V usnesení o nařízení exekuce pro výkon cizozemského rozhodnutí lze rozhodnout i o prohlášení tohoto exekučního titulu vykonatelným na území České republiky. Takto může rozhodnout i odvolací soud v usnesení, jímž mění usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce tak, že nařizuje exekuci (podle Nařízení Rady ES č. 44/2001).

20 Co 229/2010-28 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Gabriely Novákové a Mgr. Andrey Růžové ve věci exekuce oprávněného nezl. Tomáše xxxxx, nar. xxxxx, státní občan slovenské republiky, bytem xxxxx, zastoupeného zákonnou zástupkyní matkou Ivetou xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, právně JUDr. Evou Hagarovou, advokátkou se sídlem D. Dlabača 35, Žilina, Slovenská republika, proti povinnému Pavlu xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, pro dlužné a běžné výživné, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 2 Nc 5596/2009-18 ze dne 2.11.2009, t a k t o : I. Rozsudek vydaný Okresním soudem v Žilině, Slovenská republika, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008, se p r o h l a š u j e za vykonatelný na území České republiky. II. Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že soud n a ř i z u j e na majetek povinného exekuci podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008, k uspokojení pohledávky oprávněného na dlužném výživném v kapitalizované výši 995,82 € a dále ve výši 82,98 € měsíčně na běžném výživném, a to počínaje dnem 1.3.2009, do budoucna, splatném vždy do každého 20.dne v měsíci předem, k rukám matky nezletilého. III. Provedením exekuce soud pověřuje soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Prostějov, se sídlem v Prostějově, Komenského 38. IV. Povinnému se ukládá uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím s tím, že nařízení se vztahuje i na tyto náklady. O d ů v o d n ě n í : Usnesením soudu I.stupně byl ve výroku I zamítnut návrh na nařízení exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši ve výši 995,82 € na dlužném výživném a ve výši 82,98 € měsíčně na běžném výživném. Ve výroku II bylo rozhodnuto, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení soudu I.stupně bylo řádně doručeno účastníkům řízení. Proti usnesení podala včas odvolání oprávněný. Uvádí, že svůj návrh na nařízení exekuce doplňuje o Osvědčení vykonatelnosti vydané Okresním soudem v Žilině k rozsudku č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008, a to v souladu s čl. 53 odst. 2 a čl. 54, příloha V. Nařízení (ES) č. 44/2001 „Brusel I“ ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Namítá, že vzhledem k tomu, že vady podání, kvůli kterým byl návrh na nařízení zamítnut, byly v odvolacím řízení odstraněny, tak žádá, aby odvolací soud vyhověl návrhu a exekuci na vymožení pohledávky pro oprávněného nařídil. Povinný se k odvolání oprávněné písemně nevyjádřil. Odvolací soud zdůrazňuje, že v dané věci se jedná o exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, před účinností novely provedené zákonem č. 286/2009 Sb. – znění platné od 1.11.2009, článek II bod 3. zákona č. 286/2009 Sb. – dále jen exekuční řád. Pokud subjekt zavázaný k nějakému plnění vykonatelným rozhodnutím soudů, rozhodčím nálezem, vykonatelným notářským či exekutorským zápisem nebo správním rozhodnutím (§ 40 zák. 120/2001 Sb.) nesplní nebo nerespektuje povinnost uloženou mu takovým rozhodnutím, může se subjekt z tohoto rozhodnutí oprávněný domáhat exekuce. Exekuční řízení probíhá podle zákona č. 120/2001 Sb. K návrhu oprávněného soud exekuci nařídí a pověří jejím provedením v návrhu navrhovaného exekutora, jsou-li splněny podmínky § 35 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. Zejména je nutné, aby takový návrh byl podložen pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, exekuce se domáhal subjekt k tomu oprávněný proti subjektu povinnému z vykonávaného exekučního titulu a titulu odpovídala také výše přísudku, která je navrhována k exekuci. Soud nerozhoduje, jakým způsobem bude exekuce provedena. O způsobu provedení rozhoduje exekutor exekučním příkazem, který však nespadá pod přezkumnou pravomoc soudu (§ 47 zák. 120/2001 Sb.). Proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na nařízena exekuce, je přípustné odvolání, v němž lze namítat jen ty skutečnosti, které jsou výše uvedeny, to je skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb.). Odvolací soud dospěl k závěru, že běží o odvolání podané včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou k podání odvolání (§ 201 o.s.ř.) a je založena objektivní přípustnost odvolání. Odvolací soud proto přezkoumal rozhodnutí soudu I.stupně (§ 212 o.s.ř.), řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Společné normy ve věcech příslušnosti soudů a výkonu soudních rozhodnutí definuje Nařízení (ES) č. 44/2001 „Brusel I“ ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen „Nařízení“. Na rozdíl od českých předpisů mezinárodního práva soukromého včetně dvoustranných smluv o právní pomoci Nařízení rozlišuje mezi vykonatelností cizího rozhodnutí, resp. rozhodnutím o jeho vykonatelnosti a výkonem samotným. Předpokladem výkonu cizího rozhodnutí je jeho prohlášení za vykonatelné. Toto prohlášení (článek 38 odst. 1 Nařízení) je vydáváno na návrh podaný k soudu místně a funkčně, resp. věcně příslušnému. Pro vyhovění návrhu je třeba předložit jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti a osvědčení podle článku 54 Nařízení (srov. článek 53 bod 1 Nařízení). V projednávané věci je předloženo k výkonu rozhodnutí (exekuci) rozhodnutí cizozemského justičního orgánu (§ 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekučního řádu), konkrétně pak rozhodnutí slovenského soudu. Toto rozhodnutí bylo vydáno po 1.5.2004, tedy po vstupu České republiky a Slovenska do jednotného evropského justičního prostoru. Podle ust. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění novel platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Poněvadž – jak uvedeno shora – Česká republika i Slovensko jsou součástí jednotného evropského justičního prostoru, je dána aplikační přednost norem práva Evropského Společenství před normami vnitrostátních právních řádů členských států. Tato aplikační přednost je vedle jejich přímého účinku důležitým principem aplikace práva Společenství orgánů členských států. Z obsahu spisu soudu I.stupně vyplývá, že oprávněný se návrhem doručeným soudu I.stupně dne 10.4.2009 domáhal nařízení exekuce proti povinnému dle rozsudku Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši ve výši 995,82 € na dlužném výživném a ve výši 82,98 € měsíčně na běžném výživném. V doplnění návrhu na nařízení exekuce ze dne 2.7.2009 oprávněný navrhl, aby soud I.stupně prohlásil předložený exekuční titul za vykonatelný na území České republiky. Ke svému návrhu předložil exekuční titul, rozsudek Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008. Usnesením soudu I.stupně byl zamítnut návrh na nařízení exekuce podle výše uvedeného usnesení, neboť návrh nesplňoval všechny náležitosti stanovené Nařízením (ES) č. 44/2001 „Brusel I“ ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které se užije i v případě výživného. Oprávněný byl před rozhodnutím soudu I.stupně soudním exekutorem (z podnětu Okresního soudu v Jihlavě) vyzván k doplnění předepsaných náležitostí uvedených v Nařízení, ale navzdory výzvě nebylo předloženo osvědčení o vykonatelnosti exekučního titulu dle čl. 53 odst. 2 a čl. 54, příloha V. Nařízení. Soud I.stupně podle názoru odvolacího soudu aplikoval citované ustanovení Nařízení v projednávané věci správně a zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce, již proto, že exekuční titul nebyl na území ČR prohlášen za vykonatelný. Podle článku 38 odst. 1 Nařízení, rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. Podle článku 53 odst. 2 Nařízení strana, která podává návrh na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, musí rovněž předložit osvědčení podle článku 54, aniž je dotčen článek 55. Podle článku 54 Nařízení soud nebo příslušný orgán členského státu, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, vydá na žádost kterékoliv dotčené strany osvědčení za použití standardního formuláře uvedeného v příloze V tohoto nařízení. Odvolací soud je toho názoru, že k osvědčení vykonatelnosti cizího rozhodnutí se musí vždy použít standardního formuláře, jehož vzor je v příloze V Nařízení, a který má pro členské státy prvořadý a sjednocující charakter. Toto osvědčení musí potvrdit soud, který exekuční titul vydal. Je třeba zdůraznit, že oprávněný v rámci odvolacího řízení předložil soudu řádné osvědčení o vykonatelnosti exekučního titulu - rozsudek Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008, podle čl. 53 odst. 2 a čl. 54, příloha V. Nařízení. Na základě této skutečnosti odvolací soud rozhodnutí soudu I.stupně změnil tak, že nařídil na majetek povinného exekuci podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Žilině, č.j. 21P/47/2008-67, ze dne 25.9.2008, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 995,82 € na dlužném výživném a ve výši 82,98 € měsíčně na běžném výživném podle znění výroku podkladového rozhodnutí. Odvolací soud přitom pečlivě zkoumal, zda jsou splněny další – v zákoně č. 120/2001 Sb. výslovně označené – skutečnosti, které jsou pro nařízení exekuce rozhodné. Dospěl k závěru, že skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce jsou v projednávané věci splněny. Provedením exekuce pak byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Prostějov, se sídlem v Prostějově, Komenského 38. Povinnému bylo uloženo uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím s tím, že nařízení se vztahuje i na tyto náklady. Odvolací soud závěrem dodává, že v České republice lze podle zmíněných právních předpisů jedním usnesením prohlásit vykonatelnost cizího rozhodnutí a zároveň nařídit výkon rozhodnutí tak, jak je tomu v projednávaném případě. Nic však samozřejmě nebrání tomu, aby vykonatelnost cizího rozhodnutí byla prohlášena samostatným usnesením a výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen rozhodnutím odlišným. Odvolací soud považuje tento postup za možný a současně není překážkou, aby v rámci odvolacího řízení byla prohlášena vykonatelnost cizího rozhodnutí a současně byl nařízen výkon rozhodnutí. Podmínkou pro to, aby byla exekuce provedena a současně podmínkou pro to, aby usnesení o nařízení exekuce bylo vykonatelné však je, že rozhodnutí, kterým byl prohlášen exekuční titul vykonatelným, nabude právní moci. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V Brně dne 4.2.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jiří Zrůst, v.r. Petra Kovalíková, DiS. předseda senátu