K rozhodnutí o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci může soudní exekutor přistoupit až po té, co má vyřešenu výši nákladů exekuce pravomocným rozhodnutím ve formě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Závěry tohoto rozhodnutí zrekapituluje v odůvodnění rozhodnutí o vydání výtěžku exekuce, aby je tím zpřístupnil i těm účastníkům řízení, kteří nebyli účastníky té fáze exekuce, v níž bylo o výši náhrady nákladů exekuce rozhodováno. Soudní praxe vzhledem ke specifiku exekučního řízení umožňuje vymáhat v rámci jedné exekuce povinnost solidárních dlužníků i k dělitelnému plnění a připouští tak pasivní solidaritu povinných je třeba respektovat, že žádný z povinných nepřestává být účastníkem exekuce - ledaže by exekuce proti němu byla pravomocně zastavena - i když exekučním příkazem není postižen přímo jeho majetek a byť je omezen charakterem svého samostatného společenství tak, že nemůže činit procesní úkony ve prospěch či na újmu ostatních samostatných společníků. Při vydání výtěžku exekuce je však třeba rozlišovat, majetek kterého z povinných byl v té které fázi exekučního řízení postižen a vůči kterému z povinných bylo zahájeno insolvenční řízení. Výtěžek exekuce lze vydat pouze insolvenčnímu správci toho z povinných, jehož majetek by patřil do majetkové podstaty.

58Co 44/2011- 484 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Pavly Pjajčíkové a soudců JUDr. Roberta Pazderského a JUDr. Jiřího Dufka ve věci exekuce vedené oprávněnou Vegacom a. s. se sídlem v Praze 4 – Lhotce, Novodvorská 1010/14, IČ 25 78 86 80, zastoupenou Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti povinným 1. INNA, spol. s r. o. se sídlem ve Zlíně, Soudní 754, IČ 64 50 66 57, a 2. Jiřině XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, za účasti přihlášených věřitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Územní pracoviště Zlín, Zarámí 160, Finančního úřadu ve Zlíně se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 21, Veroniky XXXXX, bytem xxxxx, Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3792, BOLEY INVEST & FINANCE S. A. se sídlem na Britských Panenských Ostrovech, Trident Chambers, P O Box 146, Road Town, Tortola, reg. č. 65 95 69, zastoupené Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Boženy Antonínové 2a, Statutárního města Zlín se sídlem ve Zlíně, nám. Míru 12, EKOSERVIS spol. s r. o. se sídlem ve Zlíně, Vršava 2538, Finančního úřadu ve Vsetíně se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1110, IČ 15 52 82 78, a insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Bernátka, LL.M. se sídlem ve Zlíně, nám. Práce 2512, pro 600.000,-- Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora JUDr. Josefa Černého se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 1547, z 4. 11. 2010, č. j. 011EX 488/03-467, t a k t o : I. Usnesení soudního exekutora se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými na jedné straně a přihlášenými věřiteli na straně druhé nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvoláním napadeným usnesením soudní exekutor rozhodl, že se z výtěžku dražby odpočítávají náklady exekuce ve výši 49.490,40 Kč (výrok I.) a zbytek výtěžku ve výši 150.509,60 Kč vydá insolvenčnímu správci 1. povinné (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že výtěžek exekuce činil částku 200.000,-- Kč. Náklady exekuce určil částkou 49.490,40 Kč, kdy je tvoří odměna exekutora ve výši 30.000,-- Kč, znalečné ve výši 8.510,-- Kč, poštovné ve výši 2.182,-- Kč, náhrada za doručení písemností 550,-- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 8.248,40 Kč. Protože dne 16. 2. 2010 bylo vůči 1. povinné zahájeno insolvenční řízení, které znemožnilo dokončení exekuce, přísluší soudnímu exekutorovi podle § 46 odst. 6 e. ř. vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci 1. povinné po odečtení nákladů exekuce. Proti usnesení podala odvolání oprávněná, v němž namítala, že nedůsledným postupem soudního exekutora se jí nedostalo uspokojení z výtěžku exekuce v plném rozsahu, když plnění ve výši 200.000,-- Kč se dostalo do dispozice soudního exekutora 3. 1. 2006, kdy soudnímu exekutorovi vznikla povinnost výtěžek vydat oprávněné. Protože insolvenční řízení bylo zahájeno až 16. 2. 2010, patří výtěžek exekuce oprávněné. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že výtěžek exekuce bude vyplacen oprávněné. Vyjádření k odvolání podáno nebylo. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, odvolací soud posoudil věc za užití exekučního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 286/2009 Sb. a za užití ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Z obsahu spisu se podává, že exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Zlíně z 2. 9. 2003, č. j. 16Nc 509/2003-6. Dne 3. 1. 2006 uhradila 2. povinná co by jednatelka 1. povinné soudnímu exekutorovi v hotovosti částku 200.000,-- Kč, která představuje výtěžek exekuce. Ve věci byl dne 3. 12. 2005 Ing. Ilonou Machačovou vypracován znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny nemovitostí ve vlastnictví 1. povinné. Znalečné nebylo vyúčtováno ani přiznáno. Dne 2. 12. 2009 byl toutéž znalkyní vypracován dodatek ke znaleckému posudku. Znalečné bylo vyúčtováno částkou 450,-- Kč. O odměně znalkyně nebylo dosud rozhodnuto. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 30. 7. 2004, č. j. EX 488/03-37, určil soudní exekutor náklady exekuce. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně z 13. 9. 2005, č. j. 16Nc 509/2003-35, byl příkaz zrušen. Příkazem z 14. 11. 2006, č. j. EX 488/03-156, soudní exekutor opětovně rozhodl o nákladech exekuce. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně z 28. 8. 2007, č.j. 16Nc 509/2003-45, byl příkaz zrušen. Dne 16. 2. 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení s 1. povinnou. Protože jsou přihlášení věřitelé účastníky rozvrhové fáze provedení exekuce prodejem nemovitostí (§§ 69 e. ř., 337 odst. 2 o. s. ř.), má odvolací soud za to, že jsou účastníky i té fáze provedení exekuce, v níž soudní exekutor rozhoduje o vydání výtěžku insolvenčnímu správci povinného, neboť toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení a představuje jediný informační kanál pro přihlášené věřitele, z něhož se dozví o osudu své přihlášky. Odvolací soud má za to, že správce konkurzní podstaty 1. povinné je účastníkem tohoto řízení, neboť jeho předmětem je nárok majetkové podstaty (srov. Kasíková, M., Kučera, Z., Plášil, V., Šimka K., Jirmanová, M., Hubáček, J., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.BECK, 2007, s. 199). Naproti tomu má odvolací soud za to, že JUDr. Ivo Dědek, soudní exekutor se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/707, není zástupcem věřitele Raiffeisen –Leasing, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 9, IČ 61 46 78 63, jehož pohledávku v řízení uplatnil, neboť byl pověřen provedením exekuce oprávněného, což vylučuje možnost jeho zastupování oprávněného, byť v jiném řízení (obdobně např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20Cdo 153/2007), a jeho pověření se vztahuje pouze k provedení nařízené exekuce způsobem uvedeným v zákoně č. 120/2001 Sb. Vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení je upraven v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., podle něhož se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Protože úprava vydání výtěžku dražby insolvečnímu správci pro případ, že výkon rozhodnutí nelze provést z důvodu zahájení insolvenčního řízení, v občanském soudním řádu absentuje, byla vyřešena judikatorně rozhodnutím Krajského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 471/2004, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2005. Toto rozhodnutí obsahuje imperativ, aby soud usnesením rozhodl o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby a o vydání výtěžku rozdělované podstaty správci konkurzní podstaty. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o obou nárocích je povolán soud prvého stupně, není vyloučeno, aby tak učinil v jednom rozhodnutí, obdobně jako by rozhodoval v případě rozvrhového usnesení, pokud by k zahájení insolvenčního řízení nedošlo. Na rozdíl od úpravy výkonu rozhodnutí obsažené v občanském soudním řádu, upravuje exekuční řád v ustanovení § 46 odst. 6 expressis verbis postup soudního exekutora pro případ, že je exekuční řízení podle zvláštního předpisu přerušeno nebo zvláštní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, tak, že mu ve větě druhé tohoto zákonného ustanovení ukládá, aby insolvenčnímu správci vydal výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci. Pravomoc ke stanovení výše nákladů exekuce zákon svěřuje soudnímu exekutorovi, který o nich rozhoduje v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1 e. ř.). Opravným prostředkem proti jeho rozhodnutí o nákladech exekuce jsou námitky, o nichž s konečnou platností přísluší rozhodnout exekučnímu soudu prvého stupně. Naopak opravným prostředkem proti usnesení o vydání výtěžku exekuce insolvečnímu správci je odvolání, o němž přísluší rozhodnout soudu druhé stupně. Nelze proto než dospět k závěru, že zákonodárce uložil soudnímu exekutorovi rozhodnout usnesením o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci, nikoli rozhodnout tímto usnesením rovněž o výši nákladů exekuce, neboť o těchto nákladech rozhoduje v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Jinými slovy řečeno k rozhodnutí o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci může soudní exekutor přistoupit až poté, co má vyřešenu výši nákladů exekuce pravomocným rozhodnutím ve formě příkazu k úhradě nákladů exekuce, jehož závěry v odůvodnění rozhodnutí o vydání výtěžku exekuce zrekapituluje tak, aby své závěry zpřístupnil i těm účastníkům řízení, kteří nebyli účastníky té fáze exekuce, v níž bylo o výši náhrady nákladů exekuce rozhodováno. Soudní praxe vzhledem ke specifiku exekučního řízení, umožňuje vymáhat v rámci jedné exekuce povinnost solidárních dlužníků i k dělitelnému plnění a připouští tak pasivní solidaritu povinných; je třeba respektovat, že žádný z povinných nepřestává být účastníkem exekuce, ledaže by exekuce proti němu byla pravomocně zastavena, byť exekučním příkazem není postižen přímo jeho majetek a byť je omezen charakterem svého samostatného společenství tak, že nemůže činit procesní úkony ve prospěch či na újmu ostatních samostatných společníků. Při vydání výtěžku exekuce je však třeba rozlišovat, majetek kterého z povinných byl v té které fázi exekučního řízení postižen a vůči kterému z povinných bylo zahájeno insolvenční řízení. Výtěžek exekuce lze vydat pouze insolvenčnímu správci toho z povinných, jehož majetek by patřil do majetkové podstaty. V přezkoumávané věci soudní exekutor nepochybil, pokud dospěl k závěru, že výtěžek exekuce je potřeba vydat insolvenčnímu správci 1. povinné, avšak přistoupil k rozhodnutí o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci, aniž by o nákladech exekuce rozhodl v příkazu k úhradě nákladů exekuce, proto nelze než uzavřít, že jeho rozhodnutí je předčasné. Podle § 87 odst. 1 e. ř. jsou náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Zřejmě v reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09, jenž za ústavně konformní interpretaci intertemporality, považuje takový výklad exekučního řádu, podle něhož je třeba exekuci uskutečňovanou na základě usnesení o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném do 31. 12. 2007, požaduje soudní exekutor náhradu za konkrétně vyčíslené náklady spojené s exekucí, které dále představují poštovné ve výši 2.182,-- Kč a náhradu za doručení písemností ve výši 550,-- Kč. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pokud neuvádí,za které konkrétní písemnosti požaduje náhradu a v jaké konkrétní výši a které konkrétní písemnosti doručoval. Již v rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně z 13. 9. 2005, č. j. 16Nc 509/2003-35, a z 28. 8. 2007, č. j. 16Nc 509/2003-45, jimiž byly zrušeny soudním exekutorem vydané příkazy k úhradě nákladů řízení, bylo soudnímu exekutorovi vytýkáno, že z obsahu spisu nevyplývá, že by ve věci bylo vyplaceno znalečné. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. má znalec (tlumočník) za podání posudku (provedení překladu) právo na odměnu podle stanovených sazeb. Podle § 19 odst. 1 téhož zákona odměnu a náhradu nákladů je znalec (tlumočník) povinen vyúčtovat zároveň s podáním posudku (provedením tlumočnického úkonu). Její výši určí orgán, který ustanovil znalce (tlumočníka). V přezkoumávané věci soudní exekutor shodně jako ve zrušených příkazech rozhodl o nákladech exekuce, aniž by znalečné bylo znalkyní řádně vyúčtováno a aniž by bylo o něm řádně soudním exekutorem rozhodnuto. Proto je jeho rozhodnutí o nákladech exekuce nejen předčasné, ale také nepřezkoumatelné. Za užití ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a za užití ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, v němž soudní exekutor vyzve znalkyni Ing. Ilonu XXXXX k řádnému vyúčtování znalečného. Poté rozhodne o odměně znalkyně. Po právní moci usnesení o přiznání znalečného rozhodne o nákladech exekuce příkazem k úhradě nákladů exekuce. Po právní moci tohoto příkazu rozhodne o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci 1. povinné. O nákladech odvolacího řízení přihlášených věřitelů na jedné straně a oprávněnou a povinnými na straně druhé bylo rozhodnuto podle §§ 52 odst. 1 e. ř., 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s . ř., neboť soudní exekutor může rozhodovat pouze o nákladech řízení, na něž vznikne právo oprávněnému vůči povinnému. V souvislosti s odvolacím řízením přihlášeným věřitelům náklady řízení nevznikly. V příkazu o náhradě nákladů exekuce soudní exekutor rovněž rozhodne o nákladech řízení před soudem druhého stupně, které oprávněné vznikly v souvislosti s odvolacím řízením (§§ 52 odst. 1 e. ř., 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, dne 10. února 2011 JUDr. Pavla Pjajčíková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Zedková