Na zákonem předvídaný postup soudního exekutora (ust. § 54 ex.ř.), byť i je na něj „navázána“ exekučním řádem vymezená činnost exekučního soudu (ust. § 54 odst. 7 ex.ř.), nelze pohlížet v intencích těch případů, kdy je dána po­vinnost soudního exekutora k poskytnutí součinnosti soudu. Proto případná ne­činnost soudního exekutora či jeho liknavý postup při plnění povinností pro něj vyplývajících z ust. § 54 ex.ř. nemůže být důvodem pro postup exekučního soudu ve smyslu ust. § 53 odst. 1 o.s.ř., nýbrž se jedná o situaci, kterou je možno řešit toliko po linii kárné odpovědnosti exekutora (§ 116 a násl. ex.ř.).“

12Co 749/2010 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bilíka a soudců Mgr. Radky Hajdové a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněného J.M., nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Milanem Kudynem, advokátem se sídlem v Jičíně, Na Příkopech 64, proti povinné B.C., nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem v Prostějově, Dukelská brána 4, o exekuci dle zák. č. 120/2001 Sb., o odvolání Mgr. Jaromíra France, soudního exekutora Exekutorský úřad Jičín, se sídlem v Jičíně, Husova 64, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 11.11.2010, č.j. ENc 2687/2004-27, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje. Odůvodnění: Usnesením soud prvního stupně uložil podle ust. § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“) pověřenému soudnímu exekutorovi Mgr. Jaromíru Francovi, Exekutorský úřad Jičín, se sídlem v Jičíně, Husova 64, pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč s tím, že ji je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Prostějově do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení podal odvolání soudní exekutor. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítal, že úkony – rozhodnutí o návrhu povinné na odklad exekuce – provedl a došlo tak k nápravě v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval o uložení pořádkové pokuty. V důvodech svého odvolání podrobně popsal sled jednotlivých událostí týkající se rozhodování o návrhu povinné na odklad exekuce. Uvedl, že došlo k určitému pochybení, když nejprve návrh oprávněné spolu s právním posouzením a urgencí byl mylně založen do spisovny jako věc vyřízená, posléze zaměstnanec, který byl pověřen vyřízením tohoto návrhu čerpal řádnou dovolenou a poté byl natolik pracovně vytížen, že nebylo možné lhůtu soudu stanovenou v urgenci ze dne 20.8.2010 dodržet a o návrhu povinné tak bylo rozhodnuto až usnesením ze dne 14.10.2010, č.j. 23EX 606/04-125. Chybou byla i skutečnost, že o prováděných úkonech, nebyl soud informován, v opačném případě lze předpokládat, že by tato situace nenastala. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno ve lhůtě stanovené ust. § 204 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř. – napadeným výrokem byla soudnímu exekutorovi uložena povinnost a je mu tudíž nutno právo na podání odvolání přiznat, byť ho jinak za účastníka řízení považovat nelze) a že směřuje vůči usnesení, proti němuž zákon připouští opravný prostředek (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal bez nařízení jednání (ust. § 254 odst. 8, věta před středníkem o.s.ř.) usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ze spisového materiálu se podává, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 8.10.2004, č.j. ENc 2687/2004-4, byla na majetek povinné nařízena exekuce podle rozsudku téhož soudu ze dne 3.7.2002, č.j. 7C 98/2002-26, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3.6.2004, sp.zn. 14Co 16/2003, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2004, sp.zn. 14Co 16/2003, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 145.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 130.000,- Kč od 1.1.2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 59.373,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny. Provedením exekuce byl pak pověřen soudní exekutor Mgr. Jaromír Franc, Exekutorský úřad Jičín. Z dalšího obsahu spisu pak vyplývá, že podání povinné ze dne 20.11.2009, bylo podle obsahu ve smyslu ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. posouzeno jako návrh na odklad exekuce a dne 1. 3.2010 zasláno soudnímu exekutorovi k postupu ve smyslu ust. § 54 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen „ex.ř.“). Opakovanými výzvami ze dne 8.6.2010, 12.8.2010 a 23.9.2010, které byly doručeny soudnímu exekutorovi do datové schránky dne 15.6.2010, 20.8.2010 a 4.10.2010, byl soudní exekutor urgován k zaslání rozhodnutí o předmětném návrhu povinné na odklad exekuce s doložkou právní moci a to ve lhůtě jednoho měsíce pod pohrůžkou uložení pořádkové pokuty. Následně přistoupil soud prvního stupně k vydání zde napadeného usnesení, kterým soudnímu exekutorovi Mgr. Jaromíru Francovi uložil pořádkovou pokutu ve výši 10.000,-Kč, neboť svým jednáním hrubě ztěžuje průběh řízení. S tímto postupem soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje. Podle ust. § 53 odst. 1 o.s.ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a § 295, může předseda senátu uložil usnesením pořádkovou pokutu až do výše 50.000,- Kč. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení může předseda senátu pořádkovou pokutu dodatečně, a to i po skončení řízení prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena. Pořádkové pokuty připadají státu (odstavec třetí). Právní postavení soudního exekutora vymezuje zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád – dále i jen ex.ř.) a to i tak, že v zákoně vymezeném rozsahu vykonává činnost, která jinak dle občanského soudního řádu přísluší soudu (zde srovnej např. ust. § 28, § 39 odst. 1, § 47, §§ 54 a 55, §§ 55b a 55c, § 88 ex.ř.), přičemž v některých případech je postup soudu a soudního exekutora těsně provázán a to v tom smyslu, že oprávnění rozhodnout v konkrétní „věci“ přísluší soudu až v bezprostřední návaznosti na zákonem předvídaný postup soudního exekutora (viz např. § 54 a § 55 ex.ř.). Z výše uvedeného je zřejmé, že zákon (exekuční řád) vymezuje kompetence soudních exekutorů k provádění konkrétních úkonů a k vydávání konkrétních rozhodnutí v tom kterém řízení a to zejména při provádění exekuce, jež byla dříve soudem nařízena. Všechny tyto jeho úkony se považují za úkony soudu. Při realizaci výše nastíněných kompetencí pochopitelně nelze na soudního exekutora pohlížet jako na účastníka předmětného řízení a ani jako na třetí osobu, pro niž ze zákona vyplývají v konkrétním řízení povinnosti, jejichž splnění by bylo lze vynucovat postupem ve smyslu ust. § 53 o.s.ř., jak to v daném případě činí soud prvního stupně. K problematice ukládání pořádkových pokut soudnímu exekutorovi se v minulosti vyjádřil i Nejvyšší soud ČR (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005 – k výkladu zákona č. 120/2001 Sb.). Na straně jedné sice konstatoval, že soudní exekutor v rámci probíhající exekuce ne ve všech případech vystupuje „jako“ soud (nečiní tedy vždy to, co ve výkonu rozhodnutí přísluší soudu), nýbrž naopak nastávají i takové situace, kdy má vůči soudu konkrétní povinnost, a to tehdy, kdy je soud v určitém stadiu exekučního řízení povolán k určitému procesnímu postupu, jež vyžaduje exekutorovu součinnost, takže v takových případech může soud na nečinnost soudního exekutora či jeho liknavý postup, kdy od něj lze součinnost vyžadovat, reagovat postupem dle ust. § 53 o.s.ř. Současně ale zdůraznil, že tehdy, kdy jsou naplněny podmínky vyplývající z ust. § 52 odst. 1 a § 28 věty druhé ex.ř., je z povahy věci vyloučeno, aby soud ukládal exekutorovi pořádkovou pokutu. V této souvislosti pak jednoznačně vymezil, že pochybení exekutora mohou být v takových případech reflektována jen cestou opravného prostředku proti jeho rozhodnutí, uplatněním odpovědnosti za škodu (§ 32 ex.ř.) nebo postupy v rámci kárné odpovědnosti exekutora (§ 116 a násl. ex.ř.). V daném případě šlo právě o případ, kdy soudní exekutor bez odůvodnitelných příčin nerealizoval činnost, jež mu ze zákona přísluší, a neplnil si své povinnosti, které mu zákon v této souvislosti ukládá (postup dle ust. § 54 ex.ř.). Tudíž se vzhledem ke shora uvedenému nepochybně jedná o situaci, kdy „postih“ soudního exekutora za jeho nekonání může být realizován toliko právě postupem v rámci jeho kárné odpovědnosti (§ 116 a násl. ex.ř.) a kdy naopak použití ust. § 53 o.s.ř. ze strany exekučního soudu ve vztahu k pověřenému soudnímu exekutorovi je vyloučeno. Na tomto závěru nemůže pak nic změnit ani ta skutečnost, že na zákonem předvídaný postup soudního exekutora je „navázána“ exekučním řádem vymezená činnost exekučního soudu (ust. § 54 odst. 7 ex.ř.). Jestliže tedy soud prvního stupně vycházel z odlišného názoru a za výše popsaného stavu aplikoval ust. § 53 odst. 1 o.s.ř. a pověřenému soudnímu exekutorovi uložil za jeho nečinnost pořádkovou pokutu, odvolací soud jeho odvoláním soudního exekutora dotčené usnesení zrušil, když v konečném důsledku se jedná o jeho změnu za přiměřeného použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v tom smyslu, že k uložení pokuty soud nepřistupuje. Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 19.12.2011 Helena Fillová JUDr. Jiří Bilík, v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu