Ve sporu o odstranění stavby na cizím pozemku se při stanovení odměny advokáta vychází z § 8 vyhl.č. 484/2000 Sb.

19 Co 51/2010-174 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Možné a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a JUDr. Zdeňka Konečného ve věci žalobce Stanislava xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupeného Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 54, proti žalovanému SETRA, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Zvonařka 16, IČ 00220159, zastoupenému JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, o odstranění stavby, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14.4.2009, č.j. 47 C 135/2005-136 a o odvolání žalovaného proti výroku II. o nákladech řízení tohoto rozsudku, t a k t o : I. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku I. ve věci samé potvrzuje ve znění, že žaloba žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit na vlastní náklady stavbu, sestávající ze zpevněné plochy, dvou jímek a kontrolních šachet, přístupové komunikace a oplocení, postavenou na pozemcích žalobce parc.č. 335/3, 335/4, 335/5, 335/6, v katastrální území Všestudy u Veltrus a pozemcích parc.č. 194/2, 194/3, v katastrálním území Veltrusy, se zamítá. II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I.stupně potvrzuje. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 11.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana Svobody, advokáta se sídlem v Brně, Příkop 2a. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14.4.2009,č .j. 47 C 135/2005-136, byla zamítnuta žaloba žalobce, aby bylo žalovanému uloženo odstranit na vlastní náklady stavbu postavenou na pozemcích žalobce p. č. 335/3, 335/4, 335/5, 335/6, 194/2 a 194/3 v katastrálním území Všestudy, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, dále ve výroku II. nebylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání s tím, že nebyla zjištěna vazba jeho otce ke Státnímu statku Veltrusy, jenž byl zřizovatelem předmětné stavby na pozemku žalobce a na těchto pozemcích hospodařil v 80.letech nikoliv k 1.1.1976, přičemž jeho otec byl členem JZD a je třeba presumovat, že na pozemcích členů hospodaří právě družstvo, jehož členem je vlastník pozemků. Uvedl, že i podle právní úpravy před 1.1.1976 potřeboval státní statek k eventuálnímu užívání cizích pozemků minimálně hospodářskou smlouvu s družstvem, jehož členem byl vlastník pozemku a podle přesvědčení žalobce nemůže soudem akcentovaný záznam v evidenci tuto smlouvu nahradit. Sdělil, že Státní statek Veltrusy potřeboval k žádosti o stavební povolení i souhlas vlastníka pozemku, jenž také nebyl doložen a navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že důkazy vyhodnotil soud I.stupně správně, když z dokazování nebylo najisto postaveno, v jakém období měl být otec žalobce členem jakého družstva a které konkrétní pozemky měl mít sdruženy k družstevnímu užívání, sám žalobce v žalobě tvrdil, že uživatelem pozemků, na nichž se předmětná stavba nachází, byl Státní statek Veltrusy, což posléze účelově změnil a otec žalobce měl být členem družstva do roku 1983 a není tak vyloučeno, že pozemky žalobce užíval Státní statek Veltrusy po tomto roce, když ke zřízení stavby došlo v letech 1984 až 1988. Sdělil, že pokud by pozemky byly sdruženy v JZD, je těžko představitelné, že by JZD trpělo jejich užívání Státním statkem Veltrusy, není bez významu skutečnost, že Státní statek Veltrusy byl zapsán v evidenci nemovitostí jako uživatel předmětných pozemků před rokem 1978, což žalobce nezpochybnil a oprávnění ke zřízení stavby na pozemku se rovněž zkoumalo v rámci stavebního řízení. Navrhl, aby napadený rozsudek byl ve věci samé potvrzen a byly mu přiznány náklady řízení, přičemž ve svém odvolání vůči nepřiznání nákladů řízení poukazoval na to, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. a na to, že do jeho majetkové sféry nepřiznání nákladů řízení zasáhne. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I.stupně a řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. S tím co vzal soud I.stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry se odvolací soud ztotožňuje, a proto také na odůvodnění napadeného rozsudku, jenž je komplexní, výstižný i věcně správný odkazuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků (specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku) a že tyto pozemky jsou zastavěny stavbou, patřící žalovanému (nabyl ji kupní smlouvou od společnosti JVV,s.r.o. v březnu 2004), představující zpevněnou plochu, dvě jímky, kontrolní šachty, přístupovou komunikaci a oplocení, vše sloužící pro výrobu kompostu a vše postavené v letech 1984 až 1988 Státním statkem Veltrusy ( v tomto byla mezi účastníky i shoda); umístění staveb na předmětných pozemcích potvrzuje i znalecký posudek Ing. Seka – viz. i č.l. 30 spisu. Podstatou sporu bylo řešení otázky, zda tato stavba pro výrobu kompostu je či není neoprávněnou stavbou dle § 135c OZ, tedy zda Státní statek Veltrusy měl v dané době právo tuto stavbu zřídit (ve vztahu k žalobě je proto nepodstatné, zda stavba má v současnosti nějaké vady či nikoli), tj. zda Státní statek Veltrusy měl právo stavět na pozemcích patřících nyní žalobci a v dané době ještě jeho otci. I když pro časový odstup se již nepodařilo dohledat přímou listinu, z níž by plynulo užívací právo Státního statku Veltrusy k předmětným pozemkům v dané době, i zde platí to, co již obecně dovodila judikatura, tedy že užívací právo lze prokázat i jinak než přímou listinou o užívání (např. smlouvou o užívání uzavřenou s vlastníkem pozemku), přičemž se vyjde z ostatních předložených důkazů hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, což soud I.stupně učinil a jím vyvozené závěry odpovídají provedeným důkazům i obsahu spisu. Nelze přehlédnout, že na užívací právo Státního statku Veltrusy k předmětným pozemkům poukazoval již žalobce samotný v žalobě („uživatelem těchto pozemků byl původně Státní statek Veltrusy a jeho užívací právo bylo zrušeno k 21.5.1991“) a dále pak u jednání soudu dne 5.12.2006, kde zástupce žalobce výslovně uvedl, že žalobce nenamítá to, že by Státní statek postavil stavbu neoprávněně, ale namítá, že nebyl účasten rozhodování o stavbě na jeho pozemcích (případná pochybení ve stavebním, správním řízení ale neznamenají, že by šlo o neoprávněnou stavbu). Uživatelem předmětných nemovitostí byl v tehdejší evidenci nemovitostí až do roku 1995 evidován Státní statek Veltrusy, a to již před rokem 1978 (§ 14 zák. č. 123/1975 Sb.). Svědci Jiří xxxxx a Čestmír xxxxx k věci nic podstatného neřekli a syn žalobce Ing. xxxxx potvrdil, že na předmětných pozemcích Státní statek Veltrusy určitě hospodařil v roce 1988 a co bylo před rokem 1988, to šlo mimo něj. Na předmětnou stavbu bylo 20.9.1984 vydáno stavební povolení (č.l. 21 spisu), a to pro Státní statek Veltrusy, když již před tím 30.5.1984 bylo vydáno územní rozhodnutí, přičemž dle § 58 odst.2 zákona č. 50/1976 Sb. (stavební zákon ve znění k dané době) musel pro vydání těchto rozhodnutí stavebník prokázat, buď že je vlastníkem pozemku, nebo že má k pozemku jiné právo, které jej opravňuje stavbu zřídit (užívací právo ze zákona či ze smlouvy). Stejná povinnost dle § 58 odst. 2 stavebního zákona platila i pro rozhodnutí o změně stavby z 12.10.1987 a pro kolaudační rozhodnutí z 25.4.1988 (právní moc 19.5.1988), které bylo vydáno pro Státní statek Veltrusy. Z listin vydaných v letech 1984 až 1988 v rámci stavebního řízení plyne, že Státní statek Veltrusy musel prokázat své právo stavbu na předmětných pozemcích zřídit. Ze spisu přitom nevyplynulo, zda a jaké pozemky vnesl otec žalobce do družstva (rozsah a podmínky sdružení pozemků vycházel ze stanov JZD), navíc otec žalobce měl být členem družstva jen do roku 1983, ale stavět se začalo až pak a JZD samotné se stavbě nijak nebránilo a žádné námitky nevznášelo (neplyne to ze spisu). Oprávnění postavit stavbu na cizím pozemku k zemědělským účelům, kam výroba kompostu patří, plynulo pro zemědělské organizace ze zákona č. 123/1975 Sb. a zákona č. 122/1975 Sb., jak je rozebráno v napadeném rozsudku. Z uvedeného, jakož i z toho co je v napadeném rozsudku, plyne, že závěr soudu I.stupně, že Státní statek Veltrusy měl právo postavit na pozemcích žalobce stavbu pro výrobu kompostu a že nešlo o neoprávněnou stavbu dle § 135c odst.1 OZ je správný. Napadený rozsudek byl proto dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen (včetně výroku II. o nákladech řízení, s jehož odůvodněním se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na toto odůvodnění, na němž nic nemění ani argumentace žalovaného odkazuje s doplněním uvedeným v dalším odstavci), a to ve znění, které odpovídá upřesnění petitu žalobcem tak, jak bylo i soudem I.stupně připuštěno (dle č.l. 88 spisu), když v původní žalobě nebyly správně uvedeny ani katastrální území. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o.s.ř. a § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právní zastoupení za odměnu zástupci ve výši 9.000,- Kč dle § 8 vyhl.č. 484/2000 Sb., třech režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst.3 advokátního tarifu za vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání odvolacího soudu a za sepis odvolání vůči výroku II. rozsudku soudu I.stupně o nákladech řízení a náhradě 20 % DPH z částky 9.900,- Kč, tj. částky 1.980,- Kč, když zástupce žalovaného je plátcem DPH. V odvolacím řízení již dle názoru odvolacího soudu nejsou dány důvody svědčící dle § 150 o.s.ř. žalobci, neboť zatímco v řízení před soudem I.stupně mohl ještě žalobce argumentovat tím, že pro odstup času, určitou důkazní nouzi a chybějící přímou listinu o užívacím právu státního statku, mohl být v dobré víře o tom, že jde o stavbu neoprávněnou, nyní měl již všechny souvislosti přehledně vyloženy v odůvodnění rozsudku soudu I.stupně a měl tak dostatek možností zvážit pravděpodobnost úspěchu či neúspěchu v odvolacím řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže po podání dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst.3 o.s.ř. Pro tento případ lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Městského soudu v Brně. V Brně dne 26. ledna 2011 JUDr. Dagmar Možná,v.r. předsedkyně senátu Za správnost:Veselá V.