I. Činnost při obhospodařování pozemků (např. sklizeň zemědělských produktů), vykonávaná podnikatelem v souvislosti s jeho předmětem podnikání, je provozní činností ve smyslu ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. II. Je-li provozní činnost vykonávána v určitých klimatických podmínkách (zde sklizeň za silného větru) a i když tyto klimatické podmínky (silný vítr) byly také příčinou vzniku škodného následku, nemůže se škůdce zprostit odpovědnosti s odkazem na ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák. („škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu“), pokud prvotní příčina vzniku škody (zde ohnisko požáru) spočívala v provozní činnosti škůdce. III. Neodvratitelnou událostí ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. je událost, která je nepředvídatelná a neočekávaná.

44 Co 306/2010-289 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Věry Skalické a JUDr. Martina Hynka, ve věci žalobce Z.S., bytem XXXXX, zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58, proti žalované VOS zemědělců, a.s., se sídlem Velké Opatovice, Dlouhá 599, identifikační číslo 25309030, zastoupené JUDr. Olgou Hubenou, advokátkou se sídlem v Boskovicích, U Vážné studny 11, o 105.021,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku č.j. 4 C 547/2001-268 ze dne 28.4.2010, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 105.021,- Kč a nahradit k rukám zástupce žalobce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 104.489,47 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Okresního soudu v Blansku č.j. 4 C 547/2001-268 ze dne 28.4.2010 byla žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 105.021,- Kč „s příslušenstvím“, zamítnuta a bylo rozhodnuto podle výsledku řízení o náhradě nákladů řízení mezi účastníky . Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. V odvolání namítl, že soud I. stupně vůbec nepřihlédl k „policejním protokolům“, které označil za „zcela nečitelné“. Skutečnost, že jde pouze o neověřené kopie listin je nutno přičíst na vrub nečinnosti soudu, která způsobila, že před tím, než mohl být důkaz příslušným policejním spisem proveden, byl tento skartován. Má za to, že přesto bylo prokázáno, že žalovaná v místě požáru provozní činnost provozovala a při této činnosti došlo k opakovanému zahoření způsobenému činností kombajnu a k požáru, který se v důsledku silného větru přenesl i na les ve vlastnictví žalobce. Poukazuje na závěry Odborného vyjádření Správy a útvaru Sboru požární ochrany ze dne 10.8.1992 a na výpověď Mgr. P., vypracovatele tohoto vyjádření, z níž skutkový děj najisto vyplývá. Polemizuje se závěrem soudu I. stupně o významu slova „zřejmě“, jež použil Mgr. P. v této zprávě s tím, že má za to, že správný význam tohoto slova je „určitě“, „nepochybně“, patrně“. Další možné příčiny vzniku požáru, které soud I. stupně v odůvodnění uvádí, pak tyto byly v řízení vyloučeny. Má za to, že předpoklady vzniku odpovědnosti dle § 420a splněny byly a naopak důvody liberace nikoliv. Navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaná se písemně k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a je uplatněn zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. e,g o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení jeho vydání předcházející, zopakoval a doplnil dokazování způsobem, jak bude dále rozebráno a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že „žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem škody“, tedy zda k požáru lesa žalobce došlo v důsledku činnosti žalované (provádění zemědělských prací za použití zemědělské techniky – kombajnu). Za „základní“ důkaz potom považuje „odborné vyjádření hasičského sboru“ (ze dne 26.8.1992, zpracované Mgr. P.) s tím, že v tomto je uveden pojem „zřejmě“. Podle soudu I. stupně tento pojem vyjadřuje „pouze jakousi domněnku“ a pokud tedy „pracovník hasičského sboru…použil tento termín, sám si nebyl jistý tímto způsobem vzniku požáru…“. Odvolací soud se s tímto hodnocením neztotožnil. Podle ustanovení § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Je nutno uvést, že zpráva ze dne 26.8.1992 je pouze jedním z důkazů, které byly v řízení provedeny (navrženy), obsah této zprávy tedy bylo nutno hodnotit v kontextu všech provedených důkazů, což soud I. stupně neučinil. Navíc při hodnocení obsahu tohoto (dle soudu I. stupně základního) důkazu se soud I. stupně dopustil logického omylu, pokud kladl největší důraz na užití slova „zřejmě“ v této zprávě; z obecného (správného) sémantického významu tohoto slova dovozuje subjektivní pochybnost zpracovatele zprávy o správnosti tohoto svého úsudku. Pokud však není známo, v jakém významu pisatel uvedené slovo použil, nelze z obecného (správného) významu tohoto slova bez dalšího dovodit, že jej pisatel použil právě v tomto významu. Pokud tedy Mgr. P. (autor zprávy) nepotvrdil, že měl dobové pochybnosti o příčině vzniku požáru, nelze mít bez dalšího za prokázané , že je skutečně i dobově měl, na druhé straně nelze mít ani z prokázáno, že tyto pochybnosti dobově neměl. Pokud tedy soud I. stupně nahradil svůj vlastní úsudek (podložený provedenými důkazy) o okolnostech a příčinách vzniku požáru úsudkem někoho jiného (jehož skutečný obsah notabene neznal), postupoval jednoznačně při hodnocení skutkového stavu v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. Za této situace odvolací soud ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 a 3 o.s.ř. přistoupil k zopakování dokazování k otázce okolností vzniku požáru; pokud namísto výpovědi svědků byly pro zjištění skutkového stavu použity dobové záznamy o jejich výpovědi v rámci policejního šetření události (požáru), učinil tak odvolací soud z toho důvodu, že od inkriminované události proběhla již značně dlouhá doba (v době řízení u odvolacího soudu takřka 20 let), tyto osoby do protokolu vypovídaly bezprostředně po události, kdy si ještě poměrně přesně vybavily okolnosti, za nichž požár vznikl, kdežto pokud byly slyšeny v řízení před soudem I. stupně, vypovídaly z pochopitelných důvodů již značně neurčitě. Odvolací soud též neměl pochybnosti o tom, že ve spise založené fotokopie těchto protokolů jsou fotokopiemi autentických listin z originálního spisu PoČR, které nebyly nijak pozměněny (ve vztahu k jejich obsahu), uvedené osvědčuje i to, že tytéž kopie (o témže obsahu) jsou založeny i ve spise Správy a útvaru Sboru požární ochrany Svitavy ev. č. 3609920177. Z těchto důkazů, tedy z protokolů o zápisech o výpovědích a uvedeného spisu Správy a útvaru Sboru požární ochrany Svitavy dospěl odvolací soud (ve vztahu k okolnostem vzniku požáru) k následujícím skutkovým závěrům: Dne 10.8.1992 od ranních hodin prováděli pracovníci právního předchůdce žalovaného (dále jen žalovaného) zemědělské práce (sečení pšenice a vikve) za pomocí zemědělské techniky (kombajnů) na poli, hraničícím s polem, jež již bylo sklizeno (bylo zde pouze strniště) a patřícím ZD Jevíčko (třetí osobě) a kolem 12.30 tito zpozorovali na tomto vedlejším poli nejprve dým a následně oheň, který se během krátké doby rozšířil tak, že již jej vlastními silami nemohli uhasit (srovnej zápis o výpovědi J.J., A. K., dále v textu budou uváděna pouze jména osob, o jejichž výpověď jde). Požár byl zpozorován ve větší vzdálenosti (řádově ve stech metrů) od místa, kde byly práce prováděny. Následně se požár rozšířil i na les ve vlastnictví žalobce. Po celou dobu provádění prací foukal velmi silný vítr ve směru od místa, kde byly práce prováděny, k lesu (J.J.: „foukal velmi silný vítr a to ve směru od nás k obci Smolná a k lesu“). Požár byl zlikvidován až přivolanými hasiči, mezitím poškodil les ve vlastnictví žalobce. Dle vyjádření pracovníků žalovaného (J., K.) nikdo jiný, než pracovníci žalovaného, v místě nebyl. Věc byla šetřena Policií ČR pod sp. zn. ČVS 93/92 a následně odložena s tím, že nebylo zjištěno cizí zavinění ani porušení norem požární ochrany. Příčiny požáru byly dále šetřeny Správou a útvarem Sboru požární ochrany pod sp. zn. 3609920177, v rámci něhož bylo Mgr. P. vypracováno „odborné vyjádření“ ze dne 26.8.1992 se závěrem, citovaným již soudem I. stupně, tedy, že „zřejmě došlo vlivem silného větru k přenosu žhavých částí nábalu…prohlídkou kombajnu byly zjištěny zbytky vyžhnuté slámy u podávacího otvoru z žací lišty do kombajnu, kde docházelo k městnání slámy a jejímu zahřívání až na teplotu vznícení…“. Součástí tohoto spisu je i zpráva „o zásahu při lesním požáru“ ze dne 17.8.1992, vypracovaná pány P. a P., z jejíhož závěru vyplývá, že „…požár s největší pravděpodobností vznikl… na volně posečeném poli, kudy projížděl kombajn ZD Brťov. Silným poryvem větru došlo k velkým přeskokům zapálení slámy a později ke značnému a hlavně rychlému rozšíření požáru…“ a dále „zpráva o lesním požáru“ ze dne 12.8.1992, zpracovaná subjektem Východočeské státní lesy – lesní závod Svitavy, kde se mimo jiné uvádí: „…prokazatelně se jedná o požár přenesený ze zemědělského pozemku v užívání ZD Jevíčko, na jehož pozemek byl požár přenesený větrem ze zemědělského pozemku v užívání ZD Vel. Opatovice…“ s přiloženým nákresem s vyznačením „směru šíření požáru“. Z dalších výpovědí pracovníků žalovaného vyplynulo, že v průběhu zásahu hasičů byl zpozorován zdroj dalšího ohně, kdy okolo lišty kombajnu hořela zem (V. O., M.D.), kombajn bylo nutno prolévat vodou. Konstantní judikatura dospěla k závěru, že k průkazu určité skutečnosti není třeba absolutní jistoty, postačí, aby bylo možno z dostupných zjištění dospět k závěru, že tuto skutečnost lze bez rozumných pochybností dovodit (zjistit). Odvolací soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů lze bez rozumných pochybností dovodit, že příčinou vzniku požáru, jehož následkem byla majetková újma žalobce (ohoření lesa), bylo zahoření zbytků slámy u podávacího otvoru z žací lišty do kombajnu, kdy při městnání slámy došlo k jejímu zahřívání až na teplotu vznícení v souvislosti se sklizní, prováděnou právním předchůdcem žalovaného. K tomuto závěru vedou následující zjištění: - šetřením byly zjištěny zbytky vyžnuté slámy u tohoto podávacího otvoru (viz zpráva Mgr. P.) - k zahoření od kombajnu skutečně také došlo (byť dle svědeckých výpovědí později) - silný vítr vanoucí směrem od míst, kde byly žalovaným prováděny zemědělské práce, k místu, kde byl oheň poprvé zpozorován - nevyloučení této příčny a stanovení její pravděpodobnosti ze strany odborníků (přenos žhavé slámy ať již přímo, nebo tzv. přeskoky) - absence důkazů o jiné možné příčině vzniku požáru, resp. důkazní vyloučení jiné příčiny, tedy: - nepřítomnost jiných osob, než pracovníků žalovaného v místě zpozorování ohně, či v místě, kde byly práce prováděny - vyloučení možnosti samovznícení - směr větru – směrem k nejbližšímu obydlí (obci Smolná) Na podkladě shora uvedených úvah má odvolací soud za to, že původní příčina byla prokázána. Jde-li o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, soud I. stupně naprosto správně uvažuje o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou provozní činností dle § 420a obč. zákoníku, kdy činnost při obhospodařování pozemků (např. sklizeň zemědělských produktů), vykonávaná podnikatelem v souvislosti s jeho předmětem činnosti, je provozní činností ve smyslu ustanovení § 420a odst. 1 obč. zák. Odpovědnost „provozovatele“ je dána objektivně (bez zavinění), byla–li příčinou vzniku škody okolnost mající původ v provozní činnosti a nebyly-li tvrzeny (zjištěny) liberační důvody dle § 420a odst. 3 obč. zák. V této věci, že zjištěná příčina vzniku požáru (zahřátí slámy na zápalnou teplotu v důsledku tření při městnání slámy u podávacího otvoru žací lišty kombajnu) má původ v provozní činnosti žalovaného. Další příčinou, v jejímž důsledku došlo k zahoření lesa, byl nepochybně silný vítr, v jehož důsledku došlo jednak k přenosu těchto žhavých kousků slámy do vzdálenějších míst a následně k rozšíření ohně i do lesa žalobce, avšak tato okolnost není ani přetržkou příčinné souvislosti, ani liberačním důvodem. Odvolací soud dospěl k závěru, že je-li provozní činnost vykonávána v určitých klimatických podmínkách (zde sklizeň za silného větru) a i když tyto klimatické podmínky (silný vítr) byly také příčinou vzniku škodného následku, nemůže se škůdce zprostit odpovědnosti s odkazem na ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák. („škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu“), pokud prvotní příčina vzniku škody (zde ohnisko požáru) byla v provozní činnosti škůdce, neboť neodvratitelnou událostí ve smyslu § 420a odst. 3obč. zák. je událost, která je nepředvídatelná a neočekávaná. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odpovědnost za škodu dle § 420a obč. zák. je dána. Výše škody byla též jednoznačně prokázána, a to znaleckým posudkem (důkaz listinou) znalce Ing. J.V. č. 37/93. K tomuto důkazu nutno uvést, že žalovaný neměl výhrady ke skutkovým podkladům významným pro zpracování tohoto posudku (to znamená plocha poškozeného lesa, druh poškozených dřevin, jejich věk a množství /procentuální zastoupení/, tzv. zakmenění a bonitní stupeň) a dále k závěru, že zjištěné stromy byly natolik ohořelé v korunách, že „v krátké době po požáru uschly“; pak je určení výše škody otázkou výpočtu znalce. Námitka, že je nutno zjistit, za jakou cenu žalobce dřevo prodal (pokud bylo vůbec prodáno) je bez významu, neboť znalcem určená výše škody je škodou, uvažovanou jako tzv. náhrada za předčasné smýcení, tedy jako rozdíl mezi hodnotou dřevní hmoty v době vzniku škody (nutnosti smýcení) a její hodnotou, pokud by bylo dosaženo tzv. mýtního věku, jde tedy o uznávaný a legitimní způsob výpočtu tzv. ušlého zisku (byť „administrativní metodou“). Znalec též výši škody správě stanovil dle dobově platného pokynu ministerstva lesního a vodního hospodářství č. 18148/ORLH/48/ODV ze dne 1.7.1986 (částka 13 Věstníku MLVH), aktualizovaného v roce 1990 a vydaného k provedení ustanovení § 10 dobově platného zák. č. 61/1977 Sb. o lesích, o správnosti výpočtu výše škody nemá odvolací soud pochybnost. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. ¨ Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 os.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 o.s.ř., kdy v řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku v celkové výši 8.404,- Kč a dále v náhradě za právní zastoupení, a to v řízení před soudem I. stupně: 1) dle vyhl. č. 270/1990 Sb. ve výši 2.780,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, 2x režijní paušál po 30,- Kč), 2) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.400,- Kč za úkon do novely vyhl. č. 276/2006 a ve výši 5.340,- Kč za úkon po této novele, 1x režijní paušál po 75,- Kč, 5x režijní paušál po 300,- Kč, 1x náhrada za promeškaný čas po 400,- Kč, 5x náhrada za promeškaný čas po 800,- Kč, náhrada hotových výdajů, přičemž náhrada hotových výdajů je dána za použití motorového vozidla při cestě zástupce k procesnímu soudu a je dána následovně: - cesta 17.9.2008, Kopřivnice – Blansko a zpět osobním automobilem Chevrolet Captiva, SPZ 5T0 4558, délka 310 km, sazba základní náhrady 4,10 Kč / km, spotřeba vozidla 7,6 l /100 km, spotřeba celkem 23,56 l při ceně 31,20 Kč / 1 l, celkem 2.006,07,- Kč, - cesta 25.3.2009 a 13,10,2009, Kopřivnice – Blansko a zpět osobním automobilem Chevrolet Captiva, SPZ 5T0 4558, délka 310 km, sazba základní náhrady 3,90 Kč / km, spotřeba vozidla 7,6 l /100 km, spotřeba celkem 23,56 l při ceně 28,50 Kč / 1 l, celkem 1.880,46,- Kč, - cesta 27.1.2010 a 10.3.2010, Kopřivnice – Blansko a zpět osobním automobilem Chevrolet Captiva, SPZ 5T0 4558, délka 310 km, sazba základní náhrady 3,90 Kč / km, spotřeba vozidla 7,6 l /100 km, spotřeba celkem 23,56 l při ceně 27,20 Kč / 1 l, celkem 1.849,83,- Kč, - cesta 22.2.2001, Kopřivnice – Brno a zpět osobním automobilem Daewoo Leganza, SPZ NJL 03-35, délka 311 km, sazba základní náhrady 3,30 Kč / km, spotřeba vozidla 9,8 l/100 km, spotřeba celkem 30,478 l při ceně 29,20 Kč/ 1 l, celkem 1.916,26 Kč. Celkem tedy náhrada hotových výdajů činí 17.357,90 Kč. Celková výše nákladů řízení (zastoupení) před soudem I. stupně tedy činí 50.237,90 Kč. V řízení odvolacím potom přísluší náhrada dle vyhl.č 484/2000 Sb. ve výši 25.160,- Kč a dále náhrada dle vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300,- Kč (dvakrát), náhrada z promeškaný čas (cesta Kopřivnice Brno a zpět) celkem 800,- Kč a dále náhrada hotových výdajů (cestovné) ve výši 1.872,65 Kč za cestu Kopřivnice – Brno a zpět (celkem 310 km) osobním automobilem Chevrolet Captiva, SPZ 5T0 4558, sazba základní náhrady 3,70 Kč/km, při spotřebě vozidla 7,6 l / 100 km při ceně 30,80 Kč / 1 l. Výše nákladů právního zastoupení v odvolacím řízení tedy činí 28.432,65 Kč. Celková výše nákladů je potom 87.074,55 Kč (50.237,91 + 28.432,65 + 8.404), navýšená o DPH 20% - 104.489,47 Kč. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v první stupni. Krajský soud v Brně dne 26. října 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Marek Cigánek, v.r. Veronika Ruberová předseda senátu