Zneužije-li soudní exekutor zákon k tomu, aby vina na zastavení exekuce spočívala na oprávněném pro pravděpodobnější dobytnost nákladů exekuce, pak může soud s použitím ust. § 150 o.s.ř. soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce nepřiznat.

12 Co 331/2010-41 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Bachratého a členů JUDr. Jiřího Bilíka a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněného Radima XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, proti povinnému Miroslavu XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, o zastavení exekuce, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, ze dne 30.4.2010, č.j. 007 EX 2161/06-37, takto: I.Usnesení soudního exekutora se v napadeném výroku II. měnítak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Kamilu Brančíkovi, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, se náhrada nákladů exekuce nepřiznává. II. Žádný z účastníků řízení ani soudní exekutor Mgr. Kamil Brančík, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Sadová 15, nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Soudní exekutor usnesením v I. výroku zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31.5.2006, č.j. 1Nc 973/2006-37, ve II. výroku oprávněnému stanovil povinnost uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč do právní moci tohoto usnesení a ve III. výroku rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Proti tomuto usnesení podal oprávněný odvolání, kterým napadl jen II. výrok o nákladech exekuce soudního exekutora. Navrhl jeho změnu tak, aby byl k úhradě nákladů exekuce zavázán povinný. Připouštěl neuhrazení zálohy z důvodu předpokladu, že veškeré náklady budou vymoženy v rámci exekuce. Z napadeného usnesení není jednoznačné, zda exekuce byla zastavena z důvodu nezaplacení zálohy nebo z důvodu, že povinný nemá žádný majetek. Pokud chtěl exekutor exekuci zastavit, pak neměl činit žádné úkony, aby mu nevznikly náklady. V opačném případě měl v exekuci pokračovat, neboť od oprávněného žádný podnět k zastavení exekuce nedostal. Soudní exekutor ani povinný se k odvolání nevyjádřili. Odvolání oprávněného bylo podáno včas (§ 52 odst. 1 ex.ř., § 204 odst. 1 o.s.ř.) účastníkem exekučního řízení a tudíž osobou k podání odvolání oprávněnou (§ 52 odst. 1 ex.ř., § 201 o.s.ř.). Odvoláním je napaden jen II. výrok usnesení, na němž nejsou oba zbývající výroky o zastavení exekuce a o nákladech řízení účastníků závislé, a proto je pouze napadený výrok předmětem odvolacího přezkumu (§ 52 odst. 1 ex.ř., § 212 o.s.ř.). Krajský soud po přezkoumání správnosti napadeného usnesení a řízení jemu předcházejícího dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Oprávněný nemá pravdu v tom, že by z odůvodnění napadeného usnesení nebylo dostatečně patrno, z jakých důvodů soudní exekutor exekuci zastavil. Není pochyb o tom, že jediným důvodem zastavení exekuce bylo neuhrazení zálohy soudnímu exekutorovi, a že pro rozhodnutí bylo použito ust. § 55 odst. 5 ex.ř. Tento postup soudního exekutora však krajský soud nemůže akceptovat. Podle čl. II. bod 1. přechodných ustanovení k zák. č. 286/2009 Sb., jímž byl s účinností od 1.11.2009 novelizován exekuční řád, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle § 90 odst. 3 ex.ř. ve znění po novele č. 286/2009 Sb., nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2). Podle § 55 odst. 5 ex.ř. ve znění po novele č. 286/2009 Sb., nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáhán o výživné na nezletilé dítě. (Znění tohoto ustanovení je v podstatě stejné, jako znění ust. § 55 odst. 2 ex.ř. před novelou č. 286/2009 Sb.) Ze samotného označení „záloha na náklady exekuce“ je zřejmé, že má jít o finanční prostředky, které uhradí oprávněný soudnímu exekutorovi na jeho budoucí náklady spojené s prováděním exekuce. Z povahy tohoto exekučního institutu plyne, že má být využíván na počátku exekučního řízení zejména tam, kde lze očekávat vyšší exekuční náklady, anebo i tam, kde může mít exekutor důvodné obavy z nevymožení jemu vzniklých nákladů od povinného (§ 87 odst. 3 a 4 ex.ř.). Podle druhé věty ust. § 90 odst. 3 ex.ř. totiž oprávněným poskytnutou a soudním exekutorem spotřebovanou zálohu nebo její část je třeba považovat za náklady oprávněného, které mu soudní exekutor nevrací ani když je u povinného nevymůže. Není vyloučeno, aby soudní exekutor oprávněnému zálohu vyměřil až v průběhu provádění exekuce nebo aby původně stanovenou zálohu později navýšil, pokud zjistí, že jeho náklady na vymožení pohledávky (třeba v důsledku nutnosti použití více exekučních způsobů) budou vyšší, než původně předpokládal. Z obsahu spisu vyplývá, že soudní exekutor v průběhu exekuce vedené od r. 2006 pro částku 10.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % od 1.5.2001 do zaplacení a náklady předcházejícího řízení ve výši 12.303,- Kč vydal dne 8.8.2006 exekuční příkaz na provedení exekuce prodejem movitých věcí, ale při soupisu dne 19.1.2007 žádné postižitelné věci nenalezl. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 7.2.2007 stanovil soudní exekutor výši svých exekučních nákladů částkou 10.193,- Kč. Dne 8.2.2007 vydal exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce srážkou z důchodu povinného, ale z obsahu spisu není patrno, že by nějaké srážky byly provedeny (dle sdělení ČSSZ předchází pohledávky v celkové výši 160.798,- Kč a měsíčně bylo v roce 2008 sráženo 326,- Kč). Naposledy při šetření dne 6.11.2008 soudní exekutor zjistil, že povinný je nemajetný, příjem má z částečného invalidních důchodu a je zatížen dluhy v řádech statisíců korun. Ve výzvě ze dne 12.1.2010 exekutor oprávněnému sdělil, že přes provedená opatření nebyl zjištěn majetek povinného, a průběh exekuce naznačuje, že nebude dosaženo ani takového výtěžku, který by pokryl náklady exekuce. Proto oprávněného vyzýval ke sdělení, zda navrhuje zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nebo zda navrhuje konkrétní (jiný) způsob exekuce. Závěrem výzvy, doručené dne 1.3.2010, soudní exekutor vyzval oprávněného ke složení zálohy na úhradu nákladů exekuce ve výši 2.724,- Kč do 10 dnů, jinak exekutor exekuci zastaví. Ze skutečností uvedených v předchozím odstavci je zřejmé, že postup soudního exekutora, který vyústil ve vydání usnesení o zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy oprávněným, neodpovídal situaci, jaká v průběhu exekuce nastala. V prvé řadě nebyla žádná reálná opora pro úvahu, že by v dalším průběhu exekuce mohly vzniknout soudnímu exekutorovi nějaké další exekuční náklady, když bezvýsledně provedl veškeré možné pokusy o vymožení pohledávky a sám nevěděl, jak dál postupovat. Není tudíž jasné, na jaké další náklady soudní exekutor potřeboval složit zálohu, natož proč zrovna ve výši 2.724,- Kč. Byl-li povinný zcela evidentně nemajetný a navíc výrazně zadlužený, pak nebyl žádný důvod v exekuci pokračovat a to tím spíše, pokud oprávněný nereagoval na výzvu podle § 50 odst. 1 ex.ř. Nenavrhl-li oprávněný zastavení exekuce, pak měl soudní exekutor postupovat podle § 55 odst. 3 ex.ř. a exekuci zastavit sám i bez návrhu, příp. (při chybějícím souhlasu oprávněného) požádat o rozhodnutí o zastavení exekuční soud; v obou případech by zastavovací důvod vyplýval z ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že v nastalé situaci byl soudním exekutorem postup podle § 55 odst. 5 ex.ř. zneužit a to zřejmě k prosazení záměru, aby vina na zastavení exekuce ležela jednoznačně na oprávněném. Pokud by totiž byla exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. a nebylo by prokázáno, že oprávněný o nemajetnosti povinného věděl před podáním návrhu na nařízení exekuce, pak by podle ustálených zákonných i judikatorních pravidel měl hradit náklady exekuce povinný (§ 89 ex.ř. ve znění před novelou č. 286/2009 Sb., z rozsáhlé judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 16.12.2010, sp. zn. I. ÚS 1413/10). Soudnímu exekutorovi ale byla z jím zjištěných skutečností dostatečně zřejmá nedobytnost náhrady nákladů exekuce od povinného, zatímco na straně oprávněného nebyl důvod jeho nesolventnost předpokládat. Proto bylo pochopitelně ve fiskálním zájmu soudního exekutora, aby rozhodnutí o nákladech exekuce vyznělo tak, že povinnost k jejich náhradě bude uložena oprávněnému. Odvoláním oprávněného nebyl napaden I. výrok usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce, jímž je krajský soud pro jeho pravomocnost vázán a to včetně důvodů, pro které byla exekuce zastavena (§ 170 odst. 1 o.s.ř.). Proto není možné v rámci odvolání jen do výroku o nákladech exekuce rozhodnout o uložení povinnosti hradit náklady exekuce povinnému, když – dle důvodů rozhodnutí o zastavení exekuce – procesní vinu na zastavení exekuce nese oprávněný (§ 89 ex.ř.). Ve fázi rozhodování o nákladech exekuce je však soudní exekutor účastníkem řízení na stejné úrovni, jako oprávněný, povinný nebo jakýkoli jiný účastník exekučního řízení. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů, tedy z důvodů obcházení zákona soudním exekutorem před rozhodováním a při rozhodování o zastavení exekuce, použil ust. § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi výjimečně nepřiznal (srov. nález ÚS ze dne 15.11.2010, sp. zn. I. ÚS 923/10). Oprávněný byl v odvolacím řízení co do výsledku úspěšný, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly a žádnou náhradu ani nepožadoval. Krajský soud proto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, jak je ve II. výroku usnesení uvedeno. Poučení:Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 30.3.2011 Helena Fillová JUDr. Pavel Bachratý, v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu