Je-li k právnímu úkonu právnické osoby nutné jednání více nebo všech členů kolektivního statutárního orgánu, je nesplnění tohoto požadavku vadou na straně subjektu právního úkonu, nikoli vadou formy právního úkonu, a tudíž způsobuje absolutní, nikoli relativní neplatnost právního úkonu.

54Co 1113/2010-26 USNESENÍ Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci oprávněné ESSOX s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČ 267 64 652, (zn. 29245/09) proti povinným 1) Jiřímu xxxxx, nar. xxxxx a 2) Heleně xxxxx, nar. xxxxx, oběma bytem xxxxx, o nařízení exekuce dle zák. č. 120/2001 Sb., o odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 6.2010, č.j. 9EXE 915/2010-11, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: Soud prvního stupně usnesením nařídil exekuci na majetek povinných zavázaných společně a nerozdílně podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem, dne 21.12.2009, sp.zn.: E/2009/03913 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 338.396,-Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně z částky 338.196,-Kč od 1.12.2008 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 23.757,-Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 12.930,54 Kč, jakož i povinnosti uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce jejich náklady, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň – město, se sídlem Palackého 28, 301 00 Plzeň. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání oba povinní. Navrhli (posuzováno podle obsahu odvolání), aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne. V důvodech odvolání namítali, že již v předcházejícím rozhodčím řízení se opakovaně ohrazovali proti tomu, aby jejich spor řešil a o povinnosti platit peněžité plnění zde vymáhané rozhodoval rozhodce. Stejně jako v průběhu rozhodčího řízení, tak i nyní v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce namítali, že nepodepsali a neodsouhlasili rozhodčí doložku, na základě které byl rozhodčí nález vydán. Dokument zvaný „všeobecné podmínky poskytovatele úvěru“, který měl být nedílnou součástí smlouvy o úvěru vůbec nemají. Pokud tedy nikdy nedali souhlas s tím, aby rozhodce řešil případné spory z úvěrové smlouvy, nepříslušelo rozhodci o jakémkoliv sporu rozhodovat a jím vydaný a zde exekuovaný rozhodčí nález není způsobilým k vydání usnesení o nařízení exekuce. Oprávněná se k podanému odvolání nevyjádřila. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ust. § 44 odst. 7 e.ř. je proti usnesení o nařízení exekuce přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Citované ustanovení zvláštním způsobem upravuje náležitosti odvolání i postup soudu při posuzování odvolání. Odvolací soud se musí v prvé řadě zabývat tím, zda odvolání povinného obsahuje takové námitky (vedle možných námitek procesních, které se mohou týkat podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu či vyloučení soudce), které zpochybňují splnění předpokladů pro nařízení exekuce. Za skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce je třeba považovat existenci po formální i materiální stránce vykonatelného exekučního titulu vydaného orgánem, který k tomu měl pravomoc (§ 40 e. ř.), věcnou legitimaci oprávněného i povinného (tedy to, že právo vyplývající z tohoto titulu svědčí oprávněnému a naopak povinnost, že je jím ukládána povinnému), to, zda případně nedošlo k zániku vymáhaného práva formou prekluze či k prekluzi práva na exekuci, a konečně okolnost, zda osoba, která má být pověřena provedením exekuce, je soudním exekutorem. Na úvod právního hodnocení věci odvolacím soudem je třeba předeslat, že k mezím odvolacího přezkumu exekučního titulu (předloženého rozhodnutí, jež má být vykonáno) ve vykonávacím a exekučním řízení se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 20Cdo 266/2004, v němž vysvětlil, že soudu nařizujícímu exekuci (výkon rozhodnutí dle části VI. o.s.ř.) nepřísluší posuzovat správnost vykonávaného titulu, což zahrnuje i otázku právní dovolenosti stanovení povinnosti, jež je titulem ukládána; exekuční soud se nemůže zabývat tím, zda je uložená povinnost co do své právní podstaty povinností soukromoprávní či jinou anebo povinností vyplývající z nároku či jeho příslušenství anebo povahy hmotněprávní či procesněprávní. Při zkoumání existence vykonatelného rozhodnutí se soud zabývá existencí jeho zákonem předepsané formy (formální vykonatelností), v rovině obsahové jde jen o materiální vykonatelnost vymáhané povinnosti. Stejně tak v rozhodnutí sp. zn. 20Cdo 1940/2008 Nejvyšší soud ČR vyložil, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet. Případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. Uvedené mimo jiné znamená, že jsou-li vznášeny námitky proti rozhodčímu řízení týkající se platnosti rozhodčí doložky a ustanovení rozhodce, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí, jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí takové námitky bez významu. Ve vztahu k pravomoci vydat rozhodčí nález dále Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 20Cdo 2857/2006 dovodil, že již ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud zabývá (mimo jiné) tím, zda rozhodnutí, jehož nucené vymožení se navrhuje, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodnutí vydal orgán, který nebyl oprávněn rozhodovat o otázce pojaté do rozhodnutí, návrh na nařízení jeho výkonu zamítne. Podmínkou toho, aby majetkový spor mezi účastníky byl vyňat z pravomoci soudů a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je existence rozhodčí smlouvy. Není-li tu rozhodčí smlouvy, není rozhodce oprávněn o majetkovém sporu rozhodnout. Při neexistenci rozhodčí smlouvy je návrh na nařízení exekuce na podkladě rozhodčího nálezu třeba zamítnout. Jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. V jiném rozhodnutí (sp. zn. 20Cdo 168/2005) pak Nejvyšší soud ČR vysvětluje, že za nezpůsobilý podkladový titul je proto třeba považovat rozhodčí nález, jímž bylo rozhodnuto ve věci, kterou zákon z pravomoci rozhodců (stálých rozhodčích soudů) vylučuje, a to bez ohledu na to, zda strany využily přezkumu (§ 27 zákona č. 216/1994 Sb.), popř. zda rozhodčí nález byl zrušen soudem (§ 31 zákona č. 216/1994 Sb.); návrh na nařízení exekuce (soudního výkonu rozhodnutí) by musel být bez dalšího zamítnut, neboť orgán, který titul vydal, neměl k tomu pravomoc. Povinní v daném případě (jak uvedeno výše) nedostatek pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález, který představuje podklad pro vedení této exekuce, dovozují z neplatnosti ujednání o rozhodčí smlouvě či doložce, když namítají neexistenci podpisu pod takovým ujednáním, resp. odvolávají se na skutečnost, že neměli a nemají k dispozici obchodní podmínky úvěrové smlouvy, kterou uzavřeli s oprávněnou. Z obsahu připojeného rozhodčího spisu vyplývá, že oprávněná se na rozhodce obrátila s návrhem na vydání zde vykonávaného rozhodčího nálezu s odkazem na ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 9. 2007, jejíž platnost (existenci vlastnoručních podpisů na takové dohodě z toho nevyjímaje) povinní ani v odvolání nezpochybňují, podle kterého povinní jako dlužníci prohlašují, že „se seznámili s obchodními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty č. 300207 MIR ze dne 1. 2. 2007“. Jak dále z textu čl. VI. bodu 7 těchto obchodních podmínek vyplývá, k řešení majetkových sporů vzniklých ze smlouvy o úvěru je povolán rozhodce, přičemž v uvedeném ustanovení obchodních podmínek je dále blíže rozveden způsob jeho ustanovení (výběru), jakož i vybraná pravidla rozhodčího řízení. Výsledkem rozhodčího řízení vedeného rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem podle sp. zn. E/2009/03913 pak bylo vydání rozhodčího nálezu zde exekuovaného, který ukládá oběma povinným zavázaným společně a nerozdílně zaplatit částky uváděné ve výroku napadeného usnesení o nařízení exekuce. Je tedy zřejmé, že v daném případě byl exekučnímu soudu předložen rozhodčí nález, jež byl vydán v řízení o nároku, který může být (uvažováno v obecné rovině) předmětem rozhodčího řízení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., tedy nikoliv ve věci, kterou by posledně zmíněný zákon z pravomoci rozhodců (stálých rozhodčích soudů) paušálně vylučoval (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 168/2005 citované shora). Pakliže povinní v tomto řízení dovozují nedostatek pravomoci rozhodce vydat zde řešený exekuční titul ve své podstatě z nevědomosti o existenci ujednání o rozhodčí doložce obsažené v obchodních podmínkách, nemá ani exekuční odvolací soud prostor pro věcné přezkoumání platnosti takového ujednání v rámci odvolání proti usnesení o nařízení exekuce k vymožení rozhodčího nálezu podle takové rozhodčí doložky vydaného (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 266/2004, 20Cdo 1940/2008 a 20Cdo 2857/2006 shora). Pokud pak byly doloženy ostatní předpoklady pro nařízení exekuce, tedy pravomocný a po materiální i formální strance vykonatelný exekuční titul (povinní konec konců v odvolání ani námitku neurčitosti povinnosti jim uložené či námitku nedoručení rozhodčího nálezu ani nevznášeli), který nepochybně ukládá povinnost osobám, jež byly v návrhu na nařízení exekuce označeny jako osoby povinné a ve to ve prospěch osoby, jež je z exekučního titulu oprávněná, bylo na místě návrhu na nařízení exekuce vyhovět. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Nad rámec shora uvedeného odvolací soud připomíná, že právní řád (v obecné rovině) sice počítá s možností vznášet námitku nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy či doložky, je tak však zapotřebí činit tzv. žalobou na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ustanovení § 31 písm. b) či c) zákona č. 216/1994 Sb. (o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů), když logickým důsledkem zrušení rozhodčího nálezu po případném úspěšném uplatnění takové žaloby by bylo i zastavení exekučního (vykonávacího) řízení, v němž je povinnost takovým zrušeným rozhodčím nálezem vymáhána (podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Zda-li povinná strana může v daném případě splnit i další předpoklady pro úspěšné uplatnění žaloby na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ustanovení § 31 až 34 zákona č. 216/1994 Sb. přitom odvolací soud v rámci tohoto exekučního řízení logicky nezkoumal. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Jihlavě dne 9. 3. 2011 JUDr. Jaroslav Mádr v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Dušková