Je v pravomoci soudu rozhodovat o povinnosti člena České lékařské komory platit členský příspěvek.

15 Co 180/2010-123 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zálešákové a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Jiřího Vašíčka ve věci původního žalobce Česká lékařská komora, se sídlem v Olomouci, Dolní nám. 38, identifikační číslo 43965024, proti žalované MUDr. H.Ř., nar. xxxxx, bytem v xxxxx, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2009, č.j. 21 C 157/2008-62, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2010, č.j. 21C 157/2008-87, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 2.433,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl žalobu žalované pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.6.2009, č.j. 21 C 157/2008-62, když dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí žaloby žalobkyně o zaplacení členského příspěvku je dána pravomoc soudu. Za situace, kdy z právních předpisů nevyplývá existence jiného orgánu, kterému by věc mohla být postoupena k rozhodnutí, je dána pravomoc soudu. Proti tomuto usnesení podala odvolání původní žalovaná s tím, že namítala nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně. Česká lékařská komora je právnickou osobou veřejného práva, která nad svými členy vykonává určitá mocenská oprávnění, kterým se musí členové podřídit. V případě stanovení poplatku ČLK nejde o soukromo-právní vztah, neboť takový vztah je charakterizován zejména rovností účastníků a z toho plynoucí autonomií vůle, kdy takový vztah nemůže vzniknout bez nutného konsensu všech jeho účastníků. V případě stanovení poplatku ČLK se proto nemůže jednat o občanskoprávní vztah. ČLK nemůže povinnost platit členský příspěvek vynucovat přímo, neboť jí to zákon nijakým způsobem neumožňuje (na rozdíl např. od zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii). Žalobkyně však má možnost uvedenou situaci řešit cestou disciplinární formou správního rozhodnutí ČLK, kdy splnění povinnosti může vymáhat pokutou až do výše 20.000,- Kč. Žaloba podaná žalobkyní je stejně nesmyslná jako např. civilní žaloba finančního úřadu na zaplacení daně. Odvolatelka navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo změněno, napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení zastaveno. Žalobce v původním řízení ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného usnesení, neboť nárok žalobkyně na úhradu členského příspěvku plynoucí ze zákona lze označit za majetkový vztah a jako takový za vztah občanskoprávní. Pokud by byl akceptován názor žalované, byl by žalobkyni neoprávněně odepřen nárok na projednání věci v soudním řízení, čímž by došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když toto ustanovení zaručuje každému (tedy i stavovské organizaci) právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že použitý odvolací důvod je podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalovaná žalobou pro zmatečnost s odkazem na ustanovení § 229 odst. 1 písm. a) o.s.ř. se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.6.2009, č.j. 21 C 157/2008-62, jímž žalované MUDr. H.Ř. byla uložena povinnost zaplatit žalobci České lékařské komoře částku 1.540,- Kč s příslušenstvím jako členský příspěvek za rok 2005. Tento rozsudek nabyl právní moci 24.6.2009. Žalovaná ve lhůtě podle § 234 odst. 1 o.s.ř. podala žalobu pro zmatečnost, neboť v projednávané věci není dána pravomoc soudu a napadené rozhodnutí je proto zmatečné. Podle § 229 odst. 1 písm. a) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu I. stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Předmětem řízení v projednávané věci bylo zaplacení členského příspěvku žalované České lékařské komoře podle stavovského předpisu České lékařské komory za rok 2005. Povinnost člena ČLK řádně platit stanovené příspěvky vyplývá z ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Výši registračního poplatku a členských příspěvků a jejich rozdělování stanoví sjezd delegátů jako nejvyšší orgán komory (§ 15 odst. 2 písm. d/ zákona shora). Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná jako lékařka byla členkou lékařské komory a podle zákona ji tedy stíhala jako každého jiného člena povinnost platit členské příspěvky. Skutečnost, že lékařská komora je právnickou osobou veřejného práva, která nad svými členy vykonává určitá mocenská oprávnění, kterým se musí členové podřídit, ještě sama o sobě neznamená, že všechny úkony ČLK mají veřejnoprávní povahu. ČLK na základě zákona shora je mimo jiné oprávněna vydávat různé vnitřní předpisy pro komoru a její členy, kterými jsou s ohledem na své povinné členství členové ČLK povinni se podřídit. Komora tak nad svými členy vykonává určitá mocenská oprávnění, zejména kárnou pravomoc. Výklad této pravomoci však nelze vykládat tak, jak se domnívá žalovaná, t.j. že povinnosti člena platit členský příspěvek je možno dosáhnout nepřímo formou kárného řízení, kdy členovi neplnícímu své povinnosti je uložena pořádková pokuta až do výše 20.000,- Kč. I kdyby kárně se provinivšímu členovi byla uložena pořádková pokuta, zaplacením pokuty není splněna povinnost člena platit členský příspěvek. Není-li na základě zákona ČLK vybavena pravomocí vydávat rozhodnutí, která by mohla být exekučním titulem, není dána jiná možnost, než se splnění povinnosti člena zaplatit členský příspěvek domáhat soudní cestou. Zde neobstojí mylný poukaz odvolatelky na postup finančního úřadu při nezaplacení daní, neboť rozhodnutí tohoto orgánu je soudně vymahatelné v rámci exekučního řízení (§ 274 o.s.ř.). Podle § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 7 odst. 3 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. V ustanovení shora je tedy soudní pravomoc vymezena jako souhrn oprávnění, která zákon přiznává soudům jako orgánům státu, přičemž soudy vykonávají pravomoc ve věcech trestních a ve věcech občanskoprávních v širším slova smyslu. V občanském soudním řízení se tak projednávají a rozhodují věci, které vyplývají ze vztahů občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních. Občanskoprávní vztah, pod který jediný by řízení o zaplacení členského příspěvku mohlo spadat, předpokládá rovnost stran, kterou však je třeba vykládat jako nepodřízenost jedné strany vůči straně druhé. Povinnost platit členský příspěvek všemi členy České lékařské komory byla stanovena v § 9 odst. 2 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., tedy nikoli Českou lékařskou komorou jako orgánem veřejné moci. ČLK prostřednictvím sjezdu delegátů jako nejvyššího orgánu komory pak pouze stanovuje výši členského příspěvku (§ 15 odst. 2 písm. d) zákona). K právům každého člena patří mimo jiné volit zástupce do orgánů komory a sám být volen (§ 9 odst. 1 písm. a) zákona). O výši členských příspěvků, jejichž povinnost platit je upravena zákonem, tedy rozhodují volení zástupci všech členů lékařské komory. Neplní-li člen svou povinnost platit členský příspěvek dobrovolně a Česká lékařská komora není zákonem nadána pravomocí vydávat rozhodnutí, kterými by svým členům mohla přímo uložit povinnost konkrétní členský příspěvek zaplatit, je třeba řízení o zaplacení členského příspěvku považovat za vztah občanskoprávní. Česká lékařská komora je nadána právní subjektivitou (§ 1 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb.). Jako právnická osoba tedy Česká lékařská komora má mimo jiné právo domáhat se ochrany svých práv a povinností proti jiným subjektům práva. Vzhledem k tomu, že pro vymáhání členských příspěvků není způsob této ochrany zákonem vymezen, je třeba jednoznačně dovodit, že instancí, která poskytuje ochranu, ať už občanům, právnickým osobám či státu, je soud. Shodně se soudem I. stupně proto i odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly shledány zmatečnostní důvody u napadeného rozhodnutí podle § 229 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Za použití § 219 o.s.ř. proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s odvoláním žalované. Tyto náklady žalobkyně představují náhradu jízdného z Prahy do Brna a zpět osobním automobilem zástupce žalobkyně podle předloženého technického průkazu při celkovém počtu ujetých kilometrů 430, průměrné spotřebě 6,2 l/100 km benzínu Natural 95. Spotřeba paliva představuje částku 842,- Kč, náklady za ujeté kilometry 1.591,- Kč, tedy celkem 2.433,- Kč (vyhláška č. 377/2010 Sb.). Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 13. prosince 2011 JUDr. Eva Zálešáková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Vězdová