„Teprve až pravomocným usnesením o znalečném je dána, a to závazně, výše nákladů exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Od takto stanovené výše se při rozhodování o nákladech exekuce nemůže odchýlit ani soud a ani soudní exekutor, pokud se případně nejedná o situaci, kdy jsou tyto náklady uplatňovány v nižším rozsahu, či se nejedná o situaci, kdy jsou hotové výdaje exekutora uplatňovány toliko v paušálně stanovené výši (ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Mají-li být součástí nákladů soudního exekutora náklady vzniklé mu v souvislosti s potřebou vypracovat ve věci znalecký posudek, potom rozhodnutí o nákladech exekutora (výrok o nákladech exekuce soudního exekutora v usnesení o zastavení exekuce či příkaz k úhradě nákladů exekuce dle ust. § 88 odst. 1 ex.ř.), které by mělo zohledňovat i tyto náklady, může být vydáno až po právní moci usnesení, jímž bylo o znalečném rozhodnuto (logicky s výjimkou případů, kdy jsou hotové výdaje soudního exekutora dle ust. § 13 odst. 1, věta druhá vyhl. č. 330/2001 Sb. uplatňovány v paušálně stanovené výši ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.).“

12Co 413/2010 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bilíka a soudců Mgr. Radky Hajdové a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněného R.E.I.T. Group, družstvo, se sídlem v Pardubicích, Pernerova 441, IČ 26007983, zastoupeného JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, proti povinnému Miroslavu XXXXX, nar. XXXXX, bytem XXXXX, o exekuci dle zák. č. 120/2001 Sb., o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, ze dne 9. 6.2010, č.j. 103 Ex 16010/09-38, takto: Usnesení soudního exekutora se v napadeném výroku o jeho nákladech exekuce zrušuje a věc se mu vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Soudní exekutor usnesením zastavil předmětnou exekuci a o jejich nákladech rozhodl jednak tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, a dále tak, že oprávněnému uložil nahradit mu jeho náklady exekuce ve výši 10.026,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Proti usnesení soudního exekutora, konkrétně do výroku o jeho nákladech exekuce, podal odvolání oprávněný. Navrhl (podle obsahu), aby bylo usnesení soudního exekutora v napadeném výroku zrušeno a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. V důvodech odvolání namítal, že rozhodnutí není doprovázeno příkazem k úhradě nákladů exekuce, vyúčtováním exekuce jako takové a nebyl mu zaslán znalecký posudek. Povinný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů – občanský soudní řád – dále i jen „o.s.ř.“), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.) a že směřuje proti usnesení, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení, ani pro jeho změnu v té jeho části, která byla odvoláním dotčena. Odvolání oprávněného směřovalo toliko do výroku o nákladech soudního exekutora a tedy pouze v tomto výroku (ust. § 212 věta první o.s.ř.) byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost usnesení soudního exekutora přezkoumat. V zůstávající části zůstalo usnesení soudního exekutora odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159, § 167 odst. 2 a § 254 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 52 odst. zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti – dále jen „ex.ř.“ či „exekuční řád“). Zde přezkoumávaným výrokem usnesení soudního exekutora bylo rozhodnuto v souvislosti se zastavením exekuce dle ust. § 268 odst. 1, písm. c/ o.s.ř. o jeho nákladech exekuce, když povinností k jejich úhradě byl zavázán oprávněný s tím, že zavinil zastavení exekuce. Výše těchto nákladů byla stanovena částkou 10.026,-Kč, přičemž z odůvodnění přezkoumávaného usnesení vyplývá, že tyto náklady jsou tvořeny jednak paušální odměnou exekutora dle ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. ve výši 3.000,-Kč a dále znalečným (ust. § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb.) ve výši 5.355,-Kč, jež se sestává z odměny znalce ve výši 4.000,-Kč a jeho cestovních výloh ve výši 1.355,-Kč. Odvolací soud především konstatuje, že rozhodnutí o nákladech soudního exekutora co do jejich základu plně koresponduje s principy vymezenými v ust. § 89 ex.ř. v jeho znění do 31.10.2009, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by podání návrhu na zastavení exekuce bylo motivováno jednáním povinného ve smyslu uspokojení zde vymáhaného nároku oprávněného. V tomto ohledu nakonec nejsou ze strany odvolatele k rozhodnutí soudního exekutora žádné výhrady. Pokud se odvolací soud ztotožňuje s důvody, které vedly soudního exekutora k rozhodnutí o jeho nákladech exekuce co do jejich základu, odlišná situace nastává z hlediska rozhodnutí o jejich výši, přičemž v této souvislosti musí zdůraznit, že vzhledem ke skutečnostem, jak vyplývají z obsahu spisového materiálu soudního exekutora, bylo rozhodování o jeho nákladech předčasné. Jak vyplývá z ust. § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. mezi hotové výdaje, na jejichž náhradu má exekutor právo, přísluší i úhrady za znalecké posudky. V tomto smyslu je tu paralela s ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. Pověřený soudní exekutor (ust. 44 odst. 3 ex.ř. – dříve odstavec druhý) plní v průběhu nařízené exekuce v rámci daného zákonem (exekuční řád) funkce soudu (ust. § 28 věta druhá ex.ř.). V průběhu řízení, jehož procesní rámec vymezují dva základní předpisy (občanský soudní řád a exekuční řád), tedy postupuje tak, jak by nutně musel postupovat soud. V této souvislosti pak platí, že v případě, kdy si potřeby řízení vynutily vypracování znaleckého posudku a ustanovení příslušného znalce za tímto účelem, je na exekutorovi (ust. § 19 odst. 1, věta druhá zák. č. 36/67 Sb. a ust. § 25 odst. 1 vyhl. č. 37/67 Sb.), aby vždy po vypracování znaleckého posudku rozhodl na základě vyúčtování podaného ustanoveným znalcem (ust. § 19 odst. 1, věta první zák. č. 36/67 Sb.) o znalečném (odměna znalce – – ust. § 17 odst. 1 zák. č. 36/67 Sb. a hotové výdaje – ust. § 18 odst. 1 téhož zákona). O znalečném rozhoduje exekutor stejně jako soud usnesením (ust. § 55b odst. 1 ex.ř.), které se doručuje účastníkům exekuce (oprávněný, povinný a případně manžel povinného) a znalci (ust. § 55b odst. 2 ex.ř.). Proti usnesení o znalečném je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přičemž právo toto odvolání podat mají všechny výše uvedené osoby (ust. § 201 o.s.ř.). Teprve až pravomocným usnesením o znalečném, je s konečnou platností dána výše nároku znalce, jenž je následně uspokojen, a tedy až právní mocí takového usnesení je dána, a to závazně, výše nákladů exekutora vzniklých mu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve věci. Pouze do takto stanovené výše znalečného (nikoliv více) může potom soudní exekutor v rámci svých nákladů ve smyslu cit. ust. § 13 odst. 1, věta druhá vyhl. č. 330/2001 Sb. náklady vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku důvodně uplatňovat a od takto stanovené výše se při rozhodování o nákladech exekuce nemůže odchýlit ani soud a ani soudní exekutor, pokud se případně nejedná o situaci, kdy jsou tyto náklady uplatňovány v nižším rozsahu, či se nejedná o situaci, kdy jsou hotové výdaje exekutora uplatňovány v paušálně stanovené výši (ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Mají-li být součástí nákladů soudního exekutora náklady vzniklé mu v souvislosti s potřebou vypracovat ve věci znalecký posudek, potom rozhodnutí o nákladech exekutora (výrok o nákladech exekuce soudního exekutora v usnesení o zastavení exekuce či příkaz k úhradě nákladů exekuce dle ust. § 88 odst. 1 ex.ř.), které by mělo zohledňovat i tyto náklady, může být vydáno až po právní moci usnesení o znalečném (logicky s výjimkou případů, kdy jsou hotové výdaje soudního exekutora dle ust. § 13 odst. 1, věta druhá vyhl. č. 330/2001 Sb. uplatňovány v paušálně stanovené výši ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta první vyhl. č. 330/2001 Sb.). Pokud v daném případě pověřený soudní exekutor takto nepostupoval a do svých nákladů exekuce zahrnul i náklady vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, aniž by dříve bylo pravomocně rozhodnuto o nárocích ustanoveného znalce, zatížil tím svoje rozhodnutí vadou ve smyslu ust. § 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř., kterou nelze v odvolacím řízení napravit. Odvolací soud tedy s odkazem na cit. ust. § 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř. usnesení soudního exekutora v napadeném výroku o jeho nákladech exekuce zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.). Další postup soudního exekutora je kasačním důvodem předznamenán. Bude nyní na soudním exekutorovi, aby vydal usnesení, jímž rozhodne o nárocích v řízení ustanoveného znalce, přičemž až po právní moci takového rozhodnutí bude moci rozhodnout (opětovně) o svých nákladech předmětné exekuce. Poučení:Proti tomuto usnesení neníodvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 15. 7.2011 Helena Fillová JUDr. Jiří Bilík, v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu