Učinili-li bývalí manželé předmětem vypořádání společný závazek vzniklý za trvání manželství, musí být vypořádán v celém rozsahu, bez zřetele na to, že účastníkem tohoto závazkového vztahu je ještě další osoba. Tato osoba účastníkem řízení o vypořádání SJM není, což má za následek, že pokud za ni bylo ostatními ze závazkového vztahu plněno, přichází vůči ní v úvahu postup podle § 511 odst. 3, věty první o.z., mimo toto řízení.

13 Co 353/2009-109 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavly Lamichové a soudců JUDr. Dagmar Vondálové a Mgr. Petra Mišianika ve věci žalobkyně Olgy XXXXX, nar. xxxxx, bytem v xxxxx, zastoupené Mgr.Martinem Rybnikářem, advokátem v Brně, tř. kpt. Jaroše 3, proti žalovanému Ladislavu XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem v Brně, Údolní 5, pro vypořádání společného jmění, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6.4.2009 č.j. 8C 63/2006-78, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem soudu prvního stupně, jeho výrokem I. bylo určeno, že žalobkyně je povinna zaplatit závazek náležející do zaniklého SJM účastníků ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č.0238416-2-01, uzavřené dne 4.10.2002 mezi ČMSS a.s. jako věřitelem, účastníky a Tomášem XXXXX, r.č. xxxxx, zavázanými společně a nerozdílně, v rozsahu jedné třetiny tohoto závazku vzhledem k celku. Výrokem II. byl přikázán stejný podíl k úhradě na tomto závazku žalovanému, výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů ze společného jmění částku 101.735 Kč do čtyř měsíců od právní moci rozsudku a výrokem IV. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě dokazování, které soud v řízení provedl zejména výslechem svědka Tomáše XXXXX, výše uvedenou Smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru a sděleními Českomoravské stavební spořitelny o splátkách provedených žalobkyní za dobu od 30.3.2005, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, do 30.3.2009 učinil závěr, že závazek z této smlouvy je společným závazkem účastníků ve smyslu § 143 odst.l písm.b) obč. zák. (dále jen OZ), byť dalším účastníkem této smlouvy byl Tomáš XXXXX. S poukazem na § 145 odst.3 téhož předpisu dovodil solidární odpovědnost účastníků za tento závazek, a to rovným dílem a s poukazem na § 149 odst.2 věta třetí téhož předpisu. Poukázal též na ujednání smlouvy dle něhož se zavázal každý z dlužníků platit měsíčně vklady 600 Kč, úroky, v případě poskytnutí úvěru jej splácet dohodnutými splátkami a hradit rovněž úroky. S ohledem na nemožnost předem s jistotou zjistit zůstatek dluhu na jistině a úrocích, shledal nejvhodnějším, aby každý z účastníků převzal stejný podíl na zůstatku závazků plynoucí z této smlouvy. Na základě zjištění, že žalobkyně zaplatila po rozvodu manželství účastníků na úložky na meziúvěr, splátky úvěru a úroky do doby jeho rozhodnutí celkem 305.205,20 Kč, a závěru, že společný závazek vzniklý za trvání manželství plní účastníci rovným dílem, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni podíl, který za něj zaplatila v době od rozvodu manželství do 30.3.2009, odpovídající jedné třetině zaplacené částky. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud ust. § 142 odst.2 OSŘ s poukazem na stanoviska účastníků v průběhu řízení z nichž dovodil, že každý z nich měl v řízení pouze částečný úspěch. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení správně zjištěného skutkového stavu. Konkrétně namítal, že ve smluvním vztahu ze smlouvy o meziúvěru a úvěru, uzavřené účastníky a synem žalobkyně Tomášem XXXXX 4.10.2002, vystupovali všichni tři jako nerozdílní dlužníci, kteří se zavázali dluh splácet. Je nesporné, že celá poskytnutá částka z úvěru byla použita na koupi bytu pro syna žalobkyně, který je v jeho osobním vlastnictví a užívá ho spolu s ním žalobkyně. Na úhradu úvěru a meziúvěru byly použity také částky, které měli účastníci naspořeny na stavebním spoření a za trvání manželství účastníků spláceli všechny splátky vyplývající z poskytnutého úvěru. Byl ochoten tento stav akceptovat za předpokladu, že nebude povinen úvěr dále splácet a nebude se vypořádávat, co žalobkyně vynaložila na úhradu úvěru po zániku jejich manželství. Protože to nebyla ochotna akceptovat, nezbývá mu než požadovat, aby byla v rámci společného jmění vypořádána i pohledávka, kterou mají účastníci za Tomášem XXXXX. Rozhodnutí soudu prvního stupně shledával nespravedlivým, jednoznačně zvýhodňujícím žalobkyni. Jestliže se jako dlužníci nedohodli jinak, bude nutno, aby jejich podíly na dluhu stanovil soud a jestliže byly finanční prostředky použity na majetek pouze jednoho z dlužníků, jeví se spravedlivým, aby dluh uhradil tento dlužník a nahradil ostatním dlužníkům, co na tento dluh uhradili. Opačný postup by byl v rozporu s § 3 OZ. Závěrem odvolání se proto domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla v písemném vyjádření k odvolání potvrzení napadeného rozsudku, jako formálně i věcně správného. Odvolání žalovaného shledávala spekulativním, vedeným snahou oddálit výplatu jí přisouzených finančních prostředků. Poukázala na stanovisko žalovaného v průběhu řízení, kdy sám navrhl u jednání 10.12.2008, aby každý z účastníků převzal jednu třetinu tohoto společného závazku, který zůstal jediným předmětem vypořádání. Projevil dokonce ochotu informovat se u věřitele o možnosti složit v tomto rozsahu finanční prostředky. V rámci závěrečného návrhu navrhoval pouze poskytnout delší lhůtu k plnění. Měla za to, že soud prvního stupně správně na věc aplikoval § 149 odst.2 OZ podle něhož jsou závazky vzniklé za trvání manželství manželé povinni splnit stejným dílem. Toho si byl žalovaný vědom, když za trvání manželství společný závazek ze své části hradil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§204 odst.l OSŘ), k tomu oprávněnou osobou (§201 OSŘ), proti rozsudku, proti němuž je přípustné (§201,§202 OSŘ) a z odvolacího důvodu, který lze podřadit pod ust.§ 205 odst.2 písm.g) OSŘ, přezkoumal z jeho podnětu napadený rozsudek, skutkové podklady z nichž soud prvního stupně při jeho vydání vyšel, aniž byl vázán důvody odvolání (§a odst.l OSŘ) a dospěl k závěru, že i když odvolání nelze přisvědčit, nelze se ztotožnit ani s rozhodnutím soudu prvního stupně. Z provedeného dokazování sice učinil soud prvního stupně správný právní závěr, že závazek vyplývající ze Smlouvy o meziúvěru a úvěru, uzavřené mezi Českomoravskou stavební spořitelnou a.s. jako věřitelem a účastníky a synem žalobkyň Tomášem XXXXX 4.10.2002 je závazkem tvořícím společné jmění, který mají účastníci povinnost splnit, v souladu s ust. § 145 odst.3 OZ společně a nerozdílně, tento závěr však nepromítl správně do vydaného rozsudku. Solidarita dlužníků v závazkovém vztahu znamená, že každý dlužník odpovídá za splnění celého závazku. (Věřitel je oprávněn požadovat plnění po kterémkoliv z dlužníků v celém rozsahu - viz § 511 odst.1 OZ). Z toho vyplývá, že učinili-li bývalí manželé předmětem vypořádání společný závazek vzniklý za trvání manželství, musí být vypořádán v celém rozsahu, bez zřetele na to, že účastníkem tohoto závazkového vztahu je ještě další osoba. Tato účastníkem řízení o vypořádání SJM není, což má za následek, že pokud za ni bylo ostatními ze závazkového vztahu plněno, přichází vůči ní v úvahu postup podle § 511 odst.3 prvá věta OZ, mimo toto řízení. Je-li předmětem vypořádání společného jmění manželů ke dni, kdy o něm rozhoduje soud, dosud neuhrazený úročený dluh, vypořádá soud nejen splatnou část včetně úroků ode dne zániku SJM do dne rozhodnutí soudu, ale i úroky, které přirostou k dluhu v budoucnu. Dluh se přikáže k úhradě ve výši dané ke dni rozhodování soudu včetně do té doby kapitalizovaného příslušenství. Při stanovení výše vypořádacího podílu se pak přihlédne k tomu, jak se který z manželů podílel na zaplacení dluhu po zániku SJM ze svých výlučných prostředků. Takto judikoval NS ČR např. v rozhodnutí ze dne 3.10.2006 sp.zn. 22 Cdo 14/2006. Podle § 212a odst.5 OSŘ odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst.l, § 229 odst.2 písm.a),b) a § 229 odst.3. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Dle Komentáře k OSŘ autorů Bureš, Drápal, Krčmář a kol. 7. vydání, str.1127, tuto jinou vadu představuje rovněž nesplnění poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst.1 a 3 avšak jen tehdy, jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu (viz též § 213b odst.2 OSŘ). Při splnění těchto předpokladů odvolací soud k této vadě přihlédne, i kdy nebyla uvedena v odvolání, neboť vždy mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zákon odvolacímu soudu neumožňuje, aby sám zjednal nápravu Podle § 219a odst.1 písm.a) OSŘ odvolací soud rozhodnutí zruší, také tehdy, jestliže tu jsou vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Podle § 221 odst.l písm.a) OSŘ, zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jiné právní posouzení vycházející z právního názoru odvolacího soudu shora bude vyžadovat v dalším průběhu řízení, ke skutečnostem podstatným pro rozhodnutí doplnění skutkových tvrzení a i jiné dokazování, než z něhož vyšel soud prvního stupně, tedy také plnění poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst.l a 3 OSŘ. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst.l písm.a) a § 221 odst.l písm.a) OSŘ, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Brně dne 31. března 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Pavla Lamichová,v.r. Dagmar Lapčíková předsedkyně senátu