Včasné (z hlediska ust. § 676 odst. 2 o.z.) podání žaloby o odstranění stavby, postavené nájemcem na pronajatém pozemku, brání nástupu nevyvratitelné domněnky konkludentního obnovení nájemní smlouvy podle § 676 odst. 2 obč. zák.

21 Co 6/2010 – U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Stupkové a soudců Mgr. Michala Kadlečka a JUDr. Leoše Nováka v právní věci žalobce České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 110 15, identifikační číslo 70994226, proti žalovanému R.M., narozenému XXXXX, podnikateli, místem podnikání XXXXX, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem se sídlem Znojmo, Vídeňská 13, o vyklizení pozemku, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15.10.2009, č.j. 6 C 16/2009-76, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného do třiceti dnů od právní moci rozsudku vyklidit pozemek parc. č. 284/6 v k.ú. Město Brno a vyklizený jej předat žalobci (výrok I) a žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.000,- Kč (výrok II). Vycházel z toho, že žalobce je vlastníkem označeného pozemku, na kterém je postaven objekt občanské vybavenosti bez čísla popisného nebo evidenčního ve vlastnictví žalovaného. Předmětný pozemek byl pronajat žalovanému smlouvou ze dne 25.9.1992, uzavřenou na dobu určitou, prodlouženou do 31.10.2008. Objekt občanské vybavenosti – prodejnu zemědělských produktů na pozemku postavil žalovaný se souhlasem žalobce a na základě „příslušných“ stavebních povolení. K žalobě na vyklizení pozemku žalobce přistoupil po skončení nájemního vztahu, aby nedošlo k prodloužení nájemního vztahu (§ 676 odst. 2 obč. zák.), neboť žalovaný jej stále užívá. Právě s ohledem na ust. § 676 odst. 2 obč. zák. soud I. stupně žalobě na vyklizení pozemku vyhověl, za podstatné nepovažoval, že se na pozemku nachází stavba žalovaného, neboť jejího odstranění se žalobce prozatím nedomáhá. Proti rozsudku se odvolal žalovaný a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal neúplné zjištění skutkového stavu věci, neprovedení všech navržených důkazů, na základě toho nesprávná skutková zjištění i právní posouzení. Soudu vytýkal, že se nezabýval rozhodnutími Drážního správního úřadu, oblast Olomouc, své rozhodnutí opírá o ukončení smlouvy na dobu neurčitou dohodou účastníků, aniž by takový důkaz provedl. Soud I. stupně nezkoumal úpravu nájemní smlouvy a zejména předmětu smlouvy podle zák. č. 116/1990 Sb., který je speciální úpravou k úpravě v občanském zákoníku. Opomenul změny předmětu nájmu, nebylo doloženo, na základě jakého dokumentu je oprávněna ČSD, Olomoucká oblast vystupovat jako pronajímatel v právních vztazích. Žalobce jako pronajímatel nesrozumitelnými dodatky měnil i zpětně „předmět nájmu“, v průběhu stavebního řízení v letech 1992 a 1993 nevznesl žádné námitky, stavba prodejny není podle kolaudačního rozhodnutí stavbou dočasnou, ale stavbou určenou k trvalému užívání. S ohledem na dodatek č. 4 z 5.5.1994, jde o smlouvu na dobu neurčitou, která nebyla vypovězena. Soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí příslušného drážního správního orgánu, musí z nich vycházet. Pokud soud dospěl k závěru, že nájem nemovitosti - budovy s nebytovými prostory - se řídí výlučně zák. č. 116/1990 Sb. a neposoudil platnost nájemní smlouvy podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Soud se nevypořádal se zmatečnými změnami dodatků smlouvy, teprve dodatkem č. 4 došlo k úpravě nájemního vztahu k pozemku. Na námitky žalovaného, že podle odůvodnění žalobního návrhu žalobce sleduje odstranění stavby, čemuž měl upravit žalobní petit (na odstranění stavby a nikoli vyklizení pozemku), soud sice reagoval a žalobci stanovil lhůtu pro úpravu petitu, splnění výzvy však následně nevyžadoval a nevyvodil z něj důsledky. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Ukončení nájemního vztahu dovozoval na základě dodatku č. 10 nájemní smlouvy, který uváděl, že nájemní vztah je ukončen dohodou k 30.10.2008. Je pravdou, že žalovaný si svoji stavbu zapsal do katastru nemovitostí a zatížil ji zástavními právy. Vzhledem k ustanovením občanského zákoníku musí dojít před vlastním odstraněním stavby k ukončení nájemní smlouvy, žaloba na vyklizení byla podána ve lhůtě obč. zák. požadované. V řízení před soudem I. stupně žalovaný dodatek č. 10 nezpochybnil, soud správně zjistil skutkový stav a uzavřel, že žalovaný užívá pozemek bez právního důvodu. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání k projednání odvolání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Mezi účastníky není sporné a v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 284/6, o výměře 134 m2, označeného druhem – zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Město Brno a žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník objektu občanské vybavenosti - budovy bez čísla evidenčního a čísla popisného na tomto pozemku postavené. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 1.12.2008 domáhá vyklizení žalovaného z pozemku parc. č. 284/6 v k.ú. Město Brno s tím, že nájemní vztah žalovaného k pozemku k 31.10.2008 skončil, žalovaný stavbu neodstranil a pozemek nevyklidil. Obrana žalovaného vychází jednak z toho, že nájemní vztah mezi účastníky ukončen nebyl a stále trvá a dále, že nelze požadovat vyklizení z pozemku stavby řádně zapsané v katastru nemovitostí. Objekt občanské vybavenosti byl postaven na základě stavebního povolení, vydaného v řádném stavebním řízení vedeném u Drážního správního úřadu, oblast Olomouc (jako speciálního stavebního úřadu) a po provedeném kolaudačním řízení bylo povoleno jeho užívání, oprávněnost stavby přitom žalobce v řízení nezpochybňoval. Již v žalobě žalobce uváděl, že se domáhá vyklizení pozemku s odstraněním stavby, přičemž žalobní petit (návrh rozsudečného výroku) formuloval na stanovení povinnosti žalovanému vyklidit shora označený pozemek. Důvody, pro které se domáhá vyklizení pozemku, upřesnil v podání ze dne 9.4.2009 (č.l. 61 spisu) tak, že žalobu na vyklizení podal, aby nedošlo k obnovení nájemního vztahu (podle § 676 odst. 2 obč. zák.). Dodal, že následně bude chtít vybudovanou stavbu ze svého pozemku odstranit. U jednání soudu I. stupně dne 21.5.2009 byl žalobce soudem poučen ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř. o nesouladu skutkových tvrzení (ze kterých je zřejmé, že mu jde o odstranění stavby) a žalobního petitu (formulovaného na vyklizení pozemku). Žalobce setrval na žalobě v podobě, jak o ní bylo rozhodnuto. V písemném vyjádření ze dne 20.7.2009 opětovně uvedl, že vyklizení pozemku se domáhá proto, aby nedošlo k obnovení nájemní smlouvy. Pokud by změnil petit z vyklizení pozemku na odstranění stavby, nesplnil by podmínky podání žaloby ve lhůtě 30 dnů a nájemní poměr mezi účastníky by se na rok obnovil. Dovozoval, že v okamžiku ukončení nájemního vztahu (rozhodnutím soudu o vyklizení pozemku) se stavba stane neoprávněnou a bude možno podat žalobu na její odstranění. Následně již soud I. stupně o žalobě rozhodl, jak je shora uvedeno. Podle § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věcí nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Podle § 126 obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Výše citované ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. upravuje právo vlastníka na ochranu. Na základě tohoto ustanovení může vlastník žádat i o vyklizení nemovitosti, což občanský zákoník sice výslovně nestanoví, ale dovozuje to soudní praxe. Procesní právo hovoří o vydání věci (§ 345 o.s.ř.) jen ve vztahu k věcem movitým, u věcí nemovitých uvádí jejich vyklizení (§ 340 a násl. o.s.ř.). Nařídit a provést výkon rozhodnutí přitom lze jen způsobem uvedeným v občanském soudním řádu (srov. § 257 o.s.ř.). Proto rozhodnutí, která mají být podle části šesté občanského soudního řádu (výkon rozhodnutí) vykonána, musí obsahovat výroky tomuto požadavku odpovídající. Z toho vyplývá i to, že se nelze domáhat odstranění nemovité stavby žalobou na vyklizení pozemku, na němž je stavba postavena, neboť na základě rozsudku ukládajícího vlastníkovi stavby vyklizení pozemku, by provedení výkonu rozhodnutí podle § 340 a násl. o.s.ř. nebylo možné. Soudní praxe vychází z toho, že výkonem rozhodnutí vyklizením nemovitosti lze dosáhnout (vedle vykázání osob) pouze odstranění movitých věcí z nemovitosti (srov. § 341 odst. 2, 3, § 342, § 344 odst. 5 o.s.ř., které upravují nakládání s věcmi odstraněnými z vyklizovaného objektu, a jež na věci nemovité /stavby/ nelze aplikovat). Je zřejmé, že uvedená ustanovení o.s.ř. se nemohou týkat nemovitých staveb, které po odstranění jako nemovité věci v právním smyslu zaniknou. Nemovitou stavbu nelze z pozemku, na kterém je umístěna, přemístit jinam, v úvahu připadá pouze její odstranění, jehož se dosáhne provedením demoličních prací. Proto se vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba jiného vlastníka, může i v případě, že nejde o neoprávněnou stavbu ve smyslu § 135c obč. zák., domáhat ochrany svého vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. žalobou na odstranění stavby. Rozhodnutí, jímž se ukládá odstranění stavby, se pak vykoná podle § 350 o.s.ř., kterým se upravuje výkon rozhodnutí provedením prací a výkonů (více srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2000, sp. zn. 22 Cdo 1997/2000). Ze skutkových tvrzení nevyplývá, že by se v této věci jednalo o případ, kdy stavba žalovaného nezabírá celý pozemek žalobce. Avšak pokud by tomu tak bylo (a žalobce měl zájem pozemek, resp. jeho nezastavěnou část, užívat, aniž by mu vadila stavba na něm zřízená), pak je žaloba na vyklizení pozemku přípustná. V takovém případě by žalobce mohl uplatnit nároky na vyklizení pozemku a na odstranění stavby i současně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.10.2003, sp. zn. 22 Cdo 396/2003). Žalobce však v této věci uvádí, že důvodem pro podání žaloby na vyklizení pozemku, zcela zastavěného stavbou ve vlastnictví žalovaného, je skutečnost, aby nedošlo podle § 676 odst. 2 obč. zák. k obnovení nájemní smlouvy, a že tyto účinky žaloba na odstranění stavby, kterého se hodlá domáhat následně, nesplňuje. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. Rozhodnutí, na které žalobce v této souvislosti odkazuje (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.5.1996, sp. zn. 9 Co 306/96, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy ročník 1996, č. 10, str. 475, s právní větou: Podání negatorní žaloby vůči nájemci, který věc užívá i po skončení nájmu, byť i ve lhůtě 30 dnů po dni, kdy nájem měl skončit, nezakládá účinky žaloby vindikační, tj. nemůže zabránit vzniku nevyvratitelné právní domněnky obnovení nájemního vztahu ve smyslu ust. § 676 odst. 2 obč. zák.“), odvolací soud nepovažuje za správné (ve zmíněném případě šlo o žalobu na odstranění stavby chaty) a ani následná judikatura na něj nenavázala a z něj nevychází. Podle názoru odvolacího soudu podání žaloby na vyklizení pozemku zcela zastavěného stavbou, jejíž vlastník měl k pozemku nájemní právo, pouze proto, aby nedošlo k nástupu nevyvratitelné domněnky konkludentního obnovení nájemního vztahu sjednaného na dobu určitou podle § 676 odst. 2 obč. zák., není třeba a pouze tato skutečnost nemůže být důvodem pro vyhovění takové žalobě a vydání rozhodnutí o povinnosti vyklidit pozemek zastavěný nemovitou stavbou (takové rozhodnutí soudu by ani jak je výše uvedeno nebylo vykonatelné). Pro zabránění nástupu nevyvratitelné domněnky konkludentního obnovení nájemního vztahu v tomto (specifickém) případě postačuje i včasné podání vlastnické žaloby na odstranění věci – stavby, která je způsobilá zabránit prodloužení (obnovení) nájmu. Důvody podání žaloby, které ve svém důsledku mají vést k odstranění, podle žalobce již na jeho pozemku neoprávněně umístěné stavby, jsou zřejmé z vlastní žaloby a z následných podání a vyjádření žalobce, jak jsou uvedena shora. Odstranění stavby není možné dosáhnout prostřednictvím žaloby na vyklizení jí zastavěného pozemku. Formulace rozsudečného výroku (žalobního petitu) žaloby na ochranu vlastnického práva tak v daném případě neodpovídá skutkovým tvrzením žalobce a je s nimi v rozporu. Za tohoto stavu je soud povinen postupovat podle § 43 o.s.ř., žalobce vyzvat k opravě žaloby tak, aby uvedený rozpor byl odstraněn (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 a ze dne 29.3.2001, sp. zn. 22 Cdo 255/2001). Soud I. stupně tak sice u jednání dne 21.5.2009 učinil, poučení však žalobci neposkytl řádně a úplně a z nesplnění své výzvy ani nevyvodil důsledky o.s.ř. předpokládané. Poučení, které bylo žalobci poskytnuto, neobsahovalo údaje o tom, jak vady žaloby odstranit, ani o důsledcích spočívajících v odmítnutí žaloby v případě nesplnění výzvy soudu. Pokud o věci napadeným rozsudkem rozhodl, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávnost jeho rozhodnutí, přičemž za odvolacího řízení již nemůže být sjednána náprava. Odvolací soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V dalším průběhu řízení na soudu I. stupně bude, aby - s ohledem na trvající rozpor mezi skutkovými tvrzeními a žalobním petitem - postupoval podle § 43 odst. 1 o.s.ř. a opětovně žalobce vyzval k odstranění vad žaloby a přitom jej řádně a úplně poučil. Další postup již bude odvislý od reakce žalobce. Přistoupí-li k věcnému posouzení sporu, bude podstatné vyjasnit, zda žalovanému platně vznikl, trval, a zda příp. stále trvá právní důvod pro užívání pozemku parc. č. 284/6 v k.ú. Město Brno. Nepřehlédne přitom závěry judikatury mj. o tom, že zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, je povinen po uplynutí sjednané doby stavbu odstranit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.7.1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod č. 72). Zmínit lze i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2002, sp. zn. 22 Cdo 802/2002 s právní větou: V řízení o odstranění stavby zřízené na cizím pozemku, přenechané vlastníkem pozemku jiné osobě (stavebníkovi) ke zřízení stavby na časově omezenou dobu, není podstatné, zda jde o stavbu jen provizorní resp. dočasnou nebo jde o stavbu trvalou.“ V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 28.listopadu 2011 JUDr. Eva Stupková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Simona Procházková