Povinnost rozhodnout o prodloužení ochranného léčení do 2 let od zahájení výkonu ochranného léčení je třeba vykládat tak, že v této lhůtě musí být vydáno rozhodnutí, které ovšem nemusí nabýt právní moci. Pokud je následně rozhodnutí zrušeno stížnostním soudem, je možno dále v řízení pokračovat a rozhodnout o tom, že se ochranné léčení prodlužuje i po uplynutí dvouleté lhůty.

5 To 31/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. ledna 2011 o stížnosti odsouzeného T. S., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 21.12.2010, č.j. 2 Nt 952/2010-41, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu se napadené usnesení z r u š u j e a Okresnímu soudu v Prostějově se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku za použití § 353 odst. 2 trestního řádu zamítl návrh odsouzeného T. S. na ukončení ochranného léčení protialkoholního formou ústavní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10.8.2005, č.j. 2T 134/2005-80, a které mu bylo přeměněno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15.12.2005, č.j. 1 Nt 1274/2005-12, na formu ambulantní. Dále soud I. stupně rozhodl, že podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku za použití § 353 odst. 2 trestního řádu se ochranné léčení protialkoholní, které bylo odsouzenému uloženo shora citovaným rozsudkem a přeměněno shora citovaným usnesením, prodlužuje o 2 léta. Proti tomuto usnesení podal odsouzený včas stížnost, ve které namítal, že soud I. stupně nepřihlédl k odborným posudkům, zejména k vyjádřením MUDr. Rozkoše, se kterým spolupracuje již několik let a který je jeho ošetřující lékař. Poukazoval na skutečnost, že s pitím alkoholu má sice již problémy 25 let, ale že když situaci přestal zvládat, vždy se sám dobrovolně začal léčit, tedy vyhledal odbornou pomoc. Krajský soud podle § 147 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Shledal, že podané stížnosti je nutno přisvědčit. V dané věci je třeba zdůraznit, že se v podstatě jedná o dvě rozhodnutí, kdy prvním rozhodnutím v napadeném usnesení bylo rozhodnuto o návrhu odsouzeného T. S. na ukončení jeho ochranného léčení protialkoholního formou ústavní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10.8.2005, č.j. 2T 134/2005-80, ve formě ústavní, kdy následně bylo toto protialkoholní léčení ve formě ústavní změněno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15.12.2005, č.j. 1 Nt 1274/2005-12, na formu ambulantní. Další rozhodnutí pak soud I. stupně učinil z úřední povinnosti, kdy rozhodl o prodloužení ochranného léčení protialkoholní ve formě ambulantní u odsouzeného o 2 léta, když dospěl k závěru, že pro prodloužení ochranného léčení protialkoholního jsou splněny všechny zákonné podmínky. Krajský soud má za to, že rozhodnutí soudu I. stupně je předčasné. Jak již bylo naznačeno, odsouzený požádal o ukončení ochranného léčení protialkoholního, které mu bylo uloženo shora citovanými rozhodnutími. V dané věci je třeba poukázat na ust. § 99 odst. 6 trestního zákoníku, které uvádí, že ochranné léčení potrvá, pokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však 2 léta, nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další 2 léta, jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Trvání ochranného léčení uloženého podle § 2 odst. b) trestního zákoníku pak může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu 5 let, na výkon dohledu se pak použije ust. § 49 – § 51 trestního zákoníku. Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku soud může uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Ochranné léčení se však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout jinak. V dané věci je nepochybné, že odsouzený požádal o ukončení ochranného léčení, neboť má za to, že jeho účelu nelze dosáhnout. Vzhledem k tomuto návrhu krajský soud dospěl k závěru, že soud I. stupně si jako předběžnou otázku měl vyřešit z jakých důvodů bylo ochranné léčení odsouzenému uloženo, tedy zda z důvodů uvedených § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (dříve ust. § 72 odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.2009) či z jiných důvodů. Předběžné vyřešení této otázky je rozhodující k tomu, aby si mohl soud I. stupně objasnit skutečnost, zda v dané věci je možno vůbec uvažovat o ukončení ochranného léčení z hlediska zákonných předpokladů. V tomto směru je třeba uvést, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10.8.2005, č.j. 2T 134/2005-80, uvádí, že ochranné léčení je uloženo podle § 72 odst. 2, 4 trestního zákona, tedy z citovaného rozsudku není patrno, zda ochranné léčení bylo podle staré právní úpravy uloženo z důvodů uvedených v § 72 odst. 2 písm. a) či z důvodů uvedených v § 72 odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.2009. Objasnění této otázky je rozhodující pro posouzení toho, zda je možno v dané věci ukončit protialkoholní léčení z důvodu, že neplní svůj účel. Vzhledem k tomu, že rozsudek, kterým bylo ochranné léčení uloženo, toto neobsahuje, tedy nelze z něho dovodit podle jakého písmena odst. 2 § 72 odst. 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 bylo ochranné léčení uloženo, musí si tuto skutečnost soud I. stupně objasnit jako předběžnou otázku, když je také třeba zdůraznit, že citovaný rozsudek neobsahuje odůvodnění. Soud I. stupně si tedy musí tuto skutečnost náležitým a zdůvodnitelným způsobem objasnit, kdy se musí zabývat obsahem spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 2T 134/2005, a vyřešit si, zda v dané věci byly vůbec splněny podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholní a pokud ano, podle jakého písmena ust. § 72 odst. 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009 byla ochranná protialkoholní léčba uložena. Pokud soud I. stupně dospěje k závěru, že v dané věci bylo ochranné léčení protialkoholní uloženo z důvodů uvedených v § 72 odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.2009 (nyní § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku), musí se zabývat tím, zda lze dosáhnout účelu ochranného léčení, tak jak to má na mysli ust. § 99 odst. 6 trestního zákoníku. V tomto směru si tedy soud I. stupně musí vyžádat podrobnější zprávu ošetřujícího lékaře odsouzeného, u kterého vykonává ochrannou léčbu, kdy je třeba touto zprávou objasnit, zda vzhledem k postoji odsouzeného lze dosáhnout účelu protialkoholního léčení či nikoli a pokud ano, z jakého důvodu. Současně je třeba si vyžádat od ošetřujícího lékaře i podrobnější zprávu ohledně toho, zda v dané věci jsou vůbec splněny podmínky pro prodloužení ochranného léčení protialkoholního, kdy tedy se kromě těchto zpráv jeví i vhodné ošetřujícího lékaře vyslechnout u veřejného zasedání, jak k návrhu odsouzeného, tak i otázce prodloužení ochranného léčení, popřípadě si i vyžádat odborné vyjádření či znalecký posudek. Krajský soud má dále za to, že vzhledem k situaci, kdy ve věci bylo jednáno jednak o ukončení ochranného léčení, jednak o prodloužení ochranného léčení, měl soud I. stupně odsouzeného k veřejnému zasedání předvolat a k věci ho také vyslechnout, aby mohl ve věci náležitě rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud dospěl k závěru, že v dané věci je třeba si tedy nejprve ujasnit, z jakého důvodu bylo ochranné léčení protialkoholní uloženo, tedy zda z důvodů uvedených v § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (dříve § 72 odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.2009) či nikoli a teprve následně je možno se tedy zabývat tím, zda v dané věci vůbec z hlediska formálních připadá v úvahu ukončení ochranného léčení a po vyřešení této otázky pak zda je na místě rozhodovat o prodloužení ochranného léčení či nikoli, dospěl krajský soud k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Prostějově, aby o ní znovu jednal a rozhodl. V novém projednání věci soud I. stupně musí objasnit shora naznačené otázky a teprve poté může ve věci rozhodnout. V souvislosti s ust. § 353 odst. 1 trestního řádu, z kterého vyplývá, že v případě prodloužení ochranného léčení je třeba rozhodnout do 2 let od zahájení výkonu ochranného léčení, kdy je třeba zdůraznit, že v dané věci se dvouletá lhůta počítá od 1.1.2009, když tímto dnem trestní zákon účinný do 31.12.2009 stanovil lhůtu trvání ochranného léčení a povinnost prodlužovat ochranné léčení v případě překročení této lhůty, je třeba zdůraznit, že krajský soud má za to, že skutečnost, že v dané věci již v současnosti dvouletá lhůta uplynula, a to dne 1.1.2011, nebrání tomu, aby v řízení bylo pokračováno. Krajský soud má za to, že povinnost rozhodnout o prodloužení ochranného léčení do konce dvouleté lhůty je třeba vykládat tak, že ve věci musí být vydáno rozhodnutí, které ovšem nemusí nabýt právní moci, a v případě, že je pak v dalším řízení stížnostním soudem toto rozhodnutí zrušeno z určitých důvodů, ať již z důvodu nedostatku skutkových zjištění či z procesních důvodů, nemá tato skutečnost za následek, že by v řízení dále nemohlo být pokračováno a že by tedy měl být návrh na prodloužení ochranného léčení zamítnut z důvodu uplynutí dvouleté lhůty. Podle krajského soudu je rozhodující, že v dané věci bylo původně rozhodnuto ve dvouleté lhůtě od zahájení výkonu ochranného léčení bez ohledu na skutečnost, že toto rozhodnutí bylo po jejím uplynutí následně z určitých důvodů zrušeno. Vzhledem k tomu, že bylo původně rozhodnuto ve dvouleté lhůtě, je možno dále v řízení pokračovat a rozhodnout o tom, že se ochranné léčení prodlužuje i po uplynutí dvouleté lhůty. Opačný výklad by totiž v praxi znamenal zmaření účelu prodlužování ochranného léčení, neboť v případě, že by sice bylo ochranné léčení prodlouženo ve stanovené dvouleté lhůtě, avšak rozhodnutí by bylo v následném stížnostním řízení zrušeno např. z procesních důvodů, které by ani nemusely být zaviněny postupem soudu, tak by nutnost zamítnutí návrhu na prodloužení z formálních důvodů, znamenal zmaření účelu ochranné léčby. Je třeba zdůraznit, že jejím účelem je zajištění ochrany společnosti, když současně povinností rozhodovat o prodloužení ochranného léčení ve stanovených lhůtách, je ze strany soudu zajištěn periodický přezkum ochranného léčení, které se nenařizuje na určitou dobu, ale trvá tak dlouho, pokud to vyžaduje jeho účel. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 26. ledna 2011 JUDr. Marta Ondrušová v.r. předsedkyně senátuZa správnost vyhotovení: Jana Desenská