20 Co 321/2010-55 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Gabriely Novákové a Mgr. Andrey Růžové ve věci exekuce oprávněného LE CYGNE SPORTIF GROUPE, a.s., IČO 61860042, se sídlem Praha 4, Závišova 13/66, zastoupeného JUDr. Miroslavem Vojtěchem, advokátem v Praze 4, Závišova 13, proti povinnému Ing. Janu xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupenému JUDr. Rudolfem Kupkou, advokátem v Ostopovicích, Polní 14, pro 1.152.322,- Kč, o návrhu povinného na zastavení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7.1.2010, č.j. 96 Nc 5581/2008-40, t a k t o : Usnesení soudu I.stupně se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Soud I.stupně usnesením zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Proti usnesení podal včas odvolání povinný. V obsáhlém odvolání a právním rozboru obsaženém v odvolání zdůrazňuje, že soud I.stupně věc nesprávně právně posoudil. Povinný především považuje za zmatečný výrok odvoláním napadeného usnesení v části výroku „se zamítá dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 exekučního řádu“. Jestliže byl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítnut z důvodu, že je výkon rozhodnutí nepřípustný, stává se výrok zcela nesrozumitelný a nelze z něj zjistit, zda byl návrh na zastavení zamítnut a exekuce má pokračovat nebo byl zamítnut proto, že exekuce nemůže pokračovat proto, že je nepřípustná, o čemž by měl soud rozhodnout z úřední povinnosti a nelze tedy návrh na zastavení exekuce podat. V odůvodnění pak soud I.stupně nesprávně konstatuje, že další návrh na nařízení exekuce, když se jedná fakticky o návrh prvý, byl podán dne 15.8.2008. Podkladové rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.8.1997 a uplynulo více jak 10 let. Přisouzená pohledávka se promlčela. Povinný vznesl námitku promlčení a exekuce musí být zastavena. Soud I.stupně zcela chybně vykonstruoval právní názor, podle kterého podání návrhu na nařízení exekuce vede k převedení výkonu rozhodnutí do režimu exekučního řádu. Podání návrhu na nařízení exekuce je samostatným návrhem. Výkon rozhodnutí se nemůže přeměnit v exekuci. Proto soud také usnesením ze dne 8.10.2008 dříve vedený výkon rozhodnutí zastavil. Návrh na nařízení exekuce podaný dne 15.8.2008 je zcela samostatným návrhem a jestliže 10-letá lhůta ode dne, kdy měl dlužník povinnost plnit, což bylo dne 4.9.1997, uplynula dne 4.9.2007, nelze v exekuci pokračovat. Desetiletá promlčecí doba počala běžet dne 5.9.1997 a skončila dne 5.9.2007 (§ 408 odst. 1 obchodního zákoníku). Oprávněný se k odvolání nevyjádřil. Odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou k podání odvolání a je objektivně přípustné. Odvolací soud proto provedl podrobnou revizi spisu. Provedl šetření připojeným spisem sp.zn. 5 Sm 301/97 Krajského soudu v Brně (dříve Krajský obchodní soud v Brně), spisem sp.zn. 64 E 2591/97 a dospěl k závěru, že odvolání nelze shledat opodstatněným. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. z důvodu promlčení. Důvodné vznesení námitky promlčení práva přiznaného exekučním titulem neopravňuje k zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., ale – případně – podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Následkem důvodně vznesené námitky promlčení totiž právo nezaniká, ale nelze je přiznat. V projednávané věci je exekučním titulem (srov. č.l. 6 exekučního spisu) směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 3.7.1997, č.j. 5 Sm 301/97-12. Podle povahy věci běží tedy o závazek obchodně-právní. Směnečný platební rozkaz vůči žalovanému (dnes povinnému) Ing. Janu xxxxx nabyl právní moci dne 1.8.1997, přičemž směnečný peníz a náklady řízení měly být k rukám žalobce (dnes oprávněného) zaplaceny do 3 dnů od právní moci platebního rozkazu. Plněno tedy mělo být do 4.8.1997. Účinky promlčení v obchodně-právních vztazích upravuje ust. § 387 a násl. obchodního zákoníku pod marginální rubrikou (díl 11 oddíl 1) označenou jako promlčení. V obchodně-právních vztazích se pak plně uplatňuje ust. § 408 odst. 1 obchodního zákoníku, kdy bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Mezi účastníky je nesporné, že v projednávané věci promlčecí doba skutečně uplynutím 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, tedy uplynutím 10 let od 5.8.1997 skončila. Otázkou zásadního právního významu však zůstává, zda tuto námitku lze uplatnit v projednávaném řízení, tedy zda projednávané řízení je soudním řízením, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty či nikoliv. Odvolací soud je ve shodě se soudem I.stupně toho názoru, že námitku promlčení v tomto řízení s úspěchem uplatnit nelze, neboť toto řízení bylo zahájeno před uplynutím promlčecí lhůty. V tomto směru odvolací soud čerpal rozhodující skutečnosti ze spisu sp.zn. 64 E 2591/97 Městského soudu v Brně. Návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, který byl podán dne 17.9.1997 (srov. příchozí razítko podatelny Městského soudu v Brně), domáhá se oprávněný (dříve žalobce), aby mu povinný (dříve žalovaný) Ing. Jan xxxxx zaplatil judikovanou pohledávku, přičemž v tomto směru navrhuje provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Řízení pod sp.zn. 64 E 2591/97 u Městského soudu v Brně kontinuálně probíhalo. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je obsaženo na č.l. 7 tohoto spisu, spisem dále prochází protokol o soupisu movitých věcí, excindační žaloba a v konečném důsledku i podání oprávněného ze dne 14.8.2008, jež bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 15.8.2008 (č.l. 48 spisu). V tomto podání navrhuje oprávněný, aby soud I.stupně nařídil na majetek povinného exekuci ve smyslu zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění novel, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, se sídlem Exekutorského úřadu v Praze 9. Tento svůj návrh odůvodnil oprávněný, že hodnota movitých věcí sepsaných v probíhajícím řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného nepokryje ani náklady případné dražby. Oprávněný pak uzavírá, že předmětný výkon rozhodnutí by měl být podle ust. § 326a o.s.ř. zastaven. Návrh oprávněného zapsal Městský soud v Brně do rejstříku pod sp.zn. 96 Nc 5581/2008 s datem podání návrhu dne 15.8.2008 a usnesením ze dne 9.10.2008 nařídil na majetek povinného exekuci pro uspokojení judikované pohledávky oprávněného a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, se sídlem Exekutorského úřadu na Praze 9. Odvolací soud je toho názoru, že v projednávané věci je při právním posouzení třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění novel, zejména pak z ust. § 129 tohoto právního předpisu. Zákon č. 120/2001 Sb. totiž umožňuje, aby ve výkonu rozhodnutí vedeného podle předpisu platných před účinností tohoto zákona bylo pokračováno v režimu exekučního řízení, navrhne-li to oprávněný. Zákonodárce k tomuto postupu přistoupil vědom si skutečnosti, že mnohé z výkonů rozhodnutí vedených před účinností zákona č. 120/2001 Sb. byly fakticky bezvýsledné a právě nová koncepce exekučního řádu umožňuje řešit vymožení pohledávek oprávněných osob daleko operativněji. Bez významu nezůstává ani skutečnost, že soudní exekutor pověřený provedením exekuce má širší okruh možností než soudní vykonavatel v řízení o výkon rozhodnutí vedeném podle dosavadních předpisů. Oprávněný pak podle názoru odvolacího soudu v řízení pro výkon rozhodnutí zcela správně navrhl, aby soud nařídil exekuci na majetek povinného a provedením exekuce pověřil soudního exekutora. V tomto směru běží o řízení jediné, zahájené původním podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž odlišnost režimu jednotlivých řízení je dána toliko zásadní změnou procesních předpisů řešících danou problematiku, k níž v mezidobí (tedy v průběhu řízení) došlo. Otázka dalšího procesního postupu soudu I.stupně (zastavení řízení o výkon rozhodnutí podle ust. § 326a o.s.ř., příp. § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř.) je podle názoru odvolacího soudu v daných souvislostech bez významu. Dovozovat, že formálním zastavením řízení o výkon rozhodnutí došlo k oslabení práv oprávněného na vymožení judikované pohledávky, by v daných souvislostech bylo podle názoru odvolacího soudu zásadním porušením zájmu na komplexní ochraně práv oprávněného v tomto řízení a v daných konsekvencích by pro oprávněného přineslo nepříznivé důsledky, které ovšem oprávněný v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebyl schopen předvídat. Zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí za situace, kdy oprávněný řádně svoji pohledávku ošetřil a ve vykonávacím řízení aktivně pokračoval, je podle názoru odvolacího soudu prioritní. Odvolací soud tedy nesdílí odvolací námitky odvolatele týkající se údajně nesprávného právního hodnocení věci soudem I.stupně. Ze všech důvodů uvedených shora tedy odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. přistoupil k potvrzení usnesení soudu I. stupně z důvodu věcné správnosti. P o u č e n í : Dovolání j e přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvém stupni. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem, pokud nemá právnické vzdělání. V Brně dne 20.1.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jiří Zrůst, v.r. Petra Kovalíková, DiS. předseda senátu