Rozhodnutí orgánu státní správy vydaného podle § 5 o.z. pozbývá účinnosti, nemůže-li obstát vedle posléze vydaného rozhodnutí soudu.

21 Co 406/2010 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Stupkové a soudců JUDr. Leoše Nováka a Mgr. Michala Kadlečka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Galerie hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1-Staré Město, Staroměstské nám. 605/13, IČ 00064416, b) Hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2/2, IČ 00064581, oba zastoupeni JUDr. Romanem Felixem, advokátem se sídlem Praha 5, U Nikolajky 833/5, proti povinným 1) Městu Moravský Krumlov, se sídlem Moravský Krumlov, Klášterní nám. 125, IČ 0029311991, 2) INCHEBĚ PRAHA, spol. s r.o., se sídlem Areál Výstaviště 67, 170 90 Praha 7, IČ 48025780, pro nesplnění jiné povinnosti, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě č.j. 8E 351/2010-50 ze dne 13.10.2010, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku I p o t v r z u j e. II. V napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení mezi oprávněnými a povinným se m ě n í tak, že povinný je povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 5.620,- Kč a další náklady, které v řízení vzniknou a budou soudem určeny, k rukám zástupce oprávněných. III. Povinný je povinen nahradit oprávněným na nákladech odvolacího řízení 2.310,- Kč k rukám zástupce oprávněných. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil dle vykonatelného usnesení o předběžném opatření Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 23C 41/2010 k vynucení povinnosti výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 80.000,- Kč (I). Povinného zavázal zaplatit oprávněným na nákladech řízení výkonu rozhodnutí částku 5.620,- Kč spolu s dalšími náklady, které snad ještě vzniknou a budou soudem určeny, k rukám zástupce oprávněných (II). Řízení před soudem I. stupně kromě povinného Města Moravský Krumlov probíhalo rovněž vůči označené 2. povinné INCHEBĚ PRAHA spol. s r.o., ve vztahu k níž soud I. stupně ve výroku III řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zastavil a ve vztahu mezi ní a oprávněnými nepřiznal žádnému právo na náhradu nákladů řízení (IV). Tyto dva výroky nebyly odvoláním účastníků napadeny, nabyly právní moci, nepodléhají přezkumu odvolacího soudu a v rámci odvolacího řízení již původně označená 2. povinná není účastnicí řízení. Původní 1. povinný (dále jen povinný) proti usnesení soudu I. stupně podal obsáhlé odvolání. Soudu I. stupně vytýkal řadu pochybení. Poukazoval na to, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán předčasně, když vykonávaným rozhodnutím mu povinnost byla stanovena až od třetího dne po vydání předběžného opatření, tedy 6.10., zatímco návrh na výkon rozhodnutí byl podán již 4.10. Zejména však namítal, že se povinný nebránil splnění své povinnosti, poukazoval na to, že došlo ke svěšení některých pláten a teprve dne 11.10.2010 nikoliv povinný, ale tajemník provedl zapečetění dveří. Povinný v rámci své samostatné působnosti neučinil žádný právní ani faktický úkon, kterým by oprávněným bránil v realizaci předběžného opatření. Toto vyplývá i z obsahu předávacího protokolu ze dne 20.7.2010 uzavřeného mezi 1. oprávněným a povinným. Dne 7.10.2010 sice Městský úřad v Moravském Krumlově, odbor kanceláře tajemníka, vydal předběžné opatření, kterým zakázal manipulaci s dílem do doby, než meritorně rozhodne o návrhu navrhovatelů o ochraně posledního pokojného stavu. Toto předběžné opatření však nebylo vydáno v rámci samostatné působnosti, nejde o právní akt Města Moravský Krumlov, nýbrž o rozhodnutí městského úřadu v přene-sené působnosti. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že předběžné opatření vydané Okresním soudem ve Znojmě a předběžné opatření vydané Městským úřadem v Moravském Krumlově si navzájem konkurují. Není to řízení o stejné věci, neboť se netýká týchž osob, není shoda v uplatnění téhož nároku vzešlého ze stejného skutkového stavu věci a nelze tak dovodit nadřazenost soudního rozhodnutí před rozhodnutím správního orgánu a není v pravomoci soudu do tohoto správního řízení jakkoli zasahovat. Soud I. stupně neodůvodnil výši uložené pokuty a v této části je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Námitky má rovněž proti výroku o náhradě nákladů řízení v části „dále další náklady, které snad ještě vzniknou“, kdy tento výrok je nestandardní a je nepřípustné použití termínu „snad“, který narušuje princip právní jistoty za situace, kdy není zřejmé, o jaké další náklady by se mělo jednat. Navrhl, aby návrh na výkon předběžného opatření byl zamítnut. K podanému odvolání se oprávnění prostřednictvím svého zástupce rovněž obsáhle vyjádřili. Námitku předčasnosti považují za ryze účelovou, když rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno 13.10.2010, kdy již bylo prokazatelně bráněno ve výkonu soudního rozhodnutí. Irelevantní je snaha povinného odvrátit od sebe důsledky nerespektování soudního rozhodnutí tvrzením, že nečiní právní ani faktické úkony bránící jeho realizaci. Ustanovením § 7, § 8 a § 61 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. je přenesená působnost svěřena obcím a je vykonávána orgány obce, tj. městským úřadem. Městský úřad tak vykonává nejen přenesenou, ale i samostatnou působnost. Prostřednictvím něho obec plní své úkoly v samostatné i přenesené působnosti. Městský úřad je orgánem obce v čele se starostou, kterému je odpovědný za plnění úkolů samostatné i přenesené působnosti tajemník, kterého do funkce jmenuje starosta. Tajemník je ve svém postavení závislý na samosprávných orgánech obce a starosta je jeho přímým nadřízeným. Městský úřad není odtržen od města, naopak je orgánem povinného, a to včetně výkonu přenesené působnosti. Rozhodnutí bylo vydáno povinným, který zneužil svých orgánů, toto vyplývá i ze skutečnosti, že již před zahájením řízení podle § 5 obč. zákoníku starosta povinného prostřednictvím sdělovacích prostředků informoval veřejnost o připravovaných rozhodnutích povinného. Předběžné opatření Městského úřadu v Moravském Krumlově není pro soud závazné, orgán příslušný k vydání rozhodnutí o pokojném stavu nemá výlučnou pravomoc rozhodovat, protože je vždy vázán případným rozhodnutím soudu, pokud vedle něj rozhodnutí vydané podle § 5 obč. zákoníku neobstojí. Není přitom rozhodné, zda okruh účastníků soudního řízení a řízení o zásahu do pokojného stavu je shodný. V řízení dle § 5 o.z. je posuzován jen pokojný stav, tedy otázka faktická, zatímco soud se primárně zabývá otázkami právními. Nároky uplatněné v řízení podle § 5 o.z. a v soudním řízení, tedy ze své podstaty nemohou být nikdy totožné. K námitce o nedostatečnosti odůvodnění výše pokuty poukazují na stanoviska Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nevyžaduje odůvodnění. Soud I. stupně však své rozhodnutí odůvodnil a při rozhodování o uložení pokuty byl toliko vázán limitem 100.000,- Kč stanoveným v § 351 o.s.ř. Újma, kterou oprávněný b) utrpěl, spočívá v nákladech ve výši 1.810.410,- Kč a mnohonásobně překračuje výši uložené pokuty. Tyto náklady, kterých se oprávnění budou po povinném samostatně domáhat, neustále narůstají. Rovněž o nákladech řízení o výkon rozhodnutí bylo rozhodnuto správně. Navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), k tomu oprávněným účastníkem (§ 201 o.s.ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu, jak bylo napadeno, tj. ve výroku I a II a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné. Především je nutno uvést, že odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí, nemůže přihlížet ke skutečnostem, které nastaly poté, co bylo rozhodnuto soudem I. stupně. Nemůže tak např. zohledňovat ani to, že vykonávané rozhodnutí bylo časově omezeno a tato doba již uplynula. Odvolací soud musí vycházet ze situace, která zde byla dána v době rozhodnutí soudu I. stupně, tj. ke dni 13.10.2010. K tomuto dni se soud I. stupně i soud odvolací může zabývat pouze tím, zda jsou splněny materiální a formální předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Zkoumá, zda je zde vykonatelné rozhodnutí, které je způsobilým titulem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí, zda tohoto výkonu rozhodnutí se domáhá subjekt, který je z vykonávaného rozhodnutí oprávněný, zda jeho návrh směřuje proti subjektu povinnému, zda navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí je přípustný a vhodný. Odvolací soud v souladu se soudem I. stupně tyto podmínky rovněž považuje za splněny. Titulem pro nařízení výkonu rozhodnutí je předběžné opatření vydané Okresním soudem ve Znojmě, pro které platí předběžná vykonatelnost bez ohledu na právní moc. Při nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá zkoumáním, zda uložená povinnost byla splněna. V tomto směru vychází pouze z tvrzení oprávněného a je tak nadbytečné zabývat se tvrzením povinného uplatněným v odvolání, že žádným způsobem nebrání oprávněnému v realizaci jeho práv. Námitku, že svoji povinnost splnil, může povinný uplatnit pouze v rámci návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, které již předpokládá provádění dokazování, nikoliv v rámci rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí. Nad rámec toho je třeba poukázat na znění vykonávaného předběžného opatření, které povinnému neukládá povinnost nebránit, nýbrž povinnost umožnit vstup za podmínek ve výroku blíže vymezených deseti osobám, stejně tak umožnit svěšení obrazů, rozebrání rámů, zabalení obrazů, uložení do klimabeden i další úkony nutné pro transport. Povinnost nebránit se vztahuje pouze na nebránění převozu tohoto souboru. Odvolatel se nebrání tím, že oprávněným umožnil tyto činnosti, naopak připouští, že v těchto pracech je bráněno, avšak jiným subjektem než povinným. Tato námitka není důvodná. Právní subjektivitu má město (§ 2 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb.), toto však navenek jedná prostřednictvím k tomu oprávněných orgánů, tj. osobou starosty (§ 103 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb.), který stojí v čele městského úřadu (§ 109 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb.). Vnitřně strukturovaný městský úřad vykonává činnost jak v rovině samosprávy, tak i v rovině přeneseného výkonu státní správy (§ 5, § 7 zákona č. 120/2000 Sb.). Rozhodnutí dle § 5 o.z. bylo vydáno tajemníkem, kterého jmenuje a odvolává dle § 103 odst. 2 zákona č. 120/2000 Sb. starosta. Město samo se nemůže distancovat od rozhodování svého orgánu způsobem, kdy navenek jednající starosta vyjadřuje ochotu respektovat soudní rozhodnutí, avšak brání mu v tom rozhodnutí jemu podřízeného úředníka. Důvodná není rovněž výtka odvolatele, že ve věci bylo vydáno rozhodnutí dle § 5 občanského zákoníku, které může být zrušeno či změněno pouze v rámci správního soudnictví a obstojí vedle rozhodnutí o předběžném opatření vydaném Okresním soudem ve Znojmě. Ustanovení § 5 občanského zákoníku umožňuje, došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, domáhat se ochrany u příslušného orgánu státní správy. Tento může předběžně zásah zakázat nebo uložit obnovení předešlého stavu. Tímto není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. Toto ustanovení navazuje na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Tímto jiným orgánem, u kterého se může účastník domáhat ochrany i ve věcech občanskoprávních, je správní orgán. Ustanovení tak představuje určitý průlom do jinak platné zásady vyjádřené v § 7 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věcech vyplývajících z občanskoprávních vztahů rozhoduje soud. V rovině teoretické je opakovaně diskutováno o vhodnosti této úpravy a její existence je zejména obhajována poukazem na to, že správní orgán, který je blíže účastníkům a zpravidla i seznámen s faktickým pokojným stavem, může zajistit rychlejší ochranu tohoto pokojného stavu, aniž by se zabýval právními aspekty věci. Takovéto rozhodnutí však má pouze povahu předběžnou do doby, než o věci rozhoduje soud, kterému výlučně náleží definitivní právo rozhodnout o občanskoprávním vztahu. V konkrétní věci však vztah mezi rozhodnutím správního orgánu dle § 5 o.z. a rozhodnutím soudu není vztahem o totožnosti či odlišnosti těchto řízení tak, jak jsou posuzovány z hlediska litispendence či věci pravomocně rozhodnuté. Při zkoumání totožnosti soudních řízení musí být skutečně dána totožnost účastníků, uplatněného nároku i skutkového stavu, z něhož nárok vychází. Nemožnost požadavku totožnosti řízení dle § 5 o.z. a řízení soudního vyplývá již ze skutečnosti, že nárok uplatněný dle § 5 o.z. vyplývá pouze z tvrzení o faktickém stavu, bez jakéhokoliv právního podkladu pro tento nárok, zatímco v řízení soudním před vydáním předběžného opatření musí být hodnoceny zcela jiné skutečnosti, týkající se osvědčení nároku a prokázání dalších rozhodných skutečností. Toto posuzování má již právní charakter. Nemusí být dána ani totožnost účastníků, protože tak, jak je tomu i v projednávané věci, ten, kdo je navrhovatelem u správního orgánu za situace, kdy jeho návrhu je vyhověno, nemusí mít zájem obrátit se na soud. Rozhodujícím kriteriem je pouze to, zda rozhodnutí vydané správním orgánem může obstát vedle rozhodnutí vydaného soudem. Pokud tomu tak není, rozhodnutí správního orgánu pozbývá účinnosti. Jestliže vykonávaným soudním předběžným opatřením Městu Moravský Krumlov byla uložena povinnost umožit sejmutí a odvezení Slovanské epopeje, a to ve prospěch oprávněných Galerie hlavního města Prahy a Hlavního města Prahy, zatímco rozhodnutím Městského úřadu v Moravském Krumlově bylo Galerií hlavního města Prahy a Hlavnímu městu Praze uloženo zdržet se jakékoliv manipulace se Slovanskou epopejí, je nesporné, že tato dvě rozhodnutí vedle sebe nemohou obstát. Protože, jak shora uvedeno, k ochraně občanskoprávních vztahů je povolán soud, jeho rozhodnutím pozbylo účinnosti rozhodnutí správního orgánu vydané dle § 5 občanského zákoníku a obrana povinného v tomto směru je bezpředmětná. Odvolací soud se rovněž zabýval námitkou odvolatele o předčasnosti podaného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a tuto vyhodnotil jako irelevantní. Dle § 254 odst. 1 o.s.ř. se na výkon rozhodnutí užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Odchylky platné pro řízení o výkonu rozhodnutí jsou uvedeny v následujících odstavcích § 254 o.s.ř. a nezahrnují ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. Toto ustanovení proto platí i pro řízení o výkon rozhodnutí a je tak pro rozhodnutí rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Protože v řízení o výkon rozhodnutí je rozhodováno vždy usnesením, použije se přiměřeně ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř. Soudem I. stupně bylo rozhodnuto dne 13.10.2010 a k uvedenému datu již povinnému vznikla povinnost stanovená mu vykonávaným rozhodnutím. I v případě, že návrh na výkon rozhodnutí byl podán předčasně, ke dni vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí byl tento nedostatek zhojen. Neopodstatněná je rovněž výtka o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k výši uložené pokuty. Soud I. stupně nad rámec svých povinností rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí odůvodnil a uložená pokuta je v souladu s ust. § 351 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení, ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100.000,- Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu. Uložená pokuta 80.000,- Kč je přiměřená té skutečnosti, že na jedné straně se jedná o závažné porušení povinností vyplývajících ze soudního rozhodnutí, kdy povinný průběžně deklaroval svoji neochotu soudní rozhodnutí respektovat a na tomto postoji setrvává doposud, na straně druhé však není namístě vzhledem k tomu, že se jedná o první uloženou pokutu, tuto stanovit v maximální výši. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem bylo usnesení soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Odvolání povinného směřovalo rovněž do výroku o náhradě nákladů řízení. Z ust. § 270 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Dle odst. 2 téhož ustanovení oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí. Soud I. stupně správně v souladu s těmito ustanoveními postupoval tak, že vyčíslil ty náklady, které doposud úspěšným oprávněným v řízení o výkon rozhodnutí vznikly, aniž by stanovil lhůtu k jejich zaplacení. Protože nárok na náhradu nákladů se vztahuje na všechny náklady, které v řízení vzniknou, rovněž správně ve svém výroku stanovil povinnému povinnost k náhradě i budoucích nákladů řízení o výkon rozhodnutí. V případě, že předmětem výkonu rozhodnutí je vymáhání peněžitého plnění, vztahuje se nařízený výkon rozhodnutí i na tyto náklady, jedná-li se o vymožení nepeněžitého plnění, záleží na oprávněném, zda ve vztahu k nákladům řízení navrhne takový výkon rozhodnutí, který umožňuje jejich vymožení. V případě, jak se stalo v projednávané věci, že tak neučiní, soud pouze rozhoduje o průběžně vznikajících nákladech tak, že je vyčíslí a uloží povinnost k jejich náhradě, aniž by je v rámci tohoto řízení vymáhal. Takovéto rozhodnutí pak je samostatným exekučním titulem pro případné další řízení o výkon rozhodnutí. Odvolací soud tak v zásadě potvrdil výrok o nákladech řízení, když provedl pouze formulační změnu. V rámci řízení o výkon rozhodnutí oprávněným vznikly odvolací náklady, které za jeden úkon právní služby činí dle § 12 odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. částku 2.500,- Kč při zastupování dvou osob v souladu s § 19a téže vyhlášky, zvýšenou o 30% na částku 3.250,- Kč, která vzhledem k tomu, že byl učiněn pouze jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání, byla v souladu s § 18 odst. 1 téže vyhlášky krácena na 50%, tj. 1.625,- Kč. V souladu s § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby, celkem 1.925,- Kč. Tuto částku je nutno v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. navýšit o 20% náhrady za daň z přidané hodnoty, tj. o částku 385,- Kč, celkem náklady řízení činí 2.310,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Brně dne 14.1.2011 JUDr. Eva Stupková, v.r. předsedkyně senátuZa správnost vyhotovení: Simona Procházková