20 Co 1334/2010-70 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Gabriely Novákové a Mgr. Andrey Růžové ve věci péče o nezletilého Dominika xxxxx, nar. xxxxx, dříve bytem xxxxx, toho času xxxxx, zastoupenou kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, dítě matky Adriany xxxxx, nar. xxxxx, trvale bytem xxxxx, a otce Milana xxxxx, nar. xxxxx, trvale bytem xxxxx, zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kapitána Jaroše 13, o úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilému dítěti pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27.7.2010, č.j. P 218/2010-33, t a k t o : I. Usnesení soudu I.stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením soudu I.stupně byl ve výroku I ustanoven nezletilému Dominiku xxxxx, nar. xxxxx opatrovník pro řízení vedeném u Okresního soudu Brno – venkov, pod spisovou značkou P 218/2010, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Ve výroku II bylo rozhodnuto, že řízení se zastavuje a dále bylo ve výroku III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení podala včas odvolání matka nezletilého. Namítla, že nezletilého Dominika odvezla na Slovensko po dohodě s otcem v lednu 2010. Otec dítěte neměl vůči tomu žádné námitky a věděl, kde se dítě nachází, měl i kontakt na matku a na syna. Namítla, že dítě na Slovensko neunesla, dohodli se tak s manželem kvůli zdravotním důvodům syna. Uvedla, že syn je od 22.3.2010 přihlášený k trvalému pobytu na Slovensku na adrese xxxxx, kde v současné době žije. Otec se o syna začal zajímat telefonicky až 23.6.2010. V doplnění svého odvolání nesouhlasí s ustanovením opatrovníka nezletilému Dominikovi pro řízení před Okresním soudem Brno – venkov. Namítá, že z napadeného usnesení není zřejmé, o který úřad se jedná. Ustanovení opatrovníka před českým soudem považuje za zbytečné, neboť nezletilému Dominikovi byl již opatrovník ustanoven, a to v řízení konaném u Okresního soudu Ve Spišské Nové Vsi. Závěrem uvádí, že zcela souhlasí se zastavením řízení u českého soudu. K odvolání matky se otec nezletilého nevyjádřil. Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že běží o odvolání podané včas, osobou oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti usnesení soudu I.stupně, proti němuž je objektivně přípustné. Odvolací soud proto přezkoumal v zájmu komplexní ochrany práv nezletilého usnesení soudu I.stupně jako celek, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání matky nelze shledat opodstatněným. Z obsahu spisu soudu I.stupně odvolací soud zjistil, že ve věci, která vyústila v podání několika návrhu na zahájení řízení, se matka, slovenská státní příslušnice žijící na území Slovenské republiky, domáhala úpravy výchovy a výživy dítěte, které má českou i slovenskou státní příslušnost a jeho obvyklý pobyt je na území Slovenské republiky, proti otci, českému státnímu příslušníkovi žijícímu na území České republiky. Současně matka žádala soud, aby nařídil předběžné opatření, kterým by jí byla nezletilá dcera předběžně svěřena do její péče. Poněvadž návrh byl podán po 1.5.2004, tedy po vstupu České republiky do jednotného justičního prostoru Evropských společenství, je třeba prioritně užít k zodpovězení otázky mezinárodní příslušnosti soudu Nařízení Rady ES č. 2201/2003 „Brusel II“ ze dne 27.11.2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Podle článku 8 odst. 1 uvedeného Nařízení jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Právě citovaný článek 8 Nařízení je pro určení mezinárodní příslušnosti soudu klíčový. Nezletilý Dominik má obvyklé bydliště v xxxxx ve Slovenské republice, k řízení o výchově je tedy dle výše uvedeného příslušný slovenský soud. Dále je třeba užít k zodpovězení otázky mezinárodní příslušnosti soudu Nařízení Rady ES č. 44/2001 „Brusel I“ ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle článku 5 odst. 2 uvedeného Nařízení platí zvláštní příslušnost, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu může být v jiném členském státě žalována a to ve věcech týkajících se výživného u soudu místa, kde má oprávněná osoba k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu. Místo obvyklého pobytu dítěte je u matky v xxxxx na Slovensku. Tuto skutečnost nikterak otec nepopírá, pouze uvádí, že nezletilý je trvale hlášen k pobytu v České republice. Pojem „obvyklé bydliště“ pro účely čl. 8 Nařízení Rady ES č. 2201/2003 „Brusel II“ ze dne 27.11.2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, musí být vykládán v tom smyslu, že takový pobyt odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Při jeho posuzování je zapotřebí vždy zohlednit faktor času, tedy dobu trvání pobytu dítěte na určitém místě. Pojem „obvyklý pobyt“ není totožný s pojmem „trvalý pobyt“ a velice často dochází u věcí podléhajícím aplikaci výše uvedenému Nařízení k situaci, kdy má dítě hlášený trvalý pobyt v jednom členském státě a jeho obvyklý pobyt je v jiném členském státe. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I.stupně, že v dané věci nejsou české soudy mezinárodně příslušné, a to jak ve věci rodičovské zodpovědnosti tak i ve věci výživného. Proto bude věc projednávat a rozhodovat mezinárodně příslušný okresní soud na Slovensku. Pojem mezinárodní soudní příslušnost ve smyslu překladu Nařízení současně zakládá naplnění podmínky pravomoci ve smyslu ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Proto z výše uvedených důvodů dle ust. § 219 o.s.ř. odvolací soud usnesení soudu I.stupně potvrdil jako věcně správné. Náhrada nákladů odvolacího řízení se žádnému účastníkovi nepřiznává, neboť žádný z nich jejich náhradu nepožadoval a vzhledem k charakteru řízení ani přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení nepřichází do úvahy. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání ani dovolání. V Brně dne 4.2.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jiří Zrůst, v.r. Petra Kovalíková, DiS. předseda senátu