Sama okolnost, zda je nájemní smlouva k bytu uzavřena na dobu určitou či neurčitou, nemá vliv na výši ceny nájmu, obvyklou v daném místě a čase.

12Co 289/2010 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bilíka a soudců Mgr. Radky Hajdové a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněného Jiřího S., nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Sušilova 8, proti povinné Věře K., nar. XXXXX, bytem XXXXX, zastoupené JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T.G. Masaryka 11, o nařízení exekuce vyklizením bytu, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 4.2010, č.j. 14EXE 2/2010-48, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá návrh oprávněného na nařízení exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27.1.2009, č.j. 7C 277/2008-84, vyklizením povinné z bytu číslo 3 sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se v prvním nadzemním podlaží domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx, katastrální území xxxxx, ulice xxxxx a přestěhováním povinné, jakož i všech jejích věcí do přiměřeného náhradního bytu, konkrétně bytu číslo 2 sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, nacházejícího se v prvním nadzemním podlaží v levé části domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx, katastrální území xxxxx, ulice xxxxx. II. Oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. Radimu Opletalovi, Exekutorský úřad Olomouc, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, náklady exekuce, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci usnesení o vyčíslení těchto nákladů. III. Oprávněný je povinen nahradit povinné na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 11.238,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky JUDr. Evy Váňové. IV. Oprávněný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Prostějově na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 11.614,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Usnesením soud prvního stupně nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27.1.2009, č.j. 7C 277/2008-84, vyklizením povinné z bytu číslo 3 o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím, nacházejícího se v prvním nadzemním podlaží domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx (správně p.č. xxxxx) v xxxxx, katastrální území xxxxx, vyklizený jej předat oprávněnému a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí nebo jej užívají na základě jejího práva a všech jejich věcí do přiměřeného náhradního bytu, a to bytu 2+kk s příslušenstvím, nacházejícího se v přízemí (správně v prvním nadzemním podlaží) v levé části domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx (správně p.č. xxxxx) v xxxxx, katastrální území xxxxx, a dále pro vymožení nákladů oprávněného a nákladů této exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce pověřil Mgr. Ing. Radima Opletala, soudního exekutora Exekutorského úřadu Olomouc, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14. Zůstávající výrok usnesení má již jen povahu procesního poučení o způsobu provedení exekuce ve smyslu ust. § 341 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“). Proti tomuto usnesení podala odvolání povinná. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení či toto usnesení změnil tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce bude zamítnut. Namítala, že oprávněný nezajistil bytovou náhradu odpovídající exekučnímu titulu. V levé části domu č.p. xxxxx se v prvním nadzemním podlaží nacházejí celkem tři byty. Jeden užívá matka oprávněného spolu s manželem, druhý (o velikosti 2+kk) užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 25.3.2009 paní Marta M. s nezletilým dítětem a třetí je bytem vyklizovaným. Nabízený náhradní byt tedy není bytem právně volným. Navíc jde o byt zdravotně závadný, neboť je vlhký, napaden černou plísní, která se i v případě jejího odstranění v poměrně brzké době objevuje znovu. Tato okolnost je jí známa, neboť byt krátkodobě užívala v době, kdy se v roce 2005 prováděla rekonstrukce bytu vyklizovaného. Jedná se tak o byt zdravotně nevhodný, neboť trpí alergiemi. Paní M. má stanovenu výši nájemného částkou 3.040,- Kč měsíčně, oproti tomu navrhované nájemné za tentýž byt je pro ni stanoveno částkou 8.000,- Kč měsíčně. Tato výše nájemného neodpovídá velikosti bytu, jeho kvalitě ani lokalitě, nejedná se o nájemné v obvyklé výši. Nabízená nájemní smlouva je pro její osobu smlouvou likvidační, neboť její starobní důchod činí 8.888,- Kč a na inkasních poplatcích platí měsíčně 2.130,-Kč. Nedostačovaly by jí tudíž ani finanční prostředky na nezbytné úhrady. Pokud jí oprávněný v minulosti nabídl jiné byty, pak se vždy jednalo o byty s vysokým nájmem či nájem byl stanoven na dobu určitou. Jednalo se tedy o náhradní byty nabízené v rozporu s platným právem, pročež tyto odmítla. Oprávněný požadoval potvrzení napadeného usnesení. V písemném vyjádření k opravnému prostředku uvedl, že nabízený náhradní byt splňuje všechny parametry náhradního bytu podle základních znaků jako je velikost, kvalita a umístění bytu. Popřel, že by se jednalo o byt nekvalitní, vlhký s výskytem plísní, neboť celý dům, včetně bytových jednotek, je po celkové rekonstrukci. I pokud by se v bytě vyskytly povinnou zmiňované problémy, pak jejich odstranění by nešlo k tíži povinné, nýbrž vlastníka bytu. Zpochybnil též pravdivost výhrady povinné, že se nejedná o byt právně volný a pokud jde o výši nájemného, pak poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.9.2004, sp.zn. IV. ÚS 524/03, s tím, že výše nájmu odpovídá bytu předmětné velikosti a kvality, nacházejícího se v blízkosti centra města, kdy právo nájmu získává povinná na dobu neurčitou. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno ve lhůtě stanovené § 204 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.) a směřuje vůči rozhodnutí, proti kterému zákon připouští opravný prostředek (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dokazování provedl stejnopisem notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou dne 6.4.2010, sp.zn. NZ 160/2010 (prohlášení o zajištění bytové náhrady), smlouvami o nájmu bytu uzavřenými mezi oprávněným a Martou M. ve dnech 25.3.2009 a 1.4.2010, včetně dodatku č. 1, výslechem svědkyně Marty M., znaleckým posudkem znalce Ing. Petra Konečného ze dne 6.11.2010, č. 453-09/2010, a revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu A&CE Consulting, s.r.o., ze dne 22.4.2011, č. 1754-54/11, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Oprávněný navrhl nařízení exekuce podle soudního rozhodnutí, konkrétně rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27.1.2009, č.j. 7C 277/2008-84, kterým byla povinné uložena povinnost vyklidit a vyklizený předat oprávněnému byt číslo 3, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx v xxxxx, katastrální území xxxxx, ulice xxxxx, do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu, jímž je byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit – přiměřený náhradní byt (ust. § 712 odst. 2, věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů – občanský zákoník; dále jen „obč.zák.“). Oprávněný tvrdil, že povinná svoji povinnost dobrovolně nesplnila, přestože jí byla exekučním titulem vyžadovaná forma bytové náhrady zajištěna a nabídnuta, konkrétně byt (číslo 2) sestávající ze dvou pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, nacházející se v prvním nadzemním podlaží v levé části téhož domu (tedy domu č.p. xxxxx na pozemku p.č. xxxxx v xxxxx, katastrální území xxxxx, ulice xxxxx). V tomto směru poukázal na skutečnost, že je vlastníkem předmětného domu, přičemž je připraven s povinnou uzavřít nájemní smlouvu k předmětnému bytu ve znění, které je zachyceno v notářském zápisu sepsaném notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou dne 6.4.2010, sp.zn. NZ 160/2010 (N 163/2010). Jak je již výše uvedeno, exekuční titul váže povinnost povinné byt vyklidit na zajištění přiměřeného náhradního bytu. Podle ust. § 343 odst. 1, 2 o.s.ř. (§ 73 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – exekuční řád; dále jen „ex.ř.“) ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navr­huje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit při­měřený ná­hradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová ná­hrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajiš­těno pří­střeší, sta­noví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede. Zajištění bytové náhrady nebo přístřeší pro povinného je povinen prokázat oprávněný. Z citovaného zákonného ustanovení především vyplývá, že před nařízením exekuce vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady je soud povinen zkoumat mimo splnění obecných předpokladů pro nařízení exekuce ve smyslu ust. § 251 o.s.ř. (tedy především existenci exekučního titulu, jeho vykonatelnost po stránce formální i materiální, věcnou legitimaci účastníků řízení) i to, zda je pro povinného zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena exekučním titulem. Tedy již v této fázi řízení musí být soudem ověřeno, zda zajištěná bytová náhrada (přístřeší) splňuje požadavky bytové náhrady přiznané exekučním titulem, neboť ihned po právní moci rozhodnutí o nařízení exekuce je exekutor povinen tuto provést. Zajištění bytové náhrady pro povinného je přitom povinen prokázat oprávněný. Mezi účastníky nebyl veden spor o to, že by nebyly naplněny obecné předpoklady pro nařízení exekuce, upravené v ust. § 251 o.s.ř. (ust. § 52 odst. 1 ex.ř.), když do této oblasti nesměřovala obrana povinné, nýbrž výlučně o to, zda pro povinnou je zajištěna právě ta forma bytové náhrady, jaká byla stanovena exekučním titulem. Z notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou dne 6.4.2010, sp.zn. NZ 160/2010 (N 163/2010), se podává, že oprávněný jako vlastník domu, ve kterém se nacházejí předmětné bytové jednotky, je připraven v pozici pronajímatele uzavřít s povinnou (jako nájemcem) nájemní smlouvu podle ust. § 685 a násl. obč.zák., „účinnou ke dni, ve kterém bude povinná vyklizena ze stávajícího bytu či tento sama vyklidí“, jejímž předmětem bude nájem bytu sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, nacházejícího se v prvním nadzemním podlaží v levé části domu, o celkové podlahové ploše 41 m2. Nájem bude sjednán na dobu neurčitou, přičemž měsíční výše nájmu bude činit 8.000,- Kč. Z porovnání bytu vyklizovaného a nabízeného bytu náhradního vyplývá, že tyto jsou naprosto rovnocenné co do jejich umístění (v témže domě i nadzemním podlaží), počtu obyt­ných místností (dvě), rozlohy (výměra podlahové plochy bytu vyklizovaného 46 m2 a bytu zajištěného 41 m2), vybavenosti i trvání doby nájmu (na dobu neurčitou). Pokud povinná zpochybnila kvalitu nabízeného náhradního bytu s tím, že jde o byt zdravotně závadný, neboť je vlhký, napaden neodstranitelnou černou plísní, pak tato její obrana byla vyvrácena výpovědí svědkyně Marty M., která uvedla, že v nabízeném náhradním bytě bydlí spolu se svojí tříletou dcerou, byt označila za obyvatelný, nacházející se v dobrém stavu a jednoznačně vyloučila, že by se v bytě vyskytovaly jakékoliv problémy související se zvýšenou vlhkostí či plísní. Uvedená svědkyně také ve výpovědi potvrdila zjištění vyplývající již z listinných důkazů (konkrétně smluv o nájmu bytu ze dne 25.3.2009 a 1.4.2010, včetně dodatku č. 1), že sice nabízený náhradní byt užívá k bydlení na základě nájemní smlouvy na dobu určitou (uzavřenou do 31.3.2011), s oprávněným je nicméně dohodnuta, že se k jeho případné výzvě z bytu vystěhuje neprodleně do čtyřiadvaceti hodin, což je připravena respektovat, je k tomu svolná. Za tohoto stavu má odvolací soud za dostatečně prokázané, že nabízený náhradní byt lze považovat za zajištěný v intencích ust. § 343 odst. 1 o.s.ř., neboť soudní praxe je jednotná v tom, že zajištění náhradního bytu lze prokázat i prohlášením vlastníka domu o tom, že je ochoten s povinným uzavřít nájemní smlouvu ohledně náhradního bytu. V posuzované věci bylo předmětné prohlášení notářsky osvědčeno, přičemž součástí notářského zápisu je i znění navrhované nájemní smlouvy. Skutečnost, že v náhradním bytě bydlí třetí osoba, pak nelze posuzovat bez souvislosti s prohlášením vlastníka domu, že je připraven a ochoten předmětný byt pronajmout povinné jako byt náhradní okamžitě, jakož i bez zřetele na připravenost zmíněné třetí osoby byt neprodleně vyklidit. K posouzení tedy zůstalo odvolacímu soudu poslední z kriterií, podstatných pro rozhodnutí o přiměřenosti nabízené bytové náhrady, tedy hledisko výše nájemného, když povinná namítala nepoměr výše nájemného za bytovou náhradu jak ve vztahu ke svým konkrétním příjmovým poměrům, tak i ve vztahu k obvyklé ceně nájemného. Podle standardní soudní judikatury (srovnej např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.9.2004, sp.zn. IV.ÚS 524/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34 pod č. 138 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2006, sp.zn. 20Cdo 2488/2005 a ze dne 28.2.2008, sp.zn. 20Cdo 2074/2006) hledisko výše nájemného za nabízenou bytovou náhradu nelze posuzovat ve vztahu k sociálním poměrům povinného, nýbrž výlučně ve vztahu k vyklizovanému bytu, přiměřenost bytové náhrady z hlediska výše nájemného tedy zásadně nelze poměřovat aktuální sociální situací povinného („Na pronajímatele nelze při rozhodování o vyklizení přenášet zátěž sociálně slabších osob z nájemců na pronajímatele, způsob jak vyřešit případné finanční těžkosti povinných při uspokojování potřeby bydlení, leží ve sféře státní pomoci.“). Výhrada povinné vztahující se k nepoměru mezi výší jejího příjmu a výší nájemného v nabízeném náhradním bytě, je tedy pro posouzení správnosti usnesení soudu prvního stupně irelevantní, a proto ani v této části neshledal odvolací soud obranu povinné důvodnou. Odlišná je však situace z pohledu srovnání, je-li nájemné v nabízené bytové náhradě podle místních podmínek rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném. V posuzované věci hradí povinná v bytě vyklizovaném regulované nájemné ve výši 1.208,- Kč měsíčně, výše neregulovaného nájemného v nabízeném náhradním bytě má přitom činit 8.000,- Kč měsíčně. Pro posouzení rovnocennosti výše nájmu v bytě vyklizovaném a bytě nabízeném tak bylo nezbytné zjištění, zda výše nájemného v nabízeném náhradním bytě odpovídá obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě. Ke stanovení aktuální výše obvyklé ceny nájmu vztahující se k nabízenému náhradnímu bytu (tedy právě stanovení obvyklé ceny nájmu v daném místě a čase) nechal odvolací soud vypracovat znalecký posudek. Znalec Ing. Petr Konečný ve svém posudku ze dne 6.11.2010, č. 453-09/2010, dospěl k závěru, že výše obvyklého nájemného vztahující se k nabízenému náhradnímu bytu činí 4.560,- Kč měsíčně, přičemž na tuto výši nemá žádný vliv okolnost, že se jedná o nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Tyto své závěry stvrdil znalec i v rámci osobního slyšení s tím, že při stanovení výše obvyklé ceny nájemného nelze zohlednit vyšší právní jistotu (lepší právní postavení) nájemce spočívající v tom, že jde o nájem na dobu neurčitou, a to ve srovnání s výší nájemného, pokud by se jednalo o nájemní smlouvu pouze na dobu určitou. Popsaná okolnost, byť se na první pohled jeví jako určitá „přidaná hodnota“ pro nájemce, nemá dopad na výši obvyklého nájemného. Předmětná otázka byla podle znalce diskutována též na širším znaleckém fóru (semináři znalců konaném za účasti zástupce Ministerstva financí ČR), a to s popsaným vyústěním. S ohledem na výhrady oprávněného i určitou pochybnost odvolacího soudu o správnosti tohoto úsudku, byl jeho znalecký posudek podroben revizi, přičemž znalecký ústav A&CE Consulting, s.r.o., v posudku ze dne 22.4.2011, č. 1754-54/11, zcela potvrdil údaje a závěr znalce Ing. Konečného stran dopadu délky trvání nájemního vztahu na výši obvyklého nájemného s tím, že tento faktor skutečně nemá na výši obvyklého nájmu žádný vliv (čemuž by mohla nasvědčovat též právní úprava zakotvená v ust. § 696 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném od 25. 5.2011 – novelizace obč.zák. provedená zákonem č. 132/2011 Sb.). Výši obvyklého nájemného vztahující se k nabízenému náhradnímu bytu stanovil revizní znalecký posudek částkou nižší, toliko 3.950,- Kč měsíčně (rozdíl 610,- Kč), když tuto odchylnost odůvodnil tím, že při vypracování revizního posudku měl ústav k dispozici větší množství podkladů, mimo údajů získaných od realitních kanceláří též databázi společnosti Institut regionálních informací s.r.o., která poskytuje údaje o místně obvyklém nájemném ve vybraných obcích ČR (v souvislosti s deregulací nájemného vypracovává uvedená společnost cenové mapy). Vycházeje ze znaleckých posudků odvolací soud uzavírá, že nájemné v nabízené bytové náhradě (částka 8.000,- Kč měsíčně) nelze podle místních podmínek považovat za rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném, neboť za obvyklou cenu nájmu v daném místě a čase lze považovat toliko částku v rozmezí od 3.950,- Kč do 4.560,- Kč měsíčně. Tato okolnost vylučuje kvalifikovat byt, který oprávněný jako bytovou náhradu zajistil, jako byt splňující znaky ust. § 712 odst. 2, věty druhé obč.zák., tedy přiměřený náhradní byt. Ostatně i pro případ, že by přes odborné závěry znalců bylo lze uvažovat o tom, že nájemní vztah na dobu neurčitou přináší pro nájemce určitou „přidanou hodnotu“ v podobě vyšší právní jistoty, kterou lze kvantifikovat z hlediska stanovení výše obvyklého nájmu, pak podle názoru odvolacího soudu by se nemohlo jednat o navýšení přesahující 20 % až 30 %. Ani při této úvaze by tedy výši nájemného vztahující se k nabízenému náhradnímu bytu nebylo lze považovat za nájemné odpovídající obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě, neboť takovým nájemným by mohla být maximálně částka 5.928,- Kč měsíčně (4.560,- Kč + 30 % z této částky). S ohledem na konkrétní okolnosti zde nelze uvažovat ani o tom, že by objektivně nebylo v možnostech oprávněného zajistit bytovou náhradu s lepšími parametry stran výše nájmu, než vykazuje nabízený náhradní byt, neboť nabízený náhradní byt je ve vlastnictví přímo oprávněného. Požadavek oprávněného na nařízení exekuce vyklizením bytu nelze z výše popsaných příčin považovat za důvodný, a pokud soud prvního stupně jeho návrhu vyhověl, odvolací soud toto rozhodnutí změnil (ust. § 220 odst. 1, písm. b/ o.s.ř.) tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítl (ust. § 44 odst. 3 ex.ř.) tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto usnesení. Exekuční řád neobsahuje úpravu problematiky náhrady nákladů v případě zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, proto je nutno přiměřeně aplikovat občanský soudní řád (ust. § 52 odst. 1 ex.ř.). Ani tento procesní předpis však neobsahuje adekvátní ustanovení pro rozhodnutí o nákladech soudního exekutora, který nemá postavení účastníka exekučního řízení. Z obecných principů, jimiž se řídí rozhodování o nákladech řízení (ust. § 142 až § 151 o.s.ř., ust. §§ 270, 271 o.s.ř.), tedy principu úspěšnosti v řízení, resp. zavinění na jeho zastavení, je však třeba dovodit, že vzniklé náklady exekutora musí hradit oprávněný (obdobně ust. § 89 ex.ř.), který jejich vznik - posuzováno z procesního hlediska - zavinil. O povinnosti oprávněného nahradit náklady exekutora bylo rozhodnuto prozatím pouze co do základu (ust. § 155 odst. 1 o.s.ř.), když jejich výše bude stanovena v samostatném usnesení poté, co exekutor výši svých nákladů soudu vyčíslí a též doloží. Výrok o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plně úspěšné povinné byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení před soudy obou stupňů. Zástupkyně povinné učinila v řízení (toliko v řízení odvolacím) celkem šest úkonů právní pomoci (1/ příprava a převzetí věci, 2/ sepis a podání odvolání, 3/ zastoupení u jednání odvolacího soudu dne 15.9.2010, 4/ písemné vyjádření ke znaleckému posudku a 5/, 6/ zastoupení u jednání odvolacího soudu ve dnech 19.1.2011 a 29.6.2011), přičemž za každý z těchto úkonů náleží zástupkyni paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění – advokátní tarif; dále jen „AT“). Paušální sazba odměny advokátky za řízení činí 4.000,-Kč (ust. § 12 odst. 1 písm. a/, bod druhý, § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění). Náhrada za promeškaný čas při cestách advokátky z jejího sídla k odvolacímu soudu a zpět (ust. § 14 odst. 1, písm. a/, odst. 3 AT) činí vždy 400,- Kč, t.j. za čtyři započaté půlhodiny (cesta tam i zpět vždy dvě půlhodiny) po 100,-Kč. Při třech cestách tedy celková výše této náhrady činí 1.200,-Kč. Mezi hotové výdaje advokátky patří cestovní výdaje (ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT), na trase z Prostějova do Brna a zpět vždy ujeto 130 kilometrů, průměrná spotřeba vozidla podle technického průkazu činila 7,5 litrů na sto kilometrů. Při cestě dne 15.9.2010 činila cena pohonných hmot podle ust. § 4 písm. b/ vyhlášky č. 462/2009 Sb. částku 28,70 Kč a paušální náhrada za jeden kilometr podle ust. § 1 písm. b/ téže vyhlášky částku 3,90 Kč. Výše cestovních výdajů tak dosáhla v tomto případě 787,- Kč {(130 × 3,90) + + [(130 × 7,5 × 28,70) : 100]}. Při zbývajících dvou cestách (dne 19. 1. a 29. 6.2011) činila cena pohonných hmot podle ust. § 4 písm. b/ vyhlášky č. 377/2010 Sb. částku 31,60 Kč a paušální náhrada za jeden kilometr podle ust. § 1 písm. b/ téže vyhlášky částku 3,70 Kč. Výše cestov­ních výdajů tak dosáhla v těchto dvou případech vždy 789,-Kč {(130 × 3,70) + + [(130 × 7,5 × 31,60) : 100]}. Výše nákladů povinné tedy dosáhla částky 9.365,- Kč [(6 × 300,- Kč) + 4.000,- Kč + (3 × 400,-Kč) + 787,- Kč + (2 × 789,-Kč)], spolu s 20% daní z přidané hodnoty (částka 1.873,- Kč) celkové náklady povinné činí 11.238,- Kč, přičemž k takto vyčíslené náhradě nákladů zavázal odvolací soud oprávněného v třídenní lhůtě splatnosti (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám právní zástupkyně povinné (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Samotné okolnosti případu neshledal odvolací soud dostatečným důvodem pro oprávněným požadovanou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. O nákladech řízení vzniklých státu, a to znalečným vyplaceným v rámci odvolacího řízení ze státních prostředků v celkové výši 11.614,- Kč (znalec Ing. Konečný částka 4.474,- Kč, znalecký ústav A&CE Consulting, s.r.o. částka 7.140,-Kč), odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když k jejich náhradě byl povolán neúspěšný oprávněný. Poučení:Proti tomuto usnesení neníodvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 29. 6.2011 Helena Fillová JUDr. Jiří Bilík, v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu