Zjistí-li exekuční soud, že nalézací soud doručil exekuční titul povinnému znovu poté, co předcházející doručení ustanovenému opatrovníkovi shledal neúčinným a podle nového doručení opravil doložku právní moci na originále exekučního titulu v nalézacím spise, pak tuto skutečnost zohlední při posouzení otázky, kdy došlo k řádnému doručení exekučního titulu povinnému.

20 Co 103/2010-13 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Bachratého a soudců JUDr. Gabriely Novákové a Mgr. Andrey Růžové ve věci oprávněné Dopravní podnik města Brna, a.s., Hlinky 151, Brno, identifikační číslo 25508881, zastoupené Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 12, proti povinnému Maroši xxxxx, nar. xxxxx, v České republice posledně bytem xxxxx, o nařízení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.5.2008, č.j. 105 Nc 8524/2008-10, t a k t o : I.Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení exekuce proti povinnému podle „vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 30.11.2005, č.j. 73C 2108/2005“, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.013,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 600,- Kč, zamítá. II.Oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Homolovi, Exekutorský úřad Brno-město, Husova 8a, Brno, náklady exekuce ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: Soud prvního stupně v prvním výroku usnesení nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 30.11.2005, „č.j. 73C 2108/2005“, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.013,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 600,- Kč. Ve druhém výroku soud pověřil provedením exekuce soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu, Exekutorský úřad Brno-město, Husova 8a, Brno. Ve třetím výroku soud uložil povinnému povinnost uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím, s tím, že nařízení se vztahuje i na tyto náklady. Dne 4.11.2009 obdržel Městský soud v Brně podání povinného datované 3.11.2009, určené ke sp. zn. 105 Nc 8524/2008 a označené jako „Věc: Odvolání proti exekučnímu řízení“. V textu povinný uvedl, že se odvolává proti exekučnímu rozhodnutí č.j. 73 C 2108/2005, neboť rozsudek ze dne 30.11.2005 mu nebyl nikdy řádně doručen – byl mu dodán až po provedení exekuce dne 23.10.2009. Poněvadž exekuce byla nařízena na základě nepravomocného exekučního titulu, nesouhlasil s ní a žádal o ukončení exekučního řízení. Současně dokládal kopií příjmového dokladu, že dne 4.11.2009 zaplatil soudnímu exekutorovi Mgr. Ondřeji Adametzovi částku 1.613,- Kč. Oprávněná ve vyjádření k odvolání navrhla jeho odmítnutí a žádala o přiznání nákladů odvolacího řízení. Namítala, že povinný své tvrzení o nepravomocnosti exekučního titulu ničím neprokázal, ač je v tomto směru zatížen důkazním břemenem. I když povinný dne 4.11.2009 uhradil dlužnou částku 1.613,- Kč, učinil tak až pod tíhou exekuce, podmínky k nařízení exekuce tudíž byly splněny. V předloženém případě rozhodl soud prvního stupně o nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „ex.ř.“). Pro řízení podle exekučního řádu se použijí ustanovení občanského soudního řádu podpůrně až v situaci, kdy exekuční řád neobsahuje zvláštní úpravu (§ 52 odst. 1 ex. ř.). Uvedené platí v celém rozsahu pro postup odvolacího soudu při přezkumu rozhodnutí vydaných v exekuč-ním řízení. V daném případě bylo napadené rozhodnutí vydáno dne 19.5.2008, ale před rozhodováním krajského soudu nabyla účinnosti novela exekučního řádu č. 286/2009 Sb. (dne 1.11.2009), která v čl. II. odst. 3 přechodných ustanovení upravila, že odvolání a námitky proti rozhodnutím soudu prvního stupně nebo exekutora, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo která byla vydána po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Proto krajský soud při své přezkumné činnosti vycházel ze znění občanského soudního řádu i exekučního řádu platných k 19.5.2008. Podle § 44 odst. 10 ex.ř. je proti usnesení o nařízení exekuce přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Soudní praxe se ustálila na názoru (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2004, sp. zn. 20 Cdo 1215/2004), že pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce je významné toliko to, zda byl k výkonu předložen způsobilý exekuční titul vydaný oprávněným orgánem (§ 40 ex.ř.), zda je vykonatelný po stránce formální a materiální (§ 37 odst. 2, § 40 ex. ř.) a zdali jsou účastníci věcně legitimováni ve smyslu jejich poměru k označení v titulu či v jiných listinách (§ 36 odst. 3 a 4 ex.ř.). V přezkoumávaném případě povinný v podání označeném jako odvolání namítl nedoručení exekučního titulu, čímž zpochybnil jeho formální vykonatelnost. Z obsahu (§ 52 odst. 1 ex.ř., § 41 odst. 2 o.s.ř.) tohoto podání přitom lze dovodit, že bylo míněno jako opravný prostředek proti nařízení exekuce, i když napadené rozhodnutí je v něm označeno sp. zn. 73 C 2108/2005 (rozsudek nalézacího soudu) a bylo podáno i ve lhůtě 15 dnů poté, co byl povinnému dle jeho tvrzení rozsudek řádně doručen. Povinný tedy v odvolání uvedl způsobilé odvolací důvody ve smyslu ust. § 44 odst. 10 ex.ř. a poněvadž odvolání bylo podáno ve lhůtě dle § 204 odst. 1 o.s.ř. (§ 52 odst. 1 ex.ř.) počítané od doručení usnesení o nařízení exekuce (dne 23.10.2009), krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jemu předcházející návrh na nařízení exekuce, přešetřil obsah připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 73 C 2108/2005 a nakonec dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání. Podle § 37 odst. 2 ex.ř. může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle § 38 odst. 2 ex.ř. k návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže je návrh na nařízení exekuce podáván u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle § 40 odst. 1 písm. a) ex.ř. exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek. Podle § 159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Podle § 161 odst. 1 o.s.ř. rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění. Splnění podmínky, aby k exekuci předložený titul byl vykonatelný, soud při jeho nařízení posuzuje vždy; vychází sice z potvrzení o vykonatelnosti, jímž musí být titul opatřen tím, kdo jej vydal (§ 38 odst. 2 ex.ř.), je však oprávněn obsahovou správnost tohoto potvrzení prověřit na základě vlastního (právního) úsudku, resp. vlastním šetřením o rozhodných skutkových okolnostech, zpravidla (a především) z příslušného spisu. Formální vykonatelnost rozhodnutí je zásadně vázána na řádné doručení rozhodnutí povinnému; proto právě k této okolnosti se soustředí pozornost soudu, který je - zejména k námitce povinného - povinen prověřit, zda potvrzení o vykonatelnosti je věcně správné, resp. zda podkladové rozhodnutí je skutečně vykonatelné. Při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, soud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2009, sp. zn. 20 Cdo 3160/2007 nebo ze dne 23.9.2010, sp. zn. 20 Cdo 1128/2009). Rozhodnutí znějící na peněžité plnění, na jehož podkladě je navrhována exekuce, musí být formálně vykonatelné již v době zahájení exekučního řízení, k nabytí vykonatelnosti až později v průběhu řízení nelze přihlížet (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, ze dne 20.7.2006, sp. zn. 20 Cdo 567/2006, ze dne 28.5.2009, sp. zn. 20 Cdo 3064/2007). Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 73 C 2108/2005 krajský soud zjistil, že rozsudek ze dne 30.11.2005, č.j. 73 C 2108/2005-10, byl žalovanému Maroši xxxxx doručován v prosinci 2005 neúspěšně na adresu xxxxx. Usnesením ze dne 20.6.2006, č.j. 73 C 2108/2005-12, městský soud ustanovil žalovanému opatrovníkem vedoucí kanceláře městského soudu xxxxx a toto usnesení jmenované doručil dne 20.6.2006. Dne 31.10.2006 soud doručil ustanovené opatrovnici rozsudek a následující den soud vyznačil na rozsudek doložku právní moci s datem nabytí 31.10.06. Toto datum bylo později přeškrtnuto, nad něj uvedeno datum 2.11.2009, připojeno kulaté razítko Městského soudu v Brně číslo 264 a poznámka „opravila“ s nečitelným podpisem. Na č.l. 16 spisu je úřední záznam ze dne 23.10.2009, podle kterého se k soudu dostavil Maroš xxxxx, tvrdil, že mu rozsudek nebyl řádně doručen, neboť se nezdržoval na adrese xxxxx, ale měl hlášen přechodný pobyt občana EU na adrese xxxxx a nyní se zdržuje na adrese xxxxx. Žádal o řádné doručení rozsudku na adresu Maroš xxxxx – UNISTAV, a.s., Příkop 6, 602 00 Brno. Městský soud vyhotovil dne 23.10.2009 výpis z centrální evidence obyvatel, podle něhož měl Maroš xxxxx od 16.9.2005 přechodný pobyt na adrese xxxxx. Ještě dne 23.10.2009 byl do spisu zaznamenán pokyn pro soudní kancelář tohoto znění: „Doručte ŽV opětovně rozsudek s ohledem na ustanovení opatrovníka bez pátrání po pobytu a to na adresu dle ÚZ č.l. 14 p.v“. Na adresu UNISTAV, a.s., Příkop 6, 602 00 Brno městský soud rozsudek následně žalovanému skutečně doručil dne 2.11.2009. Z uvedených skutečností vyplývá, že Městský soud v Brně v nalézacím řízení vedeném pod sp. zn. 73 C 2108/2005 žalovanému rozsudek, představující exekuční titul, před podáním návrhu na nařízení exekuce (19.5.2008) skutečně nedoručil. Doručil jej však opatrovníkovi, kterého předtím k zastupování žalovaného ustanovil podle § 29 odst. 3 o.s.ř. z toho důvodu, že žalovanému nebylo možno doručit písemnosti na známou adresu, přičemž jiná adresa nebyla zjištěna a byl tedy považován za účastníka neznámého pobytu. Podle § 31 odst. 1 o.s.ř. ve znění platném v době ustanovení opatrovníka má ustanovený zástupce (jímž je i opatrovník) stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Podle 45d odst. 1 o.s.ř. ve znění platném v době ustanovení opatrovníka, byl-li účastníku ustanoven opatrovník, nařídí předseda senátu doručení písemnosti pouze tomuto opatrovníkovi, nestanoví-li zákon jinak. Z této právní úpravy pro přezkoumávaný případ vyplývá, že pokud byl rozsudek řádně doručen ustanovenému opatrovníkovi dne 31.10.2006, pak rozsudek měl nabýt právní moci téhož dne, neboť doručení ustanovenému opatrovníkovi má stejné účinky, jako kdyby byl rozsudek doručen přímo jemu, a proti rozsudku v bagatelní věci nebylo odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Exekučnímu soudu nepřísluší zkoumat důvodnost ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení a to tím spíše, pokud taková námitka nebyla v rámci obrany proti nařízené exekuci explicitně ani implicitně uplatněna (viz četná judikatura Nejvyššího soudu, z poslední doby např. usnesení ze dne 8.4.2010, sp. zn. 20 Cdo 1676/2008, ze dne 6.10.2009, sp. zn. 20 Cdo 2434/2009, ze dne 24.9.2009, sp. zn. 20 Cdo 3847/2007, ze dne 2.9.2009, sp. zn. 20 Cdo 984/2008 nebo ze dne 18.2.2008, sp. zn. 20 Cdo 4212/2008). Taková námitka by mohla mít relevanci pouze v řízení o řádném opravném prostředku proti rozsudku (exekučnímu titulu), pokud by ovšem takový prostředek byl podle zákona přípustný. V rámci posuzování vykonatelnosti exekučního titulu mohlo být tedy v exekučním řízení významné pouze tvrzení, že stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníkovi. Přestože takovou námitku povinný nevznesl, odvolací soud tuto skutečnost prověřil nalézacím spisem a pochybnosti o řádném doručení exekučního titulu ustanovené opatrovnici nenabyl. Novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1.7.2009 do tohoto právního předpisu vloženo ustanovení § 229 odst. 1 písm. h), dle nějž je možno žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže byl účastníku řízení ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny zákonné předpoklady. Tuto žalobu lze dle § 234 odst. 5 o.s.ř. podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí, přičemž dle ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. je možno tento opravný prostředek využít i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem 1.7.2009. Z nalézacího spisu opět vyplývá, že takovou žalobu žalovaný nepodal, ostatně tento mimořádný opravný prostředek by neměl vliv na pravomocnost a vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§ 159, § 161 odst. 1 o.s.ř.). Přes vývody uvedené v předchozích dvou odstavcích nelze přehlédnout ten fakt, že Městský soud v Brně v nalézacím řízení změnil doložku právní moci a to na základě nového doručení rozsudku žalovanému (povinnému) dne 2.11.2009. Jestliže nalézací soud sám naznal, že doručení rozsudku ustanovené opatrovnici bylo neúčinné, protože ustanovení opatrovníka bylo nezákonné (viz rozsáhlá judikatura Ústavního soudu k této problematice, z poslední doby např. nálezy ze dne 15.7.2009, sp. zn. II. ÚS 554/09 nebo ze dne 11.2.2010, sp. zn. II. ÚS 789/09), pak bylo skutečně jeho povinností rozsudek žalovanému znovu doručit. Uvedené skutečnosti odpovídá i ten postup nalézacího soudu, kdy z pokynu oprávněné soudní osoby (§ 23 vyhl. č. 37/1992 Sb., v platném znění) změní nebo opraví doložku právní moci na originále rozhodnutí v soudním spise a to v závislosti na tom, kdy bylo rozhodnutí doručeno přímo žalovanému. Tento postup (odvislý od nepřípustnosti odvolání) exekučnímu soudu nezbývá, než respektovat; tak jako mu nepřísluší přezkoumávat důvodnost ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení (viz RC 62/2004 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 39/10 ze dne 11.03.2010), tak mu nepřísluší přezkoumávat důvody, pro které nalézací soud rozhodnutí znovu doručoval přímo účastníkovi řízení a dřívější doručení opatrovníkovi přestal brát v potaz. Nebylo pochyb o tom, že dne 2.11.2009 městský soud rozsudek doručil žalovanému řádně, odvolání proti rozsudku nebylo přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), a proto nové vyznačení právní moci na rozsudku s datem 2.11.2009 odpovídá ust. § 159 o.s.ř. Krajský soud tedy nakonec dospěl k závěru, že v důsledku nesprávného postupu Městského soudu v Brně v nalézacím řízení předložila oprávněná k exekuci soudní rozsudek, který při zahájení exekučního řízení dne 19.5.2008 nebyl v právní moci a tudíž nebyl ani formálně vykonatelný. Na nesprávném rozhodnutí o nařízení exekuce nemění nic ani to, že exekuční titul splnil podmínku formální vykonatelnosti v průběhu exekučního řízení, neboť podmínky pro nařízení exekuce je třeba posuzovat právě k datu, kdy bylo exekuční řízení zahájeno (viz již zmiňovaná judikatura Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, ze dne 20.7.2006, sp. zn. 20 Cdo 567/2006, ze dne 28.5.2009, sp. zn. 20 Cdo 3064/2007 nebo ze dne 23.9.2010, sp. zn. 20 Cdo 1128/2009). Krajský soud je také toho názoru, že v přezkoumávaném případě nelze po povinném spravedlivě požadovat, aby svou obranu vůči nesprávnému postupu nalézacího soudu uplatnil podle novelizovaného ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o.s.ř., neboť jemu byl opatrovník ustanoven až po vydání exekučního titulu, resp. že řízení předcházející vydání exekučního titulu nebylo zatíženo zmatečnostní vadou, obmyšlenou v ust. § 229 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Za situace, kdy povinný povinnost uloženou exekučním titulem splnil bezprostředně poté, co se o ní dozvěděl, je evidentní, že na podání žaloby pro zmatečnost, tudíž na zrušení exekučního titulu a obnovení nalézacího řízení, nemohl mít oprávněný zájem; bazírování na nezbytnosti takového postupu by v přezkoumávané věci bylo projevem přepjatého procesního formalismu. Z uvedených důvodů krajský soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl (§ 44 odst. 2 ex.ř.). Exekuční řád neobsahuje úpravu náhrady nákladů řízení pro případ zamítnutí exekuce, a proto je v této situaci nutno přiměřeně použít úpravu obsaženou v občanském soudním řádu (§ 52 odst. 1 ex.ř.). Ani zde však nelze nalézt adekvátní ustanovení pro rozhodnutí o nákladech soudního exekutora, který není účastníkem exekučního řízení. Z principů, jimiž se řídí rozhodování o nákladech řízení (§ 142 - § 151 o.s.ř.), je však třeba dovodit, že náklady exekutora musí hradit oprávněná (obdobně ust. § 89 e.ř.), která vznik exekutorských nákladů zavinila tím, že předložila k vymáhání nevykonatelné rozhodnutí. Výše nákladů soudního exekutora však v této fázi řízení není známa, a proto krajský soud rozhodl o jejich náhradě podle § 89, věta první ex.ř. za současného použití ust. § 155 odst. 1, věta druhá a § 151 odst. 5 o.s.ř. tak, jak je ve druhém výroku usnesení uvedeno. Krajský soud vyzve soudního exekutora ke specifikaci jeho nákladů a o jejich výši pak rozhodne samostatným usnesením (§ 151 odst. 4 o.s.ř.). V důsledku zamítnutí návrhu byl v exekuci úspěšný povinný, kterému však podle obsahu spisu náklady exekučního řízení nevznikly a ani v odvolání nebyly požadovány, a proto o jejich náhradě rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. za současného použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je ve třetím výroku usnesení uvedeno. Dlužno dodat, že reparaci případných výdajů, vzniklých oprávněné v důsledku neúspěšně vedené exekuce, lze kvůli nesprávnému postupu Městského soudu v Brně (viz výše) požadovat na základě zák. č. 82/1998 Sb., v platném znění. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 10.1.2011 Petra Kovalíková JUDr. Pavel Bachratý v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu