Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, na který lze provést exekuci, se považuje také majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky, ale přestal být jeho součástí proto, že zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů byl k němu zúžen rozhodnutím soudu.

Číslo jednací: 28 C 126/2010 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Přidalem ve věci žalobkyně Hany XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem Bruntál, Žižkovo nám. 2, proti žalovanému Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů, IČ: 00469483, se sídlem W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3, zastoupenému Mgr. Petrem Jahodou, advokátem se sídlem Praha 10, Boloňská 310, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, t a k t o : I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 16.12. 2004 č.j. 19 Nc 8388/2004 – 6 byl vyloučen spoluvlastnický podíl žalobkyně ve výši ideální ½ k těmto nemovitostem: · Jednotce č. xxxxx (bytu a podílu na společných částech domu a pozemku xxxxx) v budově č.p.xxx na pozemku p.č. st xxxxx a pozemku p.č. st xxxxx · Pozemku p.č. st xxxxx · Budově č.e. xxxxx na pozemku p.č. st xxxxx vše v katastrálním území xxxxx s e z a m í t á. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 15.171,-- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou Okresnímu soudu Brno – venkov dne 28.5.2010 se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitostí uvedených ve výroku I. z exekuce. Žalobu odůvodnila tím, že společné jmění Jiřího xxxxx a Hany xxxxx bylo zúženo rozsudkem až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Protože nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, připadly nemovitosti podle § 150 odst. 4 OZ do podílového spoluvlastnictví Jiřího xxxxx a žalobkyně. Exekuce tak nemůže postihovat spoluvlastnický podíl žalobkyně. V § 262a odst. 2 o.s.ř. se hovoří o smlouvě, nikoliv o jiném způsobu zúžení společného jmění manželů. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když postup žalobkyně považoval za oddalování exekuce. Zdůraznil, že ke zúžení společného jmění manželů došlo až následně po nařízení exekuce a tudíž k němu nemůže být přihlédnuto. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 16.12.2004, čj. 19 Nc 8388/2004-6 byla nařízena exekuce na majetek povinného Jiřího xxxxx a vedením exekuce pověřen Mgr. Petr Kocián, soudní exekutor se sídlem Brno – venkov. Exekučním příkazem ze dne 23.2.2005 č.j. 37 EX 605/04-4 rozhodl soudní exekutor Mgr. Petr Kocián o provedení exekuce prodejem nemovitostí ve společném jmění manželů Jiřího xxxxx a Hany xxxxx a to jednotky č. xxxxx (byt) podílu na společných částech domu a pozemku xxxxx budově v části obce xxxxx, č.p. xxxxx na parcele p.č. st xxxxx a parcely p.č. st xxxxx v k.ú. xxxxx. Exekučním příkazem ze dne 23.2.2005 č.j. 37 EX 6015/04-5 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí manželů xxxxx, a to pozemku p.č. st xxxxx a budovy č.e. xxxxx (garáž) na parcele p.č. st xxxxx. Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 4.9.2006 č.j. 8 C 143/2006-12 bylo zúženo společné jmění manželů Jiřího xxxxx a Hany xxxxx až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 13.9.2006. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Po nařízení exekuce na majetek manžela žalobkyně došlo ke zúžení společného jmění manželů rozsudkem soudu. K vypořádání zaniklého společného jmění manželů nedošlo ve lhůtě 3 let. Podle § 42 odst. 1 exekučního řádu exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Mezi účastníky bylo sporné pouze právní hodnocení případu, a to, zda je v exekuci možné postihnout majetek původně patřící do společného jmění manželů a který následně po nařízení exekuce v důsledku zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu a v důsledku uplynutí tříleté lhůty dle § 150 odst. 4 OZ připadl do podílového spoluvlastnictví manželů. Takový majetek v exekuci postihnout lze. Tento závěr vyplývá z § 42 odst. 1 exekučního řádu, kdy exekuci na majetek do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Z druhé věty citovaného ustanovení je jednoznačné, že za takový majetek se považuje i majetek, který netvoří společné jmění manželů jen proto, že došlo smlouvou k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Ty samé účinky má samozřejmě i rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, neboť opačný výklad by umožnil, aby po nařízení exekuce oba manželé v řízení, se kterým oba souhlasí (de facto dojde k uznání nároku), dosáhli zúžení společného jmění manželů rozsudkem a následně se tak vyhnuli (částečně) exekuci. Takový závěr by byl při respektování principu exekuce, který zásadně umožňuje postihnout majetek ve společném jmění manželů, absurdní. Tentýž závěr vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod R 74/2004. Soud tedy uzavírá, že soudní exekutor postupoval v souladu s exekučním řádem, pokud do exekuce zahrnul nemovitosti uvedené ve výroku I. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení spočívající v právním zastoupení advokátem. Odměna advokáta žalovaného činí částku 9.000,-- Kč dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. Dále má advokát žalovaného právo na náhradu tří režijních paušálů á 300,-- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast u jednání). Konečně má advokát žalovaného právo na cestovné a náhradu za promeškaný čas sestávající se z cestovného dne 23.2.2011 ve výši 2.571,-- Kč (Praha Brno a zpět, 398 Km, osobní automobil Mercedes Benz, spotřeba 11,8/6,2/8,2, palivo BA 95b – 1l á 31,6 Kč, sazba základní náhrady á 1 km 3,7 Kč) a náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 x 3 půl hodiny á 100,-- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného je plátcem DPH, je třeba odměnu navýšit o 20%. Celkové náklady řízení žalovaného tedy činí částku 15.171,-- Kč (1,2 x (9.000 + 3 x 300 + 6 x 100) + 2.571). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí. V Brně dne 23. února 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Ondřej Přidal, v.r. Hana Bělušová soudce