1) Lhůta uvedená v § 99 odst. 6 trestního zákoníku je lhůta prekluzivní. Pokud soud nestačí rozhodnout ve lhůtě stanovené v § 99 odst. 6 trestního zákoníku, byť návrh zdravotnického zařízení v této lhůtě učiněn byl, nemůže soud ochranné léčení prodloužit. 2) V takovém případě však soud nerozhodne o ukončení ochranného léčení, ale o propuštění z něj. Návrh zdravotnického zařízení na prodloužení ochranného léčení pak zamítne.

5 To 103/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 v trestní věci proti odsouzenému M. Č. , nar. XXXXX, o stížnosti státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26.1.2011, č.j. 12T 281/2001-143, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu se napadené usnesení z r u š u j e. Podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku se odsouzený p r o p o u š t í z výkonu ochranného ambulantního léčení, které mu bylo uloženo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6.3.2002, č.j. 12T 281/2001-109. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Městský soud v Brně rozhodl tak, že se podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku za použití § 353 odst. 2 trestního řádu ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní uložené M. Č. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6.3.2002, sp. zn. 12T 281/2001, ukončuje. Proti tomuto usnesení podal ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 trestního řádu stížnost státní zástupce, kterou odůvodnil tak, že přestože je zpráva ošetřujícího lékaře jednoznačná v tom, že ochranná léčba nadále probíhá, když odsouzený užívá Metadon, přesto soud I. stupně neučinil minimálně další potřebné kroky k iniciaci opětovného nařízení příslušné ochranné léčby. Účelem § 99 odst. 6 trestního zákona (správně zákoníku) není automatické ukončování ochranné léčby po uplynutí dvou let od jejího nařízení, ale pravidelné přezkoumávání zda důvody ochranné léčby jako prostředku ochrany samotného obviněného, ale také společnosti před odsouzenými, který je neustále pod vlivem drogy, stále trvají. Jelikož soud I. stupně nejednal z vlastní iniciativy a ocitl-li se v časové tísni stačilo minimálně učinit další kroky k nápravě a vyhradit si rozhodnutí k nařízení ochranného léčení, jehož důvody byly z předložené lékařské zprávy jasně indikovány, k novému veřejnému zasedání. Bylo navrženo, aby krajský soud vyhověl stížnosti státního zástupce, napadené usnesení zrušil a uložil Městskému soudu v Brně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Krajský soud v Brně z podnětu podané stížnosti přezkoumal výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které tomuto předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta. Nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta, jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Je zřejmé, že ochranná léčba byla uložena v roce 2002. Dosavadní úprava před přijetím trestního zákoníku neznala časovou lhůtu k ukončení ochranného léčení. Ta byla zakotvena až v trestním zákoníku, takže s ohledem na stanovenou dobu max. trvání ochranného léčení (dva roky), je třeba rozhodovat o ukončení či prodloužení ochranné léčby do 31.12.2010. Lhůta stanovená v § 99 odst. 6 trestního zákoníku je lhůtou propadnou. Pokud tedy do tohoto data u ochranných léčeb, které trvaly déle než dva roky, rozhodnuto nebylo, nelze již ochranné léčení prodloužit. V tomto konkrétním případě soud I. stupně jednal na základě lékařské zprávy (č.l. 136), která podle svého obsahu není návrhem na prodloužení ochranné léčby, ale lze ji brát jako podnět soudu, aby o tomto jednal. Městskému soudu byla doručena až 30.12.2010. Tento pak na jejím základě neměl žádný prostor k tomu, aby mohl ochranné léčení prodloužit. Je však skutečností, že tak podle § 353 odst.2 tr. řádu mohl již v dřívější době, tedy ve lhůtě, učinit sám nebo případně na návrh státního zástupce apod. Správně tak soud I. stupně nerozhodl o zamítnutí návrhu, neboť podle obsahu podání na č.l. 136 návrhem není. Soud I. stupně však rozhodl podle § 99 odst. 6 o ukončení ochranné protitoxikomanické ambulantní léčby. V tomto se dopustil pochybení, neboť ochranné léčení může být ukončeno jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nezbylo tak než podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení zrušit. Stížnostní soud pak podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku v souladu s jeho zněním rozhodl o propuštění odsouzeného z ochranného léčení, neboť to je právě alternativa k situaci, kdy nedojde k prodloužení ochranné léčby. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 6. dubna 2011 JUDr. Drahomír Drápal v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Jana Desenská