Vyhoví-li soudní exekutor částečně návrhu na zastavení exekuce, pak v této části účastník řízení není oprávněn k podání odvolání, neboť mu bylo zcela vyhověno a rozhodnutím mu nebyla způsobena žádná újma (odvolací soud odvolání odmítne). Teprve pro případ, že jeho návrhu nebude co do zbytku vyhověno ani exekučním soudem, bude možno uvažovat o eventuelní újmě na jeho straně a proti takovému rozhodnutí je účastník řízení subjektivně oprávněn podat odvolání.

58 Co 69/2011-31 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Pavly Pjajčíkové a soudců JUDr. Roberta Pazderského a JUDr. Jiřího Dufka ve věci exekuce vedené oprávněnou Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Územní pracoviště Zlín, Zarámí 160, IČ 41 19 75 18, proti povinnému Oldřichu XXXXX, nar. xxxxx, bytem xxxxx, pro 126.677,-- Kč, k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány se sídlem v Přerově, Komenského 38, z 20. 11. 2010, č. j. 103EX 23968/09-25, t a k t o : Odvolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Odvoláním napadeným usnesením soudní exekutor částečně zastavil exekuci co do prodeje movitých věcí pro položky č. 7, 8, 14 a 16 soupisu movitých věcí z 23. 7. 2010. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že reagoval na návrh povinného, s nímž ve vztahu k výše uvedeným položkám se zastavením exekuce souhlasil i oprávněný. Ve zbytku bude návrh povinného postoupen exekučnímu soudu k rozhodnutí. Rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení podal odvolání povinný, který namítal, že nebydlí u svých rodičů, kde byl proveden soupis movitých věcí. Až na skříň, postel a jeden televizor, není žádná ze sepsaných věcí v jeho vlastnictví. Současně kritizoval postup exekutorského úřadu při provádění exekuce. Je si vědom závazku vůči oprávněné a hodlá ho vyrovnat v dohodnutých splátkách po 3.000,-- Kč měsíčně. Oprávněná se k odvolání nevyjádřila. Z obsahu spisu se podává, že exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Zlíně z 17. 8. 2009, č. j. 16Nc 1227/2009-6. Podání z 6. 8. 2010, jež bylo soudnímu exekutorovi doručeno 9. 8. 2010, posoudil soudní exekutor jako návrh na zastavení exekuce. K výzvě soudního exekutora se oprávněná dne 3. 9. 2010 vyjádřila tak, že souhlasí, aby exekuce prodejem movitých věcí byla zastavena prodejem položek 7, 8, 14, 15 a 16 soupisu movitých věcí. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. Podle § 52 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle odstavce druhého téhož zákonného ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Odvolání lze podat proti rozsudku nebo usnesení, vydanému soudem v prvním stupni, jestliže to zákon výslovně nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává účastníkům řízení. Legitimaci k podání odvolání však účastník řízení nemá bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvého stupně, v projednávané věci soudním exekutorem v postavení soudu prvého stupně, plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobená újma na jeho právech. V přezkoumávané věci se povinný podáním, které soudní exekutor podle jeho obsahu posoudil jako návrh na zastavení exekuce, domáhal zastavení exekuce prováděné prodejem movitých věcí s výjimkou skříně, postele a televize. Soudní exekutor aplikoval ustanovení § 55 odst. 2 e. ř. a vyzval oprávněnou, aby se k návrhu povinného vyjádřila. V té části soupisu, kde byla k návrhu povinného ve shodě se souhlasem oprávněné, s výjimkou položky č. 15, částečně exekuce zastavena, exekutor návrhu na zastavení exekuce vyhověl a ve zbytku rozhodl, že věc postoupí exekučnímu soudu k rozhodnutí. Nelze tedy než uzavřít, že napadeným rozhodnutím povinnému bylo zcela vyhověno a tímto rozhodnutím mu nebyla způsobena žádná újma. Teprve pro případ, že jeho návrhu nebude vyhověno exekučním soudem, bude možno uvažovat o eventuelní újmě na straně povinného, a proti takovému rozhodnutí pak povinnému bude příslušet i odvolání. Odvolací soud proto za užití ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud uvádí, že soudním exekutorem dosud nebylo rozhodnuto o zastavení exekuce co do pol. č. 15 soupisu movitých věcí, kde účastníci rovněž vyjádřili shodu v tom, že by exekuce měla být zastavena. Nerozhodl tak o celém předmětu řízení v té části, kde pro to byly splněny zákonné předpoklady. Bude proto na soudním exekutorovi, aby doplňujícím usnesením exekuci zastavil i v této části. Zákon tím, že v § 55 odst. 2 věta druhá e. ř. uvádí, že „exekutor vyhoví“, soudnímu exekutorovi ukládá takto rozhodnout, jestliže jsou splněny zákonné předpoklady, a nedává možnost návrhu nevyhovět. Pokud zákon v ustanovení § 55 odst. 2 in fine e. ř. uvádí, že exekutor postoupí návrh exekučnímu soudu tehdy, pokud návrhu nevyhoví, pak má na mysli situaci, kdy ke shodě mezi účastníky nedošlo. Tímto rozhodnutím odvolací řízení končí. Oprávněná má právo na náhradu nákladů vynaložených k vymáhání svého nároku i v odvolacím řízení. O takto vzniklých nákladech v odvolacím řízení je oprávněn rozhodovat exekutor (§ 87 exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ve Zlíně dne 10. února 2011 JUDr. Pavla Pjajčíková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Monika Knápková