U přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku při podezření z ovlivnění jinou návykovou látkou než alkoholem, je nutné zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele takovou látkou. Proto je nezbytné určit o jakou látku se jednalo, v jakém množství byla v krvi či moči pachatele obsažena a současně, jak dalece byl pachatel v době řízení motorového vozidla zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. K zjištění těchto skutečností (konkrétně zda pachatel řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost) je třeba přibrat znalce z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie a následně na základě tohoto znaleckého posudku přibrat znalce z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie.

3 To 147/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6.4.2011 odvolání obžalovaného I. K. , nar. XXXXX, a bratra obžalovaného K. K., proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13.1.2011, č.j. 2T 169/2010-156, a rozhodl t a k t o : Za použití § 263 odst. 1 písm. b) tr. řádu se podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc v r a c í soudu I. stupně. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byl obžalovaný I. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tohoto přečinu se dle skutkových zjištění soudu I. stupně měl obžalovaný dopustit tím, že v P., dne 03.03.2010 v odpoledních hodinách záměrně řídil ve stavu indispozice po požití alkoholického nápoje a psychotropních látek po silnici II. třídy č. 150 po ul. V. osobní auto zn. Peugeot 106, registrační značky XXXXX, majitele M. Z. přičemž v km 135,457 v 15.40 hodin v důsledku požití návykových látek a rychlosti nepřiměřené daným okolnostem, čímž porušil § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb., nestačil před přechodem pro chodce ubrzdit svoje vozidlo a narazil do cyklistů J. T., nar. XXXXX, který utrpěl pohmoždění a odřeninu čela vlevo, pohmoždění pravého lokte a levého bérce s dobou léčení do 6 týdnů, bez omezení na běžném způsobu života, a A. H., nar. XXXXX, který utrpěl zhmoždění hlavy, pohmoždění krční páteře, zhmoždění stehna a bérce levé nohy a tržnězhmožděnou ránu nad uchem vlevo s dobou léčení do 6 týdnů, přičemž na běžném způsobu života byl omezen po dobu 14 dnů, a dále do osobního auta zn. Škoda Fabia, r.z. XXXXX, řízeného majitelem P. B., nar. XXXXX, které poškodil a dále prostřednictvím tohoto vozidla do osobního auta zn. Škoda Fabia, r.z. XXXXX, majitele I., a.s., řízeného R. P., nar.XXXXX, které poškodil; provedenou dechovou zkouškou přístrojem Dräger Alcotest Printer bylo v jeho dechu zjištěno v 15.53 hodin 0,30 promile alkoholu a dále byla v 16.00 hod. provedena zkouška detektorem Drugwipe 5 s pozitivním výsledkem na CA: cannabis a AM; ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že chemickým toxikologickým vyšetřením byla v jeho krvi zjištěna koncentrace methamfetaminu 232 ng/ml a amfetaminu 42 ng/ml a že obžalovaný byl v době řízení vozidla ve stavu vylučujícím bezpečně řídit motorové vozidlo. Za uvedený přečin byl obžalovanému uložen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obžalovanému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. T., nar. XXXXX, bytem XXXXX, částku 3.787,-Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená V. se sídlem XXXXX odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku si podal včas odvolání obžalovaný. Jeho odvolání směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku. Obžalovaný uvedl, že nezpůsobil dopravní nehodu. Jeho jednání nenaplnilo znaky přečinu. Dle názoru obžalovaného bylo dokazování špatně provedeno, obžalovaný nesouhlasil s hodnocením důkazů soudem I. stupně. Obžalovaný rovněž nesouhlasil s druhem a výměrou trestu, který mu byl uložen. Obžalovaný upozornil, že soud I. stupně na jeho straně nezjistil žádné polehčující okolnosti. Dále si proti tomuto rozsudku podal odvolání ve prospěch obžalovaného i jeho bratr K. K., který namítl, že okresní soud rozhodl 13.1.2011 v nepřítomnosti obžalovaného, ačkoliv nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání, neboť obžalovanému bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení, které se mělo konat 13.1.2010. Odvolatel upozornil, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání stanovené v § 153b odst. 1 o.s.ř. a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení. Na základě podaného odvolání přezkoumal Krajský soud v Brně napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo a to z hlediska vytýkaných vad. Dále postupoval podle § 254 odst. 1 věta druhá trestního řádu. Řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nevykazuje podstatné vady. Byla zejména zachována ustanovení trestního řádu zabezpečující právo na obhajoby a objasnění věci. Předvolání k hlavnímu líčení si obžalovaný převzal před soudem I. stupně při rozhodování o vzetí do vazby dne 25.11.2010 (č.l. 138). Pokud na předvolánce bylo uvedeno datum konání hlavního líčení 13.1.2010 (tak jak je to uvedeno v protokolu ze dne 25.11.2010), jedná se o zřejmou nesprávnost. Je přitom zcela vyloučené, že by se obžalovaný mohl domnívat, že je dne 25. 11. 2010 předvolán k hlavnímu líčení na den 13.1.2010, tedy na den, který proběhl před více jak 10 měsíci. Na okraj lze uvést, že ve věci nebyl vydán rozsudek pro zmeškání. Trestní řízení se řídí trestním řádem nikoli občanským soudním řádem. Hlavní líčení se konalo v nepřítomnosti obžalovaného v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 trestního řádu. Soud I. stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování, avšak toto dokazování nebylo provedeno zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR, je nutné, pokud jde o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, u jiných návykových látek než alkoholu, zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele takovou látkou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.5.2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010). Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí a v dalších (např. rozhodnutí NS ze dne 22. 10. 2010 sp. zn. 11 Tdo 981/2010) zdůrazňuje,“ že vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství jiných návykových látek ve smyslu § 201 tr. zákona, resp. § 274 tr. zákoníku, než je alkohol, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující způsobilost motorové vozidlo řídit, tak jak to již díky bohaté zkušenosti v řízení vozidel pod vlivem alkoholu vyvinula soudní judikatura, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel zkoumat a posuzovat na základě dokazování provedeného v konkrétní věci. V případě pachatele, který řídil vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, je tedy nutné zjistit dostatek poznatků nejen o tom, o jakou látku se jednalo, ale i v jakém množství byla v jeho krvi či moči obsažena. Na základě tohoto poznatku znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie podle zjištěného množství, event. jeho koncentrace, doby, po kterou měl pachatel předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání pachatele projevovalo atd., může určit, jak dalece byl pachatel v době jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. Nelze vyloučit, aby znalec s ohledem na tato zjištění vztahující se k některé z konkrétních návykových látek (kromě alkoholu) vymezil, s jakým množstvím alkoholu lze předmětné zjištěné množství a charakter návykové látky v těle pachatele srovnat.“ Nalézací soud správně provedl jako důkaz znalecký posudek z oboru toxikologie, nezabýval se ale konkrétním vlivem zjištěné návykové látky, tedy metamfetaminu 232 ng/ml a amfetaminu 42 ng/ml na schopnost obžalovaného řídit dne 3.3.2010 v odpoledních hodinách motorové vozidlo. Soudem I. stupně nebylo zcela bez pochybností zjištěno, zda obžalovaný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Napadený rozsudek okresního soudu z tohoto důvodu trpí vadami předpokládanými v § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu. Krajský soud v Brně s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek za použití § 263 odst. 1 písm. b) tr. řádu podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Při novém projednání věci nalézací soud doplní dokazování přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který stanoví konkrétní vliv zjištěného množství a druhu návykové látky na obviněného v době, kdy dne 3.3.2010 řídil motorové vozidlo. Konkrétně znalec podle zjištěného množství metamfetaminu a amfetaminu v krvi obžalovaného, jejich koncentrace, doby, po kterou měl obžalovaný tyto látky v těle, podle jednání obžalovaného (způsob jízdy motorovým vozidlem, jeho chování po dopravní po dopravní nehodě apod.), určí do jaké míry byl obžalovaný v době řízením motorového vozidla uvedenými návykovými látkami ovlivněn. Po takto doplněném dokazování event. provedení dalších důkazů soud ve věci opětovně rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 6.4.2011 JUDr. Hana Kleinová v.r. předsedkyně senátuZa správnost vyhotovení: Martina Střechová