Předmět veřejné zakázky byl vymezen v bodě 5 jednotli výc h výze v k podání nabídky a prokázání kvalifikace jako „…Poskytnutí služeb spočívajících v provedení těžebních činností a úklidu klestu, jejichž rozsah je specifikován v Sumáři těžebních činností a Sumáři pěstebních činností…“ U vedené ustano vení dále uvádí, že „…Rozsah a specifikaci podmínek provádění těžebních činností a úklidu klestu, včetně termínu provedení, technologie, umístění v porostu bude specifikovat Těžební projekt, který bude uchazeči předán Zadavatelem při podpisu Smlouvy. Podkladem pro zpracování nabídkové ceny jsou Sumář těžebních činností a Sumář pěstebních činností...“. Specifikace předmětu veřejné zakázky tak měla být po dle žalobce učiněna až v Těže bní m projektu, který ne měl uc hazeč až do uzavření smlouvy k dispozici. Pro zpraco vání nabídky měl k dispozici pouze tzv. sumář, který vš ak neobsahuje údaje podstatné pro vypr aco vání nabídky, zejména nabí dko vé ceny, te dy přede vším rozsah činností, použití technologie, umístění v prostoru. Tuto podrobnou specifikaci veřejné zakázky po važuje žalobce za ne zbytný faktor při vypracování nabídko vé ceny ze strany uchazeče. Jestliže tedy ve výzvě k podání nabídky nebyl ze strany zadavatele konkrétně specifikován předmět veřejné zakázky, nebylo ze strany příslušného uc hazeče možné, aby te nto s dostatečnou přesností zpraco val nabídku, což je podle žalobce v rozporu s § 44 odst. 1 ZVZ. V důsledku to ho, že uchazeč ne ní seznámen s konkrétním rozsahem a specifikací plně ní smluv v podstatě až do okamžiku uzavře ní předmětných smluv, a není tedy seznámen s podstatnými skutečnostmi týkajícími se realizace veřejné zakázky v období st ano ve ném pro podání nabídky, není žalo bci ve vzt ahu ke všem specifikům zakázky a bližším po dmí nkám jejího pl nění umo žně no řádné zpr aco vání nabídky.  Žalobce dále namítal nepřiměřeně krát ké lhůty pro po dání nabídek uchazečů, když lhůtu pro po dání nabídek zadavatel stano vil na 10 dnů od zveřejnění zadávací dokumentace, což žalobce po važuje za postup v rozporu s ust. § 39 a § 40 ZVZ.  Žalobce též napadal postup zadavatele, který vyloučil možnost podat jakékoli námitky vůči jeho postupu při zadávání veřejných zakáze k. Jelikož se podle žalobce jedná pouze o jednu nadlimitní veřejnou zakázku, uplatní se kogentní pr avi dlo podle § pokračování 6 62Af 56/2010 110 ZVZ , které zakotvuje pr ávo podat zdůvo dně né námitky. Postup zadavatele, který vylo učí možnost podání námitek, je tudíž nezákonný.  Žalobce proto s ohledem na výše uve dené po važuje za nesprávný i výrok II. pr vostupňové ho rozhodnutí žalo vané ho, který byl ro vněž pot vr zen napadeným rozhodnutím, ne boť je přesvě dčen, že žalo vaný měl konst ato vat , že zadavatel při zadání shora uvede né (podle žalobce jediné) veřejné zakázky na pro ve dení těžebních činností postupoval v rozporu se ZVZ, a uložit nápravné o patření zrušením všech výběro výc h řízení, a následně zavázat zadavatele k úhr adě paušální částky nákl adů řízení o pře zko umání úkonů zadavatele dle vyhlášky č. 328/2006 Sb.  Žalo vaný se k žalobě vyjádřil tak, že závěry žalobce odmítá, po važuje je pouze za o pako vání námitek, které žalobce uplatnil již během s právní ho řízení a se kterými se žalo vaný ř ádně v odůvo dnění napadeného rozhodnutí vypořádal. Žalo vaný odmítá poukaz na svou předc hozí rozhodovací praxi, když po ukazuje na fakt, že v předmětném případě byl a situace jiná, neboť rozdělení poptávaných služe b na zákl adě místního hlediska ne bylo účelo vé; toto dělení je dáno historicky v řádu let či desetiletí, kdy zadavatel vždy obhospo dařo val jednotli vé územní jednotky samostatně prostřednictvím s vých organizačních složek. Rozdělení veřejných zakáze k po dle jednotli výc h územních jednotek tak kopíruje strukturu, která existuje u zadavatele dlouhodobě a je dána jak místními, tak i funkčními souvislostmi. Na rozdělení popt ávanýc h služeb podle místa tak je v tomto šetřeném případě třeba nahlížet odlišně a nelze zde mechanicky ze všeobecňo vat dří vější výklado vá stano viska žalovaného. Uve dený závěr ne ní popřen ani skutečností, že zadavatel v dří vějších obdobích (navzdory existenci předmětného místního hlediska) zadával obdobné veřejné zakázky jako jedinou veřejno u zakázku, ne boť i tato jediná veřejná zakázky byl a vždy rozdělena na dílčí plnění, a tedy fakticky byly zadávány o pět jednotli vé veřejné zakázky dělené po dle územních jednotek. Podle žalo vaného ze skutečnosti, že zadavatel dří ve po užil též jiný postup podle ZVZ, nelze do vo zo vat, že nyní zvolený postup je nezákonný. V dalším pak pl ně odkázal na odůvo dně ní napadeného rozhodnutí.  Na vyjádření žalo vaného pak reago val žalobce replikou, ve které setrval na své žalo bní argumentaci. Žalobce napadl závěr y žalo vané ho, který se podle něj nedostatečně zabýval věcnou, funkč ní a časo vo u souvislostí poptávaných služeb, která vyplývá ze shodného předmětu těchto zakázek, tedy realizace totožné lesnické činnosti pro vádě né na vzájemně f unkčně propojených částech lesa, kdy lesnické práce mají probíhat v totožných termínech a na zákl adě zcela totožné smluvní dokumentace. Žalobce nesouhlasí s t vrze ním žalo vané ho o tom, že dří ve byly o bdo bné veřejné zakázky fakticky zadávány takté ž jako jednotli vé veřejné zakázky. Dle míně ní žalobce je zcela e vide ntní ro zdíl v tom, kdy zadavatel zadá jednu veřejnou zakázku, kterou rozdělí na dílčí pl nění podle jednotli výc h SÚJ, což je postup v souladu se ZVZ, a kdy zadavatel jednu veřejnou zakázku rozdělí na více veřejných zakázek malého rozsahu, což je postup v rozporu se ZVZ. K odkazu na historické obhospodařo vání jednotlivých územních jednotek samostatně prostřednictvím organizačních jednotek žalobce uvádí, že jde o o dkaz irelevantní. pokračování 7 62Af 56/2010 III. Dosavadní ří zení před soudy  Zdejší soud o žalobě již rozhodl, a sice rozsudkem ze dne 23.9.2009, č.j. 62 Ca 50/2008 – 140. Te nto rozsudek byl zr ušen rozsudkem Nejvyššího spr ávní ho soudu ze dne 5.8.2010, č.j. 7 Afs 6/2010 – 201, z důvo du neúčinnosti výzvy v úvahu přicházejícím osobám zúčastněným na řízení, aby o známil y, zda práva osoby zúčastněné na říze ní budou uplat ňo vat, a tedy z důvo du o depření možnosti uplatnit jejich procesní práva v řízení před zdejším soudem. Zdejší soud tedy výzvu osobám přicházejícím v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení zopakoval, tedy vyzval je řádně - přípisem doručovaným jim do vlastních r uko u, do řízení se přihlásilo šest tako vých osob a s nimi zdejší soud j ako s osobami zúčastněnými na říze ní jednal. IV. Podstatné skutečnosti Z obs ahu správního spisu vyplývají zejména následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:  Zadavatel (Lesy České republiky, s.p.) zaslal dodavatelům výzvy ze dne 14.9.2007 k po dání nabídek na 80 veřejných zakázek malého rozsahu na „Pro ve dení těžebních činností “, které se týkají SÚJ č. 11634, 11644,12281, 12282, 12283,12311,12590,12591,12593,12594, 13444, 13454, 13464, 13635, 13645, 13744, 13749, 13806, 13807, 13808, 13809, 14107, 14108, 14109, 14416, 14551, 14552, 14553, 14554, 14555, 14881, 14882, 14883, 14928, 14929, 15051, 15052, 15053, 15054, 15481, 15482, 15483, 15570, 15571, 15761, 15762, 16372, 16377, 16418, 16438, 16448, 17471, 17472, 17473, 17631, 17634, 18032, 18033, 18034, 19144, 19145, 21274, 21277, 21777, 21778, 22171, 22672, 22673, 23650, 23951, 23952, 23954, 24041, 24042, 24108, 24109, 24691, 24692, 24781 a 24782. Kritériem byla ve všech případech nejnižší nabídková cena.  Žalobce vůči postupu zadavatele podal dopisem ze dne 27.9.2007 námitky, které zadavatel odmítl z důvo du jejich nepřípustnosti. Rozhodnutí o odmítnutí námitek žalo bce obdr žel dne 4.10.2007.  Žalobce následně podal návr h na zahájení spr ávní ho řízení o přezkum úkonů zadavatele dne 12.10.2007. Ten se týkal postupu zadavatele při zadání všech 80 veřejných zakázek malého rozsahu. Žalobce napadal postup zadavatele, jelikož byl dle názoru žalo bce v rozporu se ZVZ. Žalobce napadal způsob vyhlášení nabídko vého řízení na realizaci veřejné zakázky, spočívající v rozdělení je diné zakázky na 80 veřejných zakázek malého rozsahu, nedostatečnou specifikaci veřejné zakázky, nedodr žo vání lhůt stano ve nýc h pro jednotlivé úkony ZVZ, netransparentnost vyhlášení i samotné realizace „zadávacího“ řízení spočívající v tajnosti postupu zadavatele a ome zení práv uchazečů spočívající ve vyloučení pr áva podat námitky. Žalobco va argumentace vyc házela vždy z premisy, že všechna plnění (odpovídající v pojetí zadavatele 80 veřejným zakázkám malého rozsahu) měla být zadávána jako jediná veřejná zakázka. Žalo vaný ve svém pr vostupňo vém rozhodnutí ze dne 28.1.2008, č.j. S278/2007-00744/2008/510-MO řízení po dle ust. § 118 ZVZ zastavil, neboť neshledal porušení zákonem stano vené ho postupu. Toto rozhodnutí bylo pot vrze no napadeným rozhodnutím. Žalo vaný do vo dil, že se v daném případě pokračování 8 62Af 56/2010  skutečně jednalo o 80 zakáze k malého rozs ahu, zadavatel byl po vine n postupovat pouze podle ust. § 6 ZVZ, tj. dodržo vat zás ady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Žalo vaný uvedl, že pokud zadavateli v průběhu roku vznikne např. neplánovaná a ne předví datelná potřeba na poskytnutí služeb (např. z důvodu nepl áno vaných extrémních výkyvů na trhu s dří ví m vyvolaných zejména větrnou kalamitou způsobenou orkáne m Kyrill), lze veřejnou zakázku na pro vede ní těžby v tako vé m případě zadat samostatně, ani ž by se rozsah předmětu zakázky sčítal s rozsahe m předmětu veřejné zakázky na pro vede ní pl áno vaných lesnických činností v dané lokalitě. Dále žalo vaný vyšel z toho, že jednotlivé veřejné zakázky měly vzájemně rozdílná místa plně ní, což žalo vaný po važo val za určující znak pro odlišení jednotli výc h veřejnýc h zakázek. Žalo vaný další námitky žalo bce odmítl s poukazem na to, že se jedná o veřejné zakázky malého rozsahu, tudíž se ZVZ kromě ust. § 6 ZVZ nepoužije.  Součástí s právní ho spisu byl a t aké výzva k podání nabídky a prokázání kvalifikace (zakázka malého rozsahu – do 2 mil. Kč, číslo zakázky 176/34/2007. Z bodu 5 této výzvy nazvané Specifikace předmětu zakázky vyplývá, že předmětem veřejné zakázky je poskytnutí služe b spočívajících v pro vede ní těžebních činností, jejichž rozsah je specifikován v Sumáři těže bníc h činností, který je součástí nabí dko vé ho souboru. Rozsah a specifikaci podmínek pro vádění těžebních činností, včet ně termínu pro vede ní, technologie, umístění v porostu bude specifiko vat Těže bní projekt, který bude uchazeči předán zadavatelem při podpisu smlouvy. Podkladem pro zpr aco vání nabí dko vé ceny je Sumář těžebních činností.  Nad r ámec obs ahu s právní ho spisu si soud od zadavatele – Lesy České republiky, s.p. vyžádal mapo vý podklad, z něhož by vyplynulo faktické geografické umístění jednotlivých smluvních územních jednotek ( „SÚJ “). Tě mito mapo vými podklady, které byly v elektronické formě zalo ženy na č.l. 119 soudního spisu a které v listinné formě t voří samostatnou přílohu soudního spisu (přílohy A až F), bylo před zdejším soudem dokazo váno. Z takto pro vede ného dokazo vání vyplynulo konkrétní geografické umístění jednotlivých SÚJ . V. Posouze ní věci  Žaloba byl a podána vč as (§ 72 odst. 1 záko na č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s. “) osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).  Rozsah přezkumu soudu byl ve vzt ahu k napade nému rozhodnutí žalo vaného podle § 75 odst. 2 věty pr vní s.ř.s. zásadně vymeze n v žalobě uplatněnými žalobními body.  Bylo-li podstatou žalobní ar gument ace to, že zadavatel měl všechna pl nění zadávat j ako jedino u veřejno u zakázku, pak se soud nejpr ve zabýval závěry žalovaného, které se proje vily v I. výroko vé č ásti pr vost upňo vé ho rozhodnutí, napade ným rozhodnutím pot vr zené ho, tj. zastavením řízení v případě 80 veřejných zakáze k malého rozsahu. Opírá-li totiž žalobce s voji žalo bní argumentaci o t vrze ní, že pokračování 9 62Af 56/2010 zadavatel ve skutečnosti zadával jednu jedinou veřejno u zakázku, pak je zapotřebí nejpr ve postavit najisto odpo věď na t uto otázku.  Žalobci je třeba přis vě dčit v tom, že pokud by se jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musel by ji zadavatel nut ně zadávat v jediném ote vřené m řízení, po uze s možným rozdělením veřejné zakázky na č ásti v rámci jediného předmětu veřejné zakázky. Nelze se tedy z níže uve de nýc h důvodů ztotožnit se závěrem žalovaného, že je na ro zho dnutí zadavatele, zda zadá nadlimitní veřejnou zakázku na činnost „Pro ve dení těžebních činností“ formou jediné veřejné zakázky s možností dílčích plně ní pro 80 smluvních územních jednotek zadavatele, anebo zda zadá 80 samostatných veřejných zakázek malého rozs ahu.  Klíčové pro posouzení důvodnosti námitky žalobce se je ví posouzení to ho, zda se v případě souhr nu všech dílčích územních smluvních jednotek jednalo o jednu nadlimitní veřejno u zakázku s dílčími plněními podle SÚJ nebo o více veřejných zakáze k malé ho rozsahu. Pro posouzení této otázky je rozhodující posouzení celkové ho charakteru předmětu plně ní v rámci jednotli výc h územních smluvních jednotek. Tu soudu ne zbývá než ko nstato vat, že určení toho, zda jde o více předmětů veřejných zakázek (a jde tak o více veřejných zakáze k) ne bo zda jde o více částí téhož předmětu veřejné zakázky, je v praxi tr val ým problémem. ZVZ navíc ne podává jasný návod k určení, jaké plnění má být jedino u veřejno u zakázkou (byť ji lze dělit – ZVZ přitom podává jasná pr avidla až pro tako vé dělení). Přesto je tako vé určení ne zbytné pro do vození závěru, zda v pr ávě souze né věci bylo třeba procedurálně postupovat podle ZVZ anebo zda měl zadavatel „po uze “ respe kto vat zás ady po dle § 6 Z VZ na zákl adě pravidla vyplývajícího z § 18 odst. 3 věty za středníkem ZVZ.  Při výkl adu právních předpisů je vždy nut né vycházet z jejich účelu, smyslu – viz např. Pl. ÚS 66/04. Soud v tomto směru podotýká, že účel a smysl právního předpisu nelze zjistit toliko z jeho jednotli výc h ust ano ve ních, ale z celko vé ho znění právního předpisu a také z je ho „umístění “ v právním ř ádu a ze vzt ahu k jiným právním předpisům. Jak vyplývá z důvo do vé zprávy k ZVZ, cílem zákona je „zejména zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Tohoto cíle je dosahováno především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy hrazené z veřejných prostředků byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Za důvody, které členské státy ES ve dou k pr ávní regulaci oblasti zadávání veřejných zakázek, je třeba po važo vat ekonomickou důležitost, odstranění diskriminace, zás adu výběru nejvýhodnější nabídky a boj proti korupci (souhrnně in: J., R. Zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí v ČR a v EU. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. str. 19). Stát proto prostřednictvím právní re gul ace zadávání veřejných zakázek usiluje o řádné hospodaření zejména s veřejnými prostředky s cílem rozvinout a podpořit řádno u a transparentní hospodářskou soutěž.  Určení toho, co je v konkrétním případě jedinou veřejno u zakázkou a j aká plně ní již představují více samostatných veřejných zakázek, tedy musí zohle dňo vat účel a smysl pr ávní úpr avy (po dle interpretačního návo du po dávané ho ze shora uve deného nálezu Ústavního soudu). Při tomto určení je zapotřebí vycházet pokračování 10 62Af 56/2010  z obecné ho pravidla, r acionál ně a logicky zdůvo dnitelného, podle ně hož jde-li o plně ní, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, s vým c har akterem totožné či obdobné, pak jde o plně ní stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plně ní, které je jedinou veřejno u zakázkou. Pravidlo totožnosti či obdobnosti plnění založené na posouzení toho, zda jde o plnění stejného nebo srovnatelného dr uhu, vyplývalo z § 67 odst. 1 záko na č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejnýc h zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pr vní ZVZ“), který ho vořil o peněžitém závazku, který zadavateli ze zadání veřejné zakázky spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu vznikl . Následné pr ávní úpr avy zadávání veřejných otázek již t uto otázku výslo vně neřeší, avš ak nel ze ze žádného ustano ve ní pozdějších právních úprav zadávání veřejných zakázek do vo zo vat, že by za veřejno u zakázku mělo být po važo váno co do charakteru jiné plně ní, než které za ně bylo po važo váno pr vní m ZVZ, tedy že by se mělo ohledně této otázky apli ko vat jiné pravidlo, než které bylo podáváno z prvního ZVZ. Z tého ž názoru ostatně vycházejí shodně žalo bce i žalovaný, když v bodu 36. napadeného rozhodnutí žalo vaný jako rozhodující pro závěr, že se jednalo o více veřejných zakázek, po važuje odlišnost místa plnění jinak obdobného předmětu a žalobce tento závěr v žalobě vyvrací a do vozuje, že odlišnost místa plně ní k závěr u, že nejde o obdobné plnění, nepostačuje.  O jedino u veřejnou zakázku se tedy jedná tehdy, pokud plnění, jež v ní byl a zahr nut a, jsou plněními s vým charakterem vzájemně neodlišujícími se – stejného nebo srovnatelného druhu, tedy co do jejich skutečného obsahu totožnými, obdobnými. Tu lze využít prejudikatury Nejvyššího správního so udu, který ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006 (právě ve vztahu k § 67 odst. 1 prvního ZVZ) j udi ko val, že zadání m jedné veřejné zakázky, spočívající v plně ní stejného nebo sro vnatelné ho druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických. Urbanistického a technologického hlediska tu s ohledem na charakter plnění nelze užít (uve dená hlediska Nejvyšší správní soud j udiko val v případě veřejné zakázky na st ave bní práce), zbývají proto hledisko místní, časo vé – a v právě projednávané věci namísto hlediska „f unkč ního “ přichází v úvahu jednoduše hledisko „věcné “ (tato hlediska byla Nej vyšším s právní m soudem j udiko vána o becně a s vým charakterem nedopadají pouze na případy veřejných zakáze k na stave bní práce). Věcná souvislost všech pl nění je tu zřejmá: v případě všech územních smluvních jednotek měla být re alizo vána po totéž časové obdo bí tatáž činnost - těžební. O totožnosti z hlediska časo vého svě dčí totožná do ba účinnosti jednotli výc h smluv o dílo. Pouze podpůrně lze při posuzo vání totožnosti předmětu veřejné zakázky z hlediska časo vé ho vycházet ze skutečnosti, že zadávací řízení pro jednotlivé územní smluvní jednotky byl a zahajována souč asně a měla současně také probíhat. Podmínky na straně zadavatele a vítězného uc hazeče (dodavatele činnosti) byly přitom totožné; v případě všech územních smluvních jednotek měly být uzavír ány o bsaho vě totožné smlouvy o dílo.  Jediným odlišo vacím znakem je tu tedy skutečně toliko místo realizace činností – tj. příslušná smluvní územní jednotka. Jednotlivá místa náležející k jednotlivým úze mní m smluvním jednotkám vš ak nejsou odlišná s vým c har akterem ( nelze vymezit pokračování 11 62Af 56/2010  několik „typů“ charakteru krajiny, jež by pro jednotli vé úze mní jednotky byl y typické a z nichž by bylo možno odvodit typo vé odlišnosti v činnosti ve prospěch zadavatele, ani zadavatel v průběhu s právní ho říze ní tako vými t ypo vými odlišnostmi neargumentoval). Jednotli vé smluvní územní jednotky jsou geograficky provázány (tu by snad bylo mo žno zčásti apli ko vat pr avi dlo podávané ze shora uve dené ho rozsudku Nej vyššího správního soudu o „f unkční“ provázanosti, a po kud ano, pak ve prospěch závěru, že je zde splněna podmínka „f unkč ní pro vázanosti “); z do plně ní dokazo vání při jednání soudu mimo jiné vyplynulo, že např. SÚJ č. 12590, 12591 a 12593 (lesní správa Ruda nad Moravou) spolu sousedí, stejně jako SÚJ č. 13806, 13807, 13808 a 13809 (lesní správa Buchlo vice), SÚJ č. 14552, 14553, 14554 a 14555 (lesní správa Náměšť nad Oslavo u), SÚJ č. 15481 a 15483 (lesní správa Nové Město na Mor avě), SÚJ č. 24108 a 24109 (lesní správa Rumburk), SÚJ č. 24041 a 24109 (lesní správa Děčín a Rumburk) a SÚJ č. 24041 a 24042 (lesní správa Děčín) spolu vždy přímo sousedí, aniž by zadavatel či žalo vaný do vo zo vali jakékoli odlišnosti v úze mí, jež pokrývají právě uvede né SÚJ. Ni kdo z nich žádno u char aktero vou odlišností near gumento val ani v r ámci spr ávní ho řízení, ani v říze ní před zdejším soudem, nadto žádné odlišnosti pro zdejší soud ne vypl ývají ani z mapo vé ho po dkl adu, který si soud od zadavatele vyžádal. Kromě toho např. v o kolí Křivo klát u existují co do velikosti přibližně stejně rozsáhlá jednotlivá oddělení od sebe přibližně stejně vzdálená, která jsou rozdělená do tří SÚJ (oddělení 202, 208 a 212 jsou součástí SÚJ č. 18033, oddělení 407, 408, 410, 413, 701, 705 a 708 jsou součástí SÚJ č. 18034 a o ddělení 223, 224, 234, 235, 237, 239, 241, 304, 314, 513, 514, 521, 615, 621 a 622 jsou součástí SÚJ č. 18032, přitom např. vzdálenost mezi odděleními 304 a 314, 314 a 615, 410 a 701 nebo 123 a 504, které jsou vždy součástí téže SÚJ, je vždy delší, než například vzdálenost mezi odděleními 223 a 212 nebo 413 a 504, které jsou součástí odlišných SÚJ), ani ž by toto rozdělení bylo ze strany zadavatele či žalo vaného argume nto váno jakýmikoli charakterovými odlišnostmi a aniž by soud j aké koli odlišnosti z pře dložené ho mapo vé ho podkladu zadavatele do vo dil.  Rozdělení území, pro které je celko vé plně ní poptáváno, je tak pro ve deno výlučně administrativně. Otázky „dlouhodobého systému hospodaření v lesích“, jak na ně po ukazuje žalo vaný v bodu 36. napadeného rozhodnutím, nejsou pro posouzení charakteru činnosti určující, stejně jako fakt, že tento systém „byl zaveden … v roce 1995…“ (též bod 36. napadeného ro zho dnutí). Skutečnost, zda toto úze mní dělení má souvislost s vnitřním organizačním uspořádáním zadavatele, též ne ní rozhodující; administrativní okolnosti, které mohou pro vázet přípravu a realizaci činností v jednotli výc h územních smluvních jednot kác h, nemoho u mít a nemají vli v na posouzení samotného věc ného charakteru plně ní, jež mělo být ve prospěch zadavatele uskutečňováno, ne boť se jej nij ak nedotýkají, tedy nijak jej nedeterminují. Právě věcný charakter plně ní je přitom, jak je již shora uve deno, pro posouze ní této otázky rozhodující.  Pokud tedy žalo vaný do vo dil, že předmět všech 80 veřejných zakázek malého rozsahu je obdobný, stejně jako je totožná doba jejich plnění, avš ak to, co uvedené veřejné zakázky odlišuje, jsou místa jejich plnění, a z tohoto důvodu není důvo dné tvr zení žalobce uplatněné již ve správním říze ní ohledně jedné jediné veřejné zakázky, pak tomuto závěru přis vědčit nelze. pokračování 12 62Af 56/2010  Ze shora uvede ného vyplývá pr vní dílčí závěr, a sice že pl nění v případě všech územních smluvních jednotek je jedním komplexním pl nění m, které nevykazuje žádné vzájemné věcné odlišnosti, pro které by mělo jít o více samostatných veřejných zakáze k. Plnění v r ámci všec h předmětných SÚJ je plněním, které společně představuje předmět jediné veřejné zakázky.  To muto závěr u soudu odpo ví dá i pře dchozí rozhodovací praxe žalo vané ho, které se žalobce do vol ává – rozhodnutí žalo vané ho ze dne 24.8.2006, č.j. S209/2006/SL-14890/2006/520-KV, které bylo pot vrze no rozhodnutím předsedy žalo vaného ze dne 23.1.2007, č.j. R108/2006/02-01230/2007/300-Hr. Tam žalo vaný dospívá k závěru, že jde o jedino u veřejnou zakázku, na základě „obdobné skladby zdravotnických přístrojů“, jež byl y dodávány témuž odběrateli do různých klinik.  Podle § 13 odst. 3 ZVZ zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stano vené v § 12 ZVZ. Podle § 13 odst. 4 ZVZ je-li veřejná zakázka rozdělena na části, je pro stano vení předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných ho dnot všech č ástí veřejné zakázky.  Předmět (jediné) veřejné zakázky lze dělit na je dnotli vé části, připouští-li to po vaha veřejné zakázky, jak vyplývá z § 98 odst. 1 ZVZ. Zadavatel je oprávně n rozhodnout, že celkový předmět veřejné zakázky spočívající v témže ne bo obdobném plně ní ze strany dodavatele (tu činnosti v rámci jednotli výc h smluvních územních jednotek) bude plně n po částech, které budou uskutečňovány v ji né době, za jiných podmínek i odlišnými dodavateli. V pr ávě projednávané věci se může dobře uplatnit předpoklad realizace odlišnými dodavateli. Tako vý postup per partes je obecně pro zadavatele praktický zejmé na u rozsáhlejších a finančně náročnějších zakáze k, stejně jako u zakázek, kde ne ní zapotřebí o dodavatelích všech postupných plně ní rozhodovat společně, případně kdy konkretizace jednotli výc h postupných plně ní bude známa až v průběhu realizace některé z úvo dních částí realizace příslušné veřejné zakázky apo d. V právě projednávané věci zejmé na platí, že ne ní zapotřebí o dodavatelích všech postupných pl nění rozhodovat společně, neboť tato pl nění v rámci jednotlivých SÚJ nevykazují potřebu vzájemné návaznosti na úze mí jiné smluvní jednotky, stejně tak může platit, že v r ámci jednotlivých územních smluvních jednotek moho u mít zájem o účast v zadávacím řízení (zájem na získání části zakázky) po uze některé subjekty, stejně tak může být naplněn pře dpo klad, že zadáním jednotlivých částí jediné veřejné zakázky odlišným dodavatelům může být dos aže no ús pory fi nančníc h prostředků zadavatele oproti stavu, kdy by byl a zadávána veřejná zakázka j ako jede n celek (pro všechny SÚJ) jedinému uchazeči – a ten by pak plnění dodával na celém území, tvořeném všemi SÚJ.  Z § 13 odst. 3 ZVZ nicméně vyplývají o mezení pro rozdělování veřejných zakáze k na jednotli vé části; to nemůže vést k umělému snižo vání předpokládané hodnoty, tj. k o bcháze ní zákona umělou subs um pcí veřejných zakáze k do jiné kategorie (veřejných zakáze k nadlimitních mezi veřejné zakázky podlimitní a veřejných zakáze k podlimitních me zi zakázky malého rozsahu, případně doko nce pokračování 13 62Af 56/2010 veřejných zakáze k nadlimitních mezi veřejné zakázky malého rozsahu - k čemuž došlo v posuzovaném případě).  Z právě uve deného tedy vyplývá další dílčí závěr: pl nění v rámci všech územních smluvních jednotek je plněním, které je jednou veřejnou zakázko u, byť s ohledem na charakter zadavatelem poptávaného dílčího plně ní lze při respektování omezení podávaného z § 13 odst. 3 a 4 ZVZ tuto zakázku rozdělit na několik dílčích plně ní.  Z pohledu právě souzené věci se tedy shora uve dené dílčí závěr y zdejšího soudu projevují tak, že je zapotřebí přis vě dčit žalobci v jeho základní premise, od níž pak odvíjí s voji žalobní argumentaci, a sice že na celé plnění, odpo ví dající souhrnu všech 80 veřejných zakázek malého rozsahu v pojetí zadavatele, je třeba nahlížet jako na veřejno u zakázku jedinou, byť mo hla být zadávána po částech. Jde-li však o veřejnou zakázku jedinou, je třeba ji zadávat postupem, který odpo vídá souhrnu předpokládaných ho dnot všec h pl nění ( byť dílčích). Z toho tedy vyplývá, že pl nění odpo ví dající v této věci všem 80 plněním, mělo být zadáváno jako jediná veřejná zakázka. Pak tedy mělo být využito příslušného zadávacího řízení podle § 21 odst. 1 ZVZ.  V této části je tedy žaloba důvodná a tato skutečnost je důvo dem ke zr ušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a k vr ácení věci žalo vaném u k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s.  V dalším řízení nechť se žalo vaný meritorně zabývá postupem zadavatele. V rámci hodnocení postupu zadavatele nechť posoudí, zda zadavatel respekto val postup vyplývající z § 12 odst. 3 a 5 ZVZ a taktéž pravidla pro zadávání částí veřejných zakáze k po dle § 98 ZVZ. Ze svýc h zjištění nechť uči ní odpo ví dající pr ávní závěry, přede vší m nechť posoudí zadavatelův postup z po hledu § 118 ZVZ – tedy zda zadavatel dodr žel postup stano vený v ZVZ, a po kud nikoli, zda tako vý postup podstatně o vli vnil ne bo mohl o vli vnit výběr nejvhodnější nabídky (tu na dílčí pl nění ve vzt ahu k jednotlivým územním s mluvní m jednotkám).  Zde soud připomíná, že zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky (§ 98 odst. 1 ZVZ); přípustnost tako vé ho rozdělení již žalo vanému vyplývá ze shora uvede ného právního názoru soudu. Dále vš ak soud připomíná, že podle § 98 odst. 2 ZVZ v případě rozdělení veřejné zakázky na části uve de zadavatel tuto skutečnost v oznáme ní či výzvě o zahájení zadávacího řízení a vymezí předmět jednotli výc h částí veřejné zakázky a další požadavky související s rozdělením veřejné zakázky na části. Podle § 98 odst. 3 ZVZ platí, že pokud zadavatel rozdělil veřejnou zakázku na části, uve de v oznámení či výzvě o zaháje ní zadávacího řízení, zda je dodavatel oprávněn podat nabídku na všechny či některé části veřejné zakázky nebo jen na je dnu část veřejné zakázky. Důsledky postupu zadavatele na pr áva jednotli výc h uc hazečů nechť jsou přitom předmětem posouze ní žalovaným. Napade né rozhodnutí je založe no na nedělitelném výroku, kterým se potvr zuje předcho zí rozhodnutí vydané v pr vní m stupni spr ávní ho řízení jako jeden celek. pokračování 14 62Af 56/2010  Závěry, k ni mž soud již shora dospěl, při vodil z pr ávě uve dené ho důvo du nutnost zrušení celého napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalo vaném u k dalšímu řízení. V dalším průběhu s právní ho říze ní nechť je tedy žalo vaný vázán shora uve deným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.) a vyvo dí z toho odpo ví dající závěry, též ve vzt ahu k je dnotli vým dílčím navazujícím pochybením, jichž se měl zadavatel po dle žalo bce dopustit, jak je žalo bce činí předmětem dalších svých žalobních bodů. Pokud jde totiž o další žalobní bo dy, pak jejich důvo dnost souvisí se závěrem, že zadavatel podle ZVZ nepostupoval (tj. ne ve dl zadávací řízení), ač měl. Tyto otázky nechť žalo vaný tedy posoudí v dalším řízení.  Co se týče námitky žalo vané ho ve vzt ahu k porušení § 13 odst. 8 ZVZ, soud toliko uvádí, že k aplikaci tohoto ustano ve ní ne ní prostoru. Pravidlo po dle § 13 odst. 8 ZVZ je subsidiárním ve vzt ahu k pr avidlu podle § 13 odst. 3 ZVZ, které zakotvuje zákaz dělení jediné veřejné zakázky na samostatné veřejné zakázky prostřednictvím rozdělení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na několik menších veřejných zakáze k. Ust. § 13 odst. 8 ZVZ naproti tomu zakotvuje po vi nnost sečíst předpokládané hodnoty jednotli výc h (v so uladu s pr ávní úpr avo u „s amostatných“) veřejných zakázek popt ávanýc h v průbě hu účetního obdo bí; dopadá tak na situace, kdy zadavatel poptává v průběhu je dno ho účetního období do dávky ne bo služby stejného či obdobného charakteru, tato plnění jsou vš ak časo vě odlišena. Smyslem cito vaného ustano ve ní je zadávat v tako vých případech veřejno u zakázku podle předpokládané výš e všech jednotli výc h pl nění za účelem zís kání nejvýhodnější nabídky za souč asné ho zajištění transparentnosti předmětného řízení.  Pokud jde o vymezení předmětu plně ní, pak soud pro další řízení před žalo vaným dodává, že výc hodiske m musí být posouzení naplnění podmínek (nároků) vztahujících se na řádnou zadávací dokumentaci. Podle § 44 odst. 1 ZVZ je zadávací dokumentací soubor dokumentů, údaj ů, požadavků a technických po dmí nek zadavatele vymezující předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpr aco vání nabídky. Za správnost a úplnost zadávací do kument ace odpo vídá zadavatel. Vymezení předmětu v podrobnostech ne zbyt nýc h pro zpr aco vání nabídky je tedy základním pravidlem, od ně hož se zadavatel nemůže odchýlit, nicméně míra vymeze ní je skutečně limitována objektivní možností zadavatele disponovat v době zpr aco vávání zadávací dokumentace dostatečně konkrétními informacemi. Soud v tomto směru odkazuje na o dborno u literaturu (např. Š., M., P., V., O. M., M., T. Zákon o veřejných zakázkách s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 189), která konstatuje, že „zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem, na jehož základě zpracovávají dodavatelé své nabídky. Zákon ukládá zadavateli vymezit prostřednictvím zadávací dokumentace veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatel mohl zpracovat svou nabídku. Význam kvality zpracování zadávací dokumentace lze z pohledu zadavatele spatřovat v tom, že dodavatelé na jejím základě podají vzájemně porovnatelné nabídky, které umožní zadavateli jejich hodnocení dle stanovených hodnotících kritérií. V tomto ohledu je nejvýznamnější částí zadávací dokumentace přesné vymezení předmětu veřejné zakázky, které v podaných nabídkách ovlivní též další aspekty, zejména výši nabídkové ceny. Způsob specifikace předmětu veřejné zakázky se liší zejména s ohledem na jednotlivé druhy veřejných zakázek, případně též v závislosti na individuální povaze pokračování 15 62Af 56/2010 předmětné veřejné zakázky.“ Zadavatel je tedy po vi nen zpraco vat zadávací dokumentaci při zohlednění specifik poptávaného plně ní tako vým způsobem, aby umo žnil podání nabídky.  Nad rámec shora uve deného ve vztahu k uplatněným žalobním bodům zdejší soud pro další říze ní před žalo vaným doplňuje, že měl-li zadavatel zadávat jedinou veřejno u zakázku o dpo ví dající všem plně ním (které zadavatel po važo val za 80 samostatných veřejných zakáze k) v zadávacím řízení po dle ZVZ, měl respektovat § 39 a § 40 ZVZ, měl připustit podání námitek podle § 110 ZVZ a měl respektovat i § 71 odst. 7 ZVZ.  Pokud jde konečně o část žaloby ve vzt ahu k výroko vé části II. pr vostupňo vého rozhodnutí, t ato část, napadeným rozhodnutím též pot vrze ná, se subjektivních práv žalo bce nijak netýká, a ve vzt ahu k žalobci na ní není čeho pře zko umávat. VI. Závěr soudu - shrnutí  Pro přehlednost tedy soud shrnuje, že plně ní odpo ví dající v této věci všem 80 plně ním mělo být zadáváno j ako jediná veřejná zakázka. Pak tedy mělo být využito příslušného zadávacího řízení po dle § 21 o dst. 1 ZVZ a měla být respektována jednotli vá dílčí pravidla pro zadávání veřejných zakáze k v příslušném zadávacím řízení po dle ZVZ.  Z toho soud do vo dil důvo dnost žaloby; t ato skutečnost je důvodem ke zr ušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a k vr ácení věci žalo vaném u k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s.  Vzhledem k tomu, že nesprávným právním názorem na rozdělení je dné nadlimitní veřejné zakázky na 80 dílčích veřejných zakáze k malé ho rozsahu bylo podstatným způso bem stiženo i říze ní v pr vním stupni, jež bylo zakončeno vydáním rozhodnutí ze dne 28.1.2008, č.j. S 278/2007-00744/2008/510-MO, a to natolik, že nápr ava ve dr uhém stupni správního řízení není podle zdejšího soudu možná, soud podle § 78 odst. 3 s.ř.s. zr ušil i toto pr vostupňo vé rozhodnutí. VII. Nákl ady ří zení  Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci proti žalo vaném u úspěšným, a proto mu náleží náhrada nákladů říze ní za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč společně s náklady právního zastoupení za 5 úko nů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, podání repliky, účast na jednání so udu dne 23.9.2009 a dne 9.12.2010 – po 2.100,- Kč po dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advo kát ního tarifu, v platném zně ní, společně s 5 režijními paušály po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhláš ky a jednou polo vino u náhrady za promeškaný čas při cestě na jednání soudu a zpět ve dnech 23.9.2009 a 9.12.2010 - jedna polo vina činí 5 ho din, tedy 500,- Kč - podle § 14 téže vyhlášky, a dále společně s jednou polovi nou cestovních výdajů spojených s cestami na jednání soudu dne 23.9.2009 a dne 9.12.2010 – jedna polo vina v případě účasti na pr vní m jednání činí 1.210,50 Kč, což odpo vídá 209 km cesty Praha – Br no a pokračování 16 62Af 56/2010  zpět vo zi dlem Peugeot 308, pali vo BA 95, spotřeba 9,3/5,2/6,7, ohledně kterého zástupce žalobce soudu předložil ko pii osvě dčení o registraci vozidl a, jedna polo vina v případě účasti na druhém jednáním činí 384,50 Kč, což odpo vídá polo vi ně ceny za jízdenku pro přiměřeně komfortní přepravu vl akem na trase Praha – Brno a zpět, to vše s navýšením o částku o dpo vídající DPH, ne boť zástupce žalobce předložil osvědče ní o registraci, celkem tedy ve výši 19.094,- Kč. Jednu polovi nu v případě shora zmíně nýc h položek po važo val soud za určující z to ho důvo du, že ve stejné dny, kdy se konala jednání v této věci, se uskutečnila u zdejšího soudu i jednání v jiné věci, kterého se zástupce žalobce též zúčastnil (sp. zn. 62 Ca 37/2008, resp. sp. zn. 62 Af 57/2010), a druhá polo vina náhr ady byla zástupci žalobce u shora uvedených položek při téže argumentaci soudu přiznána ve věci sp. zn. 62 Ca 37/2008, resp. sp. zn. 62 Af 57/2010.  S ohledem na důvo d zrušení předchozího rozsudku zdejšího soudu v řízení o kas ační stížnosti nelze úspěc h ve věci do vozo vat u žalobce ani u žalovaného. To je důvode m, pro který zdejší soud podle § 60 odst. 1 a 7 s.ř.s. za použití § 110 odst. 2 s.ř.s. rozho dl, že se žalobci ani žalo vanému náhr ada nákladů řízení o kas ační stížnosti nepřiznává.  Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nebyla ulo žena po vi nnost, v souvislosti s jejímž pl nění m by jim náklady mo hly vzni kno ut (§ 60 odst. 5 s.ř.s.), vyj ma osoby zúčastněné na řízení Lesy České republiky, s.p., ta vš ak možné náklady vzniklé v souvislosti s po vi nným předložením mapo vých po dkl adů zdejšímu soudu neuplatnila. P o uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je přípustná kas ační stížnost za po dmí nek § 102 a násl. s.ř.s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nej vyššímu spr ávní mu so udu prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmí nko u řízení o kas ační stížnosti je povi nné zastoupení stěžovatele advo kátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná ne bo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). V Br ně dne 9. prosince 2010 David Raus, v.r. předseda senátu Za správnost vyhoto ve ní: Lucie Gazdo vá