Nápis na pomníku představuje prvek, který jeho stavbu (vzhledem k její povaze) charakterizuje, a to jak co do jeho provedení, tak i co do jeho obsahu musí tedy být posouzen v rámci řízení o povolení, případně o změně stavby. Povolování staveb není institutem práva soukromého, ale je regulováno předpisy práva veřejného. Jestliže se tedy žalobce dovolává odstranění nápisů z pomníku, dovolává se změny stavby, a tedy něčeho, co nepřísluší projednat soudu v občanskoprávním řízení, nýbrž příslušnému správnímu orgánu ve správním (stavebním) řízení podle zák. č. 183/2006 Sb., v platném znění.

54Co 817/2011-38 U s n e s e n í Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Evy Fučíkové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce R.D., nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti žalovanému městu Třebíč se sídlem Třebíč, Karlovo nám. 104/55, identifikační číslo 00290629, zastoupenému JUDr. Marií Veselou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 7, o uložení povinnosti k odstranění nápisu na pomníku, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. května 2011, č.j. 7C 140/2010-22, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně s e z r u š u j e a řízení s e z a s t a v u j e. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v Třebíči. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně rozsudkem (výrokem I.) zamítl žalobu, aby žalovaný byl zavázán k odstranění všech nápisů na pomníku s nápisem Na památku obětem komunistické totality, který se nachází v horní části pozemku p.č. 490/5 k.ú. Třebíč (malý park na Václavském náměstí ve čtvrti Horka-Domky v Třebíči) a uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 11.520,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zmocněnkyně (výrok II.). Zamítavé rozhodnutí ve věci samé prvostupňový soud odůvodnil nedostatkem aktivní legitimace k podání žaloby na straně žalobce a též nedostatkem pasivní legitimace žalovaného v předmětném sporu. Uvedl, že důvodnost požadavku žalobce nevyplývá ze žádného určitého právního vztahu, jehož by byl účasten, a nevyplývá ani z žádného konkrétního ustanovení zákona; nemá tak žalobní návrh žalobce oporu v hmotném právu, když v platném právním řádu neexistuje takové ustanovení, které by zakládalo jeho nárok žalobou uplatněný a o které by bylo možno případné vyhovující rozhodnutí opřít. Nedostatek pasivní legitimace žalovaného města Třebíč pak plyne z toho, že vlastníkem pomníku je nikoliv tento subjekt, nýbrž Konfederace politických vězňů; dovozována nemůže být z toho, že žalovaný jako vlastník pozemku udělil souhlas k provedení stavby, natož z toho, že Městský úřad v Třebíči, odbor výstavby a životního prostředí vydal v rámci své přenesené působnosti územní rozhodnutí o umístění stavby. Nákladový výrok byl pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a plným úspěchem žalovaného ve sporu. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. K odůvodnění svého odvolání uvedl, že napadený rozsudek je svým obsahem potlačením základního práva občana tohoto státu mít vlastní názor. Zdůraznil svoji snahu se se žalovaným v předmětném sporu dohodnout, když jeho korespondence byla vedena snahou o to, aby zejména mladí občané nebyli nepravdivě informování o aktérech vraždy funkcionářů tehdejšího MNV v Babicích. Napadenému rozsudku vytýká účelová a nepravdivá tvrzení, některým jeho částem nerozumí. Dle jeho názoru, na který má právo, vydá-li město Třebíč rozhodnutí o umístění stavby, musí se také zajímat, co bude stavba obsahovat. V daném případě se jedná o pomník teroristům, kteří zavraždili tři lidi. Požadavek žalovaného na náhradu nákladů řízení je pak dle jeho názoru v rozporu nejen s dobrými mravy, ale i se zdravým rozumem. Protože mu jde o to, aby zejména nastupující generace nebyla nepravdivě informována, navrhl (dle obsahu) změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že jeho žalobě bude vyhověno. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Souhlasí s názorem, že žalobní návrh žalobce nemá oporu v hmotném právu, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován a také s názorem, že město Třebíč není v tomto sporu pasivně věcně legitimováno, neboť je pouze vlastníkem pozemku, na kterém je pomník umístěn. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tyto byly soudem žalovanému přiznány v souladu se zákonem. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o.s.ř.) a vzhledem k ustanovení § 201 a § 202 a contr. o.s.ř. je třeba ho považovat za odvolání přípustné. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. (které se vzhledem k ustanovení § 211 o.s.ř. uplatní také v odvolacím řízení) kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení žaloby) zůstávají přitom zachovány. Mezi podmínky řízení teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mimo jiné i pravomoc soudu; ve vztahu k ní přitom v ustanovení § 104 odst. 1 občanský soudní řád výslovně stanoví, že její nedostatek je nedostatkem neodstranitelným. Civilní pravomoc soudu pak občanský soudní řád věcně vymezuje v § 7 tak, že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, který vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odst. 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odst. 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). V této posuzované věci se žalobce žalobou u soudu domáhal odstranění nápisu z pomníku (o němž bylo zjištěno, že jej vybudovala Konfederace politických vězňů na základě územního rozhodnutí o umístění stavby, vydaného Městským úřadem v Třebíči, odborem výstavby a životního prostředí ze dne 27.9.1995, č.j. Výst. 1436/95-328/2-Kr/Sv), o kterém tvrdí, že obsahuje lživá tvrzení o komunistické totalitě; v důsledku toho představuje poctu teroristům, kteří zavraždili tři lidi. Odvolací soud je toho názoru, že nápis na pomníku je třeba považovat za jeho neoddělitelnou součást, za prvek, který takovou stavbu (vzhledem k její povaze a samotné její podstatě) charakterizuje a mnohdy dokonce může být pro jeho podobu (a účel) určující (a to jak co do jeho provedení, tak i co do jeho obsahu). Přitom platí, že zřízení stavby, její užívání, stejně jako změny stavby a jejího užívání, obecně podléhají povolení a odvolací soud je přesvědčen o tom, že pokud jde o stavbu pomníku, musí být nápis na něm posouzen v rámci takového řízení o povolení, případně o změně stavby. Povolování staveb pak není institutem práva soukromého, nýbrž je regulováno předpisy práva veřejného (stavebního), zejména stavebním zákonem (č. 183/2006 Sb., v platném znění). Jestliže se žalobce dovolává změny stavby pomníku (jeho podoby), a to navíc z důvodů, které prezentuje jako veřejný zájem na pravdivé informace (tedy nikoliv například proto, že by nápis na pomníku urážel výlučně jeho osobnost a kdy by tak bylo lze zvažovat žalobu na ochranu osobnosti), dovolává se něčeho, co nepřísluší projednat a rozhodnout soudu v občanskoprávním řízení, nýbrž příslušnému správnímu orgánu ve správním (stavebním) řízení. Jestliže pak k takovému řízení není příslušný soud, resp. jestliže nemá k takovému řízení pravomoc, musí být řízení zastaveno a věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci rozhodování náleží. Pokud takový důsledek z nedostatku pravomoci nevyvodil soud prvního stupně (který podmínku pravomoci soudu zjevně považoval za splněnou, což plyne z toho, že o žalobě meritorně rozhodl), zatížil řízení vadou a odvolacímu soudu nezbylo, než za použití ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit, řízení zastavit a věc postoupit správnímu orgánu, jehož pravomoc je dle jeho názoru dána, a to Městskému úřadu v Třebíči (stavebnímu úřadu). Vzhledem k tomu, že v dosavadním průběhu řízení nebyla otázka pravomoci soudu účastníky zpochybněna a právní názor odvolacího soudu na pravomoc je odlišný od právního názoru, ze kterého vycházel soud prvního stupně, odvolací soud účastníka přítomného projednání věci (tj. žalobce) s tímto svým názorem na pravomoc soudu před rozhodnutím věci seznámil a také mu umožnil, aby se k němu vyjádřil; žalobce s nedostatkem pravomoci soudu nesouhlasil a trval na tom, aby věc byla rozhodnuta (meritorně) soudem. Žalovaný se z účasti na projednání věci před odvolacím soudem omluvil; tím se práva na seznámení s odlišným právním názorem odvolacího soudu na pravomoc vzdal a odvolacímu soudu tak nedostatek vědomosti žalovaného o jeho odlišném právním názoru na danou otázku nebránil tomu, aby na jeho základě rozhodl. Co se nákladů řízení týče, je skutečností, že procesní vinu na zastavení řízení nese žalobce, který podáním žaloby vyvolal řízení u soudu, který nemá k projednání věci a k rozhodnutí o ní pravomoc; s ohledem na ustanovení § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. tak žalobce stíhá povinnost k náhradě nákladů řízení. Je skutečností, že žalovaný byl ve sporu zastoupen advokátem. Jestliže ale jeho obrana proti žalobě byla založena na věcných argumentech, pak z pohledu konečného rozhodnutí ve věci k „procesnímu úspěchu“ žalovaného tato obrana jakkoli nevedla a otázkou zůstává, zda náklady na ní vynaložené je možné považovat za náklady účelně vynaložené a tedy takové, na jejichž náhradu má účastník řízení právo (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.). I kdyby však žalovaný takové náklady vynaložil, byly by dle názoru odvolacího soudu dány důvody pro odepření práva na jejich náhradu za použití ustanovení § 150 o.s.ř., protože otázka pravomoci soudu ve věci obdobné té, kterou svojí žalobou zahájil žalobce, doposud nebyla judikatorně řešena a žalobce se tak skutečně mohl domnívat, že je na soudu, aby tento spor projednal a rozhodl. Že tomu tak není, mu nakonec nevysvětlil ani soud prvního stupně, když stran pravomoci na rozdíl od soudu odvolacího považoval podmínku řízení za naplněnou. Shrnuto tedy, právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nebylo žalovanému odvolacím soudem přiznáno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. V Jihlavě dne 3. listopadu 2011 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Pospíchalová