Vyživovací povinnost předků za potomky podle § 88 zákona o rodině nastupuje nejen tehdy, jestliže potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát z tzv. objektivních důvodů (jako je příprava na budoucí povolání, zvlášť nepříznivý zdravotní stav apod.) a v případech, kdy vyživovací povinnost sice byla potomkům soudem stanovena a ti ji neplní, ale i pokud ji plní, avšak nikoli v rozsahu potřebném k uspokojení nutných potřeb oprávněného.

21 Co 200/2011 – U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Stupkové a soudců Mgr. Michala Kadlečka a JUDr. Leoše Nováka ve věci péče o nezletilou J.G., narozenou XXXXX, bytem XXXXX, zastoupenou opatrovníkem Městským úřadem v Moravském Krumlově, dceru matky S.G., narozené XXXXX, bytem jako nezletilá a otce Ing. S.G., narozeného XXXXX, bytem XXXXX, za účasti prarodičů ze strany otce M.G., narozené XXXXX a S.G., narozeného XXXXX, oba bytem XXXXX a ze strany matky: J.H., narozené XXXXX, bytem XXXXX, o stanovení výživného prarodičům, o odvolání matky a babičky ze strany matky proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13.4.2011, č.j. 0 P 304/2002-293, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh matky na stanovení výživného prarodičům nezletilé J. a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že otci bylo naposledy stanoveno výživné pro nezletilou J. ve výši 1.200,- Kč měsíčně (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25.5.2009, č.j. P 304/2002-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2010, č.j. 21 Co 334/2009-257). Do řízení o stanovení výživného prarodičům přibral oproti návrhu matky i babičku ze strany matky J.H. Dovodil, že pokud bylo otci v nedávné době stanoveno výživné a otec toto výživné hradí, není splněna podmínka § 88 odst. 2 zákona o rodině, tj. že by otec nemohl své vyživovací povinnosti vůči dítěti dostát. Uvedenou podmínku je nutno posuzovat objektivně, např. když je osoba výživou povinná v nepříznivém stavu, studuje, řádně se připravuje na budoucí povolání, dříve i pokud je ve výkonu základní vojenské služby apod. V daném případě byly otcovy možnosti a schopnosti zajistit si určitý příjem vyhodnoceny a výživné mu bylo pravomocným rozhodnutím soudu stanoveno, jeho vyživovací povinnost tak nelze přenášet na další osoby. Návrh na stanovení výživného prarodičů proto zamítl, aniž se podrobněji zabýval výdělkovými a majetkovými poměry prarodičů. Proti rozsudku se odvolala matka a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu na stanovení výživného prarodičům. Uvedla, že návrh podala v době, kdy otec neuhradil výživné za září 2009 ve výši 500,- Kč. Měla zato, že přestal platit úplně, následně však výživné doplatil. Vzrostly náklady nezletilé J., která změnila školu. Dovozovala, že výživné 1.200,- Kč měsíčně je pro nezletilou nedostatečné. Babička ze strany matky nezletilou finančně podporuje. Dozvěděla se, že otec opět nepracuje, z toho dovozuje, že není schopen platit stanovené výživné, které za něj hradí jeho rodiče. Požaduje, aby výživné, včetně dlužného, za otce oficiálně doplatili jeho rodiče. Odvolání proti rozsudku podala i babička ze strany matky a domáhala se přiznání výživného pro nezletilou J. vůči prarodičům. Uvedla, že pokud může přispívat ona, nechť přispívají i prarodiče ze strany otce. Opatrovník, otec ani prarodiče ze strany otce se k odvoláním nevyjádřili. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Lze vycházet z toho, že o výživném otce pro nezletilou J. bylo rozhodnuto soudem, naposledy rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2010, sp.zn. 21 Co 334/2009, který změnil rozsudek soudu I. stupně ze dne 25.5.2009, č.j. P 304/2002-217 a výživné otci zvýšil z částky 500,- Kč měsíčně od 1.9.2006 na částku 1.000,- Kč měsíčně a od 1.9.2009 nadále na 1.200,- Kč měsíčně, byl vyčíslen nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1.9.2006 do 30.4.2010 ve výši 23.600,- Kč, který byl otec zavázán zaplatit nezletilé k rukám matky do 6 měsíců od právní moci rozsudku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stran poměrů rodičů soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu matky pracující na poloviční úvazek ve výši 4.000,- Kč a z možnosti otce (potencionality - § 96 odst. 1 věta druhá zák. o rodině), evidovaného po více jak 8 let na úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, dosahovat příjmu nejméně 10.000,- Kč měsíčně čistého. Návrhem, podaným soudu již dne 18.9.2009, se matka domáhala stanovení výživného pro nezletilou J. prarodičům ze strany otce. Usnesením ze dne 10.3.2011, č.j. 0 P 304/2002-271, soud I. stupně přibral do řízení babičku ze strany matky J.H. Podle § 88 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 88 odst. 2 zákona o rodině pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato vyživovací povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší. Podle § 90 zákona o rodině právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými - předků za potomky, upravená v §§ 88 až 90 zákona o rodině, nastupuje nejen, jestliže potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát z tzv. objektivních důvodů (které uváděl soud I. stupně – příprava na budoucí povolání, nepříznivý zdravotní stav, výkon vojenské služby) a také v případech, kdy vyživovací povinnost sice byla potomkům soudem stanovena a ti ji neplní (srov. R 66/71), ale i tehdy, pokud ji plní, avšak nikoli v rozsahu potřebném k uspokojení nutných potřeb oprávněného. Vyživovací povinnost předků tak vzniká i tehdy, jestliže potomci, jejichž vyživovací povinnost má přednost, svoji vyživovací povinnost nemohou plnit i zčásti. Rozsah vyživovací povinnosti předků za potomky je přitom užší, než je rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem, je vyjádřen nutnou potřebou oprávněné osoby (srov. § 90 oproti § 85 odst. 2 zákona o rodině). Nutná potřeba je tedy celkovým horním limitem vyživovací povinnosti, na kterou má oprávněný v případě, kdy v tomto rozsahu nezajišťuje jeho potřeby výživné poskytované rodičem, nárok vůči prarodičům. I tato v sobě zahrnuje náklady na uspokojování všech odůvodněných potřeb, za které lze považovat náklady na stravu, bydlení, ošacení, sportovní a kulturní vyžití, přípravu na budoucí povolání apod., uspokojované ve standardní míře (tj. nikoli ve vztahu k nákladům mimořádným - nadstandardním). Aplikováno na tuto věc, soud I. stupně nesprávně, zužujícím způsobem, vyložil § 88 odst. 2 zákona o rodině v posouzení toho, zda potomek nemůže své vyživovací povinnosti dostát, a v důsledku tohoto nesprávného právního posouzení ani neučinil dostatečná skutková zjištění. Rozsah možného a potřebného doplnění dokazování přitom přesahuje rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Na soudu I. stupně bude, aby se v dalším průběhu řízení, vedle toho, zda a v jaké výši otec fakticky plní svoji soudním rozhodnutím stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé J., zabýval i potřebami nezletilé J. z hlediska jejich druhu a rozsahu, zhodnotil, zda tyto potřeby v jejich standardní míře (z hlediska nutné potřeby nezletilé) uspokojuje výživné poskytované otcem, či nikoli a v případě negativního závěru, aby se zabýval i příjmovými poměry prarodičů a stanovil jim výživné, dospěje-li k závěru, že nutné potřeby nezletilé J. nejsou pokryty výživným rodičů. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 27. října 2011 JUDr. Eva Stupková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Simona Procházková