Zpevněná plocha, vytvořená osazením betonových panelů do povrchu pozemku, není stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 o.z, ale součástí pozemku dle § 120 odst. 2 o.z. a panely, jimiž je zpevněná plocha tvořena, nepředstavují samostatnou věc ve smyslu právním. Aktivní legitimaci k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním věci bez právního důvodu má vlastník pozemku a nikoliv vlastník betonových panelů.

60 Co 230/2011-194 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a Mgr. Milana Zavrtálka v právní věci žalobce V.L., narozeného XXXXX, bytem XXXXX, zastoupeného Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku - Místku, Zámecké náměstí č. p. 42, proti žalovanému M.P., narozenému XXXXX, bytem XXXXX, zastoupenému Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, o zaplacení částky 135.308,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č.j. 9 C 122/2007-116 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I., v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 128.708,- Kč spolu s úrokem z prodlení počítaným ročně z částky 72.000,- Kč ve výši 9 % za období od 11. 11. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % za období od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,5 % za období od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 a dále za období od 1. 1. 2008 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení žalovaného odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I., v níž byl žalovaný dále zavázán zaplatit žalobci částku 6.600,- Kč, mění tak, že v této části se podaná žaloba zamítá. III. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu ve Zlíně na náhradě nákladů žalobce před soudy obou stupňů částku 72.071,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dokazování před soudy obou stupňů na účet ČR – Okresnímu soudu ve Zlíně částku 3.230,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen soud I. stupně) ze dne 29. 4. 2010 byl v jeho výroku I. žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 135.308,- Kč spolu s úrokem z prodlení počítaným ročně z částky 72.000,- Kč za období od 11. 11. 2006 do zaplacení ve výši specifikované v tomto výroku rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. pak byla podaná žaloba v další části uplatněného nároku, tedy co do dále uplatněného úroku ve výši 9 % počítaného z částky 72.000,- Kč za období od 25. 10. 2006 do 10. 11. 2006 jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem III. byl žalovaný zavázán k úhradě soudního poplatku za zahájení řízení ve výši 5.420,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu I. stupně. Výrokem IV. byl dále žalovaný zavázán na náhradě nákladů dokazování uhradit na účet soudu I. stupně částku 3.400,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V. byl žalovaný zavázán uhradit žalobci náklady řízení ve výši 47.247,- Kč na účet soudu I. stupně rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. V nosných částech odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně s ohledem na skutková zjištění učiněná z výsledů provedeného dokazování poukázal, že žalovaný užíval bez právního důvodu část nemovitostí žalobce – pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely Původ pozemkový katastr (PK) č. 975/2 v katastrálním území Zádveřice. Žalobce po provedených dispozicích s předmětem sporu požadoval po žalovaném úhradu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání předmětné části pozemku za období od 1. 8. 2004 do 31. 1. 2006. Ze závěrů znaleckého dokazování vypracovaným posudkem ustanoveného znalce z oboru geodezie – kartografie Ing. Roberta Pešla, provedeného v jiném řízení týkajícím se totožného předmětu sporu vedeného soudem I. stupně (19 C 241/2004), jež bylo již pravomocně skončeno, pak soud I. stupně dovodil skutkový závěr o rozsahu plochy daného pozemku, jež byla žalovaným v rozhodném období užívána k podnikatelské činnosti v rámci provozovaného autobazaru. Tato část zahrnovala celkem výměru 820 m2 plochy tohoto pozemku, kdy představuje součet zpevněné plochy o výměře 590 m2 a dále související travnaté plochy o výměře 111 m2, jež přiléhala k této zpevněné ploše nacházející se v oploceném areálu užívaného žalovaným. Dále k této výměře byla připočtena část plochy tohoto pozemku o výměře další 119 m2 jeho výměry užívané žalovaným v rozhodném období jako přístupová komunikace k provozovanému areálu autobazaru. Na podkladě zjištěného rozsahu plochy pozemku žalobce užívaného v rozhodném období žalovaným pak soud I. stupně na základě vypracovaného znaleckého posudku ustanoveného znalce z oboru ceny a odhady nemovitostí Ing. Martina Žižlavského, stanovil výši částky odpovídající majetkovému prospěchu, který žalovaný užíváním dané části pozemku žalobce bez právní důvodu nabyl. Tento byl stanoven ve výši částky 135.308,- Kč, když při jejím vyčíslení bylo znalcem vycházeno z hodnoty obvyklého nájemného za užívání srovnatelné nemovitosti v jednotlivých letech rozhodného období užívání. Za takto učiněného skutkového závěru tedy soud I. stupně shledal uplatněný nárok žalobce za žalovaným plně důvodným, kdy tento byl právně kvalifikován aplikací § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku jako závazkový vztah z bezdůvodného obohacení žalovaného při užívání předmětné části pozemku ve vlastnictví žalobce. Takto tedy soud I. stupně uplatněnému nároku vyhověl (výrok I.), kdy rovněž v převážné části shledal důvodným i uplatněné příslušenství (úrok z prodlení) z žalované částky. V tomto směru však oproti uplatněné žalobě prodlení žalovaného shledal až ke dni 11. 11. 2006, přičemž takto za aplikace § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. stanovil výši úroku z prodlení. V další části uplatněného nároku, tedy pokud jde o část uplatněného příslušenství s žalované částky, shledal podanou žalobu nedůvodnou a tuto zamítnul (výrok II.). V rámci právních závěrů se pak rovněž vypořádal s uplatněnou námitkou žalovaného stran charakteru zpevněné plochy představující část žalovaným užívaného areálu. V tomto směru poukázal, že betonové panely umístněné na této části pozemku (590 m2) představují toliko zpracování (ztvárnění povrchu) tohoto pozemku stavební činností, přičemž takto z právního hlediska jde o součást pozemku ve smyslu ust. § 120 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na procesní výsledek sporu pak neúspěšného žalovaného i zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok V.), přičemž konstatoval skutečnost, že tento byl v řízení zastoupen ustanoveným zástupcem. Rovněž pak s ohledem na výsledek sporu rozhodl i o náhradě nákladů dokazování (výrok IV.) a o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku za zahájení řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání. Toto pak obsahově doplnil podáním doručeným soudu I. stupně dne 30. 6. 2010. V tomto rozsudek soudu I. stupně napadal v přísudečném výroku I. a dále v závislých výrocích III., IV. a V. rozsudku, přičemž odvolání nesměřoval toliko do zamítavého výroku II. rozhodnutí. V rámci uplatněné odvolací argumentace pak dovozoval nesprávnost právního závěru soudu I. stupně pokud jde o charakter zpevněné plochy představující část užívaného areálu autobazaru. V tomto směru poukazoval, že jde toliko o betonové panely opatřené ocelovými oky, jež jsou umístěny na této části pozemku, přičemž z povahy nepředstavují trvalou změnu pozemku, ale jde toliko o umístěné movité věci, jež navíc nenáleží do vlastnictví žalobce, ale třetí osoby. V tomto směru poukazoval, že nebylo zjištěno, že by předmětné panely byly do pozemku zapracovány stavební činností (umístění do betonového podkladu atd.), přičemž takto mají nadále charakter movité věci. V rámci uplatněné argumentace odkazoval i na zpracovaný znalecký posudek znalce Ing. Žižlavského, kdy poukázal, že tento hodnotu panelů vyčíslil samostatně oproti samostatně oceněné ploše pozemku, jako podklad pro výpočet majetkového prospěchu získaného jeho osobou v rozhodném období. V rámci uplatněného odvolacího návrhu se pak dovolával změny napadeného rozsudku tak, aby podaná žaloba byla v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta. K podanému odvolání žalovaného se žalobce písemně vyjádřil podáním doručeným soudu I. stupně dne 14. 7. 2010. V tomto poukazoval na věcnou správnost skutkových i právních závěrů vyjádřených soudem I. stupně v napadeném rozsudku a navrhl tak jeho potvrzení. Odvolací argumentaci žalobce shledal nedůvodnou, kdy zdůrazňoval, že zpevněná plocha představující část předmětného pozemku užívaného žalovaným byla vytvořena dlouhodobě ještě předchozím uživatelem, kdy vytváří souvislou účelovou plochu, jež původně představovala prostor sloužící jako přístup do areálu ZD Zádveřice a je takto dlouhodobě užívána. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), žalovaným jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o.s.ř.), obsahuje způsobilé odvolací důvody namítající, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), kdy dále zejména zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), přezkoumal v rozsahu napadení rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o.s.ř.) a aniž by byl vázán vymezenými odvolacími důvody (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné, byť z jiných důvodů, než bylo tímto v odvolání namítáno. Odvolací soud v rámci zkoumání rozsahu napadení rozsudku soudu I. stupně (§ 212 o.s.ř.) na podkladě obsahu podaného odvolání a jeho doplnění (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dospěl k závěru, že z předmětu přezkumné činnosti odvolacího soudu byl vyloučen toliko zamítavý výrok II. napadeného rozsudku. Předmětem přezkumné činnosti jsou tedy toliko výroky I., III., IV. a V. rozhodnutí. Z obsahu předloženého spisu soudu I. stupně bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobce v průběhu řízení disponoval s jeho předmětem, kdy u jednání konaného u soudu I. stupně dne 29. 4. 2010 navrhl změnu žaloby ve vztahu k rozšíření výše uplatněného nároku na částku 135.308,- Kč s příslušenstvím. Rozšíření žaloby bylo soudem I. stupně připuštěno u tohoto jednání vyhlášeným usnesením (viz. protokol o jednání založený na č.l. 111 spisu). Odvolací soud ve věci doplnil dokazování výslechem soudem I. stupně ustanoveného znalce z oboru ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví Ing. Martina Žižlavského, kdy tímto bylo provedeno doplnění znaleckého posudku tohoto znalce vypracovaného v řízení před soudem I. stupně. Z výslechu znalce byla pak potvrzena soudem I. stupně konstatovaná skutečnost, potvrzovaná konečně i fotodokumentací založenou ve spise, že předmětná plocha 590 m výměry pozemku žalobce pokrytá panely vytváří souvislou zpevněnou plochu, kdy panely jsou uloženy v povrchu pozemku a vytváří jednolitou zpevněnou plochu. Z tohoto pohledu pak znalec potvrdil, že úprava této části pozemku žalobce v rozhodné výměře představuje trvalou úpravu povrchu pozemků, kdy s ohledem na charakter a výměru plochy je zřejmé, že tato v minulosti sloužila předchozímu uživateli ZD Zádveřice jako trvalá zpevněná souvislá plocha za účelem přístupu k zemědělským stavbám, případně k umístění a skladování zemědělské techniky. Znalec dále stran ocenění majetkového prospěchu z užívání zpevněné plochy vycházeje ze stanoviska, že panely představují součást pozemku uzavřel, že obvyklé nájemné z této části pozemku včetně panelů by v prvém období rozhodného období, tedy v části roku 2004 bylo nižší o částku 2.000,- Kč, než jak bylo stanoveno ve vypracovaném znaleckém posudku, kdy v dalším období, tedy v kalendářním roce 2005 by tedy stanovené obvyklé nájemné bylo nižší z této části o částku 4.300,- Kč. Pokud jde o poslední období užívání této části pozemku žalovaným – kalendářní měsíce leden 2006, obvyklé nájemné by oproti závěrům uvedeným v písemném znaleckém posudku bylo nižší o částku 300,- Kč. Tedy celkem znalec uzavřel, že v rozhodném období by obvyklé nájemné z uvedené zpevněné plochy činilo v souhrnu částku 122.206,- Kč, tedy rozdíl mezi v postupu stanovenou částkou 128.806,- Kč a částkou 6.600,- Kč. Pokud jde o obvyklé nájemné ze zbylé části užívané plochy pozemku žalobce v rozhodném období, tedy nezpevněné části pozemku (111 m2 + 119 m2), tak znalec potvrdil, že u této části by v rozhodném období nedošlo ke změně ve znaleckém posudku provedeného vyčíslení obvyklého nájemného, tedy nadále setrval na částce 6.502,- Kč z této části výměry pozemku žalobce. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Podle odst. 2 téhož ustanovení, stavba není součástí pozemku. Podle § 451 odst.1,2 OZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 458 odst. 1 OZ, musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Odvolací námitka žalovaného směřovala do právního závěru soudu I. stupně stran povahy zpevněné plochy jako součásti pozemku žalobce. Jak bylo dovozeno závěry konstantní soudní praxe (viz např. rozsudky NS ČR sp. zn. 22 Cdo 737/2002, 22 Cdo 1118/2005) zpevněná plocha, v daném případě betonové panely zapracované do povrchu pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) č. 975/2 v katastrálním území Zádveřice nepředstavuje samostatnou věc, ale tvoří nedílný a funkční celek s tímto pozemkem, kdy v právním smyslu představuje součást tohoto pozemku ve smyslu ust. § 120 odst. 1 OZ. V tomto směru tedy odvolací soud shledal vyslovené právní závěry soudu I. stupně přiléhavými a věcně správnými. Pakliže, jak konečně vyplývá i z fotografií doložených žalobcem, umístění těchto panelů do daného pozemku, byť tyto zřejmě nejsou osazeny do betonového podkladu, však do povrchu jsou osazeny a vytvářejí souvislou plochu, která byla žalovaným užívána k umístění vozidel v rámci provozovaného autobazaru. Tedy představují ztvárnění povrhu této části pozemku žalobce. Z právního hlediska tedy není důvodu pohlížet na tuto panely tvořenou zpevněnou plochu jinak, než jako na věc, která není stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 a § 120 odst. 2 OZ. Zpevněná plocha je jedním z druhu pozemků představující určité ztvárnění či zpracování povrchu stavební činností. Nemůže být proto pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci s odlišným právním režimem. Z tohoto pohledu tedy uplatněná námitka žalovaného nemůže obstát, když předmětné panely, byť z technického hlediska jsou tyto osazeny ocelovými oky pro jejich případné přemístění, nelze považovat za samostatnou movitou věc. Jak konečně vyplynulo i z výslechu ustanoveného znalce Ing. Žižlavského v odvolacím řízení, charakter osazení těchto panelů do pozemku žalobce, souvislost takto vytvořené plochy i dlouhodobý účel jejich užívání původním provozovatelem areálu ZD Zádveřice, jednoznačně potvrzují závěr, že těmito vytvořená celistvá zpevněná plocha představuje ztvárnění povrchu pozemku jeho zpevněním, přičemž takto tedy se jedná o součást pozemku dle § 120 odst. 2 OZ. V rámci uvedené argumentace je dále možno odkázat na stanovisko ustálené soudní praxe (viz. srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2918/2000), kdy toto byť se týká terasy vytvořené venkovní úpravou pozemku jeho zpevněním, je analogicky použitelné na souzený případ. Rovněž pak judikatorní závěry v otázce povahy silážního žlabu pro zemědělské účely (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 737/2002 ze dne 13.5. 2003), jež rovněž ze stavebnětechnického hlediska bývá vytvořen osazením panelových nosníků do povrchu pozemku, potvrzují správnost uvedeného právního závěru. Soudu I. stupně je pak i nutno přisvědčit v jeho vyslovených skutkových závěrech stran rozsahu plochy pozemku žalobce užívaného v rozhodném období žalovaným, tento vychází z výsledků znaleckého dokazování provedeného v předchozím pravomocně skončeném řízení vedeném soudem I. stupně pod sp. zn. 19C 241/2004. Z obsahu spisu se podává, že dokazování soud I. stupně v tomto směru provedl, když tímto spisem, resp. znaleckým posudkem znalce z oboru geodézie a kartografie Ing. Pešla, byl důkaz proveden. Rovněž právní závěr stran pasivní věcné legitimace žalovaného stran uplatněného nároku byl odvolacím soudem shledán správným, když tento má oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Sám žalovaný pak v řízení poukázal, že na pozemku žalobce v rozhodném období autobazar provozoval na základě dohody s dřívějším jeho provozovatelem podnikatelem D.M. Otázka uzavření smluvního vztahu mezi těmito subjekty je pak v rámci závěru o pasivní věcné legitimaci žalovanému stran uplatněného nároku žalobce nerozhodná, neboť mezi žalobcem a žalovaným smluvní vztah neexistoval. Jednalo se tak, jak soud I. stupně z právního hlediska správně uzavřel, o závazkový vztah z bezdůvodného obohacení užíváním předmětné nemovitosti bez právního důvodu (§ 451 odst. 1,2 OZ). Na podkladě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování pak odvolací soud provedl vyčíslení výše bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 451 OZ, která představuje majetkový prospěch, který žalovaný získal užíváním předmětné části pozemku žalobce, jejíž rozsah byl správně vymezen soudem I. stupně v napadeném rozsudku na podkladě provedeného dokazování, kdy tato představovala 820 m2 výměry pozemku při rozlišení jednotlivých částí (stavu) žalovaným užívané části pozemku žalobce (590 m2 – zpevněné plochy a dalších 230 m2 plochy pozemku), nyní dle aktuálního stavu zápisu v katastru nemovitostí po provedené obnově katastrálního operátu pozemek parc. číslo 1349/65 ostatní plocha. V tomto směru při upřesnění znaleckého úkolu ustanovenému znalci Ing. Žižlavskému, přičemž toto upřesnění vycházelo z výše citovaného právního závěru stran povahy zpevněné plochy části užívaného pozemku (520 m2), vytvořené umístěním silničních panelů, tedy odvolací soud z výsledků doplněného znaleckého dokazování shledal, že za období 1.8. 2004 do 31.1. 2006 pak výše bezdůvodného obohacení žalovaného představuje částku celkem 122.206,-Kč. Z ostatní žalovaným užívané, tedy nezpevněné části, plochy pozemku žalobce (230 m2) pak za uvedené období činí nabyté bezdůvodné obohacení žalovaného částku 6.502,- Kč. Celkem tedy odvolací soud dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení získaného žalovaným za užívání předmětné části pozemku žalobce v shora uvedeném období v souhrnu představuje částku 128.708,-Kč. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na úhradu úroků z prodlení z části žalované částky (72.000,-Kč), tento soud shledal plně důvodným. Tento vychází ze znění ust. § 517 odst. 2 OZ ve spojení s ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30.6. 2010. Pokud jde o dovozený okamžik počátku prodlení žalovaného z úhradou této částky soud I. stupně ve smyslu ust. § 563 OZ správně shledal určující okamžik písemné výzvy žalobce žalovanému, resp. uplynutí lhůty k plnění v této výzvě stanovené. V tomto směru tedy soudem I. stupně dovozený počátek prodlení žalovaného ke dni 11.11. 2006 shledal odvolací soud správným. I S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud v napadené části přísudečného výroku (výrok I.) rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. b) o.s.ř. změnil tak, že v rozsahu částky dalších 6.600,-Kč uplatněný nárok žalobce jako nedůvodný zamítnul (výrok II.). Ve zbylém rozsahu pak byl napadený výrok rozsudku soudu I. stupně potvrzen (výrok I. rozsudku). S ohledem na výsledky provedeného přezkoumání napadeného výroku o nákladech řízení, odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. v rámci změny rozsudku soudu I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, kdy závěr učinil po posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků stran v řízení uplatněného nároku. Z tohoto pohledu pak v rámci procentuálního vyjádření činil úspěch žalobce 95% a úspěch žalovaného 5%. Čistý procesní úspěch žalobce v řízení (95% - 5%) tedy činí 90%. V rámci vyčíslení nákladů řízení žalobce tak, jak tyto vznikly v jednotlivých stupních řízení, je pak odvolací soud nucen poukázat, že tyto náklady představovaly náklady právního zastoupení žalobce ustanoveným advokátem (§ 30 odst. 2 o.s.ř). Pokud pak jde o jejich výčet a vyčíslení, tak v řízení před soudem I. stupně do vyhlášení napadeného rozsudku, tyto představovaly částku 47.247,-Kč. Pokud jde o jejich skladbu a vyčíslení tak odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jež shledal věcně správným, když tento s ohledem na znění ust. § 151 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 1.7. 2009, jejich výši vyčíslil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Dále pak v rámci vyčíslení nákladů právního zastoupení žalobce, je odvolací soud nucen do těchto zahrnout i náklady dřívějšího odvolacího řízení, tedy odvolacího řízení o odvolání žalovaného proti usnesení soudu I. stupně ze dne 9.11. 2010, č.j. 9C 122/2007-138, kdy se jednalo o odvolání proti usnesení soudu toliko procesního charakteru. V tomto řízení pak náklady právního zastoupení žalobce vyčíslené dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu zahrnovaly dále částku 16.416,-Kč, když tyto představovaly odměnu ustanoveného advokáta za dva realizované úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu při odměně za úkon (§ 7 advokátního tarifu) 6.540,-Kč, tedy 2 x 6.540,-Kč, náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za tyto dva úkony (2 x 300,-Kč), to vše navýšeno o DPH v sazbě 20% (§ 137 odst. 3 o.s.ř). V předmětném odvolacím řízení pak náklady právního zastoupení žalobce zvoleným advokátem zahrnovaly odměnu za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu), tedy písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu v sazbě (§ 7 advokátního tarifu) 6.540,-Kč za úkon, tedy 2x 6.540,-Kč. Dále náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za tyto dva úkony (2 x 300,-Kč), to vše navýšeno o DPH v sazbě 20% (§ 137odst. 3 o.s.ř). Celkem tedy náklady odvolacího řízení žalobce představovaly částku 16.416,-Kč. V souhrnu pak náklady žalobce ve všech výše citovaných stupních řízení představovaly částku 80.079,-Kč. S ohledem na procesní výsledek řízení pak ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce v rozsahu 90 % jejich vzniklé výše, tedy v částce 72.071,-Kč, a to na účet soudu I. stupně, když žalobce byl v řízení zastoupen ustanoveným zástupcem. Lhůta k úhradě pak vychází z ust. § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., kdy odvolací soud ani s ohledem na výši přiznaných nákladů řízení neshledal důvod k prodloužení zákonné třídenní pariční lhůty. S uvedeným posouzením celkového poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení pak vychází i jejich povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. V průběhu řízení před soudem I. stupně, jak bylo osvědčeno z obsahu předloženého spisu soudu I. stupně, vznikly státu náklady v souvislosti s proplacením znalečného ustanovenému znalci Ing. Žižlavskému v částce celkem 3.400, -Kč. V odvolacím řízení pak náklady dokazování nevznikly. Celkové náklady státu v řízení jsou tedy představovány právě částkou 3.400,-Kč. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně v meritorním výroku pak ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto i o těchto nákladech, kdy žalovaný byl na základě celkového poměru procesního úspěchu a neúspěchu k řízení zavázán k poměrné části úhrady výše těchto nákladů v rozsahu 95%, tedy v částce 3.230,-Kč. (výrok V. rozsudku), kdy tato odpovídá výši jeho procesního neúspěchu v řízení stran celkově žalobcem uplatněného nároku (128.708,-Kč s přísl.). Lhůta ke splnění této povinnosti byla s ohledem na výši těchto nákladů stanovena podle § 160 odst. 1, část věty po středník o.s.ř. Naopak žalobci nebyla povinnost k náhradě nákladů státu stanovena, když jeho osobě bylo v řízení ve smyslu ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu. S ohledem na procesní výsledek sporu pak odvolacím soudem byla provedena i změna výroku III. rozsudku soudu I. stupně, kdy tedy za aplikace ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla žalovanému uložena povinnost k úhradě soudního poplatku za zahájení řízení v částce 5.150,- Kč na účet soudu I. stupně, přičemž tento byl vyměřen z žalobci přiznané částky 128.708,-Kč, jež fakticky odpovídá výsledku sporu, tedy jeho procesnímu úspěchu v řízení (výrok III.). V tomto rozsahu tedy poplatková povinnost přechází na osobu žalovaného. Lhůta k úhradě poplatku pak vychází z ust. § 7 odst. 1, věty druhé poplatkového zákona. Poučení: Proti výroku I. rozsudku není dovolání přípustné, ledaže po podání dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.¨ Proti výroku II. rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost rozsudkem uložená, lze se domáhat výkonu rozhodnutí. Ve Zlíně dne 18. srpna 2011 JUDr. Jiří Rezek, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Zedková