36 A 49/2011-11 ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Jany Kubenové,  v právní věci žalobce H. F.,  proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna,  o žalobě proti rozhodnutí č.j. ………………………… ze dne 1.12.2011,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím č.j. ………………………….. ze dne 1.12.2011,  žalovaná věcně příslušná podle § 163 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění změn a doplnění (dále jen zákon o pobytu cizinců) podle           ust. § 129 odst. 1 ve spojení s ust. § 129 odst. 3 tohoto zákona zajistila žalobce za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství a podle             § 129 odst. 5  zákona o pobytu cizinců stanovila dobu zajištění v délce 60-ti dnů shodnou s dobou vykonatelností. Rozhodnutí odůvodnila tím, že dne 30.11.2011 bylo žalobci předáno rozhodnutí, kterým se zastavuje řízení o udělení mezinárodní ochrany z důvodu nepřípustnosti žádosti, neboť členským státem příslušným k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu je Maďarská republika. Vzhledem k tomu, že žaloba proti takovému rozhodnutí nemá ve smyslu zák. č. 325/1995 Sb., odkladný účinek, cizinec není v postavení žadatele u udělení mezinárodní ochrany a vztahuje se na něj zákon o pobytu cizinců. Dne 1.12.2011 byl neočekávaně zrušen let společnosti ČSA OK 786 do Budapešti, kterým měl být cizinec transferován dle Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 Sb., (Dublinské nařízení). Na základě tohoto     pokračování                                                                                                             36 A 49/2011   skutkového stavu jsou dány důvody pro zajištění cizince na základě shora uvedeného zákonného ustanovení, neboť cizinec na území ČR vstoupil dne 14.11.2011 bez platného cestovního dokladu a víza, skrytý v nákladovém prostoru kamionu  bulharské státní poznávací značky a dále bylo zjištěno, že dle Dublinského nařízení je příslušná k posouzení žádosti         o mezinárodní ochranu Maďarská republika, která s převzetím cizince vyslovila souhlas. Protože nové předání cizince není možné realizovat do 48 hodin, protože maďarská strana předávané cizince nepřijímá v pátek a ve dnech pracovního volna a dle Nařízení vyžaduje informaci o transferu nejméně tři dny před jeho uskutečněním, bylo nutno cizince zajistit.   Žalobce v žalobě proti rozhodnutí žalované namítá, že ust. § 129 zákona o pobytu cizinců nelze vykládat tak, že naplněním důvodů zde uvedených je vždy založena pravomoc (či povinnost) policie cizince zajistit, aniž by bylo nutné přihlédnout i k dalším okolnostem případu. Takovýto výklad je neslučitelný se zásadami uvedenými v § 2 správního řádu. Existence okolností stanovených v § 129 zákona o pobytu cizinců žalovanou nezbavuje povinnosti i nadále zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící též ve prospěch cizince        a následně k nim přihlédnout. K zajištění cizince by mělo dojít pouze v případech, kdy je takový zásah nezbytný vzhledem ke všem okolnostem případu a to i tehdy, kdy došlo k naplnění ust. § 129 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná svá skutková zjištění omezila na rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ve věci mezinárodní ochrany, žádné samostatné šetření neprováděla. Porušení ust. § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu spatřuje v tom, že není z napadeného rozhodnutí poznatelné, pro které důvody k jeho zajištění došlo, na základě jakých konkrétních skutečností žalovaný dospěl k závěru o nutnosti zajištění. Žalovaný také neodůvodnil délku zajištění a jeho přiměřenost vzhledem k předpokládané náročnosti předání do Maďarské republiky. Žalovaný také pominul provést dostatečné šetření k otázce aplikace ust. § 129 zákona o pobytu cizinců. Vady řízení způsobují nesrozumitelnost                              a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.   Žalovaná ve vyjádření uvádí, že dle ust. § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie před 13.1.2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. Žalobce vstoupil na území ČR dne 14.11.2011 bez platného cestovního dokladu a víza skryt v nákladovém prostoru kamionu bulharské státní poznávací značky, dne 30.11.2011 žalobce převzal rozhodnutí          o zastavení řízení o azylu, neboť státem odpovědný za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu byla podle čl. 9 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 určena Maďarská republika, která s převzetím žalobce vyslovila souhlas. Na základě toho byl naplánovaný transfer dne 1.12.2011, ovšem let společnosti ČSA OK 786 do Budapešti byl neočekávaně zrušen, a proto bylo požádáno o zajištění cizince podle § 129 zákona o pobytu cizinců, doba trvání stanovena na 60  dnů, neboť se nedala určit doba trvání protestu pilotů ČSA a nový termín pro realizaci plánovaného transferu do odpovědného členského státu. Následně byl zajištěn let do Maďarské republiky dne 8.12.2011, 7.12.2011 vydalo přijímací středisko cizinců Zastávka příkaz k propuštění cizince ze zajištění z důvodů naplánovaného transferu do odpovědného členského státu, který uskutečnil dne 8.12.2011, čímž pominuly důvody zajištění. Žalovaná je toho názoru, že byly dány důvody a podmínky pro zajištění podle § 129 zákona o pobytu cizinců, které již pominuly a navrhla, aby soud žalobu zamítl.   pokračování                                                                                                        36 A 49/2011-12     Správní spis obsahuje všechny podklady  nutné pro rozhodnutí podle § 129 zákona      o pobytu cizinců, včetně dokladů o tom, že dne 1.12.2011 musel být cizinec z letiště Praha – Ruzyně  eskortován do ZZC Bělá – Jezová, úřední záznam o transferu žalobce  dne 1.12.2011 na letiště Praha – Ruzyně,  odkud měl vycestovat do odpovědného členského státu. A konečně žádost o provedení transferu s policejní eskortou na mezinárodní letiště k transferu dne 8.12.2011 k letu do Budapešti ČSA OK 786.   Žalobce v žalobě namítal, že pouhým naplněním důvodů ust. § 129 zákona o pobytu cizinců není založená pravomoc policie cizince zajistit, a že by mělo být přihlédnuto                i k dalším okolnostem případu, jinak  jde o porušení obecných zásad v § 2 správního řádu. Takto obecně vznesená žalobní námitka může být soudem přezkoumána rovněž v obecné rovině. Jak vyplývá z podkladů ve správním spise, dne 1.12.2011 došlo k naplnění podmínek ust. § 129 zákona o pobytu cizinců, neboť transfer cizince plánovaný na tento den se neuskutečnil z objektivních důvodů nezávislých na žalované ani žalobci a pro stanovení nového termínu transferu žalobce do Maďarské republiky na základě Dublinského nařízení bylo nutno cizince zajistit. Vzhledem k procedurálním lhůtám vyplývajících  z Dublinského nařízení a trvání objektivní překážky nemožnosti transferu žalobce (stávka pilotů ČSA), nebylo možno v den vydání rozhodnutí stanovit jinou dobu trvání zajištění, než tu, kterou stanovila žalovaná. Pokud žalobce vytýká žalované neprovedení žádného samostatného šetření k důvodnosti omezení osobní svobody žalobce, pak soud k této námitce pouze uvádí, že nebylo důvodu provádět nějaké další šetření vzhledem k tomu, že v případě žalobce došlo k situaci, kdy mělo dojít k realizaci Dublinské nařízení, žalobce nebylo možno předat do příslušného státu ve stanovených lhůtách a to z objektivních důvodů shora uvedených,             a proto žalovaná správně přistoupila k rozhodnutí žalobce zajistit ho na základě přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství.    Po takto posouzených námitkách soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítá.    Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy by žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení, ty  neúčtovala a ani jí nevznikly náklady řízení, neboť jde o její  úřední  činnost.      Poučení:  Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a následujících s.ř.s., která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku                         k Nejvyššímu správnímu soudu  prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)   V Brně dne 20. prosince 2011                                                                                              JUDr. Milada Haplová, v.r.                                                 předsedkyně senátu