V případě, že je obviněný přítomen u vyhlášení rozhodnutí a je řádně poučen o opravném prostředku, běží lhůta k podání stížnosti od oznámení tohoto usnesení (§ 143 odst. 1 trestního řádu) a ne až od doručení usnesení. To ovšem neplatí u vyhlášení usnesení při rozhodování o obnově řízení, neboť § 137 odst. 4 trestního řádu stanoví, že se usnesení o opravném prostředku (tedy i obnově řízení) státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí. Viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 303/04, III. ÚS 475/05, III. ÚS 389/09.

4 To 400/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 8. listopadu 2011, o stížnosti odsouzeného M. B., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody XXXXX, proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27.9.2011, č.j. 1T 47/2010-156, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu se stížnost odsouzeného z a m í t á. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně dne 27.9.2011 ve veřejném zasedání tak, že podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku odsouzený M. B. vykoná trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č.j. 1T 47/2010-93, ze dne 18.5.2010, který nabyl právní moci dne 23.6.2010, a pro výkon trestu byl odsouzený podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Proti usnesení podal odsouzený dne 17.10.2011 stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Z obsahu spisu je zřejmé, že napadené usnesení bylo vyhlášeno dne 27.9.2011 ve veřejném zasedání, u kterého byl odsouzený přítomen. Opis usnesení byl odsouzenému doručen do vlastních rukou dne 12.10.2011. Stížnost pak odsouzený podává k poštovní přepravě ve věznici XXXXX dne 14.10.2011. Podle § 143 odst. 1 trestního řádu věta první se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Podle § 137 odst. 1 trestního řádu usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Z hlediska právních účinků stížnosti, s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení, se stížnostní soud zabýval především otázkou, zda v daném případě bylo napadené usnesení oznámeno odsouzenému jeho vyhlášením u veřejného zasedání, nebo až doručením jeho opisu odsouzenému. Podle ust. § 137 odst. 4 trestního řádu usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí. V daném případě soud prvního stupně nerozhodoval o jediném opravném prostředku, o kterém je takový soud oprávněn rozhodovat – obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu, a nepřicházela tak v úvahu aplikace shora citovaného ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu, ve světle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR (srovnej: III. ÚS 303/04, III. ÚS 457/05, III. ÚS 389/09). Lze tak uzavřít, že usnesení dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nepatří mezi rozhodnutí citovaná v ust. § 137 odst. 4 trestního řádu a takové usnesení není třeba zásadně vyhotovat, jsou – li splněny další podmínky presumované v § 136 odst. 2 trestního řádu. Jak vyplývá z protoklu o veřejném zasedání, usnesení bylo řádně vyhlášeno, odůvodněno (viz. strana 2 protokolu o veřejném zasedání: “Zároveň prohlašuji, že poučení soudu o důvodech přeměny trestu jsem porozuměl a beru je na vědomí, důvod přeměny byl soudcem řádně a podrobně odůvodněn.”) a odsouzený byl poučen o možnosti podat opravný prostředek, přičemž si ponechal lhůtu k vyjádření. Soud prvního stupně v dané věci nezvolil postup dle ust. § 136 odst. 2 trestního řádu, byť pro to byly splněny zákonné podmínky (nepřítomnému státnímu zástupci bylo možno doručit v souladu s ust. § 136 odst. 2 trestního řádu opis protokolu o veřejném zasedání), a takový postup by se zdál alespoň stížnostnímu soudu z hlediska zásady ekonomie trestního řízení vhodný. To znamená, že soud prvního stupně mohl zapsat usnesení v plném znění v protokolu o veřejném zasedání. Tato skutečnost však neměla žádný vliv na okamžik oznámení napadeného usnesení odsouzenému, ke kterému bezpochyby došlo právě řádným vyhlášením usnesení u veřejného zasedání. I v případě, že by soud zvolil shora naznačený postup dle § 136 odst. 2 trestního řádu, a v protokole o veřejném zasedání by tak bylo vyhlášené usnesení zapsáno v plném znění včetně odůvodnění, za situace, kdy je takové komplexní a podrobné odůvodnění dáno za strany samosoudce odsouzenému ústně, nebyla by nijak zvýšena jeho možnost skutkově a právně argumentovat, tedy reálně a efektivně jednat před soudem ve své věci. Postupem soudu prvního stupně tak nebylo nijak zasaženo do ústavně zaručeného práva odsouzeného na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jak vyplývá se shora uvedeného, napadené usnesení bylo odsouzenému oznámeno dne 27.9.2011 a stížnost proti tomuto usnesení odsouzený podal k poštovní přepravě dne 14.10.2011. Je zřejmé, že stížnost byla podána opoždněně, a proto byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 8. listopadu 2011 JUDr. Drahomír Drápal v. r. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Adam Kafka v. r. Za správnost vyhotovení: Radka Podruhová