Je-li exekuce vedena pro vymožení nesporného nároku podle evropského exekučního titulu, kdy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 (dále jen nařízení) byla jako evropský exekuční titul potvrzena úřední listina - notářský zápis - nebrání ustanovení čl. 21 bod 2. nařízení, který výslovně zakazuje věcný přezkum rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, tomu, aby byla přezkoumána námitka povinného proti obsahu vykonávaného notářského zápisu spočívající v tvrzení, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Naopak splnění formálních náležitostí notářského zápisu je základním předpokladem jeho vykonatelnosti. Otázka splnění těchto náležitostí je však předmětem řízení o potvrzení této úřední listiny jako evropského exekučního titulu. Je-li taková veřejná listina potvrzena jako evropský exekuční titul, pak exekuční soud v České republice nemá možnost posoudit, zda se jedná o rozhodnutí vykonatelné či nikoli. V souladu s čl. 20 bod 1. a čl. 25 bod 3. nařízení se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v České republice (členském státě výkonu). Námitka nedostatku formálních náležitostí notářského zápisu potvrzeného jako evropský exekuční titul je proto v exekučním řízení bezpředmětná.

58 Co 245/2011 - 187 Usnesení Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu JUDr. Pavly Pjajčíkové a soudců JUDr. Roberta Pazderského a Mgr. Pavly Doupovcové, v exekuční věci oprávněné Ing. A.S. (dříve Š.), nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti povinnému J.Ř., nar. XXXXX, bytem XXXXX, právně zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, pro 5.000.000,-- Kč a náklady exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9.2.2011, č.j. 13 EXE 69/2010-145, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. , jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku II., jímž byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce, p o t v r z u j e . Odůvodnění: Napadeným usnesením soudu I. stupně byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22.2.2010, č.j. 13 EXE 69/2010-15, (výrok I.), a dále byl zamítnut návrh povinného ze dne 3.5.2010 na odklad provedení předmětné exekuce (výrok II.). Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že návrh na zastavení exekuce byl zamítnut, neboť exekuce byla nařízena podle evropského exekučního titulu (notářského zápisu JUDr. Emílie Rosinové, notářky v Púchově, Slovenská republika, ze dne 28.11.2008, zn. N 356/08, NZ 52 887/08, NCRIs 52 399/08, ve spojení s Osvědčením o evropském exekučním titulu - veřejné listině z 25.11.2009, které vydal Krajský soud v Trenčíně, Slovenská republika), přičemž exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost evropského exekučního titulu a právní důvod vymáhané pohledávky. Zamítnutí návrhu na odklad exekuce odůvodnil exekuční soud tím, že podle ustanovení § 266 odst. 1 o.s.ř. může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Z tvrzení povinného však nevyplývá přechodnost jeho nepříznivého postavení ani absence jeho zavinění tohoto stavu a povinný žádným způsobem své nepříznivé postavení nedoložil. Nebyly proto shledány podmínky uvedeného zákonného ustanovení, pro něž by bylo možno návrhu povinného vyhovět. Proti oběma výrokům tohoto usnesení podal povinný odvolání. V odvolání namítá, že předmětný notářský zápis trpí závažnou vadou, neboť byl sepsán slovenským jazykem, ačkoli povinný je české národnosti a hovoří jazykem českým, přičemž notářský zápis je sepisován odborným jazykem, který je pro cizince těžko srozumitelný. Sepisu notářského zápisu měl být proto přítomen tlumočník. Jelikož se tak nestalo, je notářský zápis absolutně neplatný s účinky ex nunc a exekuční soud neměl k osvědčení o evropském exekučním titulu, jež bylo na jeho základě vydáno, přihlížet. Dále povinný uvádí, že peněžní prostředky ze smlouvy o půjčce ve výši 5.000.000,--Kč, kterou sepsal s oprávněnou dne 28.11.2008, nikdy neobdržel, přičemž vymožení této pohledávky se oprávněná po povinném domáhá touto exekucí. Vymáhaný nárok však nemá oporu v hmotném právu, proto se povinný domáhá s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 4220/2007) zastavení exekuce. Navíc s ohledem na neplatnost notářského zápisu má oprávněná důkazní břemeno ohledně prokázání, že povinnému tyto peněžní prostředky vyplatila. Navrhuje zastavení exekuce. Oprávněná s odvoláním nesouhlasila. Povinný nikdy neprohlásil, že slovenský jazyk neovládá a o opaku svědčí i to, že dne 28.11.2008 uzavřel s oprávněnou smlouvu o půjčce, a to rovněž ve slovenském jazyce, přičemž prohlásil, že projev vůle je mu dostatečně srozumitelný. Nelze proto souhlasit s jeho názorem, že za situace, kdy mu byl notářský zápis přečten a vysvětlen ve slovenském jazyce, povinný nerozuměl tomu, co podepisuje. Proto nepřipojení doložky o tom, že mu byl obsah zápisu přetlumočen, v žádném případě nezpůsobuje neplatnost notářského zápisu. Navíc poukazuje na skutečnost, že nelze namítat vykonatelnost notářského zápisu, neboť exekučním titulem je v daném případě osvědčení o evropském exekučním titulu. Pokud se týká námitky, že povinný nikdy od oprávněné nepřevzal 5.000.000,--Kč, pak rovněž tato námitka je bezpředmětná, neboť exekučnímu soudu nenáleží přezkoumávat věcnou spránost evropského exekučního titulu a právní důvod vymáhané pohledávky, jak je uvedeno v čl. 25 odst. 2 nařízení. Navrhuje proto potvrzení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud především dospěl k závěru, že se jedná o odvolání podané včas, osobou oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Z podnětu podaného odvolání tedy odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející. Ze spisových materiálů odvolací soud zjistil, že usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22.2.2010, č.j. 13 EXE 69/2010-15, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12.8.2010, č.j. 58 Co 302/2010-124, byla k návrhu oprávněné nařízena exekuce na majetek povinného podle notářského zápisu JUDr. Emílie Rosinové, notářky v Púchově, Slovenská republika, ze dne 28.11.2008, zn. N 356/08, NZ 52 887/08, NCRIs 52 399/08, ve spojení s osvědčením o evropském exekučním titulu - veřejné listině z 25.11.2009, které vydal Krajský soud v Trenčíně, Slovenská republika, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5.000.000,--Kč a pro náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. Podáním z 25.3.2010 povinný navrhl (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4220/2007) zastavení exekuce z důvodu, že pohledávka ze smlouvy o půjčce, uznaná v předmětném notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, je fiktivní, neboť od oprávněné nikdy finanční prostředky ve výši 5.000.000,--Kč neobdržel. Tato smlouva měla sloužit k zajištění jiného právního vztahu, a to mezi otcem povinného J.Ř. st. a jeho obchodním partnerem Ing. R.S., který je životním druhem oprávněné. Jelikož smlouva o půjčce je podle slovenského práva, stejně jako v českém právu, tzv. reálným kontraktem, musel by povinný od oprávněné tyto prostředky skutečně obdržet, což se však nestalo a neobdržel je ani od Ing. R.S. Neposkytnutím peněžních prostředků zároveň nevznikla povinnost tyto vrátit, neboť samotný právní vztah, tj. půjčka, právně nevznikla. Nárok vyjádřený v notářském zápise tak nemá oporu v hmotném právu. Dále poukazuje na skutečnosti, že smlouva o půjčce byla uzavřena bez souhlasu manželky, která s takovým fiktivním úkonem nesouhlasila. Podáním z 3.5.2010 povinný navrhl odklad exekuce s argumentací, že na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něj nebo příslušníky rodiny zvlášť nepříznivé následky a souběžně by oprávněný nebyl výkonem rozhodnutí poškozen. Uvádí, že s ohledem na vydaný exekuční příkaz a nařízení exekuce oprávněné žádné faktické ani právní hrozby, jež by mohly vézt k znehodnocení nemovitosti, jíž se exekuční příkaz týká, nehrozí, přičemž povinný se nenachází v osobní či majetkové situaci, která by odkladem vyvolala jakékoliv ohrožení či poškození postavení oprávněné. Naopak neprodleným výkonem rozhodnutí mohou reálně vzniknout škody na majetku povinného a jeho manželky. Navíc vady notářského zápisu vedly povinného k zahájení řízení o žádosti o zrušení osvědčení o evropském exekučním titulu. Blíže odkazuje na popis okolností uvedený v návrhu na zastavení exekuce. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že exekuce je vedena pro vymožení nesporného nároku podle evropského exekučního titulu, kdy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 (dále jen nařízení) byla jako evropský exekuční titul potvrzena úřední listina - notářský zápis JUDr. Emílie Rosinové, notářky v Púchově, Slovenská republika, ze dne 28.11.2008, zn. N 356/08, NZ 52 887/08, NCRIs 52 399/08. Z doložených dokladů lze uzavřít, že podmínky nařízení jsou v daném případě splněny a tudíž na předmětný notářský zápis je exekuční soud povinen nahlížet jako na evropský exekuční titul. Posoudit možnost přezkumu tohoto evropského exekučního titulu je proto nutno v souladu s citovaným nařízením. Podle kapitoly II čl. 11 nařízení je potvrzení evropského exekučního titulu účinné pouze v mezích vykonatelnosti rozhodnutí. Podle kapitoly IV čl. 20 bod 1. nařízení, aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Podle kapitoly IV čl. 21 bod 2. nařízení v žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí nebo jeho potvrzení jako evropského nařízení výkonu přezkoumáváno ve věci samé. Podle kapitoly V čl. 25 bod 2. nařízení úřední listina, která byla potvrzena jako evropský exekuční titul v členském státě původu, se vykoná v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž je možné proti jeho vykonatelnosti podat odpor. Podle bodu 3. nařízení ustanovení kapitoly II s výjimkou článku 5, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 a ustanovení kapitoly IV s výjimkou čl. 21 odst. 1 a článku 22 se použijí podle potřeby. Pokud se týká námitky povinného spočívající v absenci tlumočníka při sepisu notářského zápisu se svolením vykonatelnosti, je třeba konstatovat, že splnění formálních náležitostí notářského zápisu je základním předpokladem jeho vykonatelnosti. Otázka splnění těchto náležitostí je však předmětem řízení o potvrzení této úřední listiny jako evropského exekučního titulu. Pokud Krajský soud v Trenčíně dospěl k závěru, že předmětný notářský zápis splňuje všechny podmínky vykonatelnosti a potvrdil jej jako evropský exekuční titul, pak exekuční soud v České republice nemá možnost posoudit, zda se jedná o rozhodnutí vykonatelné či nikoli. V souladu s čl. 20 bod 1. a čl. 25 bod 3. nařízení se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v České republice (členském státě výkonu). Tato námitka je proto v exekučním řízení bezpředmětná. Jiná situace je v případě námitky, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Evropským exekučním titulem je v přezkoumávané věci veřejná listina, jejíž exekuce se provede za týchž podmínek, jako veřejná listina (notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) vydaná v České republice (viz shora). Podle právní úpravy České republiky námitku neexistence hmotného nároku oprávněné není možno přezkoumávat v rámci řízení o nařízení exekuce (jak bylo vysvětleno v usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12.8.2010, č.j. 58 Co 302/2010-124, jímž bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce), ale její uplatnění má své místo v řízení o zastavení exekuce, kdy nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 267/2000, které je použitelné rovněž pro řízení exekuční). Je proto povinností exekučního soudu se takovou námitkou zabývat a s ní se vypořádat. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že exekučním titulem je veřejná listina. Tudíž důkazní břemeno ohledně prokázání, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, leží na povinném. Podle názoru odvolacího soudu v daném případě ustanovení čl. 21 bod 2. nařízení, který výslovně zakazuje věcný přezkum rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul, nebrání tomu, aby byla přezkoumána námitka povinného proti obsahu vykonávaného notářského zápisu spočívající v tvrzení, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. V daném případě není exekučním titulem rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul, nýbrž veřejná listina potvrzená jako evropský exekuční titul, tedy listina, která má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byla jako exekuční titul vykonatelná. Není samostatným zavazovacím důvodem ani se jí nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 267/2000). Článek 21 bod 2. se proto na posouzení věci použije pouze přiměřeně ("dle potřeby" - srov. čl. 25 bod 3. nařízení). Má-li zároveň exekuce tohoto exekučního titulu probíhat za stejných podmínek, jako exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářem podle práva České republiky, je vyloučení věcného přezkumu v daném případě vyloučeno. Soud prvého stupně se touto otázkou vůbec (s ohledem na odlišné právní posouzení věci) nezabýval. Ke zjištění skutkového stavu je třeba provést dokazování, přičemž k povinným tvrzeným skutečnostem doposud nebylo provedeno žádné dokazování. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I, v němž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, zrušil (§ 219a odstavec 1 písmeno a/ o.s.ř., § 52 exekučního řádu) a rozhodl zároveň o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odstavec 1 písmeno a/ o.s.ř., § 52 exekučního řádu). Soud prvního stupně vyzve povinného k navržení důkazů ohledně jeho tvrzení, tyto důkazy provede a posoudí oprávněnost návrhu povinného na zastavení exekuce v souladu s výše nastíněnými závěry. Pokud se týká napadeného výroku II., jímž exekuční soud zamítl návrh povinného na odklad exekuce, s tímto se odvolací soud ztotožnil. Z návrhu povinného vyplývá, že se domáhá odkladu exekuce podle § 266 odst. 1 o.s.ř. V takovém případě musí (mimo jiné) zejména tvrdit a prokázat, že se v postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí (exekuce) mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky, ocitl "bez své viny" a "přechodně". Takové skutečnosti však v návrhu nejsou tvrzeny ani nijak prokazovány. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku II. potvrdil jako věcně správné (§ 219 o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu). O nákladech odvolacího řízení nebylo odvolacím soudem rozhodováno s ohledem na ustanovení § 88 odstavec 1 exekučního řádu, dle něhož náklady exekuce a náklady oprávněné určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné Ve Zlíně dne 29. září 2011 JUDr. Pavla Pjajčíková, v.r. předsedkyně senátuZa správnost vyhotovení: Edita Mrázková