Není-li zaměstnanec (v důsledku úrazu) zdravotně způsobilý k výkonu sjednaného druhu práce, nemůže vůči němu zaměstnavatel úspěšně použít výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zák. práce v úvahu připadá použití výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) nebo e) zák. práce.

49Co 165/2009-86 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Malého a soudkyň JUDr. Michaely Svobodové a Mgr. Moniky Kyselové ve věci žalobkyně Věry XXXXX, nar. XXXXX, bytem XXXXX, zastoupené JUDr. Markétou Krejčovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 1, proti žalovanému České dráhy, a.s., IČ 70994226, se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. března 2009, č.j. 11 C 233/2008-68, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé m ě n í tak, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni z důvodu podle § 52 písm. c/ zákoníku práce dopisem žalovaného doručeným žalobkyni 05. 05. 2008 je n e p l a t n á. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 18.021,– Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Markéty Krejčové. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že návrh na určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí doručené žalobkyni dne 5. 5. 2008 je neplatné, se zamítá a že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Bylo tak rozhodnuto o žalobě na neplatnost výpovědi za pracovního poměru dané žalobkyni nedatovaným dopisem žalovaného z důvodu podle § 52 písm. c/ zákoníku práce, odůvodněnou tím, že dnem 1. 4. 2008 nabývá účinnosti nová systematizace DKV Brno č.j. S 2954/2008-O10, v jejímž důsledku se žalobkyně stala nadbytečnou; pracovní poměr žalobkyně podle výpovědi končí ve dvouměsíční výpovědní době. Soud I. stupně po provedeném dokazování neshledal důvodnou námitku žalobkyně o tom, že výpověď z pracovního poměru nebyla učiněna k tomu oprávněnou osobou; vyšel přitom ze zjištění, že výpověď byla podepsána stejnou osobou, která se žalobkyní uzavřela změnu pracovní smlouvy, které podřadil pod ust. § 8 zák. práce a § 20 odst. 2 obč. zák. Neplatnost výpovědi neshledal ani na základě žalobkyní namítané skutečnosti o tom, že výpověď není datována, protože „uvedení data není … složkou nepostradatelnou“ tohoto právního úkonu. Ve vztahu k vymezenému výpovědnímu důvodu soud I. stupně „nalezl“, že „fakt samotné nadbytečnosti byl nadřízeným orgánem řádně rozhodnut a projednán, byl projednán rovněž s odborovou složkou, systematizace snížení počtu pracovníků byla řádně rozhodnuta dle vnitřních předpisů (věstník Českých drah a.s., jeho přílohy a vnitřního řádu), snížení pracovníků bylo zaneseno do konečné systematizace ze dne 5. 3. 2008, tedy datu předcházejícímu datu výpovědi žalované“. Důvodnou neshledal námitku žalobkyně, podle které s ohledem na skutečnost, že dne 18. 4. 2008 byla žalobkyně uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon sjednaného druhu práce manipulační dělník, žalobkyni měla být dána výpověď z důvodu podle § 52 písem. d/ zák. práce; soud I. stupně dovodil, že při konkurenci dvou výpovědních důvodů jsou tyto výpovědní důvody postaveny naroveň a že jejich konkurence není důvodem neplatnosti výpovědi. Žaloba byla z uvedených důvodů zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k plnému úspěchu žalovaného ve věci, jenž náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jimž napadla všechny jeho výroky. Uvedla, že klíčovou otázkou, kterou se soud I. stupně vůbec nezabýval, je skutečnost, že pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vypracovaného QUATTROMEDICA spol. s r.o. Znojmo ze dne 18. 4. 2008 způsobilost konat dále dosavadní práci, přičemž z vyjádření MUDr. Martina Syky ze dne 18. 4. 2008 ke ztrátě zdravotní způsobilosti žalobkyně se podává, že se jedná o stav po pracovním úrazu ze dne 12. 1. 2001. Ze skutečnosti, že ke ztrátě zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci u žalobkyně došlo ještě před převzetím výpovědi, dovozuje žalobkyně, že se na ní nemůže vztahovat rozhodnutí žalovaného o organizační změně specifikované ve výpovědi. Za této situace byl žalovaný povinen respektovat ust. § 41 odst. 1 zák. práce a převést žalobkyni na jinou práci, což se nestalo. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že rozhodne o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru doručené žalobkyni 5. 5. 2008. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Má za to, že soud I. stupně správně zjistil existenci rozhodnutí o snížení počtu zaměstnanců, v důsledku kterého se žalobkyně stala nadbytečnou zaměstnankyní. Ztotožňuje se se závěrem soudu I. stupně, podle kterého za situace, kdy jsou dány dva výpovědní důvody, na základě kterých lze se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat, je na vůli zaměstnavatele, který důvod uplatní; správně se též dle žalovaného soud I. stupně vypořádal s námitkami žalobkyně, která neplatnost výpovědi dovozovala z absence data na výpovědi a z toho, že výpověď učinila neoprávněná osoba. Vzhledem k tomu, že odvolání směruje proti rozsudku soudu I. stupně vydanému v době před nabytím účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, postupoval odvolací soud podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II bod 10. zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobkyně (§ 201 a § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podané včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a ze způsobilého odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a odvolání shledal důvodným. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, které žalovaný učinil dopisem doručeným žalobkyni 5. 5. 2008 je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., 181/2007 Sb., 261/2007 Sb., 296/2007 sb., 362/2007 Sb. 357/2007 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30. 6. 2008 (dále jen „zák. práce“) a v rozsahu vyplývajícím z ust. § 4 zák. práce též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době od 1. 1. 2008, tj. od nabytí účinnosti zákona č. 296/2007 Sb., do 30. 6. 2008, tj. do dne předcházejícího nabytí účinnosti zákona č. 230/2008 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Podle ust. § 50 odst. 1 zák. práce výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odstavce 4 stejného zákonného ustanovení dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle ust. § 52 písem. c/ zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Podle ust. § 52 písm. d/ zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Podle ust. § 52 písm. e/ zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď též tehdy, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. Neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalobkyně uplatnila podáním žaloby u soudu ve lhůtě dvou měsíců podle ust. § 72 zák. práce; jestliže výpověď byla žalobkyni doručena 5. 5. 2008, měl podle tohoto zrušovacího projevu vůle pracovní poměr žalobkyně skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dnem 31. 7. 2008 (srov. § 51 zák. práce), přičemž žaloba na neplatnost výpovědi byla u Okresního soudu ve Znojmě podána 29. 9. 2008, tj. v době, kdy ode dne, ve kterém měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, ještě neuplynula lhůta dvou měsíců (srov. § 333 odst. 1 a 2 zák. práce a § 122 odst. 2 obč. zák.). Žalobkyně se též v souladu s ust. § 20 zák. práce dovolala neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Tento právní úkon je obsažen v dopise žalobkyně ze dne 28. 5. 2008, který sice neobsahuje výslovné prohlášení žalobkyně o tom, že výpověď považuje za neplatnou, uplatnění neplatnosti však vyplývá ze skutečnosti, že dopis žalobkyně – vedle sdělení, že za situace, kdy nedojde „k akceptaci nabízeného řešení“, se bude žalobkyně neplatnosti výpovědi domáhat soudní cestou – současně obsahuje oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, tj. právní úkon, jehož adresným učiněném vzniká zaměstnanci nárok na náhradu mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru (srov. § 69 odst. 1 zák. práce); vadu výpovědi žalobkyně v dopise spatřovala v tom, že jí správně měla být dána výpověď z důvodu podle ust. § 52 písm. d/ zák. práce, protože z důvodu pracovního úrazu není schopna konat dosavadní práci. Neplatnosti výpovědi se žalobkyně rovněž dovolala v žalobě (doručené žalovanému 6. 11. 2008), která obsahuje prohlášení žalobkyně o tom, že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou, jakož i označení vad, které tuto neplatnost způsobují; žalobkyně zde výpovědi vytýká, že není datována, že byla učiněna subjektem, kterým k tomuto právním úkonu za žalovaného nebyl oprávněn, že výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. c/ zák. práce nebyl naplněn s ohledem na zdravotní stav žalobkyně v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (v důsledku kterého byla dne 18. 4. 2008 uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon práce manipulačního dělníka) a že její nadbytečnost není v příčinné souvislosti s organizační změnou ve výpovědi uvedenou, jelikož její místo bylo zrušeno již rozhodnutím č.j. 977/01/08 s účinnosti od 1. 2. 2008. Neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni může být proto v tomto soudním řízení uvažována z důvodů jen těch vad, které podle názoru žalobkyně neplatnost způsobily, a které proto v právních úkonech (shora uvedených), jimiž se relativní neplatnosti dovolala, označila (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 660/2009). V odvolacím řízení již žalobkyně – jak vyplývá z výslovného přednesu její zástupkyně – nezpochybňuje, že výpověď z pracovního poměru za žalovaného učinila k tomu oprávněná osoba; podle skutkových tvrzení žalovaného byla výpověď podepsána Ing. Josefem XXXXX, vrchním přednostou Depa Kolejových vozidel v Brně, jenž byl tento právní úkon z titulu své funkce za žalovaného oprávněn učinit na základě zmocnění obsaženého ve vnitřním předpisu žalovaného (Směrnice pro obsazování pracovních míst v akciové společnosti České dráhy, a.s., č.j. 62 243/06-O10). Neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalobkyně nesprávně dovozuje ze skutečnosti, že listina o tomto právním úkonu není datována. Údaje o datu jejího vyhotovení zákoník práce nestanoví jako obsahovou náležitost výpovědi, přičemž absence tohoto údaje nemůže vyvolat ani pochybnosti o okamžiku skončení pracovního poměru, protože k němu dochází uplynutím výpovědní doby, pro počátek jejíhož běhu není den vyhotovení výpovědi právně významný, jelikož zákon pro počátek běhu výpovědní doby za rozhodující považuje okamžik doručení výpovědi druhému účastníku pracovního poměru (srov. § 51 odst. 1 větu první a odst. 2 zák. práce). Podle jazykového vyjádření výpovědi z pracovního poměru obsaženého v dopise doručeném žalobkyni 5. 5. 2008 byla žalobkyni výpověď dána ze zákonného důvodu podle ust. § 52 písm. c/ zák. práce spočívajícího v nadbytečnosti žalobkyně, která nastala v důsledku nové systematizace pracovních míst Depa kolejových vozidel Brno (č.j. S 2954/2008-010), která nabyla účinnosti 1. 4. 2008. K předpokladům pro dání výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c/ zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c/ zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolu zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon zaměstnavatelům uvedeným způsobem umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatel přezkoumávat. Z uvedeného vyplývá, že pro nedostatek příčinné souvislosti nelze uvažovat o nadbytečnosti zaměstnance, na kterého by jinak dopadaly důsledky rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, který v době přijetí, respektive realizace takového rozhodnutí nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, nebo který pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci. Takovému zaměstnanci již zaměstnavatel – na rozdíl od zaměstnance dotčeného přijatými organizačními změnami – nesmí přidělovat práci podle pracovní smlouvy (srov. § 103 odst. 1 písm. a/ zák. práce), je povinen ho převést na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i jeho kvalifikaci podle ust. § 41 odst. 1 písem. a/, popřípadě § 41 odst. 1 písem. b/ zák. práce a může s ním pracovní poměr rozvázat výpovědí z důvodu podle § 52 písm. d/, popřípadě § 52 písm. e/ zák. práce. Z hlediska skutkového stavu z provedeného dokazování vyplývá, a mezi účastníky není ani sporné, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalovaného (jeho právního předchůdce) od 8. 2. 1993 na základě pracovní smlouvy z téhož dne uzavřené na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce dělník v dopravě – čistička a místem výkonu práce STPO Znojmo. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1995 bylo místo výkonu práce změněno na všechna pracoviště Depa kolejových vozidel Břeclav, Dohodou o změněn pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2002 byl sjednaný druh práce změněn na dělnice v dopravě, dle provozní potřeby uklizečka a místo výkonu práce na Depo kolejových vozidel Brno a Dohodou o změněn pracovní smlouvy ze dne 15. 5. 2006 byl sjednaný druh práce změněn na manipulační dělník KZAM: 93391. V průběhu pracovního poměru žalobkyně dne 12. 1. 20041 utrpěla pracovní úraz (poranění hlavy a zad). Dle lékařského posudku („Vyjádření ke ztrátě zdravotní způsobilosti“) MUDr. Martina XXXXX ze dne 18. 4. 2008 byla dne 18. 4. 2008 žalobkyně uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon práce manipulačního dělníka, přičemž v posudku bylo současně konstatováno, že se jedná o stav po pracovním úrazu ze dne 12. 1. 2001; podle souhlasného vyjádření účastníků je MUDr. Martin XXXXX lékařem závodní preventivní péče u žalovaného. Až po výpovědi z pracovního poměru doručené žalobkyni 5. 5. 2008 MUDr. Martin XXXXX vydal nový (opravný) lékařský posudek („Vyjádření ke ztrátě zdravotní způsobilosti“), podle kterého žalobkyně byla dne 18. 4. 2008 uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon práce manipulačního dělníka, avšak s tím, že se nejedná o stav po pracovním úrazu ze dne 12. 1. 2001 (z odůvodnění posudku vyplývá, že MUDr. XXXXX vycházel z dodatečně předloženého vyjádření MUDr. XXXXX z 27. 11. 2001); k opravě lékařského posudku došlo – jak vyplývá z průvodní zprávy obsažené na výměnném listu – poukazu – dne 23. 5. 2008. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá, že v době učinění výpovědi (jejího doručení žalobkyni) zde byl lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče, podle kterého žalobkyně nebyla pro následky pracovního úrazu ze dne 12. 1. 2001 způsobilá (nesměla) vykonávat sjednanou práci manipulačního dělníka. Žalovaný nesměl žalobkyni práci podle pracovní smlouvy přidělovat a byl povinen podle ust. § 41 odst. 1 písm. b/ zák. práce žalobkyni převést na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i její kvalifikaci; současně byl dán výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. d/ zák. práce. Žalobkyně tedy – vzhledem ke shora uvedenému – nebyla v době výpovědi z pracovního poměru v příčinné souvislosti s rozhodnutím žalovaného o nové systematizaci pracovních míst v Depu kolejových vozidel Brno (č.j. S 2954/2008-010), které podle skutkových tvrzení žalovaného spočívalo „ve snížení stavu manipulačních dělníků“, nadbytečnou zaměstnankyní. Vzhledem k uvedenému nelze sdílet závěry soudu I. stupně o naplnění důvodu výpovědi podle ust. § 52 písm. c/ zák. práce. Výpověď z pracovního poměru učiněná dopisem žalovaného doručeným žalobkyni 5. 5. 2008 je proto pro rozpor se zákonem neplatným právním úkonem (§ 18 zák. práce a § 39 obč. zák.). Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni z důvodu podle § 52 písm. c/ zák. práce dopisem žalovaného doručeným žalobkyni 5. 5. 2008 je neplatná. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalobkyni vznikly náklady za zastoupení advokátem, které v řízení před soudem I. stupně sestávají z paušální odměny 7.500,– Kč (§ 7 písm. c/ vyhl. č. 484/2000 Sb.) a ze tří částek paušální náhrady hotových výdajů (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu 10. 3. 2009) po 300,– Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 8.400,– Kč. V odvolacím řízení se zastoupením advokátem vznikly žalobkyni náklady sestávající z paušální odměny 7.500,– Kč (§ 7 písm. c/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), ze dvou částek paušální náhrady hotových výdajů (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu 6. 4. 2011), z náhrady za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu za šest započatých půlhodin po 100,– Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z cestovních výdajů 920,95 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 9.620,95 Kč; cestovní výdaje vznikly při použití osobního motorového vozidla na trase Znojmo – Brno a zpět při ujetých 158 km, průměrné spotřebě 6,1 l nafty/km, v ceně paliva 34,90 Kč/l a základní náhradě 3,70 Kč/km (vyhláška č. 377/2010 Sb.). V řízení před soudy obou stupňů vznikly tedy žalobkyni náklady v celkové výši (zaokrouhleně) 18.021,– Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolán k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. V Brně dne 6. dubna 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Pavel Malý, v.r. Rozmarínová Jitka předseda senátu